Srpny
Jakub Stanjura
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/510828/bmid_srpny-YQa-510828.png
4
644
158
Kam až jsme schopni kvůli tomu druhému zajít? Daniela vyrůstá v rodině, kde ji místo lidí objímají úzkosti. Ty přicházejí s nevysvětlitelnou pravidelností každý srpen. Slunečné dny pro ni nejsou příjemné, nýbrž bolestivé. Když pak na univerzitě potká Štěpána, myslí si, že svým nepříjemným létům konečně unikne. Netuší však, že téhle minulosti se utéct nedá. Jakub Stanjura v románu originálním způsobem otevírá závažné téma gaslightingu zvláštní formy manipulace, při níž oběť zpochybňuje vlastní racionalitu, paměť i celkové vnímání reality.... celý text
Přidat komentář
Kniha pro mě byla napsaná zvláštním stylem, ale celkem rychle jsem si na něj zvykla. Příběh psycho až děsivý, přesto se mi kniha líbila. Neobvyklá, zajímavá.
Zaujal mne koncept knihy (sledování hrdinky prostřednictvím srpnů), také skvělý, ale opravdu skvělý jazyk, každé slovo bylo zcela na místě, v tomto ohledu mne kniha moc bavila a ohromila. Příběh byl také relativně zajímavý, ovšem nějaké velké překvapení se nekonalo. Přijde mi, že v anotaci je prozrazeno příliš mnoho... Zajisté, z četby je člověk celý nesvůj, určité momenty byly opravdu výživné, ale já jsem bohužel byla celou dobu v očekávání, které se naplnilo. Příběhu by dle mého názoru slušelo zpomalit, rozehrát více jeho možných variant.. Ale přesto se jedná o velmi zajímavý počin.
Uff, tak to bylo hustý peklo!
Překvapivě čtivý a sugestivní popis plíživé ztráty původně odhodlané sebejistoty a následně exponenciálně se zrychlující smrti vlastní hodnoty. Ještěže za kniha není delší, víc bych toho neunesla. Jedno odpoledne stačilo. I tak ale děkuji za rozšíření obzorů.
Těch Nene a naopak Wow efektů tam je několik. Jedním z těch wow je třeba: "Vězení není jen prostor. Vězení je i čas. Ačkoliv má člověk absolutní volnost pohybu, vzpomínky ho umějí držet v nehybnosti"
Ježíši, to bylo! Brrr. Bylo to tak sugestivní, že už jsem si sama sebou taky nebyla vůbec jistá. Plíživá pomalá smrt... Líbilo se mi i jak si autor pohrával s češtinou. Fakt to stálo za to.
Tato útlá kniha nás přenáší do jedné rodiny, kde s hlavní postavou Danielou prožíváme několik jejích “srpnů. Právě je srpen je zde měsíc, kdy se věcí dějí trochu jinak než normálně, pro hlavní postavu představuje srpen nejhorší část roku. Musím říct, že právě tento úzký výběr času, který zde sledujeme, mi na knize přišel neotřelý a líbilo se mi, jak to autor zvládl zpracovat. Zároveň jsem se asi ještě nesetkala s tématem gaslightingu, které je zde dobře vykresleno. Jediný můj drobný problém je s koncem, který mi přijde příliš otevřený a nedotáhnutý. ráda bych věděla, jaký osud postavy čekal dál. Za mě má kniha určitě ano.
Na festival knižních závisláků jsem jela s jasnou vizí, a to koupit si tam tuto knihu, která je Jakubovým debutem. Ještě před besedou si mě autor získal svým úsměvem a poté i jako osobnost.
Všem, které jsem nalákala a knihu si koupili a doposud ji nečetli chci říct, že je naprosto výborná, čtivá a pro mě milým překvapením.
Autor originálním způsobem otevírá závažné téma gaslightingu, což je zvláštní forma manipulace. Daniela, která měla velké ambice stát se spisovatelkou, studovala univerzitu, se stává obětí a v podstatě také vlastním stínem. Sama jsem nedokázala chvílemi poznat jak tenký led je mezi pravdou a lží.
A pro ty, koho nezaujala obálka menší vysvětlení. Podívejte se do slunce (které je právě v srpnu silné) a až vás dostatečně oslní, uvidíte právě tyto barevné skvrny.
Srpny jsou takové neděle...
Zajímavá prvotina, skvěle napsané, čtivé, osobně se mi přítomný čas čte trochu hůře. Ke konci knihy si už člověk nebyl jistý vůbec ničím. Dobře rozehrané, trochu psycho.
No uf, teda. Hodně dobře rozehraná partie. V rodině, s partnerem, absence skutečných přátel. Čtete a pomalu věříte, že si Daniela vymýšlí, přehání, zapomíná, přikrášluje. Však každý občas něco přeslechneme, spleteme se, nemůžeme si hned uvědomit sled událostí. Nebo ne?
Trochu mi to připomnělo Petrolejové lampy.
Jedno velké uf. Postupná, plíživá manipulace ze strany partnera. Týrání rodičem. Postupné ztrácení jistoty. Stírání hranice mezi realitou a fikcí. Ta kniha otvírá spoustu bolavých témat a pokud jste někdy někdo z vás něco podobného zažil, bude vás to bolet. Hodně.
Když jsem si četla recenze, mezi negativy bylo zminováno, že kniha klouže po povrchu a nezodpoví jasně spoustu otázek, které si v průběhu čtení položíte. Ke konci ani nemůžete dát ruku do ohně za to, jak to všechno bylo.
A to je přesně ono. TO je gaslighting. Autor ve vás jen vyvolává podobné pocity, jako má obět. A právě proto je ta kniha skvělá.
Gaslighting není o hlouposti a tvrdit tak, že vám se to nikdy stát nemůže, je blbost. Pokud totiž někdo tvrdí, že vás má rád, nebude vám ubližovat. Logicky. A přesně proto v tom manipulativním vztahu končí tolik lidí. I já to zažila.
Forma zpracování - srpny po jednotlivých letech, grafické zpracování - je třešnička na dortu.
Dobré, ale těžké téma, rodina se po smrti matky rozpadla a všichni si žijou na vlastní pěst. Všechno zásadní se odehrává v srpnu, konec otevřený, ale pro mě méně zajímavá kniha.
Pro to, co jiným na Srpnech chybí, mám naprosté pochopení. Proč jsou postavy tak moc bezkrevné, neurčité, vlastně nic pořádného o nich nevíme, neznáme jejich motivaci, historii jinak, než z několika náznaků? Právě pro ústřední téma knihy. Kdokoli z nás může být obětí, nebo tyranem. Kniha je pro mě obrovské překvapení, zpracovává důležité téma, které jednoznačně vyniká atmosférou, tíživou úzkostí, stupňující se manipulací a plíživou zhoubou v životě postav, jejichž životy nevratně poškodila traumata z dětství. Neurčitost, záměrná ne-doslovnost, ne-dořečenost a nekonečná tichá toxicita vztahů se na nich podílí dle mého názoru více než obří měrou.
Oceňuji neotřelé téma, nemohla jsem se odtrhnout, ale zklamal mě konec alá "domysli si sám". Zrovna takto závažné téma by to rozuzlení potřebovalo. Takže celkový dojem z knihy je takový zvláštní, jako by tam něco chybělo, nejen ten závěr.
Kniha je velmi čtivá a dobře napsaná. Přečteno za pár dnů. Téma těžké a mrzuté. Věřím oběma stranám. Oběť se může dostat až hodně daleko a nechat se i zlikvidovat. Nebo může dohnat své okolí taky do velmi svízelných situací. Těžké soudit takovouto problematickou a křehkou záležitost. Každopádně pro mě zajímavé setkání s autorem a napínavý zážitek.
Já nevím. Na knihu jsem se celkem těšila, protože konečně téma psychického týrání, které z mého pohledu bývá opomíjeno. Jenže... příběh má za mě několik děr a mnoho otazníků, kvůli kterým jsem nedokázala hlavní hrdince držet palce. Zvláštně napsáno, ale neboť je kniha útlá, tak přečteno celkem rychle.
Ze začátku mi přišla hlavní hrdinka silná s názorem, postupem času mi lezla na nervy se svojí nerozhodností než jsem dostala k závěru a uvědomila si, co dokáže udělat manipulace s člověkem a jeho psychikou....konec knížky byl smutně povedený.
Zpočátku takové pomalé tempo, ale závěr tedy letěl. Asi bych ráda četla i pohled Jany a otce, jak to viděli oni. Mohlo by to být hodně zajímavé.
Ač mi v první polovině kniha nepřišla až tak výrazná a hlavní hrdinka Daniela se mi zdála tak trochu fňukna (nějak jsem si k ní nedokázala najít cestu), závěr je famózně napsaný a já smekam před tímto debutem.
Nádherně napsaný a silný debut. Možná jsem čekala trochu víc v závěru, možná mě občas trochu štvaly vzletné fráze. Ale celkově jsou Srpny z toho nejlepšího, co u nás vyšlo. Jsem zvědavá, kam se autor vrtne dál, protože tohle je hodně vysoká laťka. Jen houšť!
Skvělá knížka, miluju příběhy, kdy se do hrdinky můžu vcítit - uvěřitelností příběhu, věkem, místem děje, životními osudy. Abych byl upřímný, 3/4 knížky skvěle jednou, přečteno skoro na jeden zátah. Konec mě ale překvapil, možná až zklamal? Na prvotinu i tak úžasný!
Štítky knihy
partnerské vztahy rodinné vztahy psychologické romány manipulace (psychologie) psychická traumata úzkost léto společenské romány české romány gaslighting (psychologie)
Srpny
Navštívila jsem divadelní tok-šok Hany a Ivany v divadle D21, ve kterém originálním způsobem vedou rozhovory na zajímavá témata s ještě zajímavějšími hosty - tentokrát na téma gaslightingu s autorem Srpnů Jakubem Stanjurou.
Knihu jsem předtím nečetla, ale slyšela jsem o ní mnoho, především od mé kolegyně - již zmiňované Ivany, kterou román zasáhl a nadšeně o něm vyprávěla.
Poznámka: Jakub je super a další kniha podepsaná od autora do sbírky, děkuju.
K Srpnům - zhltla jsem je, překvapily mě, doporučuju a tleskám, ještě k tomu na první knihu a ještě k tomu tady v českém rybníčku.
Kniha se čte velice pohodlně, líbila se mi úprava stran, Jakub v rozhovoru zmiňoval obálku a musím ocenit... už jste se v Srpnu koukali dlouho do slunce?
Přesto všechno musím udělat malinkou zmínku, že mi občas přišli určité slovní obraty, metafory a přirovnání jako pěst na oko. Jako by se snažili o poetičnost, ale až moc nápadně a ze zbytku textu vyčnívali. Vyhazovalo mě to. Ale napsala bych to lépe? Ne.