Tři kamarádi
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30635/bmid_tri-kamaradi-9CK-30635.png
5
3190
3190
Robby, Otto a Gottfried se stali přáteli na život a na smrt během první světové války. Jako demobilizovaní vojáci neměli v poválečném rozvráceném a vyhladovělém Německu život o mnoho lehčí. Kamarádství jim však pomáhá obstát v boji o holé živobytí a dokážou se postarat i o dívku jednoho z nich, když ztratí zaměstnání a těžce onemocní. Kamarádství je to jediné, čemu dobrému je válka a bezvýchodnost po návratu z ní naučila, a právě kamarádství a láska muže k ženě, opravdová láska bez frází a patosu, obyčejná, silná, ohrožená nepřízní osudu je to, pro co stojí za to žít.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1962 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a umění , Ikar (ČR)Originální název:
Drei Kameraden , 1937
více info...
Přidat komentář
Je to krásná knížka, krásný příběh, o tom žádná, ale popravdě jsem byla trochu zklamaná. Ze všeho, co jsem slyšela od ostatních a četla v recenzích, jsem se na tu knížku neskutečně těšila, ale myslela jsem si, že mě to chytne víc. Ve čtení jsem měla velkou pauzu a dočítám jí až teď, ale hodnotím mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami.
Z mého možná až příliš cynického pohledu pokládám knihu za průměrnou, ať už z důvodu očekávaného konce, archaických stereotypů, tak i za klasicky Remarqueův smutný konec. Jsem toho názoru, že melancholie je daleko více nakažlivá a chytlavá, nežli jakákoliv jiná forma uměleckého sdělení. Dokonce pokládám jakákoliv tragická úmrtí, hromadná vyvražďování či válku v umění za citový parazitismus na čtenáři (či divákovi). Nechci být ke klasikovi příliš krutý, ale je příliš mnoho jiných krásných knih, které kvalitněji nakrmí duši.
Je zvláštní číst knihu, která je svým obsahem profláklá z povinné četby a tudíž vědět, jak skončí.
Kdybych měla vyjmenovat tři věci, které mě na knize nejvíc okouzlily byly by to tyhle - 1. Jak si navzájem všichni pomáhají. Nejen mezi kamarády, ale i úplně neznámým lidem jako když na začátku vyhrají kočárek a darují ho neznámé ženě. 2. Moudra ukrytá v myšlenkách hrdinů. 3. To, jakýma očima Robby viděl Pat, navzdory tomu, jak ji měnila nemoc.
Když jsem se dočetla k prvnímu chrlení krve, snažila jsem se brzdit. Jakoby rychlost mojí četby mohla ovlivnit délku života postav.
Remarque píše velmi krásným, takovým nedotknutelně vznešeným stylem, kterému se prostě člověk musí obdivovat. A konec knížky - A přišlo ráno a už to nebyla ona. Není co dodat. Jasných pět hvězd.
Tři kamarádi mě ze všech knížek zaujali nejvíc. Nevím, zda je to tím, že jsem je četla jako první... Po dočtení, stejně jako snad u všech jeho ostatních knížek, jsem měla pořádnou depku.
Co dodat, Remarque je prostě bůh.. kniha mě naprosto pohltila a na konci jsem brečela jako malá holka :)
Po přečtení Tří kamarádů pro mě nastala doba, kdy jsem četla jen Remarquea, tato kniha se mi vtiskla do paměti a stále je mou nejoblíbenější od tohoto autora :)
srdcervoucí příběh! Četla jsem ji poprvé v cca 12letech, již tenkrát mi brala dech
Velice zajímavá kniha. Remarque zde používá různá přirovnání a citáty, které jsou opravdu dost poutavé. Krásná povinná četba.
Kdysi jsem měl splín a kamarád mi tuto knihu doslova vnutil a nekompromisně mi nařídil, že si ji musím přečíst. Nechtělo se mi, ale pak jsem to zkusil a už jsem se od ní neodtrhnul. Krásný, jímavý příběh. Zatím to jediné, co jsem od Remarqua přečetl.
"Oslněnýma očima jsem se zahleděl k nebi, k tomu šedivému, nekonečnému nebi nějakého pomateného boha, který vymyslel život a umírání, aby se pobavil."
Jedna z mnoha výstižných viet, ktorými je Remarqueova kniha priam pretkaná a núti nás zamyslieť sa nad tým, čo je to pravé a cenné na ceste života až k umieraniu. A áno, Traja kamaráti sú odpoveďou na túto banálnu a predsa zložitú otázku nášho bytia. Vznešených a nezaplatiteľných vecí nie je mnoho, ale priateľstvo a láska sa právom radí medzi to najkrajšie, čo nás v živote môže stretnúť. V pomerne veľa knihách sa o nich píše, ale len máloktorá zachytí podobu priateľstva a lásky v jej pravej podstate a tak dokonalej podobe, ako sa to podarilo Remarqueovi v jeho Troch kamarátoch.
„Je to můj přitel,“ řekl jsem dívce, „Kamarád z války. Jediný člověk, co znám, který si z velkého neštěstí udělal malé štěstí. Neví už, co se životem, a proto se
jednoduše raduje, že ještě žije.“
Ďalšou vynikajúcou stránkou knihy je zachytenie života v povojnovom Nemecku a jeho dopad na životy vtedajších ľudí. A tak isto aj traja kamaráti, Robby, Gottfried a Otto sú poznačení tým, čo prežili počas vojny a možno aj vďaka tomu bolo ich priateľstvo silné a utužené nie práve peknými spomienkami.
Traja kamaráti je kniha, ktorú odporúčam každému. Je to príbeh, silný príbeh, s posolstvom pre každého z nás, so zmyslom, ktorý sa nikdy nestratí, pretože pravé a verné priateľstvo, na aké poukazuje Remarque, zažije len málokto z nás, ale každý kto si o ňom prečíta, bude viedieť, že niekde existuje...
Remarque mě v této knize opět dokázal zasáhnout svým smyslem pro cit. Jsem naprosto okouzlená tím, jaký příběh byl schopný napsat a kolik emocí a krásných myšlenek do něj vtiskl. Dílo je krásným důkazem, že se o přátelství, lásce a smrti dá psát naprosto nekýčovitým způsobem a přitom hovořit pravdivě a rozechvět srdce.
Jde o jednu z těch krásných knih, ke kterým se člověk jednou bude rád vracet, protože je plná nesmrtelným myšlenek...
"Tu však jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný protože jsem u něho. Když se to takhle řekne, zní to velmi prostě, ale když pak o tom člověk přemýšlí, je to obrovská věc, která vůbec nemá konce. Je to něco, co člověka může úplně roztrhat a změnit. Je to láska, a přece něco jiného. Něco, pro co lze žít. Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě!"
Zcela jistě nejkrásnější kniha, jakou jsem zatím od Remarqua četla! I tahle má (stejně jako snad všechny jeho ostatní knihy) nádech pesimismu a pach smrti. Tři kamarádi mají strašně silný příběh. Dokonce až tak moc, že jsem ještě 14 dní po jejich přečtení měla sklíčenou náladu a myšlenky na smrt... I přesto, že mi dlouho před koncem bylo jasné, jak vše dopadne, závěr byl tak šíleně emotivní, že mi slzy tekly proudem.
Už dlouho po přečtení přemýšlím jaký komentář napsat. Jak vystihnout pocity, které jsem měla při čtení a po přečtení knihy.. A ještě to pořád nevím, nedá se to snad ani popsat. Znáte ten pocit, kdy si chcete půlku knihy zvýraznit a všechno si to pamatovat? Já ho totiž až do Tří Kamarádů neznala.. Nádherná knížka, krásně smutný konec... Co nejdřív si ji určitě přečtu znovu :-)
Nádherný příběh přátelství v časech horších i lepších. Pro mne jedna z top 5 knih, které jsem kdy četla
První Remarquova kniha, kterou jsem kdy četl. Pocity z ní bych nazval "Střet emocí". Tenkrát jsem plakal......
Nádherná kniha. Na konci jsem brečel jak malej. Pochybuji že někdy přečtu krásnější román.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) přátelství láska nemoci německá literatura 30. léta 20. století
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Tato kniha mě uchvátila již jako dítě spolu s vítězným obloukem nejlepší od Remarqua!