Sanatorium Tworki
Marek Bieńczyk
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/409074/bmid_sanatorium-tworki-xWE-409074.jpg
4
18
6
Román Sanatorium Tworki (1999) se odehrává během dvou válečných let 1943-1944 a jeho hrdiny jsou mladý básník Jurek, účetní Sonia a skupinka jejich přátel, kteří se schovávají před útrapami války v psychiatrické léčebně v Tworkách, ležících na předměstí Varšavy. Právě zde prožívají svou první zamilovanost a okouzlení jeden druhým. Prostředí sanatoria - rozlehlé parky, záhony, aleje a altánek - to vše se zdá být bezpečným útočištěm, vytvářejícím atmosféru štěstí a normálního života. Avšak touto idylickou kulisou začne prostupovat krutá realita války a holokaustu. V textu se sice přímo nehovoří o Židech a varšavském povstání, avšak čtenář po celou dobu tuší, že mladí lidé, kteří do sanatoria přišli za prací, se tu ve skutečnosti skrývají pod falešnými jmény kvůli svému rasovému původu. A ze stejného důvodu pak jeden po druhém také náhle mizí. Bieńczyk ve své knize spojuje vypravěčskou spontaneitu s neobyčejnou jazykovou hravostí a vynalézavostí, se spoustou slovních hříček, asonancí, rýmů, citátů, parodií a aluzí. Jeho vyprávění při tom bravurně balancuje na tenké hraně mezi krajnostmi idyly a tragédie, a právě proto je Sanatorium Tworki považováno za jednu z nejlepších polských próz posledních několika desetiletí. Román byl přeložen do několika světových jazyků, získal řadu významných cen (např. cenu Władysława Reymonta, Paszport Polityki a Grand Prix du Festival Littératures du Monde) a dnes je všeobecně považován za neoddiskutovatelnou součást polského literárního dědictví. "Tato kniha je nasycena vášní odhalovat to, co dokáže odhalit pouze román. V tomto případě je to situace člověka bloudícího na cestě mezi hrůzou a idylou. A ta její zvláštní, drásavá krása." (Milan Kundera)... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , Pistorius & OlšanskáOriginální název:
Tworki , 1999
více info...
Přidat komentář
Naprosto geniálně napsaná kniha! Je potřeba nejít až tak po ději jako po jazyce, poetika je totiž krásná (jak ta na první pohled - rýmovánky v textu, tak zejména ta metaforičtější, skrytější, mezi řádky). Současně jsem byla vděčná vysvětlivkám na konci knihy, protože polskou historii a literaturu zdaleka neznám tak dobře, jak autor na čtenářích nárokuje. A stejně jako ostatní komentující se přidám k obdivu vůči překladateli - muselo to být hrozně moc práce, překlad je pečlivý a současně elegantní.
Dal som si s touto knihou načas a aj tak mám pocit, že som jej ho nevenoval dostatok...nespojil som sa s textom, ale že absolútne nie. 4 hviezdy za výbornú prácu s jazykom a preklad, nebyť toho, asi by som sa hodnotenia zdržal.
Nevím, zda bych v „normálním režimu“ měla trpělivost Tworki přečíst. Jazyk je velmi, velmi náročný ale zároveň něžný, hravý, poetický. Nejen autor, ale také překladatel Michael Alexa si zaslouží můj obdiv. Více na https://www.treninkpameti.com/
Tak to je ten druh knihy, který sedne jen někomu. Autor píše zvláštně hravým způsobem, který může zaujmout, pobavit nebo odradit, což se stalo v mém případě. Tak snad někdy jindy budu mít víc trpělivosti.
Poezie v próze a to doslova a do písmene. O válce a smrti poeticky...
Této knížce musíte věnovat dostatek času, soustředit se a náležitě vnímat každé její slovo. Je prostě jiná.
Čtení to rozhodně není snadné. Ale vlastně velmi krásné.
Oceňuji zařazení vysvětlivek, které najdete na konci, jsou důležité. A také přebal knihy, který skvěle koresponduje s jejím obsahem.
Sanatorium Tworki
K přečtení románu Sanatorium Tworki (1999) polského spisovatele, esejisty a překladatele Marka Bieńczyka (*1956) mě nalákaly pochvalné recenze a pověst jednoho z nejlepších a nejvýznamnějších děl současné polské literatury; a také krátká esej Milana Kundery Idyla, dcera hrůzy v souboru Slova, pojmy, situace (2014; původně v knize Setkání), kde o románu s nadšením píše. Mimochodem Bieńczyk je překladatelem Kunderových čtyř francouzsky psaných románů a čtyř esejistických knih, Nesmrtelnosti a hry Jakub a jeho pán do polštiny, takže když překládal Setkání, překládal i esej o svém románu...
Ten se odehrává v letech 19431944 v psychiatrické léčebně Tworki na předměstí Varšavy, kde se schovávají před útrapami války mladý básník Jurek, účetní Sonia a skupinka jejich přátel. Za idylou a první zamilovaností Jurka do Sonii se ale skrývá něco docela jiného, co čtenář čím dál víc tuší, ačkoli se o tom nehovoří úplně přímo - krutá realita války a holokaustu... Jak píše Kundera: "...idyla, kterou žili, byla dcerou hrůzy; hrůzy skryté, ale stále přítomné, nepřetržitě číhající."
Tragický příběh je ozvláštněn autorovým stylem plným jazykové hravosti a vynalézavosti, slovních hříček, asonancí, rýmů, citátů, metafor, parodií a aluzí (na některé upozorňují překladatelovy vysvětlivky na konci knihy, na jiné si musí čtenář přijít sám). Autor se pohybuje na tenké hranici mezi krajnostmi idyly a tragédie, čtenář cítí čím dál větší znepokojení...
Četba to byla zajímavá, ale plně mě neuspokojila, autorův styl a jazykovou hravost jsem nedokázal docenit, resp. spíše mi trochu vadil ten rozpor mezi příběhem s tragickými podtóny a jeho poetickým podáním ve stylu jakési - byť zdánlivé - idyly plné odlehčených tónů.