Těhotná panna

Těhotná panna https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/48951/mid_tehotna-panna-HVE-48951.jpg 5 14 14

Marion Woodmanová ve své knize popisuje trnitou cestu, kterou ženy musí projít, pokud se chtějí stát skutečně svobodnými. Pojednává o překonávání závislosti na jídle, drogách, práci, o moudrosti těla, iniciačních rituálech, snech, o hledání vlastní identity. Výsledkem mnohdy bolestivé psychologické proměny, jejímž předobrazem je proměna housenky v kuklu a následně v motýla, je dosažení stavu věčného vnitřního panenství. Žena, která se promění ve věčnou pannu dělá to, co dělá, ne proto, aby se někomu zalíbila nebo proto, aby ji někdo chválil, ani proto, aby nad někým získala moc, nýbrž pouze proto, že to, co dělá, je pravdivé. Taková žena je neustále otevřená novým možnostem a novému životu. Kniha Marion Woodmanové je skutečnou oslavou ženství.... celý text

Přidat komentář

bee88maja
08.06.2023 5 z 5

Pro člověka, který zažil a zažívá konflikty nejen ve své mateřské linii, je tohle kniha, která mi v mnohém otevřela oči. Uvědomění si vlastní hodnoty, v momentě kdy naivně následujete přání svých rodičů a teprve když narazíte několikrát do zdi tzv. reálného života, pak možná akceptujete fakt, že je potřeba si tu hodnotu najít. Tohle byla za mne kniha, při které jsem měla pocit, že autorka ví o čem mluví, jelikož si sama něčím podobným prošla.(asi jsem dost naivní a infantilní na to, abych podlehla svodům těch omračujících slov útěchy a hledání cesty ven ze začarovaného kruhu sebezapření).

A jak to většinou bývá, raději budeme číst knihy, od autorů kteří mají podobné zážitky či pocity, než od těch, kteří se jen něco doslechli, něco naučili a o něčem chtějí druhé poučovat. Je tam ta přidaná hodnota vlastního prožitku, kterou jinak než prožitím i sebevíc empaticky psycholog nezíská...

Sisssi
10.10.2021

Opět kniha plná infantilního pseudojungiánství a nesmyslných plků o tom, jak nám chybí přechodové rituály (nechybí, máme je pořád, jenže forma, kterou v naší době mají, není většině uživatelů dost nóbl). Autorce chybí odstup, protože člověk, co sám bojuje s anorexií, by se sám neměl pokoušet stejnou poruchu uzdravovat u druhých. Sympatické je alespoň to, že Woodmanová nemá k archetypům onen nekritický a 100% obdivný vztah, jak to v podobných textech zpravidla bývá, ale přiznává, že archetyp může i škodit. V každém případě, jungiánské škatulkování je dnes již dávno překonané, bohužel je teprve nyní začíná spousta naivních lidí (ke své vlastní škodě) objevovat a věří tomu.