Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/397708/bmid_rekonstrukce-mAu-397708.png
4
1605
1605
Přežít ještě neznamená žít „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Eliška nyní přebývá v tichém domě své zapšklé tety a její život nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech okolo. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Do té doby přitom vedli průměrný život, v němž nic nenasvědčovalo nadcházející tragické události. Nenašel se ani žádný dopis na rozloučenou, svědkové posledního dne zamlklé matky s dítětem si pořádně ničeho nevšimli. Eliška proto vyrůstá s desetiletou prázdnotou místo dětství, kterou se v dospělosti rozhodne objasnit. Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… V pořadí třetí román úspěšné prozaičky Viktorie Hanišové je o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu — a člověk se znenadání kýve nad propastí.... celý text
Přidat komentář
Pod dojmem vynikající Houbařky jsem se pustil do další autorčiny knihy. A dlouho dobu jsem si ji užíval snad ještě víc. Nádherný psychologický román, plný temných zákoutí lidské duše. Mnohdy tvrdší než různé vychvalované zahraniční thrillery. Bohužel to nevydrželo. První falešné tóny se začaly objevovat od jednání se zkrachovalou docentkou. A pak přišel ten závěr/nezávěr. Je to dobrá kniha, ale Houbařka je o úroveň výše.
Vlastně moc nevím, co psát. Velmi těžké téma. Hlavní hrdinka mi však s použitím veškerého mého soucitu neuvěřitelně lezla na nervy. Možná je to jen tím, že jsem v realitě naštěstí nepřišla do kontaktu s touto problematikou. Jinak psáno jednoduše a čtivě.
(SPOILER) To bylo zvláštní. Z trilogie o mateřství se mi Rekonstrukce líbila asi nejméně, nejspíš kvůli otevřenému konci a osudu Elišky. Velmi znepokojivý byl i výčet skutečných matek-vražedkyň české i světové kriminalistiky. Jako matce se mi tyto pasáže četly dost špatně.
Rekonstrukce se mi líbila ze všech knih autorky nejvíc. I když Eliščin příběh mi způsoboval husí kůži. Všechno se celkem hezky odvíjelo, pátrání slibně pokračovalo, Eliška se držela. Fandila jsem jí, ale čekala jsem nějaký finální "podraz", jak je autorčiným zvykem. A tedy jako obyvykle jsem po dočtení zůstala sedět, čučela do prázdna a nevěřila :D
(SPOILER) Velmi dobrá kniha. Dokonce se mi zdála lepší než Houbařka a Anežka, proto jsem byl překvapen nižším celkovým hodnocením, než mají tyto dvě zmíněné knihy. Kupodivu mi nevadí ani ten otevřený konec. Těším se, že si od autorky zase brzy něco přečtu.
Mě se kniha moc líbila. Dobře se četla , byla sice psychicky náročná, hodně jsem u ní přemýšlela a mockrát mi zamrazilo, že se takové podobné případy stávají.Eliška mi na začátku přišla statečná, chytrá a uměla jsi poradit,ale pak se stal s ní obrat...
(SPOILER)
Knize se nedá upřít jedna věc a to děsivý konec. Na jednu stranu musím říci, že mě štvalo, že se vlastně nic nedozvíme, ale na druhou tato kniha podle mě neměla být detektivním příběhem. Na konci se dle mého skromného názoru snaží autorka naznačit, že to Eliška vůbec nezvládne a teď je jen na Davidovi, jestli bude ochoten se svou ženou strávit čas v léčebnách a u doktorů, nebo odejde- což pravděpodobně Elišku donutí k sebevraždě (můj soukromý názor)
Eliška mi nějak nevadila, nebyla jsem ale její přílišný fanda.
Děj knihy byl rychlý a vlastně se nad ničím moc nezastavoval.
Rozhodně ráda sáhnu po dalších knihách autorky:)
(ČTENÁŘSKÁ VÝZVA- Kniha do 15. místa v jakémkoli žebříčku knih)
Po Rekonstrukci jsem pokukovala už dlouho, takže když byla vloni v létě v Luxoru ve slevě, neváhala jsem. Snažím se si i totiž rozšiřovat "čtecí rámec", abych nezůstávala jen fantasy a YA. Hodnocení na ni byla půl na půl. Ale mě to prostě nesedlo.
Knížce se nedá upřít, že je velmi čtivě napsaná, a přelouskáte jí za chvilku. Téma je zajímavé, ale hlavní postava Eliška mě moc neoslovila. Spíš mě hnalo to, jestli vše zjistí, očekávání, co udělá. Navíc během knihy tak otočí, že si říkáte, jestli to vůbec je možné.
Finále jsem čekala úplně jiné, vlastně jakékoli, co situaci vyřeší. Bohužel mi osobně přišlo takové nijaké. Asi ani autorka nevěděla, jak z toho vybruslit. Jinak mě otevřené konce nevadí, ale tohle bylo fakt špatně.
(SPOILER) Neuvěřitelné ctiva knizka, rada odpustim par natahovanych pasazi. Brutalne zklamal konec, styl 'domysli si sam'. Cekala sem na konec knizky nejakou bombu, ale nestalo se lautr nic. Skoda, skoda!
Moc jsem se těšila na další knihu od Viktorie Hanišové, její Houbařku miluju. Jenže od začátku jsem tušila, že to nebude ono. Vyprávění Elišky je sice od počátku poutavé a zajímavé, místy jsem měla chuť jí chytit, obejmout, držet a rozmazlit. I přesto ale příběh není tak silný. Její pátrání, které ovlivňuje celý její život i její vztahy s okolím, moc pořád připomínalo jejího démona z minulosti. Vykreslení postav je jako vždy dokonalé, síla příběhu, který ke konci skutečně vrcholí, je neskutečná. I přesto nemám z knihy tolik emocí a ani silných pocitů jako právě třeba z Houbařky. Úrovní mi dost připomínala spíš třeba Anežku, i například tím věkem a celkově nějakým obsaženým vzdorem. Eliška mi nebyla protivná, naopak mi přišla hodná a milá, ale vím dobře, že kamarádky bychom být nemohly, i proto jsem to asi neprožívala tak silně, nedošlo ke splynutí. Ale příběh je skutečně vypovídající, je plný emocí i prožitků, příjemných i velmi nepříjemných, mnoho střetů s realitou dnešního světa i malinko vyšinutých názorů a možností. Je to opravdu kniha ze života, každý si v tom najde své a hlavní dějová linka má rozhodně co říct. Na závěr opět narážíme na relativně otevřený konec, ale na to jsem si už zvykla, ani v životě nic ničím nekončí i tady je mnoho možností, jak jít dál. A jen naše rozhodnutí utváří zítřek. Doporučuji přečíst stejně jako doporučuji nemít přehnaná očekávání.
Zajímavé, čtivé a dobře napsané. Od autorky jsem četla Houbařku a určitě si přečtu i další knihy. Myslím, že jsem tuhle rekonstrukci pochopila, a proto si myslím, že je skvělá.
Do poloviny knihy jsem byla nadšená a chtěla jsem knihu hodnotit 5*. Čekala jsem nějaký překvapivý objev, rozuzlení. Čtenář se však ani jednoho nedočká, škoda.
Temné téma, temné. Co už může být horšího než když matka ublíží svému dítěti?! Větší tragédie by byla snad jen rozpad Dua Jamaha. Co by pak zbylo? Jen Jamaha? Uno Jamaha? Samé otázky. Nicméně zpět ke knize. První část byla hutná, příběh se na nás valil jak čoko pudink do Miloše Zemana. Čin tak hrozný, že nás to nutí o něm přemýšlet, dotýkat se ho, číst jen číst dál. Ale ta druhá polovina, ta druhá polovina byla jak z písně Honzy Nedvěda, kde to maj holky tááák těžký, že hodně brečí, jsou protivný a nikomu nic neřeknou. Spousta návnad, kdy už si člověk řekl - ha, tudy povede cesta a vono zase nic. Úvahy, který mě nebavily a nepřišly mi ani moc originální. Škoda škoda, bylo by to pětihvězdí jak vyšitý.
Velice dobré. Tak dobré, že mě téměř po celou dobu svíral pocit úzkosti. Litovala jsem všechny. Elišku, Mikyho, matku i otce. Ano, to co se stalo, byl výsledek řetězce událostí, rovnice o spoustě neznámých, a já jsem nechodila v jejich botách, proto nemůžu nikoho odsuzovat, ale také nechci chápat, protože bych se v té depresi mohla utopit. Zakončení je reálné, jako ze života, nejsme v červené knihovně. S traumaty se všichni ještě budou muset poprat. Dokonalý jazyk, prokreslení postav a silný příběh je vlastně už třetí v sérii o mateřství a rodičovství a paní Hanišové se povedly všechny, těžko pustím příběh Elišky z hlavy. Určitě doporučuji, ale upozorňuji, není to žádné oddychové čtení.
O tom, že někdy je těžké prekročit svůj vlastní stín. Že minulost vás svírá jako okovy a nedovolí vám se vymanit a jít dál. Že přežít ještě neznamená, že žijete. Silný příběh, těžké téma, zpočátku adrenalinové tempo, které vás nutí číst a nepřestávat, ale...
Je tu bohužel to ale. V druhé polovině příběh ztratil tempo a zaživa ho sžíraly emoce. Výčitky. Svědomí. Vina. Smrt. Podkopává vám to nohy a vy padáte a padáte. Až se jednou nezvednete...
Na jednu stranu jsem to chápala. Když v sobě něco dusíte, jednou si to najde cestu ven. A už to potom nikdo nezastaví - ani vy.
Smutný, bolavý příběh, který je navzdory temnotě v něm čtivý tak, že ho nebudete chtít odložit... Co mě však zklamalo, byl konec. Ačkoli i to chápu. Některé otázky prostě mají zůstat nezodpovězeny...
Podle mého názoru trochu slabší než Anežka nebo Houbařka téže autorky, hlavně druhá polovina knihy byla pro mě do jisté míry zklamáním. Především snaha Elišky dobrat se motivu matčina činu, která se stupňuje až v posedlost - a otevřený konec je v tomto případě na místě (i když - je to opravdu otevřený konec?) A - ano, je to opravdu nebezpečná kniha. Při čtení vás provází pocity tísně a úzkosti, ještě umocněné uvedením skutečných příběhů matek - vražedkyň.
REKONSTRUKCE je kniha tíživá...
Vnikne vám do myšlenek. Pronikne hluboko do vás samotných... Zahalí vás do oblaku deprese a bezvýchodnosti.
Čtete ji, protože musíte, i když je vám ze samotného textu občas dost zle. Čtete ji, protože jste v absolutním transu. Nemůžete přestat, i když se vás s přibývajícími stránkami zhmotňuje čím dál větší úzkost.
Mrazilo mě...
Mrazí mě ještě teď.
Neusnu. Bojím se, abych se ve snu nevtělila do ženských hrdinek tohoto příběhu.
Autorka si se mnou tak vyhrála, že jsem se až děsila toho, co mě při čtení občas napadalo. Přepadávaly mě myšlenky, které v mé hlavě nikdy předtím nebyly...
Je to výborný příběh!
Ale raději se už knize se žlutou lopatičkou na obálce budu vyhýbat. Znovu do ní odmítám zahučet...
Potvrdila jsem si s touto knihou dvě skutečnosti:
1) I v české literatuře se dají objevit klenoty. A Viktorie Hanišová takovým klenotem je.
2) Literatura může být nebezpečná. Hodně nebezpečná.
Dejte si na tu knihu pozor!
Rozporuplné dojmy. Ze začátku si člověk říká, nic moc, dám tomu šanci. Pak se to začne rozjíždět a dobrý. Ale v druhé polovině knížky jsem už neměla trpělivost a přeskočila jsem několik odstavců... narychlo pročetla stránky, takže opět pocit nic moc - ať už to radši skončí. Teď se dám do čtení Dlouhé trati. Snad, podle hodnocení, nezklame.
Štítky knihy
sebevražda rodinné vztahy psychologické romány posedlost psychická traumata rodinná tajemství vyrovnání se s minulostí ztráta blízkých
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Konec je takový nijaký, dost mě zklamal. Jinak je knížka velmi čtivá.