Temná strana slunce

02.01.2024

Přečteno v prosinci potřetí a je to čím dál lepší. Úžasně nabité, obrovský a mnohotvárný vesmír jen naznačen na poměrně malém množství stránek. Pro mě stěžejní téma empatie, které Pratchett rozvinul také v zeměplošských knihách. Paralelně jsem znovu četl Buch a našla by se spousta společných prvků. Podle mě je tahle kniha spolu se Stratou nedoceněná. Divím se, že jí dosud nikdo nezfilmoval.

30.08.2023

Ani tato kniha nezapře svého autora. Je to kratší a přímější příběh o hledání ztracené vyspělé rasy.
Lidstvo už dávno osídlilo mnoho koutů galaxie a pohled na to, co spadá pod lidská práva se posunul úplně jinam. Ocitnete se vesmíru obydleném mnoha rasami, ale některé věci se prostě nemění ani s technologickým pokrokem. Taky se ukáže, že poezie může dát někdy dost zabrat. I když je člověk zvyklý od Terryho Pratchetta na jiný žánr, je vidět, že i Sci-fi si užíval a je to pěkné čtení.

06.11.2022

Jedná se o další z mála sci-fi románů Terryho Pratchetta (sám napsal pouze tento a Stratu). Už je to delší doba, co se lidstvo připojilo k mimozemskému společenství a začalo kolonizovat vesmír. S tím také lidé zdědili i určitá tajemství vesmíru. Největším z nich je pak záhada protorasy Žoliků, která měla být první inteligentní rasou ve vesmíru. Co se s touto rasou stalo a k čemu jsou nezničitelné artefakty Žoliků rozesety po vesmíru, nikdo netuší.

Hlavnímu hrdinovi Domovi někdo usiluje o život. A zdá se, že je jedinou osobou, která netuší, proč. Nakonec se dozví, že to má něco společného se Žoliky. Ale proč je on tak důležitý? Dosud se o Žoliky nijak nezajímal a neměl s nimi nic společného. A útočí na něj sami Žolici? Vydává se tedy na cestu vesmírem, aby zjistil pravdu.

Dom není moc výrazná postava. Přestože mu téměř po celou dobu knihy hrozí smrt, jedná bezemočně. Když mu někdo něco daruje, nechá se obdarovat a neptá se, proč dar dostal. Sice má trochu vlastní vůle, ale spíše se nechává táhnout událostmi. Po vesmíru pak putuje tam a zpět jak pingpongový míček. Nejzajímavější pak jsou setkání s různýma podivnýma rasama a bytostma vesmíru. Finálové vyvrcholení pak může překvapit spíše jen nesečtělé čtenáře. Přesto se kniha čte dobře, rychle odsýpá a přečtená je za chvilku.

Pratchett je zde pak znatelně ovlivněn dílem Isaaca Asimova, na nějž tu je mnoho odkazů. Zejména použitím matematické pravděpodobnosti, která se až okatě podobá psychohistorii z knižní série o Nadaci, a využitím robotických zákonů, které byly pouze rozšířeny o další nová pravidla.

Pro fanouška Terryho Pratchetta je určitě zajímavé přečíst si jeho rané dílo, zejména když se v jeho případě jedná o netradiční sci-fi žánr. Ostatním čtenářům toho asi nic moc nového nepřinese. Na druhou stranu, jedná se o tenkou knihu, takže přečteno je to rychle a kniha kromě pomalejšího začátku nenudí.

05.07.2022

Kniha je velmi zajímavá, ale ne všemu jsem rozuměla. Trochu mě také rozčilovaly překlepy a hrubky (doměnky, shoda podmětu s přísudkem, psaní čárek). Ale je zvláštní číst tuhle knížku vlastně na závěr všech autorových knih o Zeměploše. Jsem ráda, že nápady použité v téhle knize použil a rozvinul v Zeměploše.

26.06.2018

O kus lepší než Strata. Není to tak upjaté a přehnaně technické jako Pratchettova prvotina na poli sci-fi, ale má to spíš blíž ke knihám ze Zeměplochy (co se stylu psaní týče). Rozhodně doporučuji každému skalnímu fandovi Sira Terryho... Ale musíte mít setsakramentské štěstí a dokonale se vyznat v P matematice, abyste to měli šanci sehnat v antikvariátu :-)

Co ty komentáře tady čtu ...

šílíte ????

Pro mně jedna z knih, které změnili moje chápání světa ! Inteligentní tekutina, android naprogramovaný na "štěstí" - co je brzká budoucnost výstupů kvantových počítačů mimojiné,
samotný pojem "temná strana slunce" je metaforický termín, který inspiruje vědecké diskuze o tom jak přinutit chápat umělé algoritmy takovéto abstraktní pojmy..
a to nejdu zmiňovat v románu danou nejstarší rasu, která už "jen tak žije" a sleduje všechno kolem... co říkal Kristus ???

takže za mně, extraordinerní dílo, jeden z důvodů, proč jsem dal druhé jméno svému synovi "Terry"

;)

18.04.2017

Jediné opravdové pozitivum této knihy je její délka. Delší příběh bych vzdal. Děj mě vůbec nezaujal, podobně jako námět, nevybavuji si jediný poutavější okamžik, humor nebyl můj šálek kávy, mytologie vesmíru mě rovněž neoslovila. Postavy sice měly určitý potenciál, ale to samo o sobě nestačí.

13.09.2016

Kniha mě moc nebavila, před půlkou jsem s ní téměř seknul. Protože má ale docela málo stran, tak jsem ji dočetl.

Ke kvalitě Zeměplochy má kniha hodně daleko. Ale už i zde byly na Zeměplochu odkazy, např. Svátek prasečí hlídky.

02.12.2015

Jedna ze slabších knih od Pratchetta, ale i tak jsem si početla.

06.09.2015

Nejsem super fanoušek Zeměplochy, ale několik knih jsem přečetl a všechny mě bavily. Bohužel to neplatí pro jiné ("nezeměplochové" knihy). Spíš nuda.

05.08.2015

Kniha je velmi náročná na představivost čtenáře, ale propojení matematiky pravděpodobnosti, kvantové fyziky i jemného humoru tyto zdánlivé nedostatky hravě převáží, takže nemohu jinak, než opět hodnotit pěti hvězdami.

12.06.2013

Tak tohle mi opravdu moc nesedlo. Nápad byl dobrý ale finální pojetí dost chaotické, nedokázala jsem si téměř nic z okolí představit, ani samotné aktéry. Chvílemi jsem měla pocit, jak kdybych četla Stopařova průvodce ale hodně nepovedeneou verzi. Ale zamilovala jsem si Iga, ten se poved a Issac byl taky bezva.

13.02.2013

Na mě moc divoké a v závěru jsem myslím ani pořádně nepochopila, o čem to celé bylo... Ale místy jsem se zasmála a bylo zajímavé si přečíst, kde asi byl zrod některých myšlenek, na kterých Pratchett postavil Zeměplochu...

08.03.2011

Podle přesných statistických výpočtů p-matiky má být mladík Dom Sabalos v den svého jmenování do funkce prezidenta správní rady na planetě Protitoč zavražděn. Pokusí se tedy nalézt tajemnou rasu Žolíků společně s Hrs-Hgnem, vědcem z rasy phnobů žijících v bažinách, nalezeným bažinným tvorečkem Igem a robotem páté třídy Isaacem. Na cestách se setká například s kmotrem Bankou - počítačem planetou, vodní podstatou Chatogastrem...
Jedno z mála Terryho sci-fi, které napsal v roce 1976, a je docela škoda, že podobných knížek nenapsal víc. Kniha je trochu temnější, stejně jako Kobercové s naprosto povolenou uzdou fantazie. Vesmír plný roztodivných ras, tvarů a robotů, p-matika pomocí, které je možné předpovídat budoucnost, vesmírní psi... Vůbec celkový popis jiných civilizací, je hodně oproštěný od klasické reality a velmi blízký mému vnímání, jak by to třeba mohlo být. Pratchett vyprávění prokládá silnými filozofickými úvahami, ale i klasickým humorem.
Jinak kniha má sem tam hluché místo, a je krátká, takže není čas se dostat do větší hloubky jednotlivých postav.
Už v této knize se objeví např. svátek prasečí hlídky, možná, že prapůvodní verze Bendera z Futuramy, stejně tak jako hodně věcí připomíná Douglase Adamse. Např. rozhovor Isaaca s roboty nižších tříd je dokonalá sranda.