Sůl moře
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/299441/bmid_sul-more-i7c-299441.jpg
5
2631
2631
V roce 1945 se druhá světová válka chýlila ke svému konci a poblíž Východního Pruska se tisíce uprchlíků vydalo na pouť za svobodou a většina z nich měla co skrývat. Mezi nimi i Joana, Emilia a Florian, jejichž cesty se zkřížily na lodi, která slibovala spásu. Jmenovala se Wilhelm Gustloff. Donuceni okolnostmi drží při sobě, ale když se svoboda zdá na dosah, udeří tragédie. V tu chvíli je naprosto jedno, které jste národnosti a kultury či jaký je váš společenský status. Všech deset tisíc lidí na palubě bojuje za jedinou věc: chtějí přežít. Autorka knihy V šedých tónech se vrací do dob druhé světové války se svým novým románem, jenž vrhá světlo na jednu z nejhorších – přesto téměř neznámých – válečných tragédií.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2016 , CooBooOriginální název:
Salt to the Sea , 2016
více info...
Přidat komentář
Na tuto knížku jsem se těšila. Nezklamala. Naopak! Ruta je prostě boží.
Ačkoliv je to už půl roku co jsem knihu přečetla, stále mi hlavě běží některé obrazy a pocity, které ve mě kniha tehdy vyvolávala.
Líbila se mi i drobná narážka na předchozí knihu V šedých tónech. Obě knihy jsem se snažila srovnat, ale nelze říct, která je lepší, každá je osudem svých hrdinů výjimečná. Obě děsí tím, co vše se v těch dobách odehrávalo. Obě stojí za to a zpracovávají opomíjené příběhy historie! Neváhejte a čtěte!
Úchvatná kniha.
O potopení Wilhelma Gustloffa jsem nikdy předtím neslyšela a moc se mi líbilo, jak autorka této tragédii dokázala vdechnout život.
Kniha byla čtivá a doslova mi mizela pod rukama.
Byl to hezký příběh. Zpočátku mi vadil styl psaní a krátké kapitoly a množství postav, ale když jsem se zorientovala byl to moc hezký příběh. Možná, že kdyby to bylo podle skutečnosti, bylo by to lepší, takto to na mě působilo jako slátanina okopírovaná z Titaniku. Ale jako oddechovka dobrý.
Ruta Sepetysová na mě působí nesmírně sympaticky a musím se přiznat, že její tvorbu jsem měla v "hledáčku" již delší dobu. Ke čtení jsem se dostala ovšem až letos. Jako první jsem si vybrala knihu Sůl moře (nebo si ona vybrala mě?) a musím konstatovat, že mě zasáhla snad ještě více, než jsem čekala.
Čtyři mladí lidé uprostřed války. Období neklidu, nesvobody a strachu. Oni, stejně jako tisíce dalších lidí, prchají před blížící se sovětskou armádou. Každý z nich pochází z jiného koutu země, ale jedno je spojuje: touha po přežití. Nikdo z nich nemá nejmenší tušení, že se stane součástí největší námořní katastrofy v dějinách.
„Víš, strach je lovec. Obklíčí nás, když jsme bezbranní a nejméně ho čekáme. A když jsme nuceni dělat rozhodnutí."
Joana, Florian, Emilia a Alfred jsou čtyři typově odlišné charaktery, které se v průběhu knihy vyvíjejí, poodhalují nám svoji minulost a činí důležitá rozhodnutí.
Na autorce si nejvíce cením toho, že při psaní knihy pracovala s historickými prameny a čerpala ze vzpomínek pamětníků. A to nejdůležitější - do příběhu nezapomněla dát obrovský kus lidskosti.
Není důležité, jaké jste národnosti, odkud pocházíte.
Důležité je, jaké máte srdce.
Kniha mi dala hlavně poznání o historické skutečnosti, o které jsem dříve vůbec neslyšela. Způsob pojetí byl jiný než obvykle, ale v kombinaci s krátkými kapitolami se jednalo o poměrně čtivý příběh.
Nádherná kniha. Pro mne to byla jen otázka najít odvahu ji číst.
P.S. Myslím, že spisovatelka má obrovský talent psát o smutných osudech lidí bez zbytečného patosu, úsporně a přesto tak hrozně lidsky. Máte u toho husí kůži, ale musíte to dočíst. Na pozadí skutečné historická události vypráví příběh malé skupinky lidí. Byli jedni z desetitisíce.
Po přečtení knihy jsem ještě více ráda, že žiji se svou rodinou v klidu a míru... Kniha byla čtivá, jen mi konec tak nějak připadal jako Titanic... A můj názor na Hitlera a Stalina se jen více utužil, oba to byli ***
Netajím, že mi dalo velké úsilí pořádně se do knihy začíst, problém hlavně tkvěl v rozdělení vyprávění mezi čtyři postavy. Postupem času, když jsem si zvykla kdo je kdo, jsem se ale začetla a nechala strhnout příběhem. Jako už v předchozí autorčině knize, nejvíc mě zajímala ta nejspornější a nejzáhadnější postava (Florian) a přišlo mi, že dostal žalostně málo prostoru. Někteří kritizují krátké kapitoly, já naopak chválím. Kniha má obrovský spád, žene se kupředu, ale vůbec není o námořní tragédii, jde spíše o milostný příběh na pozadí historických dění.
Knížku jsem si přečetla, protože mi byla doporučena a autorka je zde na DK docela opěvovaná. Pokud mám ohodnotit, tak plus za čtivost, téma, vykreslení atmosféry prchajících lidí, strukturu kapitol. Zklamáním bylo, že jsem čekala více historických faktů. Bylo to prostě román na pozadí tragické historické události.
Navzájem se prolínající vyprávění čtyř osob ustupující před východní frontou za druhé světové války. Forma krátkých kapitol a urychlování děje mi moc nesedí.
Znovu jsem se nechala nachytat na reklamu. Kniha, ve které jsou dobří lidé velice dobří a zlí hrozně zlí, mě nemůže oslovit. A ten konec... Nějak moc hezky poskládané, jako v červené knihovně. Podle mě kniha pro ženy přioděná do reklamy skutečné literatury.
Velmi výjimečný a smutný příběh z období druhé světové války, který vás donutí se nad některými věcmi zamyslet. A vážně mě kniha ohromila. Knihy s tématikou válek moc nevyhledávám, ale tato byla vážně úžasná, bavila mě, a hlavně jsem pochopila poslání celé této knihy. Poukazuje totiž na největší námořní tragédii v dějinách lidstva. A ne, není to o Titaniku, pokud jste si to mysleli, jen to dokazuje, že o této tragédii vážně moc lidí neví, a přitom to byla daleko větší pohroma, než kdy Titanik byl.
Kniha se čte lehce, zajímavé pojetí vyprávění z pohledu každé z hlavních postav. Chvílemi kruté, chvílemi nadějné, chvílemi "přeslazeně" dojemné (pardon). Ale za mě spíše plus....
Chcete u knihy zároveň přemýšlet a raději nemyslet, brečet a radovat se, vzteky zatínat ruce v pěst a dojímat se nad lidským dobrem, dýchat zrychleně anebo nedýchat napětím vůbec? Pak sáhněte po této knize. Něco tak smutného a zároveň něco tak pěkného jsem snad ještě nečetla. Kniha o tom, jak se z válečného utrpení rodí čisté lidské dobro, o lidech dobrých a zlých, o životě tak jak je. O tom pravém a nepřikrášleném životě. O tom, že ani hrdina není pouze bílý a padouch není pouze černý. Zároveň se také dozvíte o úseku dějin, o kterém se příliš nemluví. Možná by někomu mohl vadit zvláštní styl psaní, takový ten deníkový, kdy každá postava píše stejné zážitky a události sama za sebe a rychle se to střídá, ale díky poutavému ději si rychle zvyknete. Jen do poslední stránky jsem doufala, že se i polská dívka Emilie zachrání...............Jedna z mála knih, o které přemýšlíte, i když už je dávno dočtená a kdy jste rádi, že žijete teď a tady.
Zbytečně dlouhý rozjezd, kniha má být věnována námořní katastrofě a přitom je to kniha spíš o tom, jak utíkali před Rusákama a putovali do přístavu. Samotná nehoda stroze popsaná a konec useknutý.
SPOILER: A ten konec jsem stejně nepochopila. Co se teda stalo s Emilií, setkala se potom ještě se svým prckem nebo ne?
Knihu jsem si půjčila na doporučení a i proto, že vyhledávám knihy a dokumenty o 2.sv. válce.
Byla jsem ale zklamaná.
Asi jsem se netrefila do období, nebo nevím, ale tahle kniha mi přišla děsná. Špatně se mi četla, těžko jsem se orientovala kdo je vlastně kdo, přeskakovala jsem stránky. Dočítala jsem ji velmi těžko.
Sůl moře pro mě nebyla tak čtivá jako V šedých tónech, ale přesto hodnotím velmi kladně. Nejvíce mě zasáhla část, kdy ženy házely malé děti na palubu lodi... Tam jsem se opravu na chvilku zastavila a přestala číst.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) uprchlíci jantarová komnata ženy v 2. světové válce Prusko námořní katastrofy podle skutečných událostí dívčí romány Wilhelm Gustloff (loď) evakuace
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Moje první knížka od této spisovatelky a musím říct, že byla skvělá. Od začátku mě to vtáhlo a knížka mě opravdu bavila. Rozhodně doporučuji.