Sedm archandělů

22.04.2018

Možná je to tím, že je původní autorova tisícistránková publikace v této knize zkrácena na populárnějších 150 stran, ale připadalo mi to takové nanicovaté s nenaplněným potenciálem... kdyby si autor odpustil neustálou bezobsažnou kritiku současné vědy a školství za to, že zamlčují existenci andělů, mohl se více věnovat tomu, co je v knize opravdu poutavé - pravidelné rytmy vývoje lidstva (stejné v každém koutě Země) i přírody (nárazových evolučních změn). Autor tak navazuje na starověké a středověké badatele, kteří tuto rytmizaci připisovali existenci sedmi archandělů (či jiných božstev v jiném prostoru a čase) inspirujících dějinné a kulturní epochy, jejichž popis je základem této knihy. Ale právě tato návaznost je méně nezaujatá, než bych si při čtení přál. Autorova představa, že se paradigma angelologie stane základem pro novou slovanskou vědu, která tak bude konkurovat západní vědě, mě spíše trochu děsí. Přesto představení principů archandělů je zajímavé (už proto, aby člověk rozuměl myšlení, které dlouhou dobu určovalo konání lidstva), stejně tak jako základní myšlenka pravidelné rytmizace historického vývoje lidské kultury ve všech koutech světa dokazovaná mnoha jednoduchými statistikami (které jsou ale z nějakého důvodu až na konci knihy bez propojení na její text). S těmi se ale zároveň pojí zásadní nejasnost... autor uvažuje o tom, že jakási entita (archandělé) ovlivňuje vývoj lidstva v pravidelných cyklech a dokazuje to četností určitých znaků (třeba přídomků králů). Přesto, když šlo o zcela běžně přijímanou nauku, je stejně tak možné, že bylo lidstvo prostě jen ovlivňováno právě touto naukou (například králové si mohli své přídomky volit proto, že vládli zrovna v době určitého archanděla a očekávalo se to od nich). To jen tak k té nezpochybnitelné vědeckosti :-)