Genesis
Chris Carter
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/503828/bmid_genesis-sIc-503828.png
5
974
268
Robert Hunter série
< 12. díl
Robert Hunter je povolán k nejděsivějšímu místu činu, jaké kdy navštívil. Ještě větší znepokojení se ho zmocní, když se při pitvě najde v těle oběti verš básně zanechaný vrahem. Zanedlouho se najde další mrtvola. Metody a podpis vraha se liší, ale stupeň použitého násilí nasvědčuje tomu, že za oběma zločiny stojí stejný pachatel. Hunterovy obavy potvrdí nález druhé části básně. Tento objev však nejenže spojí dvě vraždy, ale je už jasné, že jde o dílo sériového vraha. Robert Hunter i přes nedostatek forenzních důkazů musí dostihnout nejdisciplinovanějšího a nejsystematičtějšího zabijáka, na jakého kdy narazil; pachatele, který se kochá strachem oběti a pro něhož je smrt lekcí, již je třeba udělit. Genesis je dvanáctým románem série o detektivech Robertu Hunterovi a Carlosi Garciovi.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2023 , BB artOriginální název:
Genesis , 2022
více info...
Přidat komentář
No co k tomu dodat. Prostě Carter. Když jeho knížku začnete číst, tak nejspíš nepřestanete do okamžiku, kdy vám z rukou vypadne přečtená.
Opět poutavě napsaný příběh s Carterovsky explicitním popisem zločinů, i když mi připadá, že už to tak šokující není. Anebo jsem si na to už prostě zvykl....
Samotný příběh je logický i když samotný závěr předvídatelný. Autor je prostě sázka na jistotu.
Jsem naprosto v šoku!!! Tohle ve mně bude doznívat sakra dlouho. Po posledním díle Napsáno krví, kdy jsem cítila změnu v autorově psaní, jsem se nechtěla hned pouštět do další četby. Zjišťovala jsem si, co se autorovi přihodilo, což mě také rozsekalo, a v díle je vidět vyrovnávání se s touto situací. Bylo to opravdu hodně brutální čtení a už jen samotná obálka je děsivá ažaž. Podle názvu jsem si myslela, že půjde o náboženskou tématiku, ale rozuzlení překvapí. Závěr nemá chybu, prostě překvápko střídá překvápko. Vše do sebe zapadalo. Fakt nemůžu uvěřit, že jsem tuhle knihu v Levných knihách ignorovala tak dlouho. A vlastně - ono mě už na začátku knihy celkem překvapilo věnování. Holt, když se k vám kniha má dostat v tu správnou chvíli, stane se tak. Doporučuji všemi dvaceti.
Od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Miluji postavu Roberta Huntera. Autor nezklamal, kniha byla plná napětí a opět i brutality (některé pasáže pro silné povahy).
Asi nenapíšu nic nového, naprosto souhlasím s předešlými recenzemi.
Přečetla jsem všechny díly, tento jsem poslouchala jako audioknihu a byla jsem opět velice spokojená. Popisy míst činu jsou opravdu brutální, ale Hunter mě pořád moc baví, obzvláště jeho věta: "Já totiž hodně čtu." I když nechápu, jak s takovou nespavostí mu může mozek stále fungovat na více jak sto procent, sama bych potřebovala poradit.
Mustr je podobný jako u předešlých dílů, i když tentokrát mě to nějak vzalo víc, tedy to, co za tím vším bylo. Nechci nic prozrazovat, ale v tomto případě pachatele chápu určitě víc, než ty předešlé. Konec jsem si musela poslechnout dvakrát. Stačí chvíli nedávat pozor a už jste u Cartera ztraceni.
Opět nezklamal a doporučuji všem fandům se silným žaludkem.
Opět kvalitní čtení. Myslím, že toto se od tohoto autora už tak nějak očekává. Kvalitu, brutalitu, zvrhlost, skrytou pravdu...Sami bychom se nejspíš divili, kolik takových zraněných duší číhá mezi námi a čeká na příležitost. Barvité popisy vražd byly skvělé a dokreslují styl autora...Těším se na další knihy!
Psát recenzi k jednomu z nejoblíbenějších detektivních spisovatelů je těžké. Většinou vychvalován, málo kritizován, občas opovrhován. No záleží, z jaké strany se na to díváte.
Osobně se nenechávám ovlivňovat názory před tím, než knihu sama přečtu. Každý z nás má jiný žaludek, každý má jiný pohled na život a v případě knih, 100 knih, 100 názorů.
Předně naprosto a odpovědně vím, že kdyby ty jeho vraždy byly natočeny tak, jak jsou popsány, tak se nemůžu dívat, protože bych dopadla jako pozůstalí těch zavražděných - s nočními můrami a traumaty na krku na pěkně dlouhou dobu.
Kdyby to ale někdo natočil, tak bych byla zvědavá, jak bude Hunter a Garcia vypadat a věřte mi, že dodnes jsem nepřišla na to, kdo by je hrál, protože je považuju za nejlepší knižní detektivy - miluju je oba.
No a taky - příště si počkám opět na audioknihu, protože Jakub Saic je skvělý, díky němu jsem poslechla většinu knih této série a naprosto mi to vyhovuje. Genesis jsem četla a občas jsem se fakt bála číst dál, nechtěla jsem vidět, co a jak kde trčelo a čím se to ufiklo. No prostě číst to je větší síla než to poslouchat. Aspoň pro mě.
A teď k ději. Carterovo schéma mi nevadí, každý spisovatel má takové schéma, které mu pomáhá a kterého se drží. Navíc si myslím, že ve většině lidské činnosti jsou schémata, tak proč ne i u vyšetřování, které má svou posloupnost. Tady mínus nevidím.
Humor, co má Garcia a Hunter je obrovským plusem. Odlehčí danou situaci a ze života každý víme, že ač se to občas nehodí, tak nadlehčení situace může dost pomoct se nadechnout a pokračovat dál. Což u obou detektivů je psychologicky dost potřeba.
Omílání minulosti Huntera tady zmizelo, bylo to v náznacích a myslím si, že díky tomu by se tento díl dal v pohodě číst i jako první. Ale je samozřejmě lepší číst od prvního dílu, ať vidíte ten posun u hlavních hrdinů.
Dokonce mne baví, že nám Carter naservíruje pachatele, který vlastně byl tak slabý, že nezvládl životní průšvihy, co se mu životě děly a hodlal vzít spravedlnost do vlastních rukou. Mám ráda téma pomsty, ale jen určité varianty a tady je trochu kámen úrazu, že někde mu to funguje a já se zarazím a řeknu si dobře, ale někde to nefunguje. A i kdyby se Carter na hlavu stavěl, tak to pachateli s navijákem nesním a má smůlu, nelituju ho, nechápu to, nesouhlasím.
A to se stalo tady, nebudu prozrazovat co se stalo, proč se to stalo, jaký motiv, ale ač tady evidentně mířil na určitou skupinu lidí, tak za sebe říkám, že ač do té skupiny patřím, tak nesouhlasím s pachatelem, neomlouvám, nechápu.
Miluju téma pomsty, ale ne tímto způsobem.
Naštěstí je Carter tak bravurní spisovatel, že nenechá nic nevysvětleno, jakákoliv otázka, co mi vytanula na mysl, byla v závěru odpovězena a vím vše, co jsem potřebovala. A to se mi líbí. Jsou autoři, kteří se dovedou do příběhu tak zamotat, že na spoustu věcí zapomenou. Carter není ten typ, ten to má vymakané a to je to, co se mi na něm líbí ze všeho nejvíc. Vysvětlí, dotáhne do konce, není nic, co by zůstalo v rámci daného dílu nedotaženo.
Ale co je smutné - že se dějí takové věci, ne ty vraždy jako takové (to je taky hrůza, ale to teď primárně nemyslím), ale ty emoce, ty zkušenosti, co vedou pachatele udělat to, co udělal. Ta témata, co Carter píše, jsou zkrátka moc moc hmatatelná a děje se to a to je na tom to nejsmutnější.
Další pecka od Chrise Cartera.Super příběh o Hunterovi a Garciovi.Škoda,že to uteklo tak rychle.Budu se těšít na další díly od této série a nebo na jakoukoli knihu od tohoto autora si nenechám utéct. Doporučuji všem kdo rád čte detetivky.
Klasická Carterovka – člověku je z těch barvitých popisů místy na zvracení, ale příběh je tak brilantně napsaný a propracovaný, že se stejně nemůže odtrhnout.
Tato kniha je super jako všechny ostatní od tohoto autora.
Celá série o Hunterovi a Garciovi je super čtení. Asi jsem se moc namlsal a je velkej problém začíst se do jiné knihy-Thrilleru.
Carter za mě nikdy nezklame, baví mě spád, propracovanost a psychologie postav. Způsoby vraždy jsou vždy surové, odpudivé, hrůzu vzbuzující. Pro mě čtení ambivalentní, nejde se odtrhnout, na druhou stranu, ve mně vyvolává strach, zlé sny apod, nic pro slabší povahy.
Autor vyslechl čtenáře a více zapojil Garciu a kapitánku do vyšetřování. Už působí rozumněji a nespoléhají ve všem pouze na Hunterovi. To je plus. Minusem je tentokrát pachatel, který je hodně slabý. Hlavně motiv dost pokulhává.
Dvanáctý díl, dvanáctá jizda....Robert je sympaťák, Garcia správný parťák... Chris Carter ... detektivky mu jdou....jestli někdo níže napsal, že se mu zdá, že nám trochu měkne, tak mně se tedy popisy vražd zdály dostatečně brutální. Děkuji a těším se na další příběh.
Prakticky všechna hodnocení už jsem vyčerpal při předchozích jedenácti dílech, tento je opět o chlup lepší, prostě TOP.
Další výborná kniha od Chrise Cartera. Používá svůj již klasický postup. Až bizarně brutální vraždy, detektivové se snaží ostošest, aby jim přišli na kloub. Tohle celé pak přinutí čtenáře kroutit hlavou a dumat nad tím, co za těmi vraždami vězí, proč zrovna takhle a proč právě ty lidi si pachatel zvolil.
Celý průběh děje se mi líbil a závěr taky nezklamal, takže hodnotím maximem možného.
další úžasný díl ve kterém se člověk dokáže vžít do obětí,super..už se těším na další díl
Zatím poslední kniha Chrise Cartera mě úplně pohltila (přečetla jsem ji asi za 3 dny).
Robert Hunter a Carlos Garsia, detektivové z útvaru ultranasilných trestných činů v LA, přijíždí do bytu, kde naleznou velmi brutálně zavražděnou mladou ženu. Během ohledání je u oběti nalezen podivný vzkaz.
Ten způsob, jakým je zabita, šokuje nejen oba vyšetřovatele, ale i patologa, místní policii a i mě jako čtenáře.
Vyšetřování se rozbíhá a stop je málo. Oběť nalezla její sestra a ta z toho šoku upadá do hluboké deprese a její výslech je velmi komplikovaný.
Jak jsme u Chrise zvyklí, tak i v tento knize je brutálně zabitých hodně lidí a souvislost mezi nimi není ze začátku žádná!
Kdo muže takto děsivě vraždit a jaký k tomu má motiv?
Rozuzlení mě překvapilo a protože nikdy (zvlášť u Chrise) netipuji, kdo je vrah, tak jsem z toho byla v šoku hodně.
Ten důvod, proč ta osoba vraždí je vlastně i pochopitelný, avšak způsob, jak vraždí už nikoliv. A co dělá následně po spáchání činu jsem teda nechápala vůbec!
Chris Carter prostě umí! Jeho knihy jsou sice velmi drastické a čtou se rychle díky krátkým kapitolám a skvělému spádu příběhu!
Už teď se moc těším na další příběh od mistra thrilleru!
Autorovy další knížky
| 2013 |  Dvojitý kříž |
| 2016 | Zloba |
| 2015 | Jeden za druhým |
| 2013 | Noční lovec |
| 2016 | Já jsem smrt |
Vlastně ani nevím, co k tomu napsat. Zase to nebudu hodnotit hvězdičkami, protože mám pocit, že u tohohle díla prostě nemůžu. Přečetla jsem to v podstatě na jeden zátah, takže čtivé to je. Jen cítím, že je u Genesis něco jinak než u předešlých autorových knih - strašně tam jde cítit ta jeho beznaděj a smutek ze ztráty milovaného člověka a prolíná se to celou knihou tak, že vám z toho běhá mráz po zádech. Z brutality samozřejmě taky, ale na to jsme u Cartera zvyklí. Takže bych řekla, že hlavním tématem Genesis je ztráta, ještě ke všemu bravurně popsaná, a to jsem teda hodně nezvládala a dělalo se mi z toho až zle.