Půlnoční deník
Maxim E. Matkin
Deníkový román z bratislavského prostředí, který autor píšící pod pseudonymem vydával v autentickém čase na pokračování v internetovém časopise "inZine". [česky] "Pár nocí, které stály za zaznamenání" ze života mladého muže, který se po rozchodu se svými třemi partnerkami cítí náhle osamělý uprostřed davu i hektického společenského života. Příběh se odehrává především po bratislavských barech. S mírnou ironií vůči sobě a se sžíravým sarkasmem vůči ženám vůbec a vůči těm okolo sebe zejména líčí události, které během půl roku jeho život i jeho pocity trochu posunuly. Jeho životní dramata se odehrávají v dimenzích "chci ji, nechce mě", případně naopak, rozhovory se točí téměř výhradně kolem probíhajícího, případně z různých důvodů neprobíhajícího sexu a veškeré aktivity rovněž. Pocit deprimující osamělosti, plynoucí z hrdinova zavedeného a jinak zřejmě dobře fungujícího egocentrismu a z celé společnosti, v níž se pohybuje, je podám velmi autenticky, živě, čtivě. Dobře napsaný příběh kazí občasné hrubé gramatické "lapsy" překladatele. vavrovak... celý text
Romány Literatura slovenská
Vydáno: 2003 , Filip TrendOriginální název:
Polnočný denník , 2002
více info...
Přidat komentář
Clovek by povedal, ze Bratislava je plna mladych ludi s divnymi menami. Alebo... bola minimalne v autorovej hlave. V podstate, ako to nazvat... "vztahovka". Docitate a kedze sa to citalo lahko, nemate pocist strateneho casu. Chapem ze to malo svoju cielovku. Ja som to vtedy cital lebo to bol HIT. :)
Kniha popisuje životy Matkina, jeho všech bývalých, současných i budoucích milenek a také členů jeho rodiny (hlavně sestra Hysterka a matka jsou zobrazeny skvěle). Jako prvotina velice dobré. Ale další romány jsou mnohem lepší :-). Čteno ve slovenštině.
Príbeh dobrý, dej priemerný, súčasný, trošku psychológie, trochu sexu, trochu z nudnostie tejto doby. Moja recenzia je univerzálna pre všetky knihy autora Matkina sú totiž všetky rovnaké. Buď ich miluješ alebo nenávidíš...
Po knížce jsem sáhla kvůli čtenářské výzvě a kvůli tomu, že jsem se doslechla, že není známé pohlaví autora (teď už ho znám, ale záměrně jsem po tom nepátrala). Celou dobu jsem tudíž hádala, zda příběh napsal muž či žena a musím říct, že jsem si dlouho jistá nebyla, ale nakonec jsem hádala správně. Jinak jsem ale čekala zřejmě něco víc. Zhruba od poloviny mě to začalo celkem i bavit, ale jinak nic extra.
Jedna hvězdička je za vynikající sarkastický styl a humor, druhá za krásu a sex-appeal slovenského jazyka a třetí za umění...jak to jen říci...krájet příběh na těch správných místech.
*čtenářská výzva 2018: kniha od slovenského autora
Výborná knížka, u které jsem se docela zasmál, někdy i nahlas, i když to v podstatě moc veselé není, spíš tak nějak trpce pravdivé. Autor(ka), už je známo, zda je to žena nebo muž?, píše hlavně o depresích, o smyslu života, o lásce a o sexu ... prostě přesně něco takového jsem potřeboval číst :-). Partnerské vztahy. Rád jsem si knížku přečetl ve slovenštině, působí to tak nějak jemněji až roztomile. Těším se na další.
Svojho času som to pravidelne čítaval na webe inzine.sk. Bolo to niečo nové, svojou formou a štýlom písania. Ten je však už dnes bežný. Toto bolo ale prvé ...
Veľmi dlho so odolával prečítať si niečo od anonymného, ale ospevovaného slovenského spisovateľa/ky až som našiel v antikvariáte dve knihy tak som to riskol.
Nechápem prečo si niekto myslí , že ak v knihe popíše milovanie/sex/ a použije pár vulgárnych slov sa kniha bude považovať za autentický obraz doby a bude sa lepšie predávať./ ja viem , že popularitu týchto poviedok preveril internetový časopis inZine/
Polnočný denník má pre mňa chuť čarovného večerného ňúrenia na InZine, kde kedysi vychádzal na pokračovanie (v dobe keď ešte na webe nebolo všetko). Preto neviem hodnotiť objektívne. Výborná kniha, aj keď 5 hviezdičiek aj trošku za nostalgiu.
Neskutečně výborná kniha! Nechápu, že mi zůstala tak dlouho zatajená! Jsou v ní výborné hlášky, které mají na to stát se nesmrtelnými. Ačkoliv to není komedie, autor knihu napsal odlehčeně, častokrát jsem se při jejím čtení smála nahlas. Ale co víc, v knize je spousta zajímavých postřehů o lidech, vztazích, o životě, pod které se podepisuju. Bravo, pán Matkin!!!
Knihu som dostala ako darček. Maxim je naozaj svojský a denník sa dobre čítal ... aj mimo polnoc :-).
Túto knihu som si čítal s kamarátkou, ale aj ten pekný efekt, že raz číta jeden, raz druhý, nebol. Myslel som, že zomriem od nudy, že tú knihu spálim /pritom podľa mňa sú knihy posvatné, no asi nie všetky/ alebo že spácham samovraždu. Bezcieľne tliachanice o ničom, čo, podľa mňa, by vedel zosmoliť úplne každý priemerný slohár na strednej. Pozrel som sa aj do druhej knihy, nebudem ju ale hodnotiť, stačí odpad pre jednu, aj tak je isté, že "odpad" by som dal všetkým.
Tento autor mi vôbec nesedí a úprimne sa čudujem, čo na ňom asi ostatní vidia.
Kto nemá sestru Hysterku, ten Matkina nepochopí, leda že by sám bol niekomu sestrou. Súrodenecké vzťahy sú zvláštna kategória, zvlášť keď ide o súrodencov, ktorí dostali na Deň detí od mamy ako spoločný darček tričko s nápisom Karel Gott at the Cornegie! A postava Ranená Labuť - úplný katalyzátor. Veď "Jedno zo základných životných pravidiel znie, že umierajúcim, frajerkám a policajtom sa môže klamať". ( s 101).
Toto treba čítať.
"Kúpil som si posteľ. Jednak kvôli tomu, že Sante párkrát poznamenala, že naposledy spala na zemi na matraci, keď mala osemnásť a netušila, že bude mať so mnou možnosť zaspomínať si na svoje najbúrlivejšie roky, keď si ešte myslela, že keď jej niekto strčí jazyk do úst, znamená to lásku na celý život. Druhý dôvod bol ten, že ma sestra Hysterka zas omráčila nejakou svojou okultnou teóriou o tom, že ak chcem stabilizovať svoj citový život, posteľ je nevyhnutná.
Tak som dva dni strávil tým, že som chodil po obchodoch s nábytkom a líhal si v nich do postelí. Nakoniec som si vybral veľkú kovovú posteľ s mrežami. Doviedol som dvojicu mladých predavačov k vystavenému kusu a povedal som, že to je tá, ktorú chcem.
- Hm... taká rodinná posteľ, - povedal chlapec solídne, ako ho to naučil na školení zahraničný inštruktor.
- Trtkacia, - povedalo dievča. Nepotrebovalo žiadne kurzy."
Skvělá knížka! Vřele doporučuji přečíst, i když je na jednu stranu docela jednoduchá, na druhou je zajímavá, vtipná a poutavá :-))
Sorry, ja som to ani nedočítala do konca, tak neviem, či vôbec môžem hodnotiť :-D Jedným slovom des a hrôza!
Autorovy další knížky
| 2004 |  Láska je chyba v programe |
| 2011 | Miluj mě ironicky |
| 2005 | Mexická vlna |
| 2003 | Půlnoční deník |
| 2011 | Nie na ústa |
Dostala som sa k tejto knihe cez známu, ktorá mi ju požičala, že vraj je to super, nech si to prečítam. Tak som si ju prečítala.
Nezdieľam jej nadšenie. Nebolo to zlé, ale ani ma to až tak nenadchlo. Kniha sa číta ľahko, takže ako oddychovka je fajn, ale nič viac.