Řeka mě volá domů
Eleanor Shearer
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/502985/bmid_reka-me-vola-domu-654ac7ab9f3dc.jpg
4
36
10
Pán plantáže Providence na Barbadosu shromáždí své otroky a oznámí jim, že král nařídil konec otroctví. Radost ale pomine, když se dozvědí, že sice nejsou jeho otroky, ale stávají se z nich učňové. Nikdo nemůže odejít. Musí pro něj pracovat dalších šest let. Svoboda je jen jiný název pro život, který žili odjakživa, a tak se Rachel rozhodne utéct. Daleko od Providence začíná zoufale pátrat po svých pěti dětech, které přežily porod a byly prodány jinam. Rachel musí zjistit, jestli je některé z nich ještě naživu. Vyčerpávající a nebezpečná cesta ji zavede z Barbadosu hluboko do pralesů Britské Guyany, a nakonec přes moře na Trinidad. Kupředu ji žene jistota, že nenajde mír, dokud nezjistí, co se stalo s jejími dětmi, ať už je pravda jakákoliv a také touha po skutečné svobodě.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2024 , Ikar (ČR)Originální název:
River Sing Me Home , 2023
více info...
Přidat komentář
Byly chvíle, kdy mi tento příběh dal po emocionální stránce neskutečně moc zabrat. I přes všechny ty silné pasáže, jsem si však myslela, že mě kniha rozhodí ještě více. Nečetla se mi lehce, docela dost mě rušily pasáže s přímou řečí otroků/učňů, které byly, samozřejmě schválně, napsány velice nespisovně, aby vynikla jejich nevzdělanost. Nicméně jako celek knihu hodnotím hodně vysoko, stoprocentně se jedná o příběh, který stojí za přečtení.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků
Asi jste slyšeli příběhy o otroctví v USA. Historii tak temnou a tragickou je pořád nutné opakovat, ale tohle je jiné. O té obrovské bezcitnosti, brutalitě a svévoli lidí, kteří si kupovali lidské bytosti a nazývali je majetky vznikla řada knih i filmů. Ale znáte nějaký příběh, který by vyprávěl o otroctví na Barbadosu? Tady ho máte.
Celou recenzi si přečtěte v záložce "Recenze" nebo na mém IG: Danasbooks22
Barbados roku 1834 .... to je doba, o níž se můžeme dozvědět pouze z odkazů ....
A tam nás zavádí autorka, která čerpá z rodinné historie ....
Příběh ženy Rachel, která se vydává na cestu za svobodou s cílem setkat se se svými dětmi, prodanými do otroctví, je velmi silný ....
A já mám velmi ráda v literatuře symbol řeky - očista, proudící čas, odplavení bolesti - a nakonec je to cesta k setkání ....
Kus dávné historie - doporučím.
Velmi silný příběh mateřské lásky a touhy po svobodě. Vlastně s každým Rácheliným dítětem se dozvídáme nový střípek historie otroků na ostrovních státech. Ráchelinu odvahu a sílu musíme obdivovat. Pro autorku je to dle doslovu osobní téma a na příběhu je to znát. Určitě stojí za přečtení.
Téma otroctví v Karibiku v 19. století není v literatuře vůbec frekventované, alespoň pokud tedy vím. Pro mne ovšem novinka a chuť něco se o tomto fenoménu dozvědět, překonala počáteční obavu o přitažlivost hlavní zápletky - hledání prodaných dětí. Nakonec ani toto nebylo vůbec špatné, dobrodružná cesta matky za poznáním a svobodou byla docela poutavá.
Stejně tak, jako obálka, je kniha nádherná i uvnitř. Vydejte se na cestu s Rachel, otrokyní, která se rozhodne najít své děti. Budete jí fandit, budete s ní brečet a budete doufat, že cíl její cesty bude šťastný.
Píše se rok 1834, ocitáme se na jedné z mnoha plantáží na Barbadosu. Majitel právě oznámil, že je otroctví zrušeno, ale radost je předčasná. Nyní se všichni stávají tzv. učni, kteří nemohou odejít a musí pro pána pracovat dalších šest let. Rachel už to dál nechce snášet a rozhodla se utéct. Její touha najít své děti, které ji sebrali, je tak silná, že ji pomůže překonat nejednu překážku.
Tento román vás vtáhne do děje hned od prvních stránek a nepustí, dokud nebudete na konci. Je to dechberoucí příběh o síle mateřství a o svobodě. Rachel si okamžitě zamilujete, budete s ní prožívat každý její krok a každé její rozhodnutí. Ztráta dětí je pro matku obzvláště bolestivá a pokud existuje i ta nejmenší naděje, že je vaše dítě naživu, musíte doufat a bojovat. Chcete číst dál, chcete víc, nemůžete přestat, ale zároveň máte chuť knihu odložit, abyste všechny ty hrůzy a nespravedlnosti rozdýchali.
Velice mě překvapilo, že se jedná o prvotinu autorky. Eleanor Shearer píše nádherně. Nejen, co se obsahu týká, ale to, jaké používá věty a přirovnání. Je to skvost a je opravdu zážitkem tento příběh číst. Navíc je velice znát, jak dobře zná samotnou tématiku. Otroctví na Barbadosu i Trinidadu dlouho studovala, tím se v knize dozvíme rozhodně i nové či méně známe informace. Také je velice silný doslov, kde nám autorka přiblíží životní příběh její vlastní rodiny, která si prošla podobným osudem, jako ta z knihy.
Řeka mě volá domů je příběhem, který ve vás bude rezonovat ještě dlouho poté, co knihu dočtete.
Kniha Řeka mě volá domů byla tak skvělá, že bych o ní dokázala mluvit hodiny a hodiny!
Jedná se o debutový román (wow), který se věnuje tématu mateřství.
Příběh začíná momentem, kdy se hlavní hrdinka rozhodne utéct z kolonie, ve které roky jako otrokyně dřela, aby našla svých 5 ztracených dětí, kterých se musela v průběhu života za (pro nás) nepředstavitelných okolností vzdát. Neví, zda jsou naživu, neví, zda s ní budou chtít mluvit, ani kde žijí... Je ale ochotna obětovat vše, aby to zjistila!
Tato kniha mi zlomila srdce a pak ho postupně slepovala dohromady... Byla jsem dojatá, u čtení mi často netečou slzy, ale tady... S každou stranou jsem víc a víc věřila ve šťastný konec, byť víte, že není vůbec jistý...
Pokud se vám líbil historický román Hory zpívají, tak budete z této novinky nadšení! Doporučuji všema deseti!
Chtělo se mi dát pět hvězd za téma, které je pro mě nové, navíc autorka s tímto tématem má velké propojení a příběh je vystavěn na skutečných reáliích. Vlastně všechno by bylo na pět hvězd, ale přiznám se, že některé části, které mohly být více napínavé, autorka zmapovala na pár stranách a některé části mě nudily. Nebyla to kniha, kterou bych zhltla na posezení, ale stojí za přečtení? ANO
Historický román o síle mateřské lásky odehrávající se v letech 1834-1835. Otrokům na plantáži Providence na Barbadosu je oznámeno, že je zrušeno otroctví, ale všichni musí tvrdě pracovat, za nezměněných podmínek, dalších 6 let jako učni. Rachel ale stále myslí na svých pět přeživších dětí, které jí byly odebrány a prodány neznámo kam, a proto se rozhodne utéct a spojit znovu svou rodinu. Příběh je to jednoduchý. Sledujeme Rachelinu nebezpečnou cestu s neustálou obavou, že ji mohou stále chytit a vrátit do Providence. Vydáváme se s ní na dobrodružnou cestu přes moře, proti proudu řeky, cizí plantáže, do osad uprchlíků, do lesů i do měst. Setkáváme se s různými lidmi. Milovala jsem pohledy do Racheliny mysli, její silné emoce i odhodlání, schopnost se radovat i odpouštět. . Za mě je mateřský cit ten nejsilnější a tato kniha to jen dokazuje. Navíc jsem se dozvěděla zase něco víc z historie.
Štítky knihy
19. století otroctví svoboda mateřství historické romány otroci Barbados
Řeka mě volá domůKniha Řeka mě volá domů je v
| Právě čtených | 10x |
| Přečtených | 50x |
| Čtenářské výzvě | 13x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 70x |
| Chystám se číst | 174x |
| Chci si koupit | 53x |
| dalších seznamech | 4x |
Hodnocení 3,5
Je pravda, že běžně takové knihy či příběhy nevyhledávám. Na druhou stranu, si myslím, že každý by občas měl vystoupit ze své čtecí komfortní zóny a zkusit něco nového.
Ocitáme se v roce 1834 na Barbadosu v Karibiku, na plantáži, kde majitel svým otrokům oznámí, že je konec otroctví. Ale! Ano, má to své ale. Z otroků se stávají takzvaní učňové a musí na plantáži pracovat dalších šest let. Vytoužená svoboda se tak opět nekoná.
Rachel, jejíž příběh sledujeme, už to nevydrží a rozhodne se utéct a pátrat po svých dětech, ať už je prodali kamkoli. Její cesta není snadná a zavede ji na spoustu míst. Žije ze dne na den v neustálém strachu z toho, že ji chytí a odvetou zpátky na plantáž.
Dobré na tom je, že i přes tu bezmoc, kterou z ní cítíte, potkává i dobré lidi, kteří jí dávají naději a to ji pohání dál.
Bylo nesmírně těžké číst vyprávění o životě na plantáži a o všech dětech, o které přišla.
Moc jsem Rachel přála, aby se jí povedlo svou rodinu najít.
Knížka je napsaná nádherně, ale zároveň je to místy smutné, místy cítíte stejnou bezmoc, jako vypravěčka příběhu.
Byly chvíle, kdy jsem měla potřebu proložit to nějakým veselejším čtením, ale nakonec jsem v těchto slabých chvílích po jiné knize nesáhla a vždy četla dál, jelikož jsem chtěla vědět jak putování Rachel dopadne.
Hodně jsem vnímala i to, jak se autorka snažila vyzdvihnout kořeny a původ Rachel, že i když nikdy nebyla v Africe a neznala svou původní rodinu, někde uvnitř věděla a stačilo málo, aby se to v ní probudilo.
Ačkoliv mě asi kniha nezasáhla tolik, jak jsem očekávala, jsem ráda, že zase znám kousek historie a řekněme si, že o otroctví v Karibiku nečteme každý den.