Tvář
František Halas
Do sbírky Františka Halase silně promlouvají nejistoty doby, silná skepse, pocit zániku a zmaru. Lidská tvář působí v tomto času spíše jako nedokonalá maska, jako symbol vymezující lidský úděl, jenž je beznadějně ohraničen délkou svého věku, který nemůže překonat. Podobně jako v celém svém básnickém díle, i tady Halas hojně využívá prvků a motivů, jež jsou toku charakteristické pro jeho poezii. Objevuje se tu například obraz smrti, citová smyslnost, obavy i úzkost nebo intimní přání a touhy, která však jen obtížně hledají své naplnění. V celkovém hodnocení však tuto knihu lze chápat jako podmanivou lyrickou kompozici, v níž je důraz kladen silný emotivní akcent, podepřený přesvědčujícím výrazovým vyjádřením.... celý text
Přidat komentář
Některé básně ze sbírky se mi líbily, některé mě příliš nenadchly, ale ve výsledku jsem spokojená. Zaujal mě pesimistický tón a celkové ladění sbírky.
Přeci jen jsem ale od prvního setkání s autorem možná čekala trošku něco víc. Doufám, že autorova další tvorba mi sedne lépe.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Já se tam vrátím... |
| 1958 |  Torso naděje |
| 1948 | Kohout plaší smrt |
| 1946 | Staré ženy |
| 1997 | Před usnutím |
Když někdo umí takhle krásně spoutat slova, tak potom když čtete, můžete vidět obrazy.
Většina básní v této sbírce je laděná do smutku a melancholie, ne však beznaděje.