Saturnin se vrací
Miroslav Macek
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/354641/mid_saturnin-se-vraci-IA4-354641.jpg
3
942
942
„Slavná humoristická kniha, která baví již několik generací čtenářů, pokračuje!“ Nevypočitatelný sluha Saturnin je zpět! A s ním i další oblíbení hrdinové – laskavý dědeček s novým psím kamarádem Neronem, nesnesitelná teta Kateřina a její poučná přísloví, rozmazlený Milouš i filozofující doktor Vlach. Jaká překvapení si pro všechny připravil Saturnin tentokrát? A co na to podnikavý strýc František, nový manžel tety Kateřiny? Zažijte další nepředvídatelné léto u dědečka!... celý text
Přidat komentář
Zklamání, i když ne neočekávané. Knížka postrádá jakoukoliv zápletku, většinou jde o sled vyprávěných (bohužel ne originálních) příběhů, autor se dokázal vcítit jen do Jirotkovy stylistiky, ale postrádá jeho lehkost. U vypravěče Macek zaměnil původní ostýchavost prakticky za přitroublost, Saturnin je spíš jako stafáž než hybatel událostí. I ostatní postavy ztrácí svou výlučnost, kladem je jen zařazení strýce Františka č. II a Nera. Autor bohužel nezná míru, Františkovi by slušelo ubrat na poučných veršovánkách. Ale po přečtení komentářů nemůžu odolat pokušení uvést dva údaje na pravou míru: anekdota o kocourovi a penisu je staršího data než v Kleinových Básnících, na vlastní uši jsem ji slyšela už v roce 1975 nebo 1976 dodnes si pamatuji místo a vypravěče. Znamená to, že i Dušan Klein v roce 1982 zpracoval už slyšený příběh, právě tak jako Ivo Jahelka ve své Baladě o úrazu snoubence Pepy (1985). A pokud jde o bydlení vypravěče (Jiřího Oulického), v Jirotkově Saturninovi tvrdí: "Napadlo mi, že bych se měl pozeptat, je-li můj starý byt u paní Suchánkové volný." V seriálu (nevím, jestli ve filmu) Saturnin oznamuje Jiřímu, že se může nastěhovat do svého starého bytu. Je ale s podivem, že Macek na jednu stranu počítá se znalostmi fanoušků knihy i filmu a na druhou stranu obtěžuje s odkazy až s citacemi původního příběhu. Mně osobně to iritovalo, přišlo mi, že Macek čtenáře podceňuje, ne-li hůř. Pokud jde o komentované ilustrace v knize, v určité době to byla móda, nakladatel nebo ilustrátor možná chtěli navodit kouzlo "starých zlatých časů". Leč snaha nemusí být vžycky totožná s výsledkem.
Za mě super. Miroslav Macek se tohoto těžkého úkolu zhostil podle mě skvěle, moc jsem si nového Saturnina užila, nasmála se a vůbec nebyla zklamaná.
Literární kritici nadšeně chrochtaji, čtenáři si rvou vlasy, za co vyhodili své těžce vydělané peníze. Takto vidím já a ještě přidávám, že toto je asi nejhorší česká kniha, která byla v roce 2017 vydána. Bez humoru, a když se něco konečně objeví, tak je to jen pouhý pokus o vtip. Odněkud okopírované - např. filmový Básníci, nebo kniha Jak nevyloupit banku, atd. Je to prostě trapné, ubohé a hraničí to s plagiátorstvím.
Nazval bych to Mackova literární facka, akorát, že nejsme na setkání zubařů. Nebo taky literární sračka, která měla být zdarma rozdávána v Levných knihách.
jakkoliv nechovám k panu Mackovi žádných antipatií, naopak, jeho úvody k filmům ve filmovém klubu v Zábřehu mne vždy zaujaly, knihu jsem si zakoupit nehodlal. Až recenze v nějakém pochybném plátku, kde recenzent vytýká novému Saturninovy nemodernost a zaostalost, mne zviklala a knihu jsem si koupil.
Vzhledem k tomu, že MuDr. Macek nepředělal Saturnina ala Kapitán Exner a Prima ale ponechal mu jistou prvorepublikovou noblesu - za mne dobré
Nebudu zde hodnotit osobu autora, protože rozhodně netrpím iluzí, že všichni oblíbení spisovatelé jsou světci. Není to spíše naopak?!
V knize je kvalitně (jde-li o styl) navázáno na původní svazek, ale často tak otrocky, že to působí těžkopádně. Autor se bál nějak výrazněji zasáhnout do vývoje postav, často opakuje jejich myšlenky a činy z prvního dílu. A netuším, zda je to jen z úcty k Jirotkovi, nebo to byl jeho tvůrčí limit.
Ubírám proto jednu hvězdu, dokážu si představit i další díl, ale knize by velice slušel kvalitní (spolu)autor příběhu. Sepsat to už pak dokáže MM slušně sám, jak vidno.
Zklamání:-( Saturnin se změnil ve všeuměla a podlého hajzlíka, jeho pán a slečna Barbora v podivné osoby, které nevědí, co se sebou, a všichni dohromady v partu snobů, kteří se k dědečkovi přijeli pořádně napapat... Noblesní duch originálu se někam vytratil. Doslova opsané pasáže z originální díla a vyčpělé příběhy už byly zmíněny v dřívějších komentářích...
Bod za doslov;-) - tam jsem určitou pokoru pana Macka cítil. Jinak z knihy cítím jen obchodní kalkul vlastníků autorských práv.
---
Edit 11/2020: Zjistil jsem, že pan Macek napsal další pokračování - tak ten "bod za doslov" a za pokoru beru zpět a ubírám jednu hvězdičku;-)
Pokřivené zrcadlo původního mistrného Jirotkova díla .Místy opsané takřka beze změn . Bez děje . Bez vtipných zápletek . Za mne ležák do knihovny , který už do ruky nevezmu . Dobré na podložení viklající se skříně .
Zábava docela fajn, jen mi chyběla nosná dějová linka, jíž bylo v první kapitole "putování za zásobami do městečka kvůli spadlému mostu". Takhle je to jen příběh za příběhem. Některé věci nejsou vysvětleny - například jak to, že Jiří už nebydlel na vodě, ale zpátky v původním bytě. Moc se věnuje romantické lásce ke slečně Barboře. Celkově jsem se bavila a možná některé hlášky zlidoví. A některá moudra si budu pamatovat: například, že se lidé zapomínají radovat ze života, když přijímají královské dary osudu s přesvědčením, že je to samozřejmé. A tak se zřejmě ke knize z radosti občas vrátím.
Z milosti dvě hvězdičky za to, že se autorovi podařilo napodobit styl a jazyk původního Saturnina. Jinak je to bohužel velké zklamání. Celá kniha je postavená na zopakování příhod z díla pana Jirotky. Nových historek je opravdu minimum a navíc jsou všechny "vypůjčené" z dalších zdrojů. Není to dobré, fakt ne.
Knihu jsem bral do ruk s obavami, že se bude jednat o nastavovanou kaši. Navíc jsem se obával autora. Nicméně již po pár stránkách jsem se začetl a velice se bavil. Na škodu nejsou určitě ani občasné připomínky událostí z původní knihy. Klidné oddechové čtení, které vřele doporučuji všem.
Že pokračování Saturnina napíše Miroslav Macek a že to bude (z mého pohledu) pokračování dobré, vtipné a první knihy důstojné, toho bych se vskutku nenadál. A vlastně je to zcela v duchu malých, neuvěřitelých příběhů, které se v obou knihách vypráví…
Kniha není nijak výrazně dějová, je postavena na slovním a formulačním humoru, v tomto ohledu bych řekl, že obojí je zcela v duchu původního Saturnina. Srovnávání se ubránit nelze, ostatně kniha se na původní děj zhusta odvolává, ale po pár stránkách jsem si druhý díl osahal a jen se dobře bavil. Některé pasáže dle mne dosahují vtipu až geniality prvního Saturnina (výlet na tvrz), a za to klobouk dolů.
Vadilo mi snad až příliš opakované chválení krás slečny Barbory, postavy Jiřího a doktora Vlacha mi přijdou upozaděné a méně výrazné, přepisování již známých příběhů a povídaček se dle mne dařilo se střídavými úspěchy (skon papouška a la „za mé služby se nic nestalo, jen lopatu jsme zlomili“ zachránila skvělá pointa, měření výšky barometrem také dobré, sloh o odvaze již ne, ten nic nového oproti tradované verzi nepřinesl). Že se autor rozhodl děj zcela umístit na chatu a do prázdnin, mi nijak nevadilo, neb šlo o čtení příjemné. Jen tak těžko postižitelná věc, jako je duch doby, na mne z prvního Saturnina sálal daleko silněji, než z tohoto pokračování.
Knihu jsem dostal k Vánocům a snažil jsem se k ní přistupovat tak, jako by žádný Saturnin číslo jedna nebyl. Což se mi ne vždy dařilo. Kromě jemných náznaků (které by mi docela stačily) se autor natvrdo vracel k minulému ději (a občas jsem měl dojem, že to bylo slovo od slova). Jazyk použil pěkný, košatý, někde mi to přišlo až moc. V knize se objevily také nové postavy. Nejživější z nich je strýc František (toho jména druhý); ostatní nové postavy mi přišly tak nějak mdlé. Celkově na mě kniha působila jako kupička historek které někdo naházel na hromádku, zamíchal knihou Saturnin..vtip vázne, děj se posunuje jen velmi zvolna..
Navíc mě dost štvalo že se Jiří minimálně jednou za kapitolu Saturnina ptá (nebo chce zeptat) kde přišel ke svým úžasným znalostem z toho či onoho oboru..
Kniha není marná (protože se mi alespoň podařilo ji dočíst), ale vracet se k ní asi nebudu..
SPOILER
Každý správný příběh má končit svatbou. Zde je řečeno kdo je ženich, ale kdo je nevěsta, to se můžeme jen domnívat..
Povedlo se ! Po několika stránkách jsem měl pocit, že nic moc, ale rozjelo se to pěkně a ani pro milovníky originálu to není zklamání! Duch doby je tam, historky jsou veselé, častokrát jsem se smál. Rozhodně Miroslav Macek neudělal ostudu :-) Doporučuji
Kniha se povedla. Protože jak říká sám Saturnin. Žiju proto abych byla šťastná a ne normální.
Nemyslím si, že se to panu Mackovi nepovedlo. Kdybychom nevěděli, kdo to pan Macek je, myslím, že by hodnocení bylo o hvězdičku výš. Taky nejsem nezaujatá - mé sympatie k tomuto pánovi jsou víceméně pod nulou, ale knihu jsem si v naší knihovně vypůjčila proto, že jsem byla hodně zvědavá. Jirotkův Saturnin je moje srdcovka a tak jsem k tomu i tak přistupovala. A také nemohu říct, že bych se u toho nebavila. Rozhodně jsem nečekala, že je to docela čtivé. Samozřejmě, chyby jsem hledala- začala jsem knihu číst už s tím, že tohle přece Macek nemůže myslet vážně a tohle musím pohanět od první stránky. A nestalo se, kniha fakt není špatná, dokonce jsem se i zasmála.
Macek poslintal Jirotkovu múzu a napsal pokračování Saturnina.
Že se to tam hemžilo odkazy na předlohu a vyčpělými vtipy, už zmínili jiní před mnou. Za sebe můžu ještě dodat, že Macek ze všech postav nadělal totální karikatury.
A zvláště se mi líbily do omrzení opakované věty
- Již tradičně jsme se uvelebili v lenoškách.
- Slečna Barbora měla nejkrásnější úsměv na světě.
- Chtěl jsem se Saturnina zeptat, kde získal takové znalosti ohledně (čehokoli), ale zrovna někdo přišel/zazvonil telefon/nebyl čas, tak jsem se nic nedozvěděl.
Saturnin, je kniha mého srdce miluju ji od první do poslední stránky. Takže jsem byla hodně zvědavá na tohle pokračování,ano bavila jsem se, ano byly tam známé postavy jen jsem zklamaná. Nic nového se nestalo, jen nám přibyl nový strýček, Milouš se "polepšil", Saturnin ztratil své kouzlo, a hlavní hrdina mi přišel jako ještě větší moula než byl. Více by se mi líbilo kdyby autor příběhy postav rozvedl dále, než aby zopakoval to samé co už se stalo. Je mi úplně fuk že ji napsal pan Macek, mé hodnocení s tím nesouvisí ani náhodou, jen holt nesplnil mé očekávání toť vše.
Nebylo to špatné, odpočinková kniha pro relax na jedno odpoledne. Kvalit originálu to sice nedosahuje, ale to snad nikdo ani neočekával. Humor tam je a to úplně stačí. A co se týče Miroslava Macka - "Drzé čelo je lepší než poplužní dvůr".
Štítky knihy
rodinné vztahy svatba první republika, 1918-1938
Autorovy další knížky
| 2017 |  Saturnin se vrací |
| 2020 | Saturnin zasahuje |
| 2021 | Saturnin se představuje |
| 2018 | Ona, oni a já aneb Vychovatelem snadno a rychle |
| 2018 | 3x na horké stopě |
Kniha se mi celkem i líbila. Četla se dobře, byly tam místy humorné části a zajímavé citáty. I když některé z nich autor převzal z jiné knihy. Když se ale zpětně ohlédnu na to, co jsem četla, vlastně tam žádný pořádný děj nebyl. Přišlo mi, jako by se postavy zastavily v čase, a nijak zvlášť se od první knihy nezměnily a nikam nevyvinuly. Jako by se autor bál cokoliv měnit, a měl pocit, že by ani nemohl. Většina věcí mi tam přišla dost stejná, jako by se autor dost silně držel prvního díla jako své předlohy. To mě na tom trošku zklamalo. Často jako bych četla repliku knihy, akorát od jiného spisovatele. Je zřejmé, že se budou obě díla dost srovnávat. Já už se k této verzi asi nevrátím, ale bylo milé si připomenout tetu Kateřinu nebo Milouše.