Růže od Stalina
Monika Zgustová
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/257809/bmid_ruze-od-stalina-tI4-257809.jpg
3
109
32
Mé jméno je Světlana Allilujevová. Narodila jsem se 28. února 1926. Můj otec zemřel roku 1953. Jmenoval se Josif Stalin. Jediná dcera sovětského diktátora měla až neuvěřitelný osud. V šestnácti se zamilovala do židovského lékaře, kterého její otec poslal do gulagu. Roku 1963 se vášnivě zamilovala do indického komunisty, a když si po jeho smrti prosadila, že s jeho popelem odjede do Indie, požádala na ambasádě USA o politický azyl. V Americe zbohatla na své slavné knize Dvacet dopisů příteli, o všechno ji ale obrala náboženská sekta. Musela se skrývat nejen v USA, ale i v Eropě. Zemřela roku 2011 ve Wisconsinu. Biografický román Moniky Zgustové je originální, napínavý a plný zvratů.... celý text
Přidat komentář
Už jsem četla vzpomínky Stalinovy dcery, a tahle knížka nepřinesla nic nového. Přečetla jsem ji, ale nic víc.
Za mě dobrý.Neměla jsem žádná velká očekávání,takže jsem nebyla ani zklamaná.
V první chvíli, když jsem se dozvěděla, že kniha je o Stalinově dceři, jsem byla překvapena, že Stalin měl děti - to mě prostě nikdy nenapadlo.
Její životní příběh před a vlastně i po emigraci (minimálně zřejmě do pádu Železné opony) byl plný momentů pro nás už těžko uvěřitelných - sledování, vyhrožování, udávání, zákaz čehokoli, ať vycestovat nebo si jen vzít za muže, koho chtěla... sovětská realita tehdy, no nedělám si iluze o současnosti.
Pak některá Světlanina rozhodnutí byla slušně řečeno nechytrá nebo snad nepromyšlená, ale i to lze nakonec pochopit s ohledem na to, čím vším si prošla a odkud a kam přišla.
Její život mi celkově přišel zajímavý, ráda bych se dozvěděla víc podrobností.
Co už se mi tak moc nelíbilo, byl styl psaní - něco mě rušilo, něco mi vadilo, možná některé pasáže, které byly najednou proloženy vysvětlující větou, která mi tam neseděla, jakoby si autorka vzpomněla, že tuto a tuto informaci vlastně čtenář nedostal, tak mu ji tam ve zkratce šoupneme, aby to celé dávalo smysl.
I přesto se mi kniha líbila a přečetla jsem ji jedním dechem. Doporučuji a posílám dál.
Uf, tak kde bych měla začít. Když se mi kniha dostala do rukou, očekávala jsem příběh ze Světlanina dětství a o jejím vztahu s otcem. A tak se dozvíme cca 5 vět o Stalinovi a ty se během knihy opakují jak kolovrátek. Pak je nám asi 60x oznámeno, že Světlana žije ve stínu svého otce a že jí ruská vláda všechno zakazuje. Nechci nic říkat, ale asi by nám to stačilo říct jednou, pro pomalejší maximálně dvakrát.
Tak se dostáváme k xy stranám popisu lásky k Bradžéšovi a následnému odjezdu do Indie. To pro mě byla celkem zbytečná část knihy a pro mě byla dosti iritující.
Pak přišel Světlanin útěk do Ameriky, kdy se kniha začala zdát přinejmenším zajímavá... Asi po dobu 20 stran, než se hloupacatě rozhodla vzdát svojí svobody ve prospěch nějakého kultu nebo co ta jejich společnost měla být. Myslela jsem, že už mě nemůže víc naštvat. Omyl! Světlana stihla v druhé půlce knihy udělat tolik debilních rozhodnutí, až mi to přijde nereálné.
Taková škoda. Styl psaní byl skvělý. Autorka je očividně nadaná spisovatelka, jen Světlana mi byla celou knihu trnem v patě.
Nešťastná životní pouť půvabné Gruzínky, která jako mnoho dětí vysokých sovětských politiků byla vychovávána chůvou a své rodiče vídala jen sporadicky.
Její matka zemřela 9. listopadu 1932, kdy spáchala sebevraždu, což u "voždě" nepřicházelo v úvahu. A jak to tak bývá - historie byla ohnuta . Oficiální příčinou bylo zanícení slepého střeva.
Velký Džugašvili zasahoval do soukromí své dcery, protože mohl vše. Proto i ty následné rozvody, plynoucí z její duševní nevyrovnanosti.
Monika Zgustová je vždy zárukou, že nebudeme číst bulvární povídačky, protože autorka je vždy pečlivě připravená a vychází z ověřených faktů.
Úmrtí otce v roce 1953 bylo nejspíše pro Světlanu ulehčením, přijala příjmení své matky a pracovala jako učitelka a překladatelka v Moskvě. Kromě ruštiny hovořila plynule francouzsky, německy a anglicky.
Roku 1963 přijala v pravoslavné církvi křest, roku 1982 konvertovala ke katolictví.
V roce 1982 se přestěhovala se svou dcerou do Cambridge ve Velké Británii. V roce 1984 se vrátila do Sovětského svazu, ale po necelých dvou letech se po neshodách s příbuznými vrátila do Spojených států. Na sklonku života údajně odmítala hovořit rusky. Žila ve Wisconsinu, kde 22. listopadu 2011 zemřela.
Paní Světlana neprožila šťastný život. Duševní nevyrovnanost a její sňatky nejprve ze zamilovanosti, posléze se synem papaláše, či indickým komunistou to dosvědčují. Přesto jí bylo dopřáno dožít se vysokého věku.
Můžeme si položit spekulativní otázku - byla by její životní pouť šťastnější, pokud by žila v obyčejné rodině ?
Biografický román Světlany Allilujevy, Stalinovy dcery. Její pohnutý osud plný zvratů můžeme sledovat v této knize. Seznámení s Indem Singhem zásadně ovlivnilo její život a nakonec se dostala i z Ruska do Švýcarska a Ameriky, bohužel ji to však stálo ztrátu svých dětí…
Tak, co k této knize napsat. Bohužel musím říct, že mě anotace zasáhla víc, než samotná kniha. Navíc už v anotaci se dozvíte úplně vše o životě Světlany a v knize je to už jen o trochu více rozvedeno.
Téma knihy mě velice zajímalo, dozvěděla jsem se spoustu nového a připomněla si hrůzy, které se odehrávaly v Sovětském svazu a jak na ně nahlížel celý svět.
Tentokrát mi nesedl styl psaní. Spoustu myšlenek se znovu a znovu opakovalo. Nebyla na mě přenesena žádná emoce, ačkoliv o spousty dramatických a emočních situací nebyla nouze. Hodnotím tedy průměrem, ale určitě kdo se chce dozvědět něco více o této ženě, tak doporučuji k přečtení.
Kniha pojednávající o ženě, na které se celkem dost vyřádilo její dětství a hlavně zázemí - jak to, že jejím otcem byl Stalin, tak tehdejší sovětská diktatura. Četla jsem i mnohem lepší knížky, abych byla zcela upřímná, ale myslím si, že tahle je námětem velice zajímavá. Světlanu jsem po celou dobu knihy, a pak ještě více s jejími zvláštními rozhodnutími, litovala. Musí být opravdu hrozné být viděna jako symbol tak krutého člověka. Člověk si postupně více a více uvědomuje, že doba, ve které Stalin žil a vládl, není vůbec daleko od současnosti.
Asi jsem si špatně přečetla anotaci, ale doufala jsem, že se dozvím něco o Světlanině dětství, se Stalinem-otcem. Místo toho je ale kniha zaměřená na její život v dospělosti, a to mě trochu mrzelo. Musela mít těžký život, hnaná neustále dál minulostí, za kterou nemohla, bez schopnosti někde zakotvit. Vzbuzuje soucit. Nechápu ale, jak mohla opustit děti. To bych neodpustila.
Celkově jsem byla z knížky celkem zklamaná, nezaujala mě tak, jak jsem čekala.
Světlana Allilujeva (jméno po matce), se narodila v Moskvě 28.2.1926. Její matka spáchala v listopadu 1932 sebevraždu. Její starší bratr Jakov padl ve II. světové válce do zajetí. Němci nabídli otci, že ho vymění za jiného vojáka vysoké vojenské šarže. Otec odmítl. Mladšího bratra Vasilije otrávilo KGB. Otec Světlany se jmenoval Josif Vissarionovič Stalin, to znamená ocelový. Byl to masový vrah.
Poměrně zajímavý příběh dcery soudruha Stalina. Ona by mi ale vadila, utekla od dětí, a pak byla stále nevyrovnaná, nikde a s nikým nevydržela, snadno ovlivnitelná. Zkráceně řečeno nespolehlivá. V knize mi občas neseděly časové údaje, po dvou letech známosti s posledním manželem s ním měla dvouapůlletou dceru, a tak podobně.
Stalin i historie jeho hrůzovlády vyvolává emoce i po všech uplynulých letech od jeho smrti. O to více i v dnešní době veřejnost vzrušuje možnost podívat se pod pokličku jeho vlády, za oponu soukromí a přímým pohledem se podívat do nitra jeho rodiny. A to je přesně to, co vám tato kniha... nedá. Příběh je vyprávěn z pohledu Stalinovy dcery, která svého otce dávno pohřbila, své mindráky však ne a potácí se jako sovětská VIP po Moskvě a SSSR s touhou po svobodě, v níž však neumí žít. Románová podoba vyprávění o životě dcery tyrana nebyla nezajímavým čtením, na hodině dějepisu bych ji však nevytahovala a pokud toužíte po reáliích ze Stalinova rodinného života, sáhněte po jiné knize. Jinak se však jednalo o zajímavé čtení, je však na něj opravdu nutné pohlížet jako na román pouze inspirovaný skutečnými událostmi a neočekávat od knihy něco, co ani nebylo ambicemi čtenářovi předat.
Mám z knížky smíšené pocity, nemůžu říct že by byla špatně napsaná, četla se celkem příjemně, nicméně jsem si v knížce nenašla žádnou postavu, která by mi byla sympatická a přirostla mi k srdci, obzvláště hlavní postava mi byla velmi nesympatická
Výborná kniha,od které jsem ani já mnoho nečekal a kterou jsem si užil.Zajímavý lidský osud a hlavní poselství této knihy pro mě je-žít hlavně svůj život.85%.
Tak...po dlouhé době jsem odložila knížku - nedočtenou. Pro mne zklamání. Světlana mi byla od začátku hrozně nesympatická, nedokázala jsem se začíst. Možná se k ní ještě někdy později vrátím a dám tomu druhou šanci, ale prozatím (s lítostí) odkládám.
Z knihy mám smíšené pocity. Těšila jsem se na ni, ale myslela jsem si, že bude o něčem jiném. Když pominu dobu, ve které se příběh odvíjel, samozřejmě nejsem schopná tuto dobu posoudit ze svých zkušeností, ale pouze z toho, co si člověk přečte, nebo vidí v televizi, vyjde mi průměrná kniha. Ze začátku jsem se do knihy nemohla začíst, myslela jsem, že čtu telenovelu, postupně se děj začal měnit a knihu jsem neodložila. Ale přesto jsem četla příběh ženy, která měla na prvním místě pouze sebe, své štěstí a hlavně volnost. Nechat děti v Rusku a ještě v době, kdy sama musela vědět, jaké jím tím udělá peklo, nejen v tom, že budu mez matky, ale peklo jim hlavně udělá okolí a politika Ruska. Co čekala, když se vrátí po 17 letech do Moskvy, že ji budou všichni vítat? Celé dlouhé roky žila v jiné zemi, v naprosto jiných životních podmínkách. A i tam nakonec skončila v područí sekty, kde sama nesměla nic a vybrala si to dobrovolně. A to už se raději ani nebavím o jejím majetku, za který si myslela, že si asi štěstí může koupit na kila. Tak jak si představovala, že si zařídí život, aby byla svobodná a hlavně šťastná?
Měla k tomu dobře našlápnuto. Tohle jsou pouze mé názory, kniha si určitě svého čtenáře vždy najde.
Pozoruhodný román. A myslím, že právě v tom slově "román" tkví časté nepochopení komentujících čtenářů níže - očekávali zřejmě biografii či podrobný životopis Světlany Allilujevovny - Stalinovy dcery. Jenže autorka nic takového nezamýšlela ani nepředstírá, koneckonců i zde na DK je tato kniha zařazena mezi romány....
Ano, základ příběhu samozřejmě těží z životopisných údajů Světlany (konkrétně jejích "Dopisů příteli"). Nicméně troufám si tvrdit, že podrobná a striktní biografie skutečně nebyla autorčiným prvotním záměrem. A právě proto mi (na rozdíl od jiných čtenářů) nikterak nevadí, že části přepestrého Světlanina života jsou představovány v různé šíři - některým je věnováno mnoho kapitol, jiným sotva pár stran. Stejně jako pro každého z nás je určité životní období více klíčové než jiné... Jako románový žánr je to přesto dost dobře konzistentní a děj nijak neklopýtá. Jsem velmi ráda, že M. Zgustová Světlanin příběh zpracovala, přiznám se, že po titulu "Vzpomínky Stalinovy dcery" bych dobrovolně jinak nesáhla, jelikož nejsem úplně příznivec literatury faktu. A přitom je to vskutku fascinující osobnost.
Nyní k samotnému hodnocení - první část románu mi přišla lehce slabší - popisuje setkání Světlany s Bradžéšem, jejich vzájemnou fascinaci, posléze lásku a chvílemi to připomínalo skoro červenou knihovnu. Nicméně tohle cukrování Zgustová naštěstí opustila a zbytek knihy se již nese ve znamení velkých životních zvratů a změn. Světlana hledá sama sebe, utíká před stínem svého otce, z jednoho kontinentu na druhý, z prostředí brutální totality a nesvobody do (alespoň zdánlivě) uvolněné Indie a následně Ameriky. Bohužel, své vnitřní běsy a traumata si sebou vláčíme všude sebou, o čemž se zas a znovu přesvědčuje i Světlana. S úžasem si časem přiznává, že pouta a omezení nejsou pouze fyzická a hmatatelná, ale nechávají v nás stopu i na psychické úrovni a my pak máme tendence do nich vklouzávat znovu a dokonce dobrovolně.
Stalinova dcera rozhodně neměla jednoduchý život a jednoduché to jistě neměla ani autorka románu. Dle mého se toho ale zhostila velmi dobře.
Co mne však skoro rozčílilo, je anotace - blahopřeji si ke svému (zlo)zvyku anotace obvykle nečíst. Jen díky tomu pro mne byly životní peripetie Světlany poutavé, s mnoha nečekanými dějovými zvraty. Četla-li bych anotaci jako první, byla bych o mnoho překvapení nemile ochuzena a kniha by pro mne takřka postrádala smysl. Možná by se vydavatelé mohli někdy zamyslet, co vše do anotace na přebalu knihy napíšou - ale to zde již pláču na špatném stromě (moje milovaná citace z Obra dobra :-))
Velmi zajímavé téma, bohužel ne asi úplně vytěžené. Psychologie postav mdlá - a o tu mělo jít asi především... Nicméně jsem ráda, že jsem na autorku narazila, určitě se k ní v budoucnu ještě vrátím. Styl je lehký, čtivý - do vlaku ideální čtivo pro ty, kteří neočekávají příliš historických dat a detailů.
Štítky knihy
stalinismus komunismus Sovětský svaz Josif Vissarionovič Stalin otcové a děti otcové a dcery
Autorovy další knížky
| 2015 |  Růže od Stalina |
| 2020 | Oblečené k tanci na sněhu |
| 2008 | Zimní zahrada |
| 2005 | Tichá žena |
| 2022 | Potmě jsme se viděli lépe |
Možná bych dala i 4 hvězdičky, ale ta hlavní hrdinka mi přišla neslaná, nemastná, stále si stěžující. A nikdy nikomu nepomohla, její pohnutky taky nechápu.
Knížku beru jako marnou snahu dát Stalinově dceři lidskost.