Rodinné povídky
* antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/420941/bmid_rodinne-povidky-OYv-420941.jpg
3
230
230
Antologie povídek – tentokrát na téma „rodina“. Na krátké ploše povídek rozkreslí osm českých zkušených spisovatelů několik lidských životních etap a postojů k životu. Životní příběhy hrdinů a jejich názory jsou rozličné a odhalují vztahy k rodičovství, partnerství, k ostatním lidem i kořeny jejich postojů. Jiřina soudí, že muži jsou ubožáci a bylo by nejlepší obejít se úplně bez nich. Jenomže aby dosáhla toho, po čem nejvíce touží, muže potřebuje. Ani v rodině malé Emy tatínky nenajdeme – jak ten její, tak maminčin bydlí totiž stejně jako Ježíšek v nebi. U Svačinových je tomu přesně naopak, tam hraje prim pánské pohlaví. A rybaření. Tři muži jsou hlavními postavami také následující povídky a i oni berou své ratolesti na dovolenou. Dopadne to ovšem… všelijak. Editor Boris Dočekal.... celý text
Přidat komentář
Kniha mě bohužel hodně zklamala. Kdo má rád povídky o ženách, které jsou vesměs uťápnuté chudinky, ovládané a zmanipulované svými nejbližšími, tak ten si zde přijde na své. Ani jeden muž v povídkách nebyl kladnou postavou, snad až na jednu jedinou výjimku. Povídky jsou plné klišé zahrnující zlé tchyně a nevděčné děti, muži typu macho nebo naopak mamánci, případně chybí v rodině zcela jakýkoli mužský element. Nehledám žádnou zábavnou literaturu, ale překvapilo mě, že jsem nenašla téměř jedinou postavu, která by se chovala a reagovala jakž takž normálně a uvěřitelně.
Rodina 8x jinak. Veselé a šťastné příhody se tentokrát nekonají, ale rodinné soužití zkrátka není peříčko. Každá domácnost se potýká z různými obavami a zkušenostmi, které ji formují a ovlivňují jejich členy.
Příjemná jednohubka. Fajn kompilace různých náhledů na různá rodinná uskupení a jejich životní peripetie.
Nečekala jsem je tak skličující...
Ale přesto se mi převážná většina z nich líbila.
Nejvíce u mě zabodovaly Soukupová s Dvořákovou. Opravdové, téměř nesnesitelné, a tím pádem uchvacující příběhy, ze kterých byste nejraději měly rovnou romány.
Očekávané nadšení u mé oblíbené Mornštajnové se nekonalo. Její povídka byla příjemná a čtivá, ale nezanechala ve mně hlubší dojem.
Geislerová opět potvrdila svůj talent velmi neobvyklým ženským vyprávěním... Chtěla bych toho od ní číst víc.
Nečekejte veselé čtení o rodinných vztazích. Tahle sbírka spíše nabízí syrová rodinná dramata, která zraňují postavy i vás samotné...
8 povídek že života, které vám zpříjemní nudné odpoledne. Hodnotit každou zvláště, by bylo zdlouhavé. Komplexně spíše oddechové čtení. Ve mě stopy zanechaly povídky Morče, Tučňáci, Princezna domova a Return magic. Stojí za přečtení.
Musím říci, že dvě povídky byly opravdu zajímavé a stály za přečtení konkrétně od M.U. a od P.D. Na stranu druhou dvě povídky jsem ani nedočetl. Zbytek něco mezi průměrem až pod průměrem. Celkové hodnocení tedy 2/5 a jsem opravdu zbytečně hodný. Kniha zakoupená za pár korun jelikož jsem si nechával dělat kartu do knihkupectví a tři knihy vyšli na 180 Kč. Dvě z nich byli dárek tuto jsem si přihodil pro sebe. Dlouho odkládaná a nakonec přečtená v rámci čtenářské výzvy kniha kterou někomu darujete po dočtení. Věřím i přes své zklamání, že mamka tuto knihu ocení v letní čas u vody na dovolené.
Četla jsem zde dost negativnich komentářů na nedostatek zábavného obsahu. Já si čtení knihy užila. V rodinách nejsou pouze zábavné historky a s někým se život "nemazlí".
Tak jsou takové střípky pohledů na současnou rodinu. Trochu trpké, občas bolestné, ale poměrně obvyklé a pravdivé. Z různých úhlů pohledů. Dříve jsem moc povídky nemusela, dneska dokážu ocenit zajímavý námět a pointu. Každá povídka byla od jiného autora, což činí knížečku pestřejší tím spíš, když jednotlivé autory znám a tuším, co od nich můžu čekat. Nebo i netuším. Mile mě překvapila třeba Aňa Gaislerová.
Osm rodinných povídek českých autorek a autorů. Knížku jsem přečetla snadno a rychle, přestože příběhy nejsou nijak moc optimistické.
Tak tohle není nic pro mne, bohužel.
Soubor osmi povídek, šest autorek, dva autoři. Nalákao mne jméno paní Mornštajnové, od ostatních jsem zatím nic nečetla.
Knihu jsem si naštěstí jen půjčila z knihovny a ráda ji tam zase vrátím. Příspěvky zde jsem nečetla a čekala jsem hezké rodinné vyprávění. Ve dvou případech u autorů chlapi jen chlastají a čumí po nahých ženských. U žen jsou to příběhy tak depresivní, že jsem ani neměla chuť dočítat. Ano, i to patří k životu, ale tady toho bylo moc.
Za mne ne.
Soubor povídek jsem si koupila kvůli Aleně Mornštajnové a její povídka se mi líbila nejvíc. Ale celkové vyznění povídek je spíš skličující a smutné... Od rodinných povídek bych čekala milé hřejivé vyprávění o vzájemném souznění, porozumění a lásce. Z těchto povídek mám rozpačitý pocit.
Tak jako si každý z nás z bonboniéry vybere bonbón podle své chuti, různé čtenáře zaujmou v této sbírce různé povídky. Já jsem začala povídkou Ema má babičku a celkem se mi líbila. Včetně receptu, už jsem koupila řepu. Vlastně i každá z dalších povídek žen-autorek se mi trošku líbila, ale něco mi chybělo. Asi jako sboristky, které sice pěkně zpívají, všechny moc pěkně stejně, ale chybí tam ten charakteristický hlas, který si s nikým nespletete. Hlas, který vystoupí z řady.
Prázdninová črta Miloše Urbana mě pobavila, přesně vystihla ten kraj, kam o prázdninách občas zavítáme a kde jsem vyvdala svérázné a svéhlavé příbuzné.
Epstein u mě bohužel propadl, chaos v úvodu a otázka v závěru: Co tím chtěl autor říct?
Pro mě velké zklamání, přejmenovala bych sbírku na "Povídky o nefunkčních rodinách". Čekala jsem trochu humoru nebo milého pohlazení, ale bohužel jsem se nedočkala.
Šest žen a dva muži, osm známých jmen, osm povídek k zamyšlení. Čekala jsem aspoň trochu legrace, humoru, životního moudra a nadsázky. Dostalo se mi pravého opaku, což tak trochu nechápu. Vždyť rodinný život nemusí být jen tragédie, zklamání a bolest. Chápu, to dobré se v dnešní době bere jako samozřejmost, a to těžké už společně nikdo nést nechce.
Asi jsem měla štěstí. Já kolem sebe viděla nádherné příklady vzájemné lásky a pochopení, kousky rodinného, manželského štěstí i u lidí, kteří opravdu na růžích ustláno neměli.
Kniha je útlá, osm povídek vám příliš času nezabere, ale také nepovzbudí. I přes velký počet oblíbených autorů v jedné knize se k této vracet nebudu.
Hodnotím 3*, ženy zachránily muže. V mých očích byly jejich povídky o stupínek lepší. Jinak by mé hodnocení bylo ještě slabší.
Celkově velmi smutná sbírka, od začátku do konce. Takhle přece rodiny nemusí vypadat, alespoň ne všechny. Polovina povídek je přesto zajímavá a ne špatně promyšlená. Druhá polovina je bohužel tak nějak o ničem. Celkově chybí povídkám silnější pointa. Vlastně skoro každé.
Povídky moc nečtu, ale potřebovala jsem něco malého, skladného a nenáročného ke čtení, na výlet do autobusu. Tak mi byly v knihovně doporučeny Rodinné povídky. Příjemné čtení a svůj účel splnily. Nejvíc se mi líbila povídka Aleny Morštajnové Dům na úbočí
Štítky knihy
rodina rodinné vztahy české povídky
Část díla
- Dům na úbočí 2019
- Ema má babičku 2019
- Morče 2019
- Princezna domova 2019
- Prut 2019
Autorovy další knížky
| 2009 |  Thriller |
| 2008 |  Tichá hrůza |
| 2020 | Nejkrásnější dárek |
| 2015 | Dárek z pravé lásky: 12 zimních políbení |
| 2016 | Lesní lišky a další znepokojivé příběhy |
Už jsem četla povídkovou sbírku V bílém plášti, a stejně jako ona, mě ani tato sbírka absolutně nezaujala, bohužel. Hvězdní autoři, povídky za mě ale velmi slabé a hned po doposlouchání (četla jsem ušima) zapomenuty. Je pravda, že mi nevyhovovala ani interpretace sama, ale troufám si říct, že by mě knížka nezaujala ani v tištěné podobě. Nevzdám to a zkusím další sbírky z této edice, ale za mě teda zatím velmi slabé. Za mě doporučit bohužel nemůžu.