S kotvou na čepici 2
Jan Malý
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/358600/bmid_s-kotvou-na-cepici-2-Os5-358600.jpg
5
1
1
Pokračování úspěšného a milého vyprávění labského kapitána. Autorovi byl shůry dán dar slova, který se záviděníhodnou pamětí využil v příbězích a historkách z „šífortu“, plných humoru, ale i nostalgie, a zachytil tak pro nás kus plavecké historie, která již nenávratně odplouvá. Publikace je doplněna mnoha fotografiemi, mimo jiné i Václava Novotného. Jan Malý: V roce 1947 jako patnáctiletý plavčík nastoupil na plavbu a celý život prožil na palubách parníků a motorových lodí, Výjimku tvoří roky 1950–1952, kdy učil plavčíky plaveckému řemeslu v učilišti ČSPLO v Děčíně. V roce 1952 složil kapitánské zkoušky a dostal Kapitánský patent. V roce 1962, ve svých třicíti letech, začal samostatně velet vlečným motorovým lodím, a po skončení vlečné plavby na Labi motorovým nákladním lodím. Poslední lodí pod jeho vedením před odchodem do důchodu byla motorové nákladní loď MNL 11604 o nosnosti 1100 tun, kterou přebíral jako novostavbu z Loděnice Mělník v roce 1972. Publikace je doplněna mnoha fotografiemi, mimo jiné i Václava Novotného.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
paměti, memoáry lodní doprava plavba po řece
Autorovy další knížky
| 2017 |  S kotvou na čepici 1. Šífácké historky kapitána labské plavby |
| 1997 |  Český člověk |
| 2017 | S kotvou na čepici 2 |
| 2019 | Chalupa v Niedergruntu Další vzpomínky kapitána labské plavby |
Dobré čtení, zajímavý život, spousta zážitků vlastních i cizích (profesních od 50. let, z dětství z doby válečné): jako milovnice všeho od vody si nemůžu nechat ujít nic mořského, přístavního a lodního, ale jako suchozemec se musím občas smířit i s "malou" vodou (bez despektu, vždyť i Labe dokáže taky ne-pěkně vyvádět...) a vnitrozemskou plavbou, zde především na trase Ustí nad Labem -Magdeburg (občas až Hamburg).
Kupodivu mi učarovala ale už úvodní pasáž historie autorových předků, kde se objevuje Labe jen jako součást scenérie a o lodích zatím není ani zmínka; to mě obohatilo nejen místně, dějepisně, ale i jazykově (netušila jsem třeba, že Marjánka je odvozena z Marie Anna, neznala jsem význam ratejny a vazbu na rataje). Bylo to velmi pěkně napsané a samo o sobě by to vystačilo na pěkný generační až válečný román. V dalších částech se mi pak nejvíc líbily Hamburské přístavy i hrůzná plavba před záplavovou vlnou roku 1962.
Autor má skutečně dar slova, píše čtivě, zajímavě a nebýt občasných hrubek, což jde nakonec vždy na vrub vydavateli, nedá se tomu nic vytknout. Jen to celé možná opravdu mohl být pěkný román, takhle se pár věcí opakuje, některé vzpomínky/zážitky jsou kratičké a trochu vytržené z kontextu (ale zase takoví lodní psi nebo dřeváky měli svoje kouzlo). Škoda, že nebyly vysvětleny všechny loďařské termíny, např. boksír/boksírák, hegr. 90%