Rok vdovou

15.06.2019

Právě jsem obrátila na stranu 236 a tím s touto knihou končím. Na postavách mi ani drobet nezáleží, co s nimi bude, nebo bylo, mi je úplně jedno. Pořád mi v hlavě zní: "Proč dobrý spisovatel sepisuje takovou neskutečnou nudu?"
Zřejmě nejlépe to popisuje sám Irving. Možná se k tomu dokonce přiznává?

Když byl zdroj jeho literární tvorby autobiografický, uměl Eddie psát s autoritou a autenticitou. Ale když se snažil si něco představit, vymýšlet, tvořit, prostě se mu to nedařilo tak dobře, jako když vzpomínal. To je u autora beletrie vážné omezení!

29.05.2019

“…the consequences of sex are often more memorable than the act itself.”

Irving je prostě tak trochu zvláštní, jeho styl vyprávění je dost specifický, ale rozhodně ne nudný, nevadí mi ani jeho mírná obsese sexem a lehce stereotypní črtání postav. Je to vypravěč, který dokáže upoutat. Miluji s jakou lehkostí rozvíjí příběhy, jeho jemnou ironii a někdy lehkou pošahanost příběhů.

Rok vdovou má v sobě takovou poklidnou retro atmosféru, začátek je fenomenální a zábavný. Přesto, že mě konec úplně neoslnil, i tak hodnotím knihu jako skvělou. Irving má, ale i lepší knihy.

13.05.2019

Pekný príbeh a ľahko sa číta, bavila som sa od začiatku do konca ale najviac sa mi páčila časť prvá. Odporúčam.

"Usoudila, že žal se v určitém okamžiku stáva človeku koníčkem."... budem mať vždy na pamäti.

28.12.2018

Dobré to bylo. Pěkný konec. Místy ale strašně zdlouhavé, až člověk myšlenkami utíká.

21.10.2018

Tuhle knížku jsem dlouho sháněla a je to prostě literární lahůdka. Přečetla jsem ji jedním dechem...

05.06.2018

Nějak jsem se nemohl začíst, knihu jsem odložil a po delší době se k ní vrátil a najednou to šlo. Není to jeho nejlepší kniha, ale stejně je to kvalitní román.

25.05.2018

daleko více smířlivý, klidně plynoucí, nostalgičtější příběh, než jsem u Irvinga zvyklý

uniklo mi to, anebo v příběhu opravdu není žádný sportovní zápasník?

výborný postřeh (mimo mé oblíbené tematizující literaturu): Američané míč hází, kdežto Evropané do něj kopou - tak prostě, a trefně vykresluje rozdílnost národnostních/kontinentálních povah, tomu já říkám umění spisovatelské!

02.04.2018

John Irving si zaslouží pozornost každého čtenáře..Rok vdovou je opět brilantně napsaná, krásně promyšlená kniha..mě osobně se snad líbila nejvíc z Irvingových děl, zatím..vřele doporučuji třeba i jako dárek nejlepší kamarádce. :-)

15.01.2018

Slabší Irvingova kniha. Postavě hlavní hrdinky Rút Coleové prostě něco chybí...

08.12.2017

...četla jsem ji dlouho, zvláště střední část. Ta, jakoby k tomu nepatřila. Dětství hlavní hrdinky a konec mi přišly zajímavější, poutavější.

03.12.2017

Tak jak skvělá je první část, tak zbytečný je celý zbytek knihy. Prvních 200 stran mě pohltilo, úžasný příběh, doslova srdcervoucí. Vidíte křivdy a neumíte nikoho odsoudit. Uchovávám v paměti na hodně dlouho. Zbytek knihy je pro mě naprosto zbytečný, jaksi uspěchaný, odfláknutý..témata na několik knih a o každém jen pár stránek. Necelých 400 stran o čtyřiceti letech života mnoha lidí...První část pět hvězd, druhá část kazí průměr, škoda.

22.10.2017

Skvělé čtení, je potřeba jen vydržet, vyplatí se to. Irving opět nezklamal. A Dveře v podlaze jsou filmová lahůdka (hlavně kvůli Jeffovi Bridgesovi a Kim Basinger), která přispívá k pochopení toho, co se v rodině vlastně stalo...

19.09.2017

Jak se vyrovná se smrtí synů matka a jak jejich malinká sestřička, která měla být jejich náhradou? Zajímavá otázka a ještě zajímavěji to pojal John Irving. Příběh má spád a chvílemi vás až zamrazí, když si uvědomíte, že malé dítě vnímá, že bylo přivedené na svět, jen jaká si náplast na bolavá srdce svých rodičů. Velmi doporučuji :)

18.09.2017

Tato úchvatná knížka ani po několikátém přečtení nezklame. Patří mezi ty, u nichž si přejete, aby nikdy neskončily.

30.06.2017

myslela jsem si že ne, ale opět mě Irving dostal :) už jsem po 1/2 knihy uvažovala, že aký je to zvláštní román, že vlastně tempo nic moc, navíc skoky v čase ubrali na detailech, ale hrubě nastíněné postavy hlavních hrdinů vlasně detaily nepotřebovali...
často mě zneklidňovali poznámky typu "to nevěděla, že už otce živého neuvidí"...předzvěsti blížící se tragédie....a najednou se to celé rozjelo a poslední třetinu jsem ani nedýchala, hltala stránky a zobala Irvingovi z ruky...i ten happy end :D (i když možná přeslazený až moc...)
jinak - oceňuji ,že kniha je bez medvěda (nebo si ho tedˇnevybavuju ????)
- že se z Vídně přesunul do Amsterodamu
- že nikdo nezápasil, ale pro změnu jsme hrali squash
- sexu zas až nad hlavu
-zase se umíralo, někdy, krvavě, někdy méně, detaily rozpitvávány tak, že by se za to nemusela stydět severská krimi
- a taky spusta psychologie. úchylek. podivností.
A opět jsem mu to sežrala i s navijakem :D 90% a možná i kousek víc...

15.06.2017

Jsem tak trochu na rozpacích co napsat. Není to knížka kterou čtete jedním dechem. Dokonce jsem myslela,že jí odložim. Zvědavost mi to nedovolila. Není to špatné čtení. Řekla bych střídavé,chvíli vás to baví hodně a vzápětí to přijde nudné. Jsem ale ráda,že jsem to nevzdala.

Jsem taková rozpačitá.Na jednu stranu to není knížka, kterou by člověk prostě nemohl pustit z ruky, ale je pravda, že mě zajímalo, co bude dál a jak to dopadne. na své poměry jsem ji četla ale neobvykle dlouho.
Anotace knihy dává tušit, že půjde o příběh Rút a jejím vyrovnávání se s odchodem matky, když byly Rút 4 roky. Téma zajímavé, ale že by to bylo tím stěžejním, o čem kniha je, to bych neřekla. Spíše bych ji popsala jako román o životě spisovatelů, o jejich čerpání inspirace a ano - o vztahu mladších mužů ke starším ženám. Konec mi pak přišel takový nedotažený a nevysvětlený. Irving to prostě umí lépe.

Nějak mě kniha vůbec nechytla, tak jsem to po pár stránkách vzdala.

17.08.2016

První část úchvatná! Výborně jsem se bavila. Skici paní Vaughanové to korunovaly. Pak už to bohužel šlo z kopce. K druhé polovině bych řekla - "mnoho psů, zajícova smrt".