Smrt ve středu

01.03.2018

I když mi některé jeho názory ohledně 11.září a vlivu médii na přemýšlivé lidi,zdůrazňuji přemýšlivé,nesedly,tak to byl promne velmi zajímavý exkurs do naší nedávné historie i té evropské,mimochodem zajímal by mne teď jeho názor na vraždu toho slovenského novináře..

17.01.2017

Kniha ktorá otvára človeku oči a núti ho aby si pozornejšie všímal svet okolo seba a nepadal do Orwellovskej pasce ktorá sa všade okolo nás nenápadne chystá. Knihu nedoporučujem čítať pohodlným ľudom ktorým k životu stačí mainstream, kerky , nové appky na jeho mobile, chodiť slepo z bodu A do bodu B bez toho aby sa zamysleli prečo. No a potom knihe nech sa vyhnú milovníci konšpirácie o tom ,že svetu vládne dobro .. pokojná nekonečná láska plná demokracie a ľudia čo milujú vojnových zločincov podľa ktorých pomenúvajú napr. letiská. Peace.

Další kniha konspirativních teorií.

18.02.2016

Brilantní (nemám to slovo rád, ale zde je opravdu přiléhavé) analýza šedého (ale spíše černého) pozadí velkohubých frází (lidská práva, evropský integrační proces apod.), které se na nás dnes a denně valí všemi mediálními kanály. Mediálně-politické machinace s realitou, které kniha popisuje z pohledu roku 2009, byly tak neuvěřitelně věrně použity i v ukrajinské krizi a nyní ještě v extrémnější podobě v krizi migrační.

21.11.2014

Excelentní kniha s mnoha názory, která jsou naprosto nepřijatelná pro průměrného čtenáře s komunistickým vzděláním a dnes již vymytým mozkem mainstreamovými medii. Proto komentáře (viz. níže), vypadají jak vypadají.

Škoda papíru, barvy. Je neobyčejné jak se někdy plýtvá. Časem, prostředky...........

Petr Hájek je politický demagog ,náboženský fanatik a mediální manipulátor. A kniha "Smrt ve středu" je tedy vlastně pouze poměrně podrobnou výpovědí o vnitřním světě autora. Ač tento zdánlivě vystupuje jako přísný kritik tzv. "mediální manipulace", sám koncipuje svou výpověď o současném stavu světa ryze mediálně-manipulačními prostředky. Nedočkáme se zde žádných skutečných překvapivých fakt či odhalení. Konstatování, že demokracie má své (často zásadní chyby) je staré jako demokracie sama. Připomeňme například Sokratovo tvrzení:"Demokratické zřízení doplatí na to, že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých a demokracie jim ho dá. Mladí budou chtít práva starých, ženy budou chtít práva mužů a cizinci budou chtít práva občanů a demokracie jim to dá. Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce a demokracie jim to umožní. A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože zločinci od přírody tíhnou po pozicích moci, vznikne tyranie horší, než dovede nejhorší monarchie nebo oligarchie." Dále se dočkáme i - již glosovaného - konstatování, že média manipulují a že "sovy nejsou tím, čím se zdají být". Přiznejme si otevřeně, že ani toto konstatování nepatří mezi nejobjevnější a nejpůvodnější. Hájek však ve své knize postupuje jinak než většina autorů, kteří se podobnými tématy zabývají. Nehledá fakta či logické cesty, naopak buduje fantastické konstrukce z nejrůznějších prohlášení a slovních obrazů, které potřebuje k dosažení cíle. Politický střed tak například nejprve označí za posuvný a poté za "Dobro". Na základě tohoto a podobného slovíčkaření pak vystaví jakousi konstrukci, která má čtenáře pozdvihnout k údajné politické nekorektnosti. Stačí však prohlásit, že střed není posuvný (a ze samotného principu nemůže být, neboť jakýmkoli posunem by logicky přestal být středem) a nahradit slovo "Dobro" slovem "Kompromis" a celá chatrná konstrukce se zbortí. Proč chatrná? Pan Hájek by se vysvětlením nezabýval, neboť jeho tezím zcela zjevně důkazů netřeba a proto je vrší zcela mimo dosah faktů a reality. Já si však dovolím uvést několik tvrzení, které jsou páně Hájkovým zbožným přáním nikoli však pravdou. Jan Hus skutečně nebyl prvním kritikem církve a (i přesto, že jsem Čech) musím připustit fakt, že reformní hnutí, ke kterému se Hus přidal, ve skutečnosti zahájil již 100 let před Husem anglický teolog John Wycliffe, dále upozorňuji, že Darwinova teorie nebyla vyvrácena (jak uvádí náboženský fanatik Hájek), nýbrž naopak z ní a z myšlenek Gregora Mendela povstalo paradigma, které dnes zkoumá a rozšiřuje vědecký obor evoluční biologie (pan Hájek mi ostatně svou nenávistí k vědě připomíná vůdčí duchovní pastýře pozdního středověku, kteří zakazovali lékařské zákroky na nemocných neboť, nebyly slučitelné s vědomím, že uzdravuje pouze Bůh). Úsměvná je rovněž Hájkova teorie "Mřížky pravděpodobné nepravdivosti". Nejprve je čtenář konfrontován s příkladem o meteorologické předpovědi "Slunce vyjde v tolik a v tolik hodin (řekněme 7:38) a zapadne v tolik a v tolik (řekněme v 17:00)". Tolik tedy informace. Tu vzápětí Hájek zpochybní tvrzením, že tato předpověď nepředpokládá konec světa a tudíž je nesmyslná (já vím, že už jsem to jednou četl, ale prostě se musím zasmát znovu:). Údajně je třeba nasadit Hájkův vynález - "Mřížku pravděpodobné nepravdivosti" se kterou se dobereme pravdy tak, že informaci prostě negujeme. V principu je prý všechno naopak! Informaci o východu a západu slunce je tedy nutno postavit opačně. Hájek už nám bohužel nenaznačí, zda obrácená negace zní správně "Slunce nevyjde v 7:38 a nezapadne 17:00" či "Slunce vyjde v 17:00 a zapadne 7:38". Pravda, nejsem členem týmu prezidenta Klause, ale laickým posouzením bych řekl, že první negace mi vlastně neřekne vůbec nic použitelného a ta druhá je očividný nonsens. Hájek nám dokonce radí používat tuto mřížku ve všech oblastech a to včetně sportu. Ujišťuji vás, že pokud ji začnete uplatňovat u sportovních výsledků, přestanou vám sportovní pravidla definitivně dávat jakýkoli smysl. A tak bych mohl pokračovat dál a dál... Hájkova kniha tedy skutečně není ničím jiným než čirou demagogií, která má obhájit autorův světonázor. Přesto však není zbytečná. Přinejmenším prozrazuje, jak přemýšlí a koná tým kolem Václava Klause.