Spolčení hlupců
John Kennedy Toole
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/2012/bmid_spolceni-hlupcu-wqM-2012.jpg
4
1214
1214
Pulitzerovou cenou oceněný, dnes již kultovní, humoristicko-satirický román z barvitého prostředí New Orleansu. Hlavním hrdinou je Ignácius Reilly, dnes už legendární postava, výstřední třicátník s akademickým vzděláním, který odmítá pracovat a žije se svou ovdovělou matkou až do dne, kdy se jeho matka rozhodne, že Ignácius si prostě musí najít práci...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1995 , ArgoOriginální název:
A Confederacy of Dunces , 1980
více info...
Přidat komentář
Tahle kniha mě osobně upřímně řečeno zklamala. A klidně se přiznám, že jsem ji vlastně ani nedočetl. Po mnoha doporučenbích od známých a přátel jsem se těšil jak se u ní budu bavit, ale to se nekonalo. Bylo pár světlých okamžiků, ale nevyvažovaly to, že jediný efekt, který na mě kniha měla, bylo to, že jsem začal poctivě nesnášet hlavní postavu Ignácia, jehož literární výtvory, ktrými je kniha protkána, mi čtení tohoto díla znechutili definitivně...
Pro mě neuvěřitelné zklamání! Knížku jsem si koupila hlavně díky pozitivním ohlasům čtenářů. Musím ale říct, že jsem se nedostala ani do poloviny knihy(nebo je to dál lepší?)! Neuvěřitelně jsem se nudila a nemohla jsem se do ní začíst. Dávala jsem příběhu znovu a znovu šanci, ale místo toho, abych se na čtení těšila, spíš jsem se do něho nutila... Ignácius mi připadal tak otřesnej, že jen vzpomínka na jeho osobu, mi dělala zle. No nevím. Třeba jsem do této vtipné a úžasné knihy ještě nedorostla... :)
Aj keď je to kniha humoristicko satirická, tak sa musím priznať, že som sa až tak nenasmiala, ale vďaka perfektne prepracovanému príbehu a výstižnému podaniu charakteristiky každej jednej postavy, radím túto knihu medzi veľmi vydarené diela
Můj těžký přehmat. Přečetl jsem cca 200 stránek a přepadly mě deprese ze ztráty času, který jsem mohl věnovat jiné knize. Dvě stovky stránek věnované popisu absurdně tragických postav, protkané ještě nudnějšími deníky a dopisy tlustého Ignáce. Nejprve jsem četl pln očekávání, které vystřídalo lehké zklamání pozvolna se měnící v nechuť číst až jsem dospěl do stadia, kdy jsem knihu otráveně zavřel . Možná jsem knihu jen četl v nevhodnou dobu, možná jsem měl zatemnělou mysl díky dlouze nekonečné zimě. Rozhodně nechci tvrdit, že je kniha špatná a určitě nechci budoucí čtenáře odradit, ale mě to prostě nebavilo.
Nejgeniálnější satira, která ve 20. století vznikla. Neskutečně vtipně napsaná obžaloba buranství, maloměšťáctví, pokrytectví a dalších rysů, které jsou stejné jak v New Orleans, tak v Česku. Škoda, že John Kennedy Toole už nemohl kvůli omezenosti tehdejších nakladatelů stvořit podobných mistrovských děl mnohem více...
Knížka docela fajn, ale možná jsem ji měla číst někdy jindy nebo v jiné době, do konce jsem se prokousávala s vypětím a s tím, že knížky se dočítávají!
Ignácius je zoufalé hovado, ale musel jsem mu fandit. Vždyť kde dnes narazíte na člověka s nějakým světonázorem, těžko najdete člověka s vůbec nějakým názorem.
Výčet negativních vlastností intelektuálního tlustoprda Ignácia J. Reillyho by jistě pokryl roli hajzlpapíru a jak už zde někdo napsal, skutečně se jedná o postavu, ze které se vám nejednou během čtení zvedne kufr. Román je vlastně zvláštní v tom, že je velmi skoupý na kladné hrdiny. Jediná postava, ve které jsem během čtení téměř našel zalíbení byl černošský chain-smoker Jones, jež jako jediný hleděl zpoza svých černých brejlí na svět s relativně zdravým životním ajvaj nadhledem a jeho komentáře vnášely trochu světla do jinak na pohled spíše smutného hlupeckého spolčení. Zbytek postav je opravdu výčtem pokřivených charakterů, o jejichž společnost věru moc nestojím a to ani v této beletrické podobě - tak nějak mi zde asi chyběla jakási kladná charakterová kompenzace. Ale satira je výsměch, karikatura a ironie, jejímž motorem je humor. Ten mne bohužel v tomto případě obešel obloukem a v tu chvíli mi jaksi nezbývá pro slizkého Ignácia a okolní lidský propletenec pochopení. Možná kdybych býval prožil dobu 60ých let v New Orleans, vypadal by tento komentář úplně jinak. A nebo taky ne ;)
Četla jsem a buď jsem se pousmívala anebo překvapivě kroutila hlavou. Velice zvláštní knížka ve které si snad každý (téměř každý) najde něco nad čím se může zamyslet. Dobře popsané postavy, které jsou "jedinečné" svojí povahou, charakterem i výchovou... Líbil se mi i konec, který mě po spletitém ději příjemně pobavil.
Tak toto bola jazda. Už dlho som sa tak nebavil. Táto kniha má všetko čo od kvalitnej literatúry možte čakať.
Geniální popis ad absurdum dohnaného sobectví hlavního hrdiny, inteligentního, vzdělaného a neurotického tlusťocha bez špetky soudnosti. Když pominu skutečnost, že Ignáciův příběh je bez výhrad čtivý a navzdory neustálému přísunu trapasů nedostává čtenáře do rozpaků, zůstává velmi podstatná věc, již je třeba zmínit: každý se v knize může najít, a pokud by si to snad nechtěl přiznat, rozhodně se může bavit tím, jak v ní bude hledat své bližní. Každopádně látky k přemýšlení se v této komické historii z New Orleans najde na několikeré čtení.
Tohle je jedna z mála knížek, kterou jsem nedočetla. Podle mě je to katastrofa!
Kniha mě bavila, ale nedostala mě takovým způsobem, abych se smíchy válel po zemi. Určitě to bylo vtipné, ale mně ten humor nepřipadal tak briskní. I přesto, že mi styl humoru úplně nesedl, neměl jsem problém knihu dočíst, protože je psána parádním slohem, je zajímavá a i provázaný příběh nenudí.
Nadčasový, vrstevnatý text, má množstvo plytčín a hlbín, nepostrehnuteľných pri prvom prečítaní, kde aj bizarné figúrky typu slečny
Trixie sú až neskutočne plasticky vykreslené. Fascinujúci kaleidoskop amerického sveta, v ktorom sa trmácajú ustarostené
postavičky.
...dojemná satira o "vzděláném" synovi - lenochovi a jeho praktické milující matce...možná by to mohl být trochu český hloupý Honza, nebýt všech těch bizarních postav okolo...Prozatím se však musíte dozvědět několik zajímavostí o mé záklopce :-)
Štítky knihy
satira humor americká literatura 60. léta 20. století Pulitzerova cena New Orleans
Spolčení hlupců
U mě za čtyři hvězdy.
Formálně je kniha skvělá. Barvité popisy Nového Orleans, výstižně a živě načrtnuté charaktery, lehce se čtoucí a nenásilně vtipné dialogy, bohatý jazyk, budící dojem, že žádné slovo nebylo použito dvakrát. K tomu několik dějových linií, které svým obsazením pokrývají dobovou společnost a poskytují tak prostor pro společenskou satiru. Všechny příběhy jsou až virtuosně ukočírovány, přirozeně se prolínají a v závěru do sebe přesně zaklapnou. Za umělecký dojem si Toole svého posmrtného Pulitzera zasloužil.
Problém, nejspíše úzce spjatý s příliš vysokým očekáváním které jsem do Spolčení vkládal, mám s obsahovou stránkou knihy. Čekal jsem mnohem sžíravější kritiku společnosti, existenciálnější pojetí, které by ve mě zanechalo hlubší dojem. Takhle se mi dostalo "jen" příběhu, který skončí, aniž by se čtenářem jakkoli hlouběji emocionálně zacloumal.