Rezervace v rytmu blues
Jason Aaron
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/351585/bmid_skalpy-7-rezervace-v-rytmu-blues-pLt-351585.jpg
5
90
16
Na okraji rezervace si hrdý starý muž a jeho nemocná žena žijí po svém. Ale tento jejich život může brzy skončit s vpravdě výbušnými následky... Z nedalekého kasina byl vyslán drsný ranař, aby pro svého náčelníka vykonal špinavou práci. Ale tenhle bojový pes má tajemství, která chce utajit za každou cenu - a Bůh pomoz těm, kteří je náhodou odhalí... Ve vietnamských džunglích, tisíce kilometrů od svého kmene, uniká indiánský bojovník znovu a znovu jisté smrti. Ale aby našel muže, které doopravdy touží zabít - a ženu, kterou miluje -, bude se muset nejdřív vrátit domů... Dvě trýzněné duše, které zápasí s drogovou závislostí, zlými vzpomínkami a novým životem, právě narazily na samotné dno. Jenže žádný lék nedokáže vyléčit hříchy jejich otců a žádný doktor nedokáže zastavit to, co se dere na světlo boží... Rytmus života v rezervaci je stejný jako u dvanáctitaktového blues. A stejně temný, depresivní a špinavý... V sedmé knize SKALPŮ, v REZERVACI V RYTMU BLUES, hrají oceňovaný scenárista Jason Aaron a kreslíř R. M. Guéra, Danijel Zezelj a Davide Furnó opět sžíravou skladbu dokonale sladěného noiru z prostředí původních obyvatel Ameriky.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Komiksy
Vydáno: 2017 , CrewOriginální název:
Scalped vol. 7: Rez Blues , 2011
více info...
Přidat komentář
Jestli ještě nečtete Skalpy, rychle začněte. Tohle není žádná řezničina, žádný akčňák, tohle je brutálně rozjeté psychologické drama, o kterém by se mělo mluvit mnohem víc.
Líbí se mi jakým stylem Jason Aaron píše tuto sérii. Aaron by si mohl spoustu věcí ulehčit, být přímočařejší, soustředit se na hlavní dějovou linku, případně si připravovat půdu pro velké finále. Ale to evidentně Aarona, tak moc netrápí a chce prostě vypravovat příběhy a vyplňovat jisté mezery v ději. Takže proto dostaneme pár odboček a teprve pak se může pozvolna pokračovat v ději. Úvodní příběh je hodně lidský a sedl mi tak moc, že jsem ho četl dvakrát. Sice je nepodstatný pro hlavní děj, ale je to hezký kontrast k většině postav z hlavního příběhu. Další část je věnovaná Šunce, a byl to zajímavý příběh. Jsem rád, že Aaron dal této postavě prostor, a ukázal nám, kým skutečně Šunka je, a co se mu občas honí v hlavě. Příběh, který nese jméno Rodinná tradice je parádní, a hodně jsem si ho užil. Navíc má parádní závěr, u které si řeknete, že historie má tendenci se opakovat, a je to hnusný začarovaný kruh. Závěr si pro sebe krade hlavní dějová část Nechtěné, u které Aaron vytáhne velmi citlivé téma a velmi depresivně ho rozebere, a dát nám nový pohled na některé věci. Dashiell a Carol to dost posrali, každý jiným způsobem, ale posrali to, a teď musí vymyslet jak to spravit. Otázkou je jestli se to dá spravit, a jestli o to vůbec stojí. Aaron vláčí tuto dvojici hodně ošklivým svinstvem, a nutí je, aby se stali svou lepší verzí. Aby se smířili s tím, co udělali, aby se dokázali očistit od minulosti, a začali hledět do budoucnosti, které se oba tolik bojí. Nejkrásněji je to vidět na scéně na silnici, která silně a dojemně ukazuje, to co by hrdinové chtěli, a to co si nakonec zvolí. Rezervace v rytmu blues je povedený a silný svazek, jenž má vynikající momenty a parádní části, ale jako celek lehce drhne a nemá takový tah na bránu. Nicméně to nic nemění na tom, že jsem opět spokojený.
Děj nám zde lehce zpomaluje a rozvíjí nám již dobře známé postavy. Rozhodně bych ale tento díl nenazval bokovkou, kterou při čtení celé série můžete přeskočit. Pevně věřím, že se jedná o malinký dílek tohoto unikátního depresivního puzzle.
Vypíchnout musím noční scénu mezi Carol a Dashielem na silnici, kde jsem byl atmosférou doslova pohlcen.
Vždycky, když si koupím další díl, si nejdřív zopáknu ty předchozí. Tohle není právě veselý čtení a jak ty díly přibejvaj, tak jsem čím dál víc noár taky já. Brzy budu chodit dělat tmu do komína.
Tohle byl přelomový díl, něco bylo zcela nečekaný, něco zas očekávaný a při tom jsem pořád doufala, že to tak nedopadne. Nebo aspoň ne z takový vejšky a rovnou na beton. Je to opravdu dobrý čtení. Všemu zkrátka věřím. Bohužel.
"Jsou to skvělí muži, ti naši přátelé, že?"
"Ne. Jsou to zkurvený svině. Byli to svině, ještě když sloužili u vojenský policie, a jsou to svině i teď, když už nejsou v armádě. A budou to svině až do posledního dne svejch posranejch životů."
"Tak proč pro ně pracuješ?"
"Protože jsem taky svině."
Nemám čas myslet
nebo se pohnout
nebo zaklít – dokonce ani se posrat.
Prostě jenom vejrám
a čekám až umřu.
No, vypadá to, že Jason Aaron i R. M. Guéra potřebovali trochu času, nebo možná šlo o lenost, snad i o prachy, ale jisté je jedno, polovina tohoto svazku nemá vlastně s událostmi v rezervaci Prérijní růže nic společného. Jedná se o Spin-offy k některým postavám. Probírá se tu jejich povaha a život mimo hlavní dění. Tento svazek by ve své podstatě ani nemusel existovat. To jako jen proto, že se nám SKALPY líbí musíme číst a hlavně kupovat i takové nesmyslné povídky?
Citát: Někteří lidé tvrdí, že je tu takové ticho, až můžete slyšet, jak se otáčí Země.
Navíc velká část je kreslená jinými osobami. Hned tu první má na svědomí nějaký Danjel Zezelj (uf – já se zakoktal i u psaní jeho jména) a upřímně, jeho kresba je strašná. Myslím, že samostatně by nic neprodal, ale tím, že jej Aaron přibral do Skalpů, musíme tu jeho příšernou kresbu vytrpět. A další rádoby „mistr“ se jmenuje Davide Furnó. Jeho kresba je lepší než ta od Zezelji, ale je na ní vidět, jak je jednoduchá, prostá a bez větší představivosti.
Citát: Zastřelili mě, dostal jsem kulku do obličeje. Byl jsem mrtvý.
Navíc u příběhů nazvaných „Vznešený čin ctihodného španělského katolíka“ došlo k tomu, co v dnešním moderním světě musí být všude. Když totiž nevložíte do jakéhokoliv příběhu něco o 4% menšině (která už se vlastně stává většinou) nemáte šanci aby byl váš příběh vytištěn. Proto je každý umělec nucen k vytvoření nějakého toho příběhu. Ne, mě to nevadí, berdašové, lesby a tak, vůbec, ale upřímně, ve Skalpech bych je neočekával. Ale vlastně, díky tomu, co jsem napsal výše – mě to nepřekvapilo. Jako klad bych napsal, že když to všechno vytrpíte tak druhá část tohoto svazku už za to stojí. Tady už se konečně něco děje.
Citát: Mrdám tě Jeřábe! Ano, to jsi udělal, viď? A jak si vzpomínám, docela se ti to líbilo.
Já se strašně nudil a chvilkama jsme si zahrával s myšlenkou, že to odložím a ani nedočtu. Nakonec jsem se dostal až na konec. Poslední dva příběhy jsou dobré a stojí za to vydržet. Tento svazek nemá ani úvodní slovo. Asi za svůj počin Jason Aaron nikoho nenašel. Překlad vět z Lakotštiny je až na konci knihy. Tak krásný příběh a takhle se to hroutí. Toto se zatím pro mě stalo nejhorším svazkem v této sérii. Vybrané citáty jsem vložil Jasonu Aaronovi do jeho profilu. Při čtení jsem poslouchal skupinu Xandria a jejich studiová alba India (2005) a Salome (2007)
Citát: Některé ženy by nikdy neměli být matkami.
Překlad slov z Lakotštiny:
Berdaš: Homosexuál – nositel dvou duší.
Tento díl Skalpů dosti vybočuje z předem daného tempa předešlých dílů, protože i přes svůj počet stran, který obsahuje, se zde ,,prakticky" nic nestane. Dávám do uvozovek prakticky, jelikož má to dopad na postavy a na prostředí kolem nich, ale jinak žádné velkolepé zvraty se neuskutečňují. Což se může zdát jako mínus, díky tomu, že se pak děj zvolní a přestane obsahovat svojí obvyklou atmosféru s dalšími skalpovskými aspekty.
I přes tuto ne úplně výtku je díl záživný a navnadí nás na další díl.
7. díl Skalpů hodnotím kladně i přes své pomalé tempo, proto dávám 4 skalpované hvězdičky.
Lehounce jsme zpomalili tempo, ale životy v této knize nečekalo o nic méně hnusného marasmu a bezvýchodného zoufalství. UFF - tak a konečně přichází čas na díly, které jsem ještě neměl tu čest číst - a to si teda užiju!! Není jak to číst v kuse.
Po zběsilém Hlodání tady máme menší zvolnění, kdy je třeba některým protagonistům vyčistit hlavu (doslova) a trochu umírnit rozervané emoce. Ovšem, že by se to obešlo bez následků, to teda ani náhodou. Až mi chvílemi vadí, za jakou mez Jason Aaron události hrotí. Na druhou stranu, suše se obejde bez příkras a bez patosu, a přesto má jeho příběh sílu hrdinského eposu.
Tentokrát je album tvořeno čtveřicí epizod, z nichž každá nějakým způsobem opět tvaruje charakter toho kterého hráče nebo dává čtenáři nahlédnout do jeho nitra kvůli pochopení motivací. A přestože je to čtení drsné jako jízda na pološíleném mustangovi, autorova schopnost balancovat na ostří kriminálního noiru v indiánské rezervaci je prostě obdivuhodná. Jistě, na povrchu je špína, hnus a úpadek, ale někde hluboko uvnitř ožívá odkaz velkých náčelníků. Přes thrillerovou fasádu jsou tak Skalpy hlavně o lidech v mezních situacích, kteří často mají na výběr pouze mezi zlem a ještě větším zlem. Ale přesto s tím nějak dokážou žít.
("What if I told you, you were the only one, To get inside my heart and raise my head toward the sun and, What if I told you, that you meant more to me, Than the stars on the horizon if I were lost at sea." ... Thirty One & Sevens - I Killed The Prom Queen)
Blues v hodně depresivním stylu, vážení. Tehle styl vyprávění se mi začíná líbit mnohem víc než jeden příběh, který jde dál dopředu, dopředu a dopředu.
Nebudu lhát. Přestože tahle série je drsná a krutá, líbí se mi to. Ale jsem holka, jak má být. Proto zároveň oceňuji i tu emoční část (přestože je zde rozebíráno téma nejcitlivější ze všech možných citlivých témat), která je v příběhu obsažena. Takže to přiznám. Líbí se mi ty momenty, kdy se nic neřekne, a ví to jenom čtenář. Což vede k mnohem většímu porozumění nebo ještě k většímu zmatení postav. Pokaždé není třeba slov.
Začátek byl nádherný. Byla to rána do hrudníku, kterou jsem nepřijala s bolestí, ale se spokojeností a "wau". To byl ten případ, kdy si říkáte, že oni to ví. Stačí se vzít za ruku a bude to dobrý.
Konec navazuje na minulou knihu a je (nejspíš) začátkem dalšího brutálního děje (mám další díl po ruce, ale ze strachu jsem jím ještě ani neprolistovala). Každý příběh potřebuje postavu jako je Carol. Kterou budete buď nenávidět nebo milovat. To záleží na tom, jestli ji pochopíte nebo nepochopíte. Protože ona je zmatená ženská, o které přes to všechno nemohu říct, že je coura. Protože já jí chápu. Všechno je napsané tak, aby jste jí chápali. Stejně aby jste chápali jejího otce. Stejně aby jste chápali každého z příběhu. Ale já si začínám užívat ty situace mezi ní a Dashem, kdy se neřekne ani slovo, ale čtenář ví, co si oba myslí. (Stejně jako ostatní postavy, což je vizitka nejenom scénáře, ale i dokonalé kresby.) Jak jsou zmatení, nezjistí a vyděšení. Je to takový zvláštní náhled, který z té špíny dělá něco čistého, a vy doufáte, když ne v úplně šťastný konec, tak alespoň v ne tak zaj&#@ný konec. Naděje umírá poslední? O tom se nás příběh snaží stále přesvědčit? Ale fakt je to možný? Že ať už děláte cokoliv, je to fakt k dobru, nebo vás to akorát dostane do ještě větších sr@#&k?
To je Skaply...bitch.
Tak to tedy bylo opravdu komiksové blues plné obyčejných lidských emocí. Mnohdy smutné, melancholické, dojímavé. Životní splín a ztráta hodnot, v které člověk věří, nalezení jiných životních cílů. Autor hodně zpomalil, udělal větší či menší odbočky od hlavního děje, ale v žádném případě neubral na kvalitě. Každý příběh je skvěla napsán a čtenář si musí vrnět blahem na každé straně.
Tak to zas byla pořádná dávka beznadějné deprese. Na druhou stranu si člověk uvědomí, že děti jsou největšími poklady, co v těch životech máme. Teda já to aspoň tak vnímám.
Čtyři povídky, ze kterých dvě s dosavadním dějem částečně souvisí a jedna přímo navazuje. Podařené, ale už se těším na pořádný longplay.
Muzika, kterou Aaron hraje je možná blues, ale místo ladných zvuku kytary má tóny složené z čvachtání převalujícího se feťáka v louži zvratků. Do rezervace přišla zima, ale v jádru vře tajenými emocemi. Téma nechtěných dětí a potratů s nimi spojeným je zpracováno překvapivě citlivě a zasáhne čtenáře přesně tam kde má (v tom zbytečku duše) i když jde o dvě feťácké trosky, které si za své problémy mohou z velké části sami a zaslouží si je. Na scénu navíc přichází táta a pasáž ze Saigonu je vyloženě vymazlená. Finále je za rohem, cítím to v kostech.
Niektorí ľudia počujú svoje myšlienky neradi. Možno preto, že ich myšlienky za veľa nestoja. Je to pecka. Je to bomba. Je to zatiaľ najdlhší diel (ešte dlhší, ako dosť dlhé Mŕtve matky). Ide do poriadnej hĺbky. "Hlavný" dej zdanlivo spomalil, ale niekedy musíte spomaliť, aby ste došli do cieľa. Túto múdrosť nepovedal nikto menší, než Arnold Schwarzenegger v Predátorovi. A mal samozrejme pravdu. V Rezervácii v rytme blues do úzadia ustupuje Dash a naopak do popredia vstupuje Šunka. Ruku na srdce, určite ste aj vy čakali, kedy sa to stane. Stalo sa to teraz. A znova úžasne. Neviem, čo by som tomu vytkol. Možnože úvodné slovo, ktoré tu prekvapivo chýba. Ale inak nemám čo. Toto je proste neuveriteľná séria. Neuveriteľná.
Kniha "Skalpy 7: Rezervace v rytmu blues" je zpomalením tempa, ale myslím si, že je to zpomalení, které rozhodně sérii nijak neublížilo, protože díky tomu mohl Jason Aaron ukázat, že má v kapse i menší, ale o nic méně skvělé příběhy, jejichž čtení vás dovede naplnit různými, ať už příjemnými nebo nepříjemnými pocity.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány komiksy krimi DC Comics Vertigo Comics
Autorovy další knížky
| 2014 |  Země Indiánů |
| 2018 | Star Wars Skywalker útočí - Zúčtování na pašeráckém měsíci |
| 2015 | Mrtvé matky |
| 2018 | Cesta podivných |
| 2016 | Wolverine |
Kniha Rezervace v rytmu blues je v
| Přečtených | 106x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 7x |
| Knihotéce | 53x |
| Chystám se číst | 9x |
| Chci si koupit | 9x |
| dalších seznamech | 4x |
Brutálna psychologická bomba, ktorá fakt nemôže byť lepšie rozbehnutá!
Aj napriek tomu, že tu dej trošku spomaľuje, tak to neubralo nič na celkovom nastavení príbehu a ja sa naozaj nemôžem dočkať toho ako to bude v ďalších častiach gradovať!