Starý kraj
Dörte Hansen
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/278920/bmid_stary-kraj-2qQ-278920.jpg
4
286
99
Pětiletá Vera uprchne se svou matkou v roce 1945 z východního Pruska na sever Německa do regionu Altes Land. Útočiště najdou na starém statku s rákosovou střechou. Vera se ve velkém, chladném selském stavení celý život cítí cize, ale přesto z něj nedokáže odejít. O šedesát let později se jí přede dveřmi nečekaně objeví neteř Anna. Utekla i se svým malým synem z předměstí Hamburku, kde ambiciózní ekorodiče nosí svoje děti ulicemi jako vítězné trofeje — a kde se Annin muž zamiloval do jiné. Vera a Anna se téměř neznají, přesto toho mají společného víc, než tuší. Dörte Hansenová, vládnoucí bystrým okem i suchým humorem, v této knize vypráví příběh dvou samotářek, které nečekaně najdou něco, co ani nehledaly: rodinu.... celý text
Přidat komentář
My máme Mornštajnovou, Němci mají Hansen.
Nádherná kniha obsahující několik příběhů postav, které na sebe vzájemně působí a ovlivňují se. Je tu Vera, která ve svém domě a v kraji, kde vyrůstala, nikdy nebyla doma. Je tu Anna, která se s malým synem Leonem nastěhuje k Veře z města a o životě na vsi nic neví. Je tu jejich soused, který trpí nezájmem synů. Atakdále. Všechny postavy jsou ovlivněny špatným dětstvím až do dospělosti. A pak je tu krásný Starý kraj, který nikomu nic nedá zadarmo.
Tak dlouho jsem chodila se záložkou okolo, až jsem přeci jen neodolala a na pár dní se do tolik opěvovaného Starého kraje vydala... a cestou mezi písmenky jsem přišla na to, že tohle příběhové chladno v mé maličkosti nedokáže pošťouchnout jakoukoli emoci... ta odosobněnost všech zúčastněných jaksi čišela takovou podivnou prázdnotou, že jsem jejich osudovými okamžiky jen tak proplula, řekla si "inu, dobrá"... a nakonec s úlevou hledala útočiště zase o vyprávění dál...
Starý kraj je kniha bez zásadní zápletky, dějem je tu život sám. Příběh se odehrává na německém venkově, kde v malebné a úrodné krajině žije spousta svérázných obyvatel a navíc tu dochází ke střetávání dvou kultur - starousedlíků a lidí přicházejících z města. Mimo života dvou hlavních postav, podivínské Very a její neteře Anny, autorka syrově vykreslila i spoustu dalších lidských osudů.
Četba této knihy se nedá uspěchat, má svoji jak poetickou, tak drsnou atmosféru a je lépe ji číst ve správný čas a pomalu vychutnávat.
Pochválit musím i skvostný překlad.
Pěkná knížka plná trefných postřehů o životě obyvatel venkova a přistěhovalců, aneb venkov není pro každého. Kontext německý, ale klidně by se to mohlo odehrávat i u nás.
Takový jako za sklem. Sledujete příběhy lidí, které spojuje místo, kde bydlí. Antiromantický pohled života na vesnici, který je ale ve výsledku vlastně docela romantický. Balancování mezi psychologickým románem a humorným příběhem, šmrncnutý depresí z války. Jako kdyby si autorka nemohla vybrat. Není to špatný, ale prošumí to kolem jako Labe :)
Překvapená, co všechno poví jeden dům. Čtivě psaná knížka o osudech rodiny, na jejímž začátku stojí uprchlíci - matka s dcerou....o opakování lidských osudů, vztazích matka- dcera, o vztahu město - venkov, o jablkách...Ráda si přečtu další knihu od této autorky.
Mam z knihy takove rozpacite dojmy. Moc nerozumim, proc byla napsana. Co je tady tou nosnou linkou, co nam mela sdelit? Spousta linek byla nacata, ale nerozpracovana, jak by si zaslouzila. Dej nemel zadne smerovani.
Napsáno úsporně, bez zbytečných kudrlinek, a přesto krásně a čtivě. Kniha popisuje poválečné osudy jedné rodiny, ale stejnou měrou přibližuje i současnost německého venkova, a to velmi trefně a vtipně. Čtení jsem si opravdu užila.
Syrový příběh vyprávěný velmi dobrým stylem. Od první věty jsem byla pohlcená. Přesně dávkovaná slova v každé větě. Nic nepřebývá, nic nechybí. Pro mě dokonalé. Miluji malého Theise a jeho úspornost. A za pomoc Willymu "Chov o samotě. Druhově nepřirozené." :)
Krásná kniha o bolavých duších, přátelství, pomoci, venkovu a selském rozumu.
Na prvních stranách jsem se těšila, že si přečtu kvalitní text, ale ve 2/3 knihy jsem četbu vzdala. Děj ve výsledku neustále o ničem, velmi pomalá záležitost, na kterou nemám náladu ani čas ztrácet čas. Připadá mi, že děj ani nikam směřovat nemá, prokousávat se tím dál nehodlám. Škoda, opravdu mne kniha zklamala.
Já to přečíst nedokážu. Zpočátku se to tvářilo čtivě a zajímavě, ale není tam jediná postava, ke které bych si vytvořila vztah. Pokud to mám jen tak z rychlíku hodnotit, pak snad, že je to typicky německy studené.
Knihu jsem vzala jen tak náhodou a nečetla se špatně. Zřejmě se k ní už nikdy nevrátím, ale i tak to byl pro mě zajímavý příběh...
Nemohla som sa začítať, nemohla som sa začítať, nemohla som sa začítať. Bohužiaľ. Pravdepodobne mi nesedel autorkin štýl, u niektorých pasáží som vôbec netušila o čo ide, v akom prostredí a s kým sa postavy nachádzajú. Celé to bolo plytké. Možno som som si zle načasovala čítanie takéhoto typu knihy.
Někdy se to tak přihodí - sáhnete po knize, nevíte, proč právě k ní vás náhoda přivedla, ale po prvních pár stránkách máte pocit, že to ani náhoda nebyla. Tenhle příběh prostě máte číst právě teď. Starý kraj je pro mne taková kniha. Příběh několika generací, příběh silný, bez zbytečného sentimentu, s dobře dávkovanou ironií a humorem, s láskou, nenávistí, strachem a démony, které nedají člověku spát a také (pro mne hlavně ) - o vztahu matek a dcer. Skvělý román . Děkuji i za výborný překlad.
Starý kraj a starý dům .... a ani jeden z nich nemá rád zásah do své svébytnosti...
"Tento dům je můj a přece není můj" - první věta, se kterou se malá Vera, prchající se svou matkou z východního Pruska v roce 1945 setkává...
Vesnický román o silných postavách - o lidech, kteří nemají čas na řečnění, za ně mluví skutky...
Vera - hlavní postava - která nečekaně nachází rodinu, když se k ní stěhuje její neteř Anna - další členka rozsáhlého vesnického divadelního souboru...
A v závěru návrat do Pruska - k rodinnému domu -
"Představa , že se tu odehrávalo něco zlého, byla nesmyslná, krajina tu lidi kolébala, jako by to byly děti..."
V tomhle domě musel být každý nezranitelný, hlavu vzhůru,
a pak najednou stál ve sněhu a utíkal o život....to už nová generace nechápe...
Kniha mi připomněla Heřmánkové údolí - a český venkov mi byl o hvězdičku blíže ...
Tak vypadal a vypadá život - doporučím.
3,5*
Koukám, že tenhle druh jakéhosi "moderního vesnického románu" frčí v zahraničí stejně jako u nás (viz. Anna Bolavá, Petra Dvořáková atd.). Možná by si tento žánr zasloužil i vlastní kolonku tady na Databázi, protože jich je stále víc a určitě budou přibývat.
Čím to je? Starý kraj je plný fakt těžkých a bolavých témat (smrt, smrt kojence, samota, stáří, nevěra, rozvod, střídavá péče, biomatky :), válka, střet moderního a starého způsobu života atd, atd.), a přesto se čte tak nějak lehce, přijde mi, jako by byl psaný něžně a nezaujatě. Přeskakování v čase "bez varování" ničemu nevadí, protože tady nejde o příběh. Nezáleží, kde je začátek a nebo konec. Stejně je to jen letmé nahlédnutí do životů, které spojuje jedno místo. A přece, i když je jen letmé, tak umí oslovit a dojmout. Já jsem si u knížky solidně pobrečela. A i když mi zprvu připomínala třeba Cestovní pas Herty Müllerové, později se rozjela po vlastní ose spadající spíš do žánru, který jsem výše zmínila.
O tom, že rodina a domov jsou lidi, kteří vás mají rádi, i když o tom nemluví, a kterým nemusíte nic vysvětlovat. O jizvách v krajině, v domě a v duši . A taky o tom, že venkov opravdu není místo, kam se můžete přistěhovat z Hamburku, šťastně a vlastnoručně okopávat brambory, vařit marmelády, vysvětlovat místním sedlákům výhody tradičních odrůd a tradičního hospodaření a psát o tom všem - s barevnými fotkami marmelád, brambor, tradic i sedláků - knihy a časopisecké články... leda tak dvě, tři sezóny. ("V zimě bojovala s depresemi, v létě s plevelem.")
Štítky knihy
německá literatura venkov Německo psychologické romány společenské romány
Starý krajKniha Starý kraj je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 362x |
| Čtenářské výzvě | 82x |
| Doporučených | 35x |
| Knihotéce | 128x |
| Chystám se číst | 273x |
| Chci si koupit | 33x |
| dalších seznamech | 1x |
Kniha která stojí za přečtení a která se nebude líbit všem. Příběh ovlivněný "druhou stranou války", plný podivinů, jejich strachů, zvyků, snů... Surové popisy, žádná načančaná pohádka. Záložka slibuje "suchý humor", moc smíchu jsem si ale neužila, spíš pousmání a ještě poskrovnu... Připomněla mi Mornštajnovou, ale je drsnější, úspornější. Mornštajnová by stejný příběh napsala jednou tak dlouhý. Mnoho postav jen projde, všechny linky nejsou ukončeny. Nemyslím ale, že je autorovou nezbytnou povinností, sdělit nám vše. Neuvěřila jsem Marlenině chování a našlo by se i pár jiných věcí... 4 hvězdy, doporučuji.