Ty chladné oči
Scarlett Wilková
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509369/bmid_ty-chladne-oci-YZ1-509369.png
4
667
667
Mráz přichází z duše. Historický román od autorky bestselleru Až uvidíš moře. Válka hraje s lidmi krutou šachovou partii, pěšáci se promíchají, na barvě uniformy tolik nesejde. Během nacistické okupace Smolenska se setkají okouzlující ruská dívka Neonila a český mladík Emil donucený bojovat za wehrmacht. Když se spolu po válce usadí v Československu, vznáší se nad nimi stigma kolaborace, a tak jim nezbývá než opatrný život ve strachu. Utají svou minulost a dokážou se po tom, co zažili, dívat na svět i jinak než chladnýma očima? A může strach ospravedlnit krutost spáchanou na jiných? Scarlett Wilková přichází s druhým románem, v němž opět otevírá citlivé a málo reflektované téma novodobých dějin.... celý text
Přidat komentář
Další úžasná kniha od této autorky.Příběh je čtivý od začátku do konce.Doporučuji přečíst.
Před touhle knížkou jsem nečetla žádnou, která by byl z válečného období (myslím tím historické světové války) a musím říct, že knížka nezklamala, ale naopak mě přiměla tyto knížky číst.
Knížka je o ruské dívce a českém chlapci, kteří se setkají při okupaci Smolenska a znovu se shledají až po válce a rozhodnou se zůstat v Československu. Celý zbytek života pak tají jejich minulost ze strachu z odsouzení a podobných věcí.
Opravdu krásná knížka, která je krásně psaná a já ji můžu jedině doporučit. Hodnotila jsem ji 4/5.
Už první knihu od autorky Až uvidíš moře jsem zařadil do nejlepších knih minulého roku. Z toho důvodu jsem se neskutečně těšil i na tento příběh. Musím říct, že i když autorka nezklamala, tak přesto byla tahle kniha o něco slabší. Kniha je rozdělena do tří částí a hned ta první část mě moc nebavila. Naštěstí zbývající dvě části byly naprosto skvělé! Příběh ženy, která se po válce snaží žít a přizpůsobit se životu v jiné zemi byl velice silný. Příběh o ženě, která je schopna pro svoji rodinu udělat cokoliv a to i udržet ta její největší tajemství.
Skvělá kniha a já doufám, že autorka znovu napíše nějaký příběh poodhalující kus historie
Moc nechápu to neustálé přepisování nebo přenášení děje do některých komentářů .I druhá kniha potvrdila kvalitu psaní p.Wilkové.Zajímavý příběh z válečných let až po součastnost.
Příběh ruské dívky a českého mladíka, kteří se potkají během okupace Smolenska. Ona pracuje v nemocnici, on slouží wermachtu. Po válce se znovu setkávají a následně společně zůstávají v Československu. Jejich život však provází stigma kolaborace. Oba se proto snaží svou minulost až do konce života tajit ze strachu, že by je společnost odsoudila a oni přišli o všechno, co se jim doposud podařilo vybudovat.
Být prospěšná. Zůstat. Vdát se. Mít dítě. Přežít. Chtít chránit. Přizpůsobit se. Opustit. A znova se přizpůsobit. Zachránit. Tajit. Žít nový život a zapomenout ten starý. Už nikdy zpátky.
Neonila, Nila, Niluška. Překrásná dívka s ledově modrýma očima a světlými, téměř stříbrnými vlasy. Měla jsem ji ráda? Obdivovala ji? Soucítila s ní? Nenáviděla? Já nevím, vážně, vážně nevím. A Emil? Někdy jsem přemýšlela nad tím, jestli bych pro něj nechtěla jiný život. Jestli tohle bylo přesně to, co si přál nebo jen to, čemu přivyknul. Ti dva už nemohli být rozdílnější.
Četla jsem jedním dechem, užívala si perfektně vykreslený charakter hlavní hrdinky, nechala se prostoupit atmosférou různých míst, získávala informace z historie.
Doporučuju :)!
4,5/5*
Kniha o přežití a aklimatizování.
Stejně jako v případě autorčiny prvotiny, se jedná o velmi zajímavou sondu do historie. Kniha pokrývá období od čtyřicátých let dvacátého století až po samotné milénium. Příběh je centrálně zaměřen na hlavní postavu Neonilu, která se snaží přežít jedny z nejhorších milníků minulého století. A nutno podotknout, že v přežití je tahle žena vážně mistr.
Místy mi Neonila připomněla Sotirii, jež byla hlavní hrdinou autorčiny předchozí knihy. Zejména chlad a odtažitost obou postav byly téměř totožné. Ponejvíce sympatickým mi pak byl Emil, který si rozhodně nezasloužil všechno, v co jeho život nakonec vyústil.
Co mi ale přišlo jako nejsmutnější aspekt celé knihy, byla zmínka, že dnes se historie přeci bude vykládat podle pravdy, no a všichni koneckonců vidíme, jak je toto naplňováno.
Charakter Neonily se autorce povedl vykreslit hodně dobře a samotné konstatování, že svět není černobílý, je zde více než pravdivé. V některých pasážích můžete lanařit nad tím, že ta ženská snad nemá srdce a v některých momentech si naopak uvědomíte, že musela mít v nitru neuvěřitelnou dravou sílu.
Citace z knihy:
..a tak nebudou vědět, jak složitý může život být, jak těžká rozhodnutí člověk musí dělat, jak málo může ovlivnit, co se s ním stane, kam ho mocní pošlou, co mu přikážou učinit. A on to pak činí a připadá si přitom jako sněhová vločka, která se bezmocně zmítá ve vánici. Budou znát jen svět, ve kterém je vše předem nalinkované a není žádoucí o něm přemýšlet.
Za mě tedy jestě lepší než předešlá kniha autorky.
Velmi čtivé od začátku až do konce.
Nic není černobílé a lidí přežívajících v každém režimu a těžíc z něj co nejvíc vždy bylo a bude dost.
Scarlett Wilkovou jsem si oblíbila už při přečtení knížky Až uvidíš moře. Proto jsem se těšila i na Ty chladné oči. A nebyla jsem zklamaná, spíš naopak. Opět zajímavě zvolené téma. Příběh Neonily začíná ve Smolensku, během druhé světové války. Dívka se vyučí porodní asistentkou a po příchodu vojáků se přidává na stranu německého vojska. Tady se seznámí s Emilem, který pochází z podhůří Beskyd, z míst, které mám já "za rohem". Neonila postupně putuje ze Smolensku, až se objeví u Emila doma. Přivede sebou dítě, které vydává za svou dceru, ale je to skutečně ona? Za Emila se provdá a začnou nový život ve městě.
Úžasně zpracované téma, které obsahuje několik desetiletí. Od války, až po současnost. Emil a Neonila žijí celý život ve strachu, že někdo odhalí jejich spolupráci s německou armádou. Neonila se proto snaží splynout s davem, dobře vycházet s komunistickým režimem. Jak tohle může dopadnout?
Stejně jako Sotiria v předchozí autorčině knížce, není ani Neonila žádná velká sympoška. Ty chladné oči. Ano, její chladné oči. Všechno co v životě dělá, tak má pěkně rozmyšleno a v každém jejím kroku je chladný kalkul. Jenže můžete se na ni zlobit, když to všechno dělá proto, aby přežila? Aby uchránila své blízké?
Velké zamyšlení pro všechny, kteří dokážou šmahem odsoudit to, že byl někdo komunista, že má někdo takové a makové názory. Svět není černobílý a přesně tohle krásně ukazují obě knížky skvělé Scarlett Wilkové.
Loni vydala svou prvotinu Až uvidíš moře česká autorka Scarlett Wilková, letos jsme se dočkali její druhé knihy s názvem Ty chladné oči.
Scarlett Wilková otevírá stejně jako ve své prvotině nové téma československé historie. Neonila je ruská dívka, která se vyučí porodní asistentkou a právě díky své profesi válku přežije. Setkává se s německými vojáky, utíká do Československa, do podhůří Beskyd, kde najde Emila, muže, který za druhé světové bojoval za wehrmacht. Její činy za války a převážně po ní nejsou vždy úplně pochopitelné, s odstupem času ji ale malinko rozumím.
Neonila není sympatická postava a psát tuto recenzi den po přečtení, je asi pěkně žlučovitá. Neonila sice byla krásná, její ledově modré oči ostatní vždy uhranuly, v tomto případě ale oči odrážely chlad její duše. Neonila totiž vždy dělala to, co považovala za správné, aby zachránila sebe a později svou rodinu. Dokázala se přizpůsobit době, režimu, aby se ona i její blízcí měli dobře, aby přežili. A ne vždy to byly činy hezké a morální.
Kniha se i přes těžké téma četla dobře, na stylu autorky mi něco malinko nesedí, ale není to nic zásadního. Je super, že se díky knihám dozvídáme o tématech z historie, o kterých se v dějepisu neučí.
První setkání s autorkou a hned velice milé! Knihu jsem dostala v rámci spolupráce od Albatros média a Motto redakce!
Neonila si projde během svého života peklem. Dostává se během války až do Československa kde se chce usadit s českým mladíkem Emilem. Ale dokáže se na svět dívat i jinak než chladnýma očima?
Opravdu nádherný příběh, který se zareje do srdce a nechává ho otevřené, aby se mohlo postupně zalepit.
V průběhu několika desítek let se dostáváme od wermachtu až po opatrnost v životě a vůli přežít.
Velice citlivě napsaný román o jednom z témat o kterém se moc nemluví a mám pocit, že se ani na školách neprobírá dostatečně. Všechny Neolininy myšlenky, její chování v průběhu okupace Smolenska až po všechno.
I když jsem si chvílemi zvykala na styl psaní a vyprávění už od první věty mi bylo jasný, že tohle bude to co jsem potřebovala.
Knížka vás chytne a nepustí ani na chvíli. Byla jsem vážně mile překvapena, protože autorce se povedlo napsat příběh, který budete mít v hlavě ještě dlouho. A já jsem hrozně ráda, že jsem měla možnost si ho přečíst.
Myslím, že k autorce se budu chtít vrátit.
Zařadila bych knihu mezi povinnou četbu na školách!
Další povedená kniha autorky. Moc se mi líbila, četla se velmi lehce a rychle. Jediné,co mi trochu vadilo, charaktery postav byly velmi podobné postavám z její knihy minulé. Trošku se obávám,aby další kniha nebyla v tomto to samé. Byla by to škoda,autorka rozhodně umí psát poutavě a zajímavě.
Wau, knížku jsem přečetla jedním dechem, další autorka, která dokáže na komunisty zatajovaných dějinách vystavět příběh. Oceňuji, že její hrdinové nejsou černobílí. Knihu doporučuji.
(SPOILER)
Historické knihy mám ráda a tato kniha byla lahůdka mezi nimi. Velmi se mi zamlouvá vyjadřování autorky nebo chcete-li její styl psaní. Spoustu knih o druhé světové válce mám načtené, přesto se zas a znova najde kniha, ve které je příběh o kterém zas až tolik nevím.
Příběh o Neonile, ruské dívce, která se za každý situace uměla přizpůsobit době. Dělala vše, aby ochránila sebe a svou rodinu. I když tím ubližuje ostatním lidem, ona to nedělá ze zlé vůle, snaží se jen přežít a chránit své blízké.
Kniha pojednává o válce, ale i době po ní. O tom, že nic není černobílé i když to tak mnohdy vypadá. Mnozí po válce tajili svou funkci ve válce, měli německé oblečení a pracovali pro Němce, ale jen aby zůstali naživu. Jenže po válce tyto lidi věšeli. Museli celý život lhát, dali se ke komunistům a proč? Spousta jen proto aby se konečně měli líp.
Je mi úzko z toho, jaký život prožili naši babičky a dědečkové. Kniha mne zasáhla, přečetla jsem ji na dvě otevření. Nedalo se jinak. Velmi doporučuji všem, kteří se rádi dozvídají o české historii zkrz knihy. Neměli lehký život, přesto ho žili a radovali se z maličkostí.
Kniha mě nadchla, stejně jako autorčin první román. Nádherná sága jedné komplikované rodiny. Nesouhlasím samozřejmě s chováním hlavní hrdinky v určitém časovém období, ale zároveň vůbec neodsuzuji. Nikdo neví, jak by se zachoval po tom všem, čím si musela v životě projít. Jaké štěstí máme, že žijeme teď a tady.
Závěr překvapení, ale velmi příjemné. Přečtěte si, stojí to za to!
Tohle byl docela silný šálek kávy. Hlavní hrdinka Neonila se asi málokomu bude jevit jednoznačně sympatická, a přesto jsem přesvědčená, že uvnitř pro ni člověk nakonec najde alespoň částečně pochopení. Protože nikdo nevíme, jak bychom se zachovali v situacích, kterým musela čelit ona.
Úplný konec knihy byl výbornou tečkou na závěr.
Velmi silný příběh a také neuvěřitelně silná hlavní hrdinka Neonila. A závěr ten mě dostal..Doporučuji.
Už s autorčinou prvotinou Až uvidíš moře získal poměrně malý rybníček dobrých českých autorů jeden velký poklad. Laťku nasadila pořádně vysoko a její druhá kniha, o které se tu dnes budu rozepisovat, si drží stejnou kvalitu. Pro mě jsou Ty chladné oči ještě možná o chlup lepší. Vzbudila ve mně emoce, jako žádná jiná kniha. Zabolela i rozčílila. A především proto, že se zde zrodila ne úplně kladná hlavní hrdinka.
Knížka je rozdělena do několik částí a věnuje se příběhu mladé Neonily zhruba od čtyřicátých let 20. století až po léta devadesátá. Neonila, trochu chladná ruská dívka, začne po škole pracovat jako akušerka na samém okraji Smolenska. Je tichá, bledá a krásná což je kombinace, která přitahuje zájem nejednoho muže a závist nejedné ženy. Když vypukne válka a Smolensko se dostane pod nacistickou okupaci, nějak výrazně jí to netrápí a vnitřně zůstává naprosto ledově klidná. Možná jen navenek? Těžko říct. Kroky, které nakonec mladá dívka podstoupí, jsou spíš jen dobře promyšlený plán na to, jak válku přežít s co nejmenší ujmou. Jako zdravotnice se ve zdravotním středisku věnuje všem zraněným, takže logicky ošetřovala i zraněné německé vojáky a pro mnohé z místních obyvatel se stala tou, co pracuje pro Němce a podle toho se k ní taky i chovali. Neonilu to netrápilo a hleděla si své práce a svého pohodlí, které díky této spolupráce měla.
Dívka měla ale dost těžký život. Vdala se, porodila a s tímto malým uzlíčkem byla nucena utíkat před válkou. Zažívala dlouhé chvíle hladu a útrap, bolesti a zrady. A pak potkala Emila. Mladíka, který se na čas vytratil z jejího života, ale ona si ho nakonec našla. Provdala se za něj a žila tak, aby jí bylo dobře. Chemie mezi nimi? V žádném případěŽivot ruské dívky, která během války pracovala pro Němce a vojáka, který byl nucený bojovat za wehrmacht, nemohl být pro okolní svět víc složitý.
Nechci vám z knížky prozrazovat příliš, neboť sama je taková útlounká a vy si všechny ty těžké situace v ní musíte zažít. Pochopíte pak Neonilu? Budete jí za její činy omlouvat? Já jsem stále na vážkáchkniha je to ale skvělá, neskutečně čtivá a pro českou literární obec je velkým přínosem.
Se Scarlett Wilkovou jsem se poprvé setkala díky její knize Až uvidíš moře, ze které jsem ale po dočtení byla poněkud rozpačitá. Nebyla jsem z toho tak děsně unešená jako ostatní, tak jsem se rozhodla, že zkusím ještě její další knihu a uvidíme, co bude.
Tentokrát nás autorka přivádí do doby těsně před druhou světovou válkou do oblasti Smolenska, kde se setkáváme s hlavní hrdinkou Neonilou. Ta se vždy od ostatních dívek lišila nejen svým chováním, ale také specifickým vzhledem. Neonila byla totiž velmi krásná, bledá dívka s hustými světlými vlasy a ledově modrýma očima. Každý muž si jí zkrátka hned všimnul. Jako mladá odešla od svého otce do školy, kde se vyučila akušerkou (porodní asistentkou), což jí v době, kdy vypukla druhá světová válka celkem pomohlo, protože jako zdravotnice mohla mít určité výhody.
S Neonilou strávíme celý její život a jsme svědky všech děsivých zážitků, se kterými se musela vypořádat. Její život byl hodně náročný, což se odráží i na její osobnosti. Ono se není čemu divit, když je člověk svědkem tak hrůzných událostí.
Co se hlavní hrdinky týče, tak to je pro mě poměrně komplikovaná osoba a já si stále nejsem jistá, co si o ní myslet. Její chování mi nebylo nijak sympatické a ve spoustě věcí se zachovala pro mě nepochopitelně. Ovšem když jsem se nad tím pak více zamýšlela Upřímně nejsem si vůbec jistá, jak bych v těch situacích sama reagovala. Ono po bitvě je každý generál, ale když se ocitnete v situaci, kdy zachráníte buď sebe, nebo někoho cizího, tak upřímně Já bych si asi vybrala sebe, stejně jako hlavní hrdinka.
Ty chladné oči na mě zapůsobily mnohem víc, než autorčina předchozí kniha. I když jsem s Neonilou sto procentně nesympatizovala a bylo to hodně zvláštní hrdinka, tak mě její osudy zaujaly a celkem se mi zaryly pod kůži. Tohle se opravdu povedlo a jsem zvědavá, s čím tahle autorka přijde dál.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) tajemství Sovětský svaz rodinná tajemství komunistický režim přežití
Autorovy další knížky
| 2022 |  Až uvidíš moře |
| 2023 | Ty chladné oči |
| 2023 |  Desetkrát a dost |
| 2010 | Legenda Hana Zagorová: Málokdo ví |
| 2007 | Celebrity 2008 |
Scarlett Wilková perfektně vykreslila komplikovanou hlavní hrdinku. Opravdu jsem nevěděla, jestli ji mám litovat, obdivovat nebo nenávidět. Krásná Neonila přijímala rány osudu s ledovým klidem až na mě působila neuvěřitelně. I když to k charakteru hlavní hrdinky opravdu sedělo a díky tomu byl možný sledovat kontrast mezi ní a Emilem, rozhodně mi chybělo více emocí, aby mě jejich životní příběh vzal pořádně za srdce. Podobné dojmy jsme měla při čtení Šikmého kostela Karin Lednické, a právě proto čtenářům této knihy chci Ty chladné oči doporučit.
Co se mi na knize líbilo nejvíc bylo zasazení příběhu do ne tak úplně známých dějin a za to autorce opravdu děkuju. Zejména v části, která se odehrávala v 60. a 70. letech v Československu, jsem získala spoustu nových informací a další si jsem měla potřebu vyhledat. A i když jsem některá fakta znala, mnohdy mi unikaly souvislosti. Díky této knize jsem si tak udělala přesnější obrázek o životě v druhé polovině dvacátého století, který si většina z nás narozených po Sametové revoluci ani neumí představit.