Rakoncaj - Měl jsem kliku
Miloň Jasanský , Josef Rakoncaj
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/450393/bmid_rakoncaj-mel-jsem-kliku-dJ0-450393.jpg
5
24
24
Vzpomínky legendárního českého horolezce. Zrodil se horolezec od pánaboha, přestože o jeho talentu zprvu nikdo nevěděl. Po několika desítkách let je jasno. Pět tisíc výstupů na pískovcových skalách… K čemu jeho zarputilost, sportovní lásku a umění přirovnat v našich životech? Pustili jste se do něčeho pěttisíckrát? Do ranního cvičení, do sázení kytiček? Nebo jste se pěttisíckrát vydali na výlet, zasedli pěttisíckrát ke studiu angličtiny? Rakoncaj dokonce nad toto ohromující číslo vystavěl pyramidu z mnoha dalších neuvěřitelných výstupů na nejvyšší hory planety, které ho zařadily mezi elitu horolezeckého světa. Za čím opravdu šel, toho dosáhl. Co si opravdu přál, se mu splnilo. Co skutečně chtěl prožít, prožil. A přežil. I když měl několikrát namále. V těžkých skalních stěnách, někdy vysokých i 3 500 metrů, na ledovcích mezi trhlinami i v zóně smrti na osmitisícových horách, kde nedostatek kyslíku, mráz, vítr a častá beznaděj lidskému tělu nic nedarují. Jak vyjádřit vděk nekonečnému štěstí, které ho životem provázelo? „Nemít kliku, už dávno tady nejsem,“ říká. Bez ní by ho nikdy neproslavily čtyři prvovýstupy v Himálaji, které dosud nikdo nezopakoval, nikdy by nezvládl dva unikátní výstupy bez kyslíkového přístroje na nejobávanější horu světa K2, jeden ze severu a druhý z jihu, což se dodnes také nikomu jinému nepovedlo, nikdy by nebyl prvním Čechem na vrcholech osmitisícových hor Broad Peak, Manaslu, Annapurna, Shisha Pangma, K2 a Nanga Parbat, nikdy by… V nové knize se o muži, který přiznává, že měl v životě velkou kliku, dočtete mnohem víc. Kniha vychází k 70. narozeninám Josefa Rakoncaje.... celý text
Přidat komentář
Patřím ke generaci, které jméno Rakoncaj mnoho neříká. O to zajímavější pro mne bylo přečíst si tuto knihu a seznámit se s jedním z našich předních horolezců. Osobně nedovedu dostatečně docenit přínos popsaných horolezeckých výstupů, ale zaujala mne především přímočarost Rankoncajova přístupu: "dostal jsem nápad", "přišel jsem", "vylezl jsem", "a pak že to nejde".
Nejzajímavější pro mne byla závěrečná část, která je již napsaná z pohledu člověka v závěru své kariéry, kdy už ho limitují různá omezení a nalézá radost i v menších a ne tolik ambiciózních výstupech. Celkově na mne Josef Rankoncaj v závěru působí mnohem více vyrovnaně a lidsky. Dávám čtyři hvězdy, protože mi kniha přišla hodně popisná a chybělo mi v ní o špetku více emocí.
Exkluzivní kniha, a to po stránce obsahové i po stránce provedení. Vyprávění mě nenechá ani vydechnout, čtu se zatajeným dechem, vidím živě, co Joska prožívá, prostě paráda. Miluji knihy o výjimečných lidech, kteří zdolávají extrémní, neskutečné cíle za neuvěřitelných podmínek. A toto je přesně ten případ. Miloň s Josefem vyprávějí navíc takovým krásným stylem, nic nepřehánějí, nejdou do zbytečných detailů, je to krásný průřez celoživotní kariérou Pana (s velkým P) Rakoncaje.
Vydavatel Jota si tradičně na knize dal záležet, moc dobře udělaná, v textu jsem našel jedinou chybku. Snad drobná výtka může být k fotografiím. Naprosto chápu, že v určitých situacích a za určitých podmínek je jakákoliv fotka dobrá, na kvalitu se nedá v mnoha případech hledět. Bohužel ale některé fotky jaksi nevyšly tiskárně. Takže i když kniha může působit jako obrazová, doplněná textem, neberte to tak. Fotky výborně doplňují text, ale nejsou tím hlavním. (Téměř) plných 5*, 21. 1. 2022.
Smekám, mám velkou úctu k lidem jako je Josef. Je to pracant, dříč, palice, ale díky tomu dokázal co nám ukázal. A to je jen zlomek ze všech jeho výprav, které jsou pro mě v některých místech nepředstavitelné. S velkým zájmem jsem jednotlivé cesty četla a vždy si říkala, že člověk je opravdu odolný a má silnou vůli. Jen toto na sobě objevit.
poctivě bych dala 4,5*, ale to nejde...takže Josko, musím ubrat. Fotky nádherné, výkony taky, ale popis velmi stručný a jaksi neosobní, že jsem se nedokázala vžít do akce. Jsou autoři, s kterými mrznu, dusím se, potím krev. A tady...trocha marastu cestou nahoru, a najednou ve dnou větách dosažen vrchol a zdárně jsme sestoupili do basecampu. A pak mě trochu iritovala úprava textu - zvýrazňování určitých slov kurzívou a předěl souvislého textu někde uprostřed na stránce naprosto bez hlubšího podtextu nějakou větou, či částí věty, vytaženou z tohoto textu...sice to bouchne do očí, když knížkou jen tak listujete, ale můj čtenářský dojem byl narušen.
a taky končit všechny texty větou "A pak že to nejde" - až jsem s divila, že takto nenazvali samotnou knížku.
CO se mi líbilo - samotné zážitky. Obdivuji paměť autora, že si všechno dokáže i po letech poměrně do detailu vybavit. Opětovně vyzdvihnu fotografickou složku. A kromě svých výkonů Josef Rakoncaj nezapomíná vyzdvihnout i týmového ducha, společné výkony, výkony svých spolulezců, připomíná velké postavy horolezectví. Vytahuje z rukávu i netradiční historky - jak se na vrchol Aconcaguy vypravil s oslíkem ;)
A jedna citace z výstupu na K2: "korunu tomu nasadil Švýcar Fuster, který mě kousek pod vrškem dohnal. Pouštěl jsem ho před sebe, ale on povídá : "běž, ty to tady znáš." Ta slova do smrti nezapomenu. Pamatoval jsem si ledovou věž, stojící pár metrů pod vrcholem, protože nedaleko od ní jsme před 3 lety s Agostinem bivakovali. Ty emoce se nedají popsat, máš všeho po krk, ale náhle v tom cizím světě poznáváš místo, kde jsi byl..."
navzdory mým drobným výhradám rozhodně doporučuji ;) nesmí chybět v knihovně milovníků hor...howgh !!!
Kniha je krásně vizuálně zpracovaná. Dechberoucí fotky na vás opravdu přenesou něco z atmosféry velehor. Styl psaní je stručný, někdy skoro jako byste četli horolezeckého průvodce. Díky tomu se taky autorům povedlo obsáhnout tak velkou část Rakoncajova života. Neodpustím si ale srovnání, knihu jsem četl asi měsíc po tom, co jsem dočetl Tuláka ve větru Himaláje, a ten se mi četl mnohem lépe, je tam víc detailů, drobností, zkrátka tam je popsáno to, co se chlapům v nejtěžších momentech honí hlavou, a máte pocit jako byste tam ve větru a mrazu byli s nimi. To mi zde chybělo, proto 4*.
Náš nejlepší horolezec 20. století vzpomíná na výstupy, které se zapsaly do jeho paměti nejvíce. Protože byly obtížné, jedinečné, znamenaly zářez do historie horolezectví. Nebo se zapsaly do historie osobní. Ale je to trochu zvláštní mix mezi knihou faktografickou a ryze vzpomínkovou. Těžko tam člověk hledá třeba jména spolulezců. A ti jsou dost důležití! Taky mi ta líčení připadala hodně strohá a věcná. Autor je asi člověk, který toho moc nenamluví a na hluboké úvahy si nepotrpí. Radši popadne bágl a vyrazí nahoru, než aby v BC mudroval o smyslu bytí.
Jinak samozřejmě oceňuji ten styl lezení, ke kterému se Josef Rakoncaj propracoval a který nadále propaguje. Je to borec. Ale hodnotím knihu, ne autora.
A taky oceňuji, že nakladatelství Jota vypustilo do světa krásně vyvedenou knihu, protože ne vždy se mu to daří.
Tuhle lahůdku jsem si náležitě vychutnala. Stačilo by napsat jednoduše: Krásná kniha.
Mám nesmírný obdiv k pokoře, kterou Josef Rankoncaj projevuje, to především, proč by mu jinak asi byla nabídnuta možnost účastnit se na zahraničních expedicích? Především zkušenosti a rozvaha rozhodují, stejně jako osobní charakter, který mu neschází. Nedá se ale popřít, že také ta příslovečná klika hraje při jeho počínání v horách naprosto důležitý fakt.
Kniha, která o tom vypráví je zpověď člověka, kterého si nesmírně vážím. Je to skvělý horolezec, otec fungující rodiny, fotograf a podnikatel...těch superlativ je určitě mnohem více, ale to posoudí každý sám.
Já přidám jenom skromné díky autorům knihy, která zdobí můj domov ❤️
Vyprávění o horách a lidech; zemitost, věcnost, nezdolnost; množství doprovodných fotografií; svérázná filozofie, podle níž je horolezectví životní stav, skalní stěny nádherné bytosti a motto veškerého konání "a pak že to nejde". Navíc ta lehká proměna hodnot v průběhu času, mimochodem mezi dvěma prvovýstupy, je nenápadná, přitom fascinující.
"Vylézt na osmitisícovku je pro lidské tělo možná největší záhul, jaký existuje. Děláme to ale dobrovolně, kdo jednou horolezecký bacil chytne, odmítá se léčit. Svou nemoc naopak přikrmuje, seč mu síly stačí, protože hory byly, jsou a budou - my ne. A pak že to nejde." (s. 224)