Tři měsíce v Barceloně
Adam Gebrian
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/462102/bmid_tri-mesice-v-barcelone-8HT-462102.jpg
4
107
22
66 míst, pro jejichž návštěvu nejspíš neexistuje žádný vážný důvod, což ale neznamená, že nejsou zajímavá. Architekt Adam Gebrian vyrazil se svou ženou Markétou a synem Filipem v roce 2018 na tři měsíce do Barcelony. Filipovi tehdy byly přesně 2 roky a 3 měsíce. To, co tam spolu zažili, je předmětem této knihy. Rozhodně nejde o průvodce historií, či architekturou Barcelony. Není to ani mnohovrstevnatý portrét města. V žádném případě zde nenajdete soupis všech míst stojících za návštěvu. Jedná se o záznam společného soužití především otce a syna v tomto městě a stručný popis míst, na kterých spolu pobývali. Cestovat s malým dítětem je fantastická věc. Jen musíte mít spoustu času a být připraveni na to, že skončíte někde úplně jinde, než jste si na začátku představovali.... celý text
Přidat komentář
Architektuře upřímně řečeno příliš nerozumím a vlastně raději trávím volný čas spíš cestováním v přírodě než ve městech, ale tahle knížka mě přesto z mnoha důvodů bavila, možná i proto, že je prostě úplně jiná než většina knih o cestování a ukazuje Barcelonu přece jen v trochu jiných obrysech než si ji ze svých třech velmi krátkých návštěv pamatuji já. Obecně jsem s postupujícím věkem čím dál větším příznivcem konceptu "slow travel" a v téhle knize mě fascinuje, jak Adam Gebrian dokáže na první pohled leckdy nenápadná místa v tzv. veřejném prostoru svým popisem zatraktivnit a ukázat jejich potenciální význam v souvislostech, v tomto konkrétním případě tedy především v kontextu pobytu v Barceloně s malým dítětem.
Fajn počin- a asi prvýkrát taký počin, aby som mala vôbec chuť ísť do Barcelony. A po tejto knihe mám. Dokonca si namýšľam, že by som si na to trúfla aj s dieťaťom! ;)
Knížku jsem přečetla, protože Barcelonu mám ráda. Moc informací o městě mi nedala. Ale vím, jak jsou řešené široké ulice, líbí se mi, že nemají koše u laviček, ale u přechodů. Místa ale byla vybrána na přeskáčku, chyběla mi nějaká mapa. Ale vím, jak zjistím, kde jsou ve veřejných budovách WC - prohlédnu si požární plánek.
Tři měsíce v Barceloně jsou takovou sbírkou oblíbených míst A. Gebriana a jeho (tehdy dvouletého) syna v Barceloně. Pokud jste tedy rodič, co rád se svým dítětem/dětmi cestuje, můžete tam najít spoustu tipů na pozoruhodná a neprofláknutá místa, kde by se mohlo líbit jak vám, tak dítěti. Ale najdou si tam určitě i své čtenáři, které baví architektura a urbanismus - autor k tomu má spoustu zajímavých postřehů.
Z prvního odstavce by se mohlo zdát, že jsem z knihy nadšená, ale ne, mám pár výtek. Chybělo mi tam víc obrazového materiálu a kniha byla tak halabala strukturovaná - takovému uspořadání by víc slušela forma blogu, to se mi k těmhle 'náhodným postřehům' hodí víc.
Gebrianovo vidění Barcelony je obohacující i z pohodlí domova. Dotkne se vás architektova láska k veřejnému prostoru, jeho vidění, smysl pro detail i vztah k malému synovi. Když se nepoštěstí dost času na Barcelonu, proč nezpomalit a dívat se jeho očima, kdekoli jinde . . . příjemné čtení, ale hodně mi chybělo víc fotek. A jasně, že ta struktura, co píše papada výše!
4/3
Určitě knihu doporučuji každému, kdo se chystá do Barcelony. A to klidně i na jen několik dní, nemusí to být nutně 3 měsíce. Autor díky delšímu pobytu vytipovává nebo určuje místa, která jsou zajímavá nejen na první, ale také na druhý a třetí pohled, upozorňuje na různé dvorky, náměstíčka, výhledy, které běžný návštěvník těžko odhalí. Naopak na známých místech hledá další dimenze, které jsou atmosférické, pocitové, které jsou skryté v nějakém pozoruhodném detailu. Protože ty tři měsíce strávil chozením po Barceloně s malým synkem, je to vhodný seznam nápadů i pro rodiče s dětmi. Ale pozor - není to klasický průvodce, jak sám autor píše. Takže tahle volnost, zpomalení tempa, které kniha nabízí, je výborná.
Každého, kdo chodí do normální práce a utrhne se na jen několikadenní výlet, může rozčilovat, s jakou svobodou si autor chodí po Barceloně a nemá nic na práci, (jen se starat o kluka), zatímco jeho žena tam pracuje. To se to zvolňuje tempo, když autor asi na to má, řeklo by se. To je rovina, která knize trochu ubližuje. Těžko se lze pro každého naladit na takovou svobodomyslnou báječnou plavbu po báječném městě. Moje hlavní výtka však směřuje k formě - kniha ji prostě nemá. Má začátek a konec, pak je zcela náhodně (chronologicky, jak je ty tři měsíce navštěvovali!) vybráno 66 lokalit, a kdyby to někomu nestačilo, ještě další jsou online. Tato naprostá nevázanost ve mně budí dojem, že forma knihy je zbytečná. Je to skvělý blog, webová stránka, instagramový účet, všechno je moc zajímavé a autor má spoustu postřehů a je znalý kontextů architektury, ale jako kniha, která má držet pohromadě nejenom vazbou, je to podle mě škoda papíru.
Přesto se mi to moc líbilo, když na to neuplatňuji ani požadavek cestopisu, ani reportáže, ani čehokoliv, co má formu a někam vede. Tady to nevede nikam. Asi jako propagované svobodné pobývání po městě. Ale - to na to musíte mít ty tři měsíce. A jsme v kruhu.
Knížku jsem si přečetla s radostí, mám moc ráda Španělsko a taky jsem na tohoto „netradičního průvodce“ byla hodně zvědavá. Má krátké kapitoly doplněné řadou krásných fotografií, zavede vás na netradiční místa, autor vám je krásně vykreslí i architektonicky i lidsky, je to opravdu slast pro oči. Ale je pravda, že pokud se do Barcelony nechystáte na nějaký delší čas, tak nemáte šanci doporučené oblasti prozkoumat a tzv. „nasát“ jejich atmosféru. Knížku jsem si užila, navodila mi dobrou náladu a pohladila mě po mé cestovatelské duši. Pokud máte na něco takového chuť, tak můžu doporučit, knížku jsem doslova „slupla“ během jednoho dne.
Pro mě je knížka malý literární poklad. Líbí se mi Gebrianův styl vnímání i psaní. Vyhovuje mi členění do krátkých kapitol a nasávám atmosféru
Líbilo se mi, že autor ukazuje méně známá místa ve městě, ale praktický význam jako průvodce má pro toho, kdo má možnost strávit v Barceloně delší čas.
Barcelonu mám ráda, tak jsem byla na knihu zvědavá. Na malý počet stran má skoro 70kapitol- jsou na 1-4stránky. Je plná zajímavostí, autor píše jak o historii Barcelony, tak hlavně o architektuře. A komentuje skoro každý chodník.. :) prostě píše o detailech, kterých by si spousta lidí nevšimla. Jen těch zážitků se synem je tam minimum. Rozhodně to není špatná kniha, ale jak se nezajímám o architekturu, tak mě moc nenadchla.
Líbilo se mi, kolik bylo v knize fotek, na druhou stranu bych u nich ocenila popisky.
Mě se kniha moc líbila, jistě ocenila bych více fotek (Instagram v současnosti nepoužívám), ale je to do jistý nadhoz pro ty, co se rozhodnou místa skutečně navštívit. Taková ochutnávka.
Pokud si je chcete aspoň mírně prohlédnout nepochybuji, že Google pomůže (alespoň vizuálně).
Taky mě moc baví ta stavařská degenerace, většinou by každý napsal: Je tam nízký strop. a ne stavební výška ale já jsem stavař, já tomu rozumím :)
Jako velmi zajímavé zjištění je, že autor se narodil ve stejný den jako má maminka a tak z zítřejším narozeninám hodně štěstí a zdraví.
Kniha je pro mě zklamáním. Asi ji víc ocení ti, kteří v Barceloně byli a atmosféru města zažili. Pro mě to byly jen informace poskládané vedle sebe. Knihou se průběžně táhne převažující kritika Prahy a čemu jsem vůbec nerozuměla, proč na konci každé kapitoly je poučení, a to typu - je možné zbourat domy a místo nich nepostavit žádné jiné - nebo - údržba je důležitá a pravidelné rituály rovněž - nebo - určitě můžete chodit po městě náhodně, ale jsou stavby, u kterých se vyplatí předem zjistit, jestli se dostanete dovnitř apod. Nějak jsme nepochopila smysl těchto sdělení, která jsou jaksi platná obecně.
Pro mě kniha má jen velmi malý přínos, oceňuji design knihy s pěkným oranžovým ořezem.
Do Barcelony jsem se naprosto zamilovala, když jsem tam byla na svatební cestě. Totálně mě to město ohromilo. Je tam vše, město, příroda, moře, milí lidé.. hned jsem věděla, že se tam jednou budu chtít vrátit. Díky téhle knize jsem objevila další místa, kam bych se chtěla podívat, ale také velký stesk po Barceloně. Barcelona je láska a tahle kniha taky!
Jste tři měsíce v jednom městě a už o tom napíšete knihu. Neuvěřitelné. Já tam studovala rok a nenapadlo by mě o tom napsat ani kapitolu.
Výborná kniha.
K Barceloně mám osobní vztah. I když toho o ní bylo napsáno hodně, Tři měsíce v Barceloně dokáží na čtenáře jedinečně přenést atmosféru, kterou můžete při toulání tímto městem nasávat.
K tomu je kniha nádherná i po grafické stránce.
„Turista vidí, co přijel vidět. Cestovatel vidí to, co vidí.“ Adam Gebrian přiznává, že roky cestoval po světě jako architektonický turista, který nevnímal nic kromě pamětihodností, které si před cestou zařadil do ambiciózního itineráře. Zrovna v Barceloně je to myslím typický přístup – lidé chtějí navštívit Gaudího stavby v čele s katedrálou Sagrada Família, projít se po La Rambla nebo po pláži v Barcelonetě. Tato kniha tomuto přístupu ale nastavuje zrcadlo a je především skvělým „průvodcem“ po úplně jiném způsobu cestování, než jaký se vžil v poslední době levných letenek a ubytování na Airbnb. Primárně je to osobní reflexe tří měsíců, které Adam Gebrian strávil se svým dvouletým synem v Barceloně, aniž musel „pracovat, odpovídat na e-maily, telefonovat či vykonávat činnosti, které člověka běžně zbavují pozornosti k prostředí, v němž se nachází“, zatímco jeho žena studovala na univerzitě. Když se člověk proplétá městem s malým dítětem, vnímá ho úplně jinak, než když ho navštíví na eurovíkend s přítelkyní a na konci dovolené je unavenější než na začátku. Všímá si zdánlivě bezejmenných nebo bezvýznamných prostorů, hektičnost nahrazuje nespěchání a opakování. Místo odškrtávání památek a muzeí hledáte pěkná místa, kde by šlo čutat balónem, jezdit po skluzavce nebo jen běhat kolem dokola. Kniha obsahuje tolik zajímavých tipů, jak v Barceloně trávit čas (osobně ze své návštěvy před pár lety z Gebrianových tipů doporučuji botanickou zahradu na Montjuïcu, muzeum Miróa i Picassa a hlavně nezapomenutelný Miesův pavilon), že si z nich vybere opravdu každý. Hlavní ale je, že při jejím čtení má člověk intenzivní nutkání sebrat se a vyrazit do nějakého města a jen tak se tam procházet po ulicích a nasávat atmosféru, zajít na pivo nebo na fotbal, zkrátka „vidět, co vidím“ a být tím mile překvapen. A možná i vidět nějakou tu pamětihodnost z pohledů. A uvědomit si, že tolik nevadí, když člověk některou z nich mine. Nemusí tu totiž být naposledy. (9/10)
Tato knizka se "diky Bohu za to" ke mne dostala celkem nahodou a moc se mi libila, je jina, dobre jina, psana pohledem rodice a architekta coz je pro me novy uhel pohledu. Barcelonu neznam, ale ted se da vlastne rict ze uz castecne ano.. Velmi pohodove cteni ;)
Barcelona pohledem architekta, rodiče a Pražana. O zajímavé architektuře, skrytých zákoutích, či unikátním urbanismu (ať už známého Eixamplu, Barcelonety či Ravalu) s poznámkami o údržbě města, ideálních plochách pro zábavu (a zaujetí) dítěte i srovnáním s realitou dnešní Prahy. Není to jen o kvalitních realizacích světových autorů ne/známých jmen, ale také o životě ve městě, některých rozhodnutích zdejšího vedení, sportu a místech na výlety i procházky. Dostane se na velké komplexy a areály, ale také na drobné detaily, které člověku zpříjemní pohyb po barcelonských ulicích a náměstích. Odvážím se říct, že většině těch, kteří mají Barcelonu rádi, kniha přinese alespoň pár tipů na další návštěvu. Pro mě je to knihovna ve vodojemu Dipòsit de les Aigües, Palau Güell, stará i nová botanická zahrada nebo zdejší varianta známé budovy Flatiron. A už je čtenář v myšlenkách u toho, strávit zase nějakou tu lenivou hodinku pohledem na hemžení přístavu z Montjuïcu. Jako živá stavebnice...
Poznámka 1: Knihu jsme si, vzhledem k současné době omezeného cestování, četli večer nahlas. Barcelonu máme rádi, Gebrianovy přednášky a poznámky k architektuře i urbanismu také. Musím ale říct, že některé opravdu dlouhé věty mi nešly přes pusu a zasloužily by si menší editorský zákrok.
Poznámka 2: Aby člověk ocenil vše autorem zmíněné, je nutné mít buď neskutečnou znalost Barcelony a světové architektury, nebo hned po ruce přístroj s vyhledávačem, především tím obrazovým. Bez něj by čtení nebylo kompletní. Fotografií přímo v knize není nikdy dost.
Poznámka 3: Trochu mě mrzí, že je kniha na jednu stranu hezky graficky jednoduše udělaná, to dokážu ocenit, ale "trochu zlobí" zvolený materiál. Obálka se při čtení krabatí (mačká) a papír nedává vyniknout fotkám (jako by příliš "sál barvy", které jsou na pohled hodně tmavé, nebo pastelové), což v knížce o architektuře zamrzí.
Nedá mi to nedoplnit reakci Adama Gebriana z Goodreads: "Zdravím. Díky. Obálka jde za mnou, chtěl jsem co nejlehčí knihu a tedy tenký přebal. Je to chyba, to lámání je moc, u dotisku snad bude oprava. Fotky jsou takhle schválně, chtěl jsem jen přenos atmosféry, takový náznak, ne možnost prohlížet detaily. Díky za přečtení. "
Kniha Tři měsíce v Barceloně má spoustu kvalit. Dostanete to, co od Adama Gebriana očekáváte - zajímavý úhel pohledu, poukázání na detaily, které jste si prvně neuvědomovali, nečekaná místa, která vás zaujmou, a všechno tohle podtrženo tím, jak se na to dívají oči dítěte a oči dospělého. Já však zmíním kvality jiné:
Je to velmi přístupná kniha, vstřícná k širokému publiku. Dokonce by se tento formát dal nazvat povrchním - nijak zvlášť složitým jazykem popisuje konkrétní místa, do toho se promítají osobní pocity, a teoreticky by mělo být snadné tento formát a styl napodobit. Přesto napodobit nelze, a to z jednoduchého důvodu - ač je psán prostě, je mezi řádky jasně čitelná sečtělost, obrovský dar vnímat a roky věnované tomuto oboru. Kdyby to napsal kdokoliv jiný, kdo by s tímto tématem neměl tolik zkušeností, nevyznělo by to.
S tím se pojí věc druhá - není to povrchní už jen z toho důvodu, že se k tomu člověk bude léta opakovaně vracet. Nejen kvůli těm 66 popsaným místům a postřehům, ale i díky tomu, kolik architektů, jiných míst, okolností je v tom zmiňováno. Člověk jen jednou útlou knihou má vystaráno na dalších pár let.
Fascinují mě lidé - jak přemýšlejí, jak jednají, jak spolu komunikují. A v téhle knize u mě naplno převládla tahle fascinace nad tou architektonickou. Při čtení sledujete vztah otce a syna, vidíte procesy toho, jak Gebrian přemýslí, vnímáte skrze ty zrnité fotografie atmosféru a soužití lidí a máte pocit, že tam jste. Dáváte si pivo v Cinc Rius, kopete do míče na hřišti v Ravalu, pozorujete přístav na Montjuïcu a možná se i párkrát sklouznete po Muntanya màgica.
Po přečtení této knihy je mi jasné, že se potřebuju do Barcelony podívat. Ale především mi Adam Gebrian znovu připomněl, jak důležité je se dívat a vnímat - místo, kontext, atmosféru, všechno.
Štítky knihy
místopisy architektura Španělsko urbanismus, urbanizace cestopisy Barcelona turistické průvodce toulky, výlety s dětmi
Autorovy další knížky
| 2021 |  Tři měsíce v Barceloně |
| 2021 | Dva měsíce v Lisabonu |
| 2022 | Sedm měsíců v Raleigh, New Yorku a Chicagu |
| 2011 | Mestské zásahy = Urban Interventions |
| 2005 |  29 + 3 : sborník přednášek o architektuře |
Přečetli jsme, než jsme se vydali na cestu do Barcelony, ačkoli jsme neměli tři měsíce, inspirovali jsme se. Kniha je velmi čtivá a funguje docela dobře i jako průvodce.