Srdce temnoty / Na pokraji sil

30.01.2018

Existuje určite veľmi obmedzené množstvo kníh, ktorým by nijako neublížili očakávania spôsobené Coppolovou Apokalypsou. Srdce temnoty bohužiaľ nie je jednou z nich. Ťažko povedať, ako by som ju vnímal bez zhliadnutia jej skvelej filmovej adaptácie, takto ma však mierne sklamala.

Skvelé rozpracovanie témy temnoty v dvoch samostatných a zároveň prelínajúcich sa svetoch - vonkajšia temnota kolonizovanej krajiny a vnútorná temnota akejkoľvek ľudskej duše obsahujúcej tie najtemnejšie túžby a ľudské prirodzenosti.

Veľmi mi však chýbalo hlbšie rozpracovanie postavy Kurtza a jeho sveta. Pokojne by som to prijal na úkor niektorých opisov a nudnejších častí.

* Čitateľská výzva 2018 - kniha s tématikou moře

05.11.2017

"Dobýt nějakou zemi většinou znamená vzít ji těm, kdo mají jinou barvu pleti nebo trochu rozplesklejší nos než my, a to není vůbec nic pěkného, zvlášť když do toho člověk vidí hodně zblízka. Vykoupit to může jedině idea. Idea o níž se to opírá; ne nějaká sentimentální záminka, ale idea a nesobecká víra v tu ideu – něco, co si člověk postaví před sebe, čemu se může klanět a nabídnou oběť..." (s. 10, Joseph Conrad, Srdce temnoty, 2010) Interpretačně náročné dílo, ale to je na tom to krásné.

04.11.2017

Zvláštní kniha o morálce, která kupodivu není vůbec moralizující. V něčem připomíná Pána much, nejvíc asi v tom, že nános "civilizace" je ve skutečnosti velmi tenký a v tropech, mimo dohled našich civilizovaných bližních, mnohdy oprýská opravdu rychle. Četla jsem dvojjazyčné vydání a uf, byla to teda pěkně těžká angličtina.

04.10.2017

Srdce temnoty není rozsáhlým románem, což asi většina čtenářů uvítá, protože čtení je to těžké, tíživé a velmi hutné. Skoro nic zde není řečeno naplno a vše si musí čtenář neustále domýšlet a převracet ve své hlavě. Conrad stvořil jednu z nejlepších kratších próz vůbec, protože v ní koncentroval neuvěřitelné množství dojmů a silných (i když skrytých) emocí. Kromě jiného je tento román jedním z prvních, ve kterých se kriticky pohlíží na zhoubu kolonialismu. I když jej Conrad nekritizuje přímo, poukazuje na temný střet evropské touhy ovládat s naprostou izolovaností a vládou temného světa venku.

04.09.2017

Myslím, že vlastně ani nejde nějak definitivně prohlásit, o čem tahle kniha je. Myslím, že je to, jako když se díváme na oblohu a říkáme si navzájem, co nám tvary oblaků připomínají. Nejenže tam každý vidíme něco jiného, ale my tam každý vidíme to, co tam vidět chceme, to, na co myslíme, co je pro nás důležité.
A jaký příběh tedy vypráví „moje“ Srdce Temnoty? Čtu to jako podobenství o tom, že uvnitř člověka jsou temné stránky jeho osobnosti, které – pokud dostanou šanci – ho mohou ovládnout a zničit. Ale protože v této novele není nic jednoduché a jednovrstvé, tak se ani zde nedá jen tak říct, že z příběhu vyplývá poučení o tom, že se máme držet stranou svých špatných vlastností a budeme šťastně žít až do smrti. Naopak – Conrad píše o lidech, kteří se směrem k temnotě nevydávají s takovým despektem, že to skoro vypadá, že víc pohrdá těmi, kteří temnotu v sobě na souboj nevyzvou než těmi, kteří temnotě podlehnou.
O tom to možná je: že je důležité se dívat do sebe co nejdůkladněji, co nejvíc upřímně – i za cenu rizika, že to, co tam objevíme nás zraní, zlomí, přemůže.
Ale možná je to taky o tom, že při cestě do vlastního nitra si nemáme být příliš jistí sami sebou, protože čím víc si budeme myslet, že neznámé síly ovládneme, tím větší je riziko, že to dopadne právě naopak.
Ale možná je to o něčem úplně jiném, protože u knihy jako je tahle ... kdopak ví?

Jistě mnoho čtenářů bude, stejně jako já, ohromeno tím, že kniha, která vyšla v roce 1902, tak přesně sedí na politické děje v 20. století (fašismus, nacismus, komunismus a jejich schopnost vyvolat v lidech to nejhorší). Přesto si myslím, že Srdce temnoty není společenským komentářem (na rozdíl od 1984, ale stejně jako Proces), ale vidím ho jako sondu do světa lidské přirozenosti.

16.02.2017

Srdce temnoty je knížka, kterou člověk může vnímat různým stylem a z různých úhlů pohledu. Hlavní postava Marlow je vlastně Conrad, který se pokouší skrze tuto postavu ukázat své myšlenky a názory na danou dobu, kde se střetává vyspělý svět a domorodá kultura vnitřní Afriky, která ukazuje co se může stát(stalo) když se tyto dva světy střetnou. A pak je tu druhá důležitá postava jménem Kurtz, se kterým se setkáte až v pozdější části knihy, po většinu času o něm jen Marlow přemýšlí. .. Kurtz je postava, kterou lidé v jeho okolí bezmezně obdivují, je ukázkou psychické zdatnosti a síly člověka moderní doby, který ale i přesto podlehne a zešílí pod nátlakem rozdílnosti kultury, názorů a cílů, kterých se snaží dosáhnout. ... Jakoby chtěl Conrad říci, že dvě odlišné kultury nemohou spolu žít na jednom místě a vždy jedna převezme vládnoucí žezlo.

09.07.2016

Dvě poměrně nesourodé povídky, které ale spojuje mistrovské vypravěčství. Oba námořníci čelí hrůzám světa, ale především těm, které jsou v nich. Oproti existenciálnímu rozkladu Srdce temnoty má Na pokraji sil spíše takový hemingwayovský nádech, až by jeden nečekal, že obě povídky napsal stejný autor.

09.11.2015

Skvělé vyprávění v obou novelách. Šílenství, které člověka může postihnout po vykořenění z známého prostředí je nezměrné, ať už jde o africkou kolonii, kde se dá lehce podlehnout spasitelskému mýtu nebo samota lodní plavby. A když už to někdo zvládne, tak je to podivín, kterého nakonec ale stejně dožene staří a choroby a musí se vypořádat s koncem. Přitom je tato složitá situace podaná velmi klidným, nepatetickým popisem podobným rychlosti plavby, ať už na řece či v malackém kanále.

20.05.2015

"Ta hrůza! Ta hrůza!" abych citoval pana Kurtze. Poselství knihy je jistě úctyhodné, ale pouze když přihlédneme k roku vydání. Tahle kniha totiž velmi zastarala a dnes už je pouze jakýmsi reliktem doby, kdy koloniální impéria dosahovala svého vrcholu a kdy spisovatelé budili úžas popisy džungle a romantických a necivilizovaných koutů Afriky. Vadily mi dlouhé věty a odstavce, které jsem měl tendence přeskakovat. Největší zklamání je ale z pana Kurtze. Muž, jehož všichni popisují jako ďábelského záporáka se mihne na pár stránkách a pak už se příběh zabývá něčím úplně jiným.

02.03.2015

Přečteno v originále.
Joseph Conrad měl zřejmě mokré sny pokaždé, když se mu ve snu zjevil zmatený čtenář jeho knížek. Velkej úspěch u týhle knížky je pro její těžkopádný styl se jen prokousat prvními stránkami. Rozhodně tomu nepomohla ani verze, kterou jsem měl já a ve které rozčlenění na odstavce odpovídalo zároveň rozčlenění na kapitoly. Slyšel jsem však teorii, že je autorův styl psaní ovlivněn jeho slovanskými kořeny, takže když se člověk jednou začte a zvykne si, možná mu bude při čtení Heart of Darkness pohodlněji, než rodilému mluvčímu. Na rozdíl ale například od Joyce je návratnost vložené pozornosti znatelně menší a čtenář je spíše pobídnut interpretovat, nežli poslouchat. Což na jednu stranu přikládá knize na atraktivitě, na stranu druhou však existují díla, která nabízí něco podobného a přitom nejsou až tak vágní. Druhá věc je objektivizace Afričanů, kteří nemají v celé knížce jedinou významnou postavu, ale to je samozřejmě z velké části stížnost člověka „rozmazleného“ přístupem jednadvacátého století. Možná kdybych knihu četl před nějakými těmi sto lety, nedej bože ještě v (post-)koloniální Anglii, třeba by při stejné míře účasti na mě dílo zapůsobilo víc. I když s dobovým zájmem toť otázka.
Dlouho jsem přemýšlel mezi třema a čtyřma hvězdičkama – ačkoli jde o dílo nesmírně sugestivní, trpí svými neduhy, čte se jako žvýkat štěrk, což ovšem k zážitku patří, z dnešního hlediska se dílo také zdá být náhledem na celou konstelaci obou kontinentů zastaralé a jednostranné, byť ve své době bylo námětem poměrně revoluční. Nakonec dám jen tři, ale budu se těšit, až dohoním ostatní resty, tedy pustím si Apocalypse Now a zahraju Spec Ops: The Line a k Heart of Darkness se vrátím navíc ještě v trochu vyzrálejší čtenářské poloze, abych případně přehodnotil.

15.02.2015

Dva neskutečně depresivní, ovšem brilantně vyprávěné příběhy, z exotického prostředí kolem řeky Kongo. I když mi děj přišel lehce pomatený a těžce paranoidní, přesto šlo o výborně podanou jednohubku. Autorův styl mě nejvíc připomněl Lovecrafta, ovšem bez Cthulhu a podobných mysterií.
Čtení to sice není jednoduché, ale brzo se asi vrátím k nějaké Conradově další knize.

03.01.2015

Srdce temnoty - Conrad - byla jsem jím unesena před pár lety a chci se k ní znovu vrátit. Tehdy mě uchvátila především věrohodným popisem pocitů a strachů, které zřejmě musel prožívat Evropan 19. století, když se pustil do divoké a neznámé Afriky. Nenesl si s sebou bedekry ani mapy ani GPS jen své strachy z neznáma a báchorky, které zaslechl v tábořišti u ohně. Každý zvuk, každý šelest, každé hnutí okolního pralesa a chování neznámých lidí mělo svůj nepochopitelný význam... tohle zpracování atmosféry místa bylo mistrovské. A nabádá i ke zkoumání vlastního nitra, jak pochopit a uchopit to, co kolem sebe vidím. Jak se zachovat v mezní situaci, která se vymyká dosavadní zkušenosti. Příběh a zápletka jsou jen zlehka naznačené, Conrad pracuje hlavně s atmosférou a Kurz a jeho manipulativní vláda nad divošskou vesnicí jsou jen další kulisou k prožívání nekonečného dobrodružství v "srdci temnoty" a ve vlastním srdci.

03.09.2014

Poslouchala jsem jako audio, výborný přednes Jana Vlasáka. Určitě si chci časem i přečíst. Temné, dobrodružné, mrazivé.

18.08.2014

Hooodně těžká kniha. Četla jsem ji asi 3x, protože jsem ji prostě nepobrala. Ono hlavně tou dobou, když jsem ji četla v originále, tak moje aj nebyla úplně na úrovni a měla jsem s ní problémy. Možná si jí někdy přečtu v češtině a zjistím, že byla úplně o něčem jiném:).

14.02.2013

´´ Tá hrôza, tá hrôza!´´ Novela Srdce temnoty od Josepha Conrada považujem za absolútny literárny skvost. Jediné negatívum tohto diela je podľa mňa v jeho rozsahu, pretože niečo také ako je Srdce temnoty by som čítal s chuťou aj keby malo 300 - 400 strán. Množstvo metaforických vyobrazení, opisov ľudskej prirodzenosti, jeho duše a samotná premena človeka z mrevného a cnostného na úroveň jeho pravekej podstaty je popísaná majstrovsky. Pán Conrad píše o premene z ľudskej bytosti na bytosť božskú, rozhodujúcu o živote a smrti, ktorá nepripisuje ostatným právo nielen majetku, šťastia ... ale vlastníctvo duše samotnej. Zostáva nám len dúfať že svetlo nádeje a života bude silnejšie a porazí aj tú najtemnejšiu temnotu srdca bijúceho v hrudi človeka, ktorý sám seba prehlási za Boha.
´´ Aké ťažké je opísať inému človeku pocit, ktorý mnou zmietal vo chvíli, keď som sa nachádzal v tomto pekle vytvorené človekom ešte na tomto svete. Asi takisto ako by som opísal svoje pocity pri snívaní. Je to veľmi ťažké, až nemožné. Asi preto je človek človeku tak vzdialený a žije tak ako sníva svoj sen, opustený. ´´

25.01.2013

Tak je taky cas na negativni komentar, protoze pro ne tato kniha je jedno velke ne-e. Vidim, ze slozitost vet se casto povazuje za nejaky kladny rys a nepochybne byl Conrad nadprumerne inteligentni clovek (psal anglicky, pricemz to byla jeho 3 rec, kterou se zacal ucit az ve 20), ale pribehu a stupni pobaveni proste nepochopitelnost skodi (priznavam, ze jsem to cetla v originale a nedoporucuji, zvlast pokud je kniha komentovana jako slozita i v prekladu)! Nejde jen o tezka slova (ten Conrad ma snad slovni zasobu jak Hawthorne), ale o nepochopitelnost Conradovych myslenek. Druhy velky minus bylo pro me prostredi pribehu, coz je ovsem silne subjektivni - pokud nekoho take nijak zvlast nelaka prostredi dzungle nekde v Africe plne primitivnich domorodcu a krutych belochu, take nedoporucuji cist tuto knihu. Za co ale dostal Conrad body je zrucna prace s atmosferou - ano, dokazal na v podstate nepatrnem deji a chaboucke zapletce vykouzlit napeti, tedy aspon po urcitou dobu pribehu. Byl to muj prvni Conrad a dalsi uz nasledovat nebude, je to priznavam otazka osobnich preferenci.

07.09.2012

Putování do temné džugle a nejhlubších zákoutí lidské mysli, přímo do srdce temnoty. Kurtzovi a jeho šílenství neuniknete ,,Ta hrůza! Ta hrůza! - "