S paní ve spaní

S paní ve spaní
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/166312/s-pani-ve-spani-9NZ-166312.jpg 4 7 7

Soubor šestnácti časopiseckých povídek z padesátých let, vycházejících poprvé v knižní podobě. Poetické, fantastické a lyrické texty s filozofickým podtextem. Svým typickým způsobem se autor zamýšlí nad dětmi a jejich smutky, tiskem z doby totality, řečnickými obraty v oficiálních projevech politiků, uvažuje nad vztahem lidí a předmětů, kterými se obklopují, nad možnostmi setkání s mimozemšťany i nad různými lidskými vlastnostmi. Kniha navazuje na svazek "Pětatřicet skvělých průvanů"... celý text

Přidat komentář

milamarus
07.03.2016 3 z 5

Nebudu vybírat nejlepší ani nejhorší a jen řeknu, že myšlenkový svět pana Horníčka je vskutku neuvěřitelný. V této knize máte možnost číst třeba o setkání člověka s andělem, o povídání dvou čápů nebo o bydlení s nebožtíky. Je to napsáno bláznivě, chytře, zábavně, mrazivě a krátce, přesto v nich M.H. stihne ukázat co jiného ještě chce, jaké jsou jeho skryté obavy; přizná se, že mu není cizí hněv, žárlivost a chtíč; a v některých se - byť prostřednictvím několika (kdoví jestli fiktivních) postav - vyprovokuje k takovému líčení, že čtenářovo podezření, zda se to skutečně stalo, zesílí na maximum.

Já byla nejvíc zvědavá na stranu 31, kde začíná povídka: Rozhovor s paní ve spaní, a nezklamala jsem se. Tady ukázka:
– ,,…Tak do toho. Vezměte nůž, já se trochu rozepnu a píchněte mě do krajiny srdeční.“
– ,,Ne! Nic proti Vám nemám, neznám vás, paní! Jděte si hezky domů a mne, prosím vás, nechte dospat.“
– ,,Tak Vy nechcete? Vy odmítáte likvidovat mne a chcete se dospat? Ne, ne, pane Pěnkavo, tak jednoduché to s námi nebude. Já vím, co by bylo. Až byste se dospal, šel byste někam a někde něco navrhnul, podepsal nebo odhlasoval a já slabá žena a možná ještě mnoho jiných, abychom si pomohli sami! Ne. Mluvil jste dnes o boji bez milosti, tak se čiňte. Mluvil jste o krvi, tak se něčeho chopte a už ať se řine. A žádné výčitky, žádný strach: Když se, vážený pane, kácí les, létají třísky...“