Rituál
Marina Djačenko , Sergej Djačenko
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/417036/bmid_ritual-HW5-417036.jpg
4
164
164
"Může se princezna zamilovat do draka? Knižní předloha k filmu Legenda o drakovi." Během královské slavnosti přilétl strašlivý drak a unesl princeznu na svůj hrad. Její život se rázem změnil. Jediné, co teď s jistotou ví, je skutečnost, že má sehrát roli v prastarém Rituálu. Světlým bodem jejího života v zajetí jsou návštěvy záhadného mladíka jménem Arman. Jak se na opuštěný ostrov dostal a co je vlastně zač? Když na to přijde, je už příliš pozdě... Láska k dračímu princi je totiž hořká a velmi nebezpečná.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2019 , Fragment (ČR)Originální název:
Ритуал , 1996
více info...
Přidat komentář
Knížka byla krásná, trochu pohádková ale krásná. Prvních sedm kapitol jsem prakticky zhltla, potom následoval princův boj s drakem a královská svatba a já už byla skoro přesvědčená že knížku nechci dočíst. Arman mi hrozně přirostl k srdci, moc jsem mu fandila. Nicméně nakonec jsem příběh dočetla až do konce. Ale neskutečně mě štve ten otevřený konec.
Tohle byla taková pohádka, u které si odpočinete.
Před tím než jsem četla knížku,jsem viděla film, který se od knížky v mnoha ohledech mění.
V knize je hlavní hrdinka popisována jako ošklivá nic moc holka( přišlo mi to originální a líbilo se mi to,ale bylo to tam připomínáno na můj vkus až moc často ), zatímco ve filmu to tak není. I celkový příběh se dost lišil. Což mi nijak nevadilo.
Bohužel jsem si nedokázala vytvořit vztah k hlavním postavám. Oba dva byli fajn, ale přišli mi ploché takové nic moc.Jejich lásce jsem nevěřila.Nezaznamenala jsem mezi nimi žádnou chemii a celkově ten vztah mi přišel vytvořený umělý. Ostatní postavy v knize neměli moc prostoru. Jediná, která je tu více rozebrána je princ z jiného království toho jsem ráda neměla. Myslel akorát na sebe.
Kniha mě bavila číst, jediné co mi trochu vadilo, byly dlouhé kapitoly. Děj plynul dobře a stránky mi mizely pod rukama. Někdy mi ale přišlo, že je to pořád to stejné dokola. Objevování věcí na ostrově povídání s Armanem a zas a znovu do kola. Chápu,byla tam zavřená, ale já už se začínala nudit a chtěla jsem změnu.
Střídají se tu úhly pohledů jak princezny tak Armana.
Konec byl zajímavý, ale vadí mi, že je otevřený. Na jednu stranu je super, že si ho můžete domyslet jak budete chtít,ale já tohle moc nemusím. Takový konec jsem upřímně nečekala, ale domyslela jsem si ho šťastně.
Knížka se mi líbila a můžu jí doporučit jen od ní nečekejte žádné wow čtení.
Doporučila bych jí čtenářům okolo 13 let. Kdybych to četla jako mladší byla bych z knížky odvařená více.
Upřímně. Čekala jsem něco jiného. Jako první jsem totiž viděla filmové zpracování, které se mi opravdu líbilo a přišlo mi zajímavé. Takže jsem se na knižní předlohu těšila. A musím říct, že jsem byla překvapena, jak se tyto dvě verze od sebe liší. Jediným společným prvkem byl drak, a to Arm-Ann, jinak nic.
Takže jsem k tomu musela postavit tak, že zapomenu na film a zkusím si užít zcela nový příběh, jenž mi kniha nabízela. A popravdě - můžu konstatovat, že se mi to líbilo. I tady si mě Arman zcela získal. Nejspíš mám slabost pro draky.
Nebudu tu psát další komentář o tom, jak je kniha odlišná od filmové pohádky, mám tak víc prostoru při čtení pro svoji fantazii. A tak je můj knižní drak pořád ten stejný svalnatý mladý ruský herec, protože ten prostě uvízne v hlavě a dál jsem létala s drakem nad krajinou mez oblaky , prolézala temný hrad , prostě si to užívala a těšila se na čtení.
Našla jsem kotě a pojmenovala ho Arman. Volám na něho Armi ,Armošku a je moc mazlivý. Kniha na mě měla dobrý vliv.
Nemůžu říct, že by se mi film líbil víc než kniha, ale film má jistý plusy, které kniha nemá. Třeba ten otevřený konec a celkově ten příběh. Sice se kniha čte skvěle a člověk jí má během dne přečtenou, ale něco mi v ní hodně chybí.
Těšila jsem se na fajn ruskou pohádku, tu jsem svým způsobem i dostala. Aspoň to nebyla fantasmagorie jako Vita Nostra :-). Ale žádná nezapomenutelná sláva to tedy taky nebyla.
Mezi Jutou a Armanem mi chyběla jakákoliv chemie, vlastně jsem ani nezaznamenala, kdy se mezi nimi vytvořil nějaký vztah. Juta sama o sobě nejen že byla ošklivá, což se opakovalo snad na každé stránce, ale dle mého názoru taky hloupá. Její chování mi nedávalo nejmenší smysl, neustále se zbytečně dostávala do potíží, jen aby ji chrabrý drak mohl zachránit. A co víme o Armanovi? Je to drak s vykouřeným hlasem, těžkou klinickou depresí a alkoholismem. Víme vůbec, jak má vypadat? Víme o něm alespoň něco? Přijde mi, že tahle autorská dvojice má jednu pro mě nepřekousnutelnou chybu - neumí popisovat a charakterizovat postavy. O všem ostatním víme úplně všechno, ale o postavách prakticky vůbec nic. Jsou ploché, bez charakteru, bez možnosti k nim přilnout.
Další věc, co mi neskutečně vadila, ale tady už bych skoro věřila, že se jedná spíš o ztrátu v překladu, je nesmyslnost prolínání pohledů postav. Občas skutečnosti vidíme očima Juty a v rámci stejné věci plynule přecházíme do pohledu Armana, což si ale čtenář uvědomí až o pět vět později, protože mu to najednou nedává smysl. Navíc mi lezlo krkem i to, že na začátku se díváme například očima Armana na Jutu, mluvíme o ní jako o Jutě, ale NEZNÁME JEJÍ JMÉNO. JAK??? Jak se tohle vůbec může stát, jak to někdo může dopustit? To je snad ještě větší hrdelní zločin než hrubky (a že těch tam taky bylo požehnaně).
Na druhou stranu příběh jako takový mi přišel fajn. Prostě pohádka, proč ne. Sem tam něco nedávalo smysl, ale nad tím nemám problém přivřít oko. 3* dávám díky obálce, dějové lince a kvůli tomu, že téhle autorské dvojici nesmírně fandím. Východní literatura má neuvěřitelné kouzlo a je hrozná škoda, že se jí k nám nedostává víc.
Na Rituál jsem se moc těšila hlavně proto, že se jedná o knižní předlohu k jednomu z mých nejoblíbenějších filmů. Proto mě moc mrzí, že mě kniha vlastně docela zklamala. Příběh mi tady vůbec nepřipadal tolik zajímavý a poutavý, hlavní hrdinka mi byla spíš nesympatická a všechno mi připadalo poněkud kostrbaté. Postrádala jsem slovanský folklór, který byl ve filmu výborně vyobrazen. Knihu hodnotím jako slabší průměr, doporučila bych jí spíš mladším čtenářům.
Knihu jsem si vybrala hlavně kvůli film, který má být na motivy téhle knihy. Ve výsledku je ale podoba jen v postavě draka a dívky, kterou unese. Za což jsem ale ráda, protože kniha je dle mého mnohem lepší a propracovanější. Opravdu dobře a příjemně se čte a nevyvýjí se podle obvyklého scénáře. Začátek je trochu pomalejší a působí jako četba pro mladší čtenáře, postupem příběhu je ale příběh i jazyk temnější, napínavější a strašidelnější... no a ten konec.
Pohádka... tohle byla prostě pohádka, a to myslím doslovně, jako bych četla pohádku o krásce a zvířeti, tak i jako, že to bylo pohádkově skvělé čtení. I ten konec byl ve stylu pohádek, takový neurčitý, ale i tak uspokojil. Ale i tak mám pár výtek: třeba že ze vztahu ošklivé, ale odrány princezny a zádumčivého draka se dalo vytřískat mnohem víc vtipných situací (hlavně ze začátku) a pak tu ponurou poslední čtvrtinu knihy. Ta byla až depresivní. Kdyby tady byl konec jako ve filmu, vůbec bych se nezlobila, ale na druhou stranu jsem hrozně ráda, že tahle knížka nemá s filmem nic společného. Je to opravdu skvěle napsaná pohádka pro už starší čtenáře než základní školou povinné.
S filmom má táto kniha spoločné asi len to, že v nej je drak-človek. Hlavná hrdinka Juta sa nechystá na svadbu, hlavný hrdina Arman sa zas so svojou dračou podobou celkom zmieril. V skutočnosti je Juta dcérou kráľa, má ďalšie dve sestry a na svoje prekliatie je škaredá ako noc. Kvôli tomu tak trochu zatrpkla a nedáva si servítku pred ústa. V srdci ale stále sníva a objektom jej snov je krásny princ zo susedného kráľovstva.
Arman je človek s dračou podstatou. Rád by si žil pokojným životom, nanešťastie ho stále trápi tradičný rituál, ktorý musí po vzore svojich predkov uskutočniť. Má uniesť princeznú a tú buď zožrať, alebo má bojovať s rytierom, ktorý ju príde zachrániť. Arman od života nechce fakt nič iné, než svätý pokoj a čisté svedomie, a tak si vymyslí dokonalý plán. Unesie nejakú princeznú, nič jej neurobí a keď ju príde rytier zachrániť, naoko sa bude tváriť, že s ním bojuje, v skutočnosti ho ale nechá vyhrať a svet bude znovu pohoda, klídek a tabáček. Rytier bude mať slávu, princezná rytiera a Arman svätý pokoj. Až kým sa to nepototo…
Na únos si Arman vybral slávnosť v kráľovstve. Nastal tak trochu chaos a napriek starostlivému plánovaniu nakoniec uniesol nesprávnu princeznú. Keď ju na hrade zbadal, šli naňho mdloby. Bol si istý, že pre túto ohavu si žiadny rytier nepríde. A mal pravdu.
Keď sa Juta zo všetkého spamätá, zariadi si život na hrade po svojom. Lozí do každej diery, aj tam, kde nemá čo robiť, objavuje a užíva si vlastnú spoločnosť, ktorá je lepšia ako spoločnosť celého sveta. No a potom sa nám to začne samozrejme zamotávať. Jednak v kráľovstve, jednak medzi Armanom a Jutou.
Mimochodom, ak toto nebol šťastný koniec, tak neviem, čo to šťastný koniec je. Ak sa polovičku knihy Juta trápi pre to, ako vyzerá, ak na ňu všetci pokrikujú, že je špata, ak úplne posledná veta knihy znie: „V paprscích stoupajícího slunce byla krásná – tak krásná, až z toho oči přecházely“, tak je to podľa mňa to najkrajšie, čo mohli autori napísať.
Nejdrive jsem videla film, ten me privedl ke knizce, ktera mela byt predlohou. No....spolecne maji toho draka. Jinak nic.
Ale knizka byla uzasna. Bylo zajimave cist, jake pochybnosti o sobe Arm-Ann mel a jak mu jeho cesta pomohla.
Naopak me zarazilo jak mohla Juta uverit vsemu co se tykalo jeji svatby, kdyz byla tak bystra.
A ten konec nenavidim. Nici me vedomi, ze nevim, jestli stretnuti s Jukkou prezil, jestli se vratili zpet na hrad, jestli Austina sejmuli, jestli zustali spolu......
Knížka se mi moc líbila. Je úžasná, ale ten konec..achjoo..nemám ráda otevřené konce. Vůbec by mi nevadilo,kdyby to mělo i pokračování.
Naprosto miluji. Od Djačenkových jsem četla Vitu Nostru (kde je pokračování???), takže jsem sáhla po knize úmyslně. Nevím, jestli na tom má větší podíl překladatel, nebo autoři, ale hrozně dobře se čte. Do příběhu jako takového jsem se zamilovala hned a četla jsem to dvakrát za sebou.
Je to nějaký rok zpátky, co jsem viděla film natočený na téma této knihy. Opravdu mě překvapilo, že film nemá s knihou moc společného. Kniha je od filmu hodně odlišná, jen hlavní téma "únos drakem" a jméno draka zůstává stejné. Avšak kniha se mi líbila i styl jazyka. Hlavní hrdinku jsem měla docela ráda - není příliš hezká, prostě normální holka, ale v jedné části knihy mě hrozně štvala :D
Konec knihy mi přišel trošku odfláknutý, chybí mi tam aspoň jedna strana. Ale určitě si knihu přečtěte, už jen ta obálka stojí za to!
Asi jako možná většina jsem první viděla film, po otevření knihy jsem byla rozhořčena, cože to vlastně je za příběh. Jenže každá přečtená věta byla mnohem lepší než to co nám dali filmaři. Ze začátku jsem nevěděla, co si mám o princezně Jutě myslet, ale s každou přečtenou větou mé sympatie k ní rostly. Přeci jen ne každá hlavní hrdinka musí být krasavice k pohledání. Příběh se čte opravdu velmi dobře, jen na poslední stránce jsem přemýšlela, jestli se nějaké další věty při tisku někam nezatoulaly. Ale ne. Autoři nechali čtenářům prostor. Svůj epilog bych měla a jaký je ten váš?
Kniha se zezacatku vlekla, ale kdo ma rad pribehy zactese a knihu nepusti. Je velice tezke nesrovnavat knihu z filmem, tady se jedna opravdu jen o predlohu. A opet kniha byla lepsi..ale oboje (jak film, tak i kniha) byli moc pekne.. No asi jedina malickost, konec bych jeste ocenila delsi.....????
Povedená kniha, ačkoliv film se mi líbil více. Za otevřený konec strhávám jednu hvězdičku, asi na to nemám dost fantazie. Ocenila bych nějaký epilog. Přesto doporučuji.
Knížka se mi hrozně moc líbila. Od první chvíle až do konce jsem ji odmítala pustit z ruky. Hrozně se mi líbili hlavní postavy a do příběhu jsem se úplně vžila. Nejhorší chvíle pro mě byla, když jsem ji dočetla, ale chyběly mi tam ještě aspoň dvě stránky, ale jinak skvělý příběh. Vřele doporučuji.
Kniha je naštěstí o dost jiná, než film, jinak bych ji nečetla. Děj zpočátku plyne, uprostřed pádí, ke konci zpomaluje. Závěr jsem nečekala v té podobě a v podstatě mne nadchnul, protože mi konečně autor nevnutil svoji představu, ale donutil mne snít, vymýšlet své závěry. Týden jsem nezačala novou knihu a přemýšlela o této. Je to jasná oddychovka, ale nezapomenutelná.