Umění počítačových her
Helena Bendová
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/346708/mid_umeni-pocitacovych-her-kj8-346708.jpg
4
13
2
Autorka hledá odpověď na otázku, zda jsou počítačové hry uměním, a to prostřednictvím celé řady specifičtějších otázek: V čem jsou si hry a umění podobné a v čem jsou naopak jejich případné odlišnosti? Mají hry nějaké specifické prvky, jimiž posunují, rozšiřují náš dosavadní způsob chápání umění? V jakých konkrétních aspektech se nejvíce projevuje estetická inovativnost počítačových her a jejich tvůrců? Otázka po uměleckosti her je přínosná v tom, že umožňuje detailně prozkoumat médium počítačových her a jeho specifika, a to bez ohledu na to, jestli si na ni nakonec odpovíme kladně nebo záporně.... celý text
Přidat komentář
První původní česká publikace svého druhu (tj. o herní teorii, ne o historii nebo game designu), která může zájemcům o game studies pro svůj kompilační charakter dobře posloužit i jako rozcestník ke kanonickým textům oboru. Navíc s bonusem v podobně nabídnutí širšího, pravda, někdy až moc širokého (na úkor samotných her), historicko-teoretického kontextu.
Také pro toho, kdo již má k tématu něco načteno, budou další odstavce o debatě, zda jsou hry škodlivé, o sporu naratologů a ludologů a zejména o uměleckosti her (která tvoří leitmotiv knihy) víc než jen čtivým repete. Bavilo mne oživování textu autorčinými osobními herními zážitky, jakkoli by někdo mohl namítat, že tyto pasáže, v něčem připomínající recenze, narušují převážně neutrální (nehodnotící) charakter publikace.
Prvenství knihy se zároveň projevuje snahou pojednat na nepříliš velkém prostoru (cca 320 stran) o poměrně velkém množství zvláštností herního média, v zásadě nabídnout průřez vším, čím se game studies zaobírají. V důsledku tak třeba nezbylo víc místa na konkrétní příklady, výrazně usnadňující pochopení některých teoretických konceptů (zvlášť, pokud jste danou nebo nějakou podobnou hru sami hráli).
Samozřejmě je otázkou, zda zas a znovu řešit, jestli si hry zaslouží stejně seriózní přístup jako jiná umění, zda nejde o záležitost, která se časem vyřeší sama a zda by tedy nebylo přínosnější věnovat čas a vědecký zápal jiným oblastem videoherní tvorby. Zřejmě jde ale o fázi, kterou si musí projít každé nové médium. Multimediální perspektiva krom toho patří k silným stránkám knihy – je znát, že Bendová je s filmovou teorií obeznámena přinejmenším stejně dobře jako s tou herní.
Problém uměleckosti knize navíc zajišťuje solidní zastřešující rámec a jasný směr – jednotlivé kapitoly, ať už se týkají společenského postoje ke hrám, herního vyprávění nebo významů her, lze vnímat jako argumenty do diskuze o tom, zda jsou hry uměním.
Umění počítačových her je přes drobné pochyby nad zvoleným rámcem (který ovšem na druhou stranu dává dokonalý smysl, pokud má o smysluplnosti vědeckého přístupu ke hrám přesvědčit skeptiky „zvenčí“) cenným uvedením do poměrně mladého oboru, které mi přijde inspirativní i z filmovědného hlediska. Pro začátek mne inspirovalo k tomu, abych si po dlouhé době zase něco zahrál.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2016 |  Umění počítačových her |
| 2019 |  Co je nového v počítačových hrách |
| 2015 | Společenské vědy a audiovize |
Zřejmě první kniha svého druhu v českém kontextu. Velmi hodnotná záležitost. Otázka, zda jsou hry institucionálně uznávány jako umění, nakonec není zase tak důležitá – koho zajímá, co je a co není umění? Bendová ovšem uvádí široké pole témat a spojitostí, včetně obstojného úvodu do estetické teorie, informativní a intelektuální zisk z knihy je tudíž docela významný.