Syn teroristy - Každý má možnost volby
Jeff Giles , Zak Ebrahim
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/288352/bmid_ted-syn-teroristy-kazdy-ma-moznost--j1o-288352.jpg
3
44
10
Důvěrná zpověď chlapce vychovaného otcem-teroristou, který si na rozdíl od něj vybral odlišnou cestu. Zaku Ebrahimovi bylo pouhých sedm let, v roce 1990 jeho otec El-Sayyid Nosair zastřelil vůdce Židovské obranné ligy. Po otcově uvěznění byla rodina neustále pronásledována a perzekuována. Přestože radikalizovaného otce formovala fanatická víra, u jeho plachého syna nenávistné ideje neuspěly. Čím byl starší, tím více si uvědomoval hrůzný dopad otcových činů a rozhodl se svůj život zasvětit podporování míru. Zak Ebrahim se narodil v Pittsburghu v Pensylvánii 24. března 1983 jako syn egyptského průmyslového inženýra a americké učitelky. Zasvětil svůj život jasnému vymezení se proti terorismu a šíření poselství mírů a nenásilí. Jeff Giles píše pro The New York Times Book Review, Rolling Stones a Newsweek a je redaktorem týdeníku Entertainment Weekly.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2016 , NoxiOriginální název:
The Terrorist's Son: A Story of Choice , 2014
více info...
Přidat komentář
Kniha rozhodně stojí za přečtení, ukáže člověku, že ne vždy platí přísloví: "Jablko nepadá daleko od stromu." či jak bylo v knize uvedeno: "Jaký otec, takový syn." Avšak i přes to jsem od knihy čekala asi více. Věřím, že pro Zaka, jeho sourozence a matku nebylo lehké vyrůstat a být neustále označováni jako rodina Nosaira, tedy rodinu teroristy, a rozhodně nechci jejich životní příběh nijak zlehčovat, i přes to si však myslím, že se z takto velkého životního příběhu dalo vytřískat více.
Děj se ze začátku jeví velice slibně, má takový ten pravý vyprávěčsko-románový styl, ale ten se hned po několika stránkách změní na: "tak kámo, já ti teda řeknu, jak to bylo". Čekala jsem, že se dozvím více o tom, jak Zaka jeho otec vychovával k nenávisti, učil ho, že zabíjení je správné a bomby jsou nejlepší věc na světě, ale nic takového se ve velké míře nekonalo. Otce zavřeli, když byl Zak ještě malý šestiletý kluk a od té doby, krom hovorů z věznice a pár otázek na jeho matku a sourozence ho prakticky nevychovával.
Velké a zajímavé téma, ale zpracování takový průměr. Kniha má samozřejmě i světlejší stránky, ale ty bohužel nezachraňují ty mizerné.
Kdo by to byl řekl, že tak kratičká kniha ve vás zanechá tolik. Jaké je to být synem teroristy? Jaké to je, když se na vás ostatní dívají skrz prsty, i když vy za to, kdo je váš otec a to, čeho se dopustil, vlastně vůbec nemůžete? Jaké to je snášet celoživotní nálepkování? Syn teroristy o tom všem vypráví ve své knize, která je především o tom, že každý z nás má možnost volby. Zaku Ebrahimovi bylo jen 7 let, když jeho otec zastřelil vůdce Židovské obranné ligy. A vyrostl z něho muž se silně vyvinutým smyslem pro morálku a spravedlnost. Vybral si naprosto odlišnou cestu životem než jeho otec. Protože to, jací jsou naši rodiče ještě zdaleka nepředurčuje to, kým se staneme my. Doporučuji, pokud si chcete rozšířit obzory.
Kdo chce trochu pochopit problémy současného světa, tak doporučuji tuto knihu. Ne, že Vám je objasní, ale pomůže jako další kamínek mozaiky trochu lépe pochopit současné problémy světa spojené s radikálním islámem a radikalismem jako takovým...
Kniha byla krátká, čtivá a musím říct, že se mi líbila. Život po boku teroristy z pohledu jeho syna je zajímavý, líbí se mi, že byla vykreslena i povaha a chování matky. Kniha pro mne byla milým překvapením.
Zpočátku jsem knihu značně odmítal, ale nakonec musím autora ocenit za jeho životní příběh a postoj k němu. Jen s ním nesouhlasím s hodnocením radikalizace jeho otce, byla postupná a vychovaná drobný ústrky, což vesměs popírá autorovo tvrzení, že se otec stal teroristou bez přinucení. Teda ano přinucení tam nebylo, byla tam volba, ale v bídném prostředí. To, že v jeho stopách nepokračoval syn je obdivuhodné, ale taky spíše jde o štěstí - přece jen se sám přiznává k tomu, že se pokoušel stát rváčem a měl potěšení z šikany ostatních - jen mu to naštěstí dlouho nevydrželo. Otázkou ale zůstává jestli to nebylo jen tím, že byl špatným rváčem ...
Tato kniha mě zaujala v knihkupectví jako malá sympatická jednohubka a tak jsem si jí koupil. Kniha pojednává o svém autorovi, který zde popisuje svoje dětství a problémy, které když jeho otec spáchal teroristický útok. Začátek knihy vypadá velice slibně a i dané téma slibuje zajímavý příběh. To se ovšem neděje. Určitě nechci bagatelizovat, čím si autor prošel a co jeho rodina vytrpěla, ale… Děj, z kterého by se dalo jistě vyčerpat mnohem více je zde zkrácen a sepsán takovým toporným způsobem, že děj je velice nevyrovnaný. Takto kniha působí spíše tak, že je uměle nastavována, aby splnila limit stran. Škoda tohoto tématu, ale věřím, že jiným se tento styl psaní může zalíbit.
Tahle útlá knížka se mi do rukou dostala náhodou. Moc se mi líbila. Zak popisuje jak činy jeho otce zničily jeho rodinu, jak se vyrovnával se ztrátou otce i tyranií ze strany otčíma. Má můj velký obdiv za to, že se stal mirumilovným člověkem po tom všem, čím si musel projít.
„Povedali mi, že som predurčený na to, aby som mal strach z ľudí, ktorí sú iní, a aby som sa kvôli svojej vlastnej bezpečnosti držal od nich čo najďalej. Náboženský fanatizmus je začarovaný kruh – nikdy som sa nedostal k ľuďom tak blízko, aby som zistil, či z nich naozaj musím mať strach.“
Veľmi silný ľudský príbeh o chlapcovi, ktorý mal ťažký život a ľahko mohol zatrpknúť a zaujať postoj svojho otca, a totiž, že keď svet nie je milosrdný k nemu, prečo by mal byť on k svetu. Nestalo sa to však, a z týraného, šikanovaného i démonizovaného chlapca, ktorého detstvo a dospievanie sprevádzali predsudky, odsúdenie, pohŕdanie i vlastné pálčivé pochybnosti, aký a kto je, vyrástol muž, ktorý verí v dobro, mier, ľudí, lásku, a aktívne sa o ne snaží. Málo? Podľa mňa nie.
Navyše, celý príbeh je napísaný štylisticky umne, možno skratkovito, ale aspoň bez balastu. Žiadne nadbytočné slová, scény. Všetko sedí, všetko stačí. Kto by z neho chcel „vytřískat více“, možno ide skôr po efektoch ako po podstate, ale osobne som rada, že Zak Ebrahim & Jeff Giles neskĺzli do bulvárnosti.
Dielko ma zasiahlo ako človeka, ale aj ako kresťanku. Šlo o sekundárne veci, vlastne len o detaily, pre mňa ako katolíčku však boli dôležité, napríklad že Zakova mama konvertovala na islám po tom, čo jej, čoby katolíčke, istý kňaz povedal jednu necitlivú poznámku. Jednu jedinú, navyše pre mňa ako čitateľku ani zďaleka nepôsobiacu tak „bodavo“, ako to vnímala ona. Ten kňaz si možno ani neuvedomil, že v ten obyčajný deň v rozhovore s obyčajnou ženou nepriamo pomohol odštartovať sled rôznych udalostí, napríklad, že tá žena sa uchýli do moslimskej komunity, kde nájde (očividne dlho hľadané) prijatie a starostlivosť, že si ani nie po desiatich dňoch od zoznámenia vezme istého Egypťana... Nie, nedávam to za vinu tomu kňazovi. Len rozmýšľam – ktovie, ako často mi stojíme s našimi naoko nevinnými, možno trochu podráždenými zádrapčivými poznámkami za tým, ako sa vyvinie život iných ľudí...
Tiež mi bolo ľúto Zakovho otca. Iste, keby zabil niekoho z mojej rodiny, možno aj krajiny, asi to beriem inak, ale skrátka mi bolo smutno z čítania o tom, ako sa z rodinne založeného muža, ktorý sa snažil byť dobrým manželom i otcom, vplyvom rôznych udalostí (však, Barbara) postupne stával zatrpknutý, zlomený človek, ktorý zmysel svojho života našiel v terorizme. Aj jeho príbeh je dôkazom, že takúto cestu si človek nevyberie bez príčiny a ani zo dňa na deň. Nechcem tým povedať, že ho to ospravedlňuje, skôr ma jeho príbeh utvrdil v tom, čo tvrdí aj jeho syn – že vždy je tu možnosť voľby, a veru som dlho rozmýšľala, ako by sa vyvinul Nosairov príbeh, príbeh jeho rodiny, príbeh jeho obetí, príbeh ich rodín atď., keby na nespravodlivosť a krutosť v svojom živote nezareagoval odvetou (mnohonásobne znásobenou), ale odpustením, láskou.
Teroristov syn je krátke dielo, ktoré však vo mne vyvolalo toľko pocitov, že výsledkom je dlhý komentár, ktorý by hádam mohol byť ešte dlhší, ale radšej ako moje výlevy si prečítajte túto knihu. Oplatí sa to.