Psí park
Sofi Oksanen
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/434176/bmid_psi-park-I0w-434176.jpg
4
76
25
Finská spisovatelka Sofi Oksanen ohromila svět svým třetím románem Očista (2007, č. 2010), který byl rovněž úspěšně zfilmován. Téma silných ženských hrdinek neopouští ani v nejnovějším díle, pojednává o nich však přeci jen trochu jinak. Byznys s dárcovstvím vajíček připomíná „vykořisťování žen jako v nedávném románu Norma. Mladá ukrajinská žena Olenka vypráví, jak se z pouhé dárkyně vajíček vypracovala na koordinátorku firmy, která za tímto účelem vyhledává co nejkvalitnější adeptky a verbuje je podobně jako do modelingové agentury. A pak se něco pokazí – a Olenka musí uprchnout do Finska. Jenže minulost ji dostihne i tam.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2020 , OdeonOriginální název:
Koirapuisto , 2019
více info...
Přidat komentář
Jinou jsem od autorky nečetla. Občas mě přibrzdilo nešikovné, jakoby nečeské vyjadřování. Divný překlad, nebo tak autorka píše? Přeházené časové roviny udržovaly napětí - zvědavá, co se vlastně stalo, jsem se hnala dál. Chvílemi jsem všemi těmi šméčky už byla tak otrávená, že jsem zvažovala knihu nedočíst. Asi mi všechno nedošlo, ale vracet se mi nechtělo.
(SPOILER) Z toho, co jsem od Oksanen četl, mi Psí park nejjasněji řekl: tohle chceš číst, tady je příběh, tady je "román pro ženy", ne snad hloupá, ale celkem straightforward poutavá četba. Jenže... Jako by pak prostě všechno šlo špatným směrem. Rádoby drsná zakončení kapitol "...ale víc se dozvíme až po reklamě". Napětí, strach, šílenství (Darjino), které je víc vyjadřované než budované, následky jakoby přebývají nad příčinami. To, čím byste se chtěli probrat, se přejde hopem. Místo toho se naše hrdinka musí stokrát znova bát, abychom na to náhodou nezapomněli. Klíčovou, stále omílanou vraždu Oksanen popíše v brilantní, sofistikované ambivalenci, jen aby ji pak zredukovala na samozřejmou vypravěčskou pravdu. Takové je to celé. Formou zpovědi tvrdohlavě odbitá osobní pravda. Proto se samozřejmě také de facto nic nedozvíme o Romanovi jako Romanovi. Hrdinka se zabije prakticky sama, prostě je o tom všem přesvědčená. Je tedy vyšinutá? Tam by opět chyběl podklad. Ale tragikomedie to je. Je to příběh vyhýbání se následkům až do téhle nejabsurdnější, sebedestruktivní polohy. Myslím, že by bylo vlastně docela snadné přesvědčit mě, že to je právě její geniální obraz. Samotná kniha ovšem končí utopená v téže bažině. Chce být jistá, úderná, a je spíš povrchní a vyhýbačná. (Ať jenom nereju, hrdinčina morální masokostnost je přesvědčivá, podobně jako ve Stalinových kravách. Jenže to je snad jediné podstatné sdělení, které mi moje mysl povolila nerozporovat a blaženě překlápět z papíru do sebe. Jinak naopak v závěru svítí každá kontrolka. Přesně ten stav, do něhož beletrie nesmí člověka uvést...)
Silný příběh žen, které na Ukrajině nemohou sehnat práci nebo alespoň ne dobře placenou a proto se uchylují k darování vlastních vajíček. Ukrajinci jsou zde vykreslování v podstatě jako zločinci, gangsteři, vrazi a jiná havěť. Dívky však někdy s darováním vajíček brzy neskončí a nakonec to dopadá tak, že nemohou mít vlastní děti. Po světě pak běhají jejich vlastní děti, ale nesmí o nich nic vědět. Je to velký byznys, kdy bezdětné páry jezdí na Ukrajinu jako na dovolenou - prohlédnou si kliniky a pak si jen vybírají z krásných, zdravých a vhodných adeptek dárkyni vajíček nebo snad i náhradní matky. Olenka se vypracuje z dárkyně vajíček na koordinátorku a čeká ji velká kariéra. Vše se, ale jednoho dne zvrtne a ona prchá do Finska... Konec hlavní hrdinky mě moc neoslovil. Přišlo mi drsné jak se vypracovala na koordinátorku na Ukrajině a ve Finsku byla nikdo, jen neviditelná žena...
Sofi Oksanen není autorka pro každého. A já, bohužel, nepatřím mezi vyvolené. Po Očistě jsem chtěla dát šanci ještě jiné knize, ale Psí park je opravdu poslední.
Přišlo mi, že tentokrát si autorka ukousla příliš velký krajíc a zkrátka nezvládla úplně ukočírovat vyprávění příběhu. Takže i když stylisticky v pohodě, dost se to táhlo.
Není to špatná kniha, Sofi Oksanen psát umí. Vhled do situace a vývoje na Ukrajině by byl přínosný i bez ohledu na současnou válku. Téma je neotřelé a detektivní zápletka a postupné odkrývání děje dlouhou dobu udržuje čtenářovu zvědavost. Ale jak už se tu zmínilo, od jistého momentu je to už dlouhé a pro mě i přehnaně překombinované. V závěru jsem se do čtení už trochu nutila a pak nastalo překvapení, že konec vlastně není tak úplně konec.
I když hodnotím knihu jako průměr, i v porovnání s Očistou, chystám se na další autorčiny knihy. Její ženské postavy a způsob, jakým píše, je mi blízký.
Abych řekla pravdu, čekala jsem asi něco trochu jiného, ale nakonec se z knihy vyklubal psychologický thriller s detektivní zápletkou, což není tak úplně můj šálek kávy. A problematika "dárcovství" vajíček (divný termín, o žádné dárky přece nejde...) je vlastně jen jedním z mnoha témat. Dalšími jsou všudypřítomná korupce, otázky domova a migrace, život na Západě a Východě atd.
Nejvíc mi asi vadilo stereotypní vykreslení postav - skoro všichni Ukrajinci byli v podstatě zločinci (členové gangů, lidé, kteří se živí nelegální činností nebo aspoň zločincům pomáhají..). Stejně tak všem šlo jenom o peníze, moc, kariéru... Ale na druhou stranu vyzdvihuji přiblížení obchodu s umělým oplodněním, při kterém jsou těla žen degradována na pouhé zboží. Např. ukázání absurdity osudů dárkyň, které mají po světě spousty biologických potomků, o nichž nesmějí nic vědět, ale samy pak často už děti mít nemohou...
Hutný a emotivní příběh bez východiska a bez příkras.
Ukrajina a celkově východ mě fascinuje odjakživa. Autorka perfektně zachytila ukrajinskou náturu, dobové reálie, bezmoc, reálné příběhy.
Poslední dobou mi dělá problém číst o negativních věcech vzhledem k tomu, v jaké době žijeme, ale tady jsem se nemohla odtrhnout. Olenka ke mně neskutečně přimkla a já ještě teď s ní soucítím.
Miluju autorčin styl, už jsem to psala u Očisty - v jednu chvíli se vyjádří prostřednictvím tří slov a pak rozbije stranu souvětím o čtrnácti větách. Její metafory a myšlenky mají obrovskou hloubku.
Moje třetí přečtená kniha od Sofi Oksanen , a s politování musím říct ,že to asi nebude má nejoblíbenější autorka. Kniha mě moc nebavila ,možná kdyby byla o polovinu kratší, mělo by to větší spád. Hodně mě vadili pohledy na politiku, kazilo mi to dojem z knihy.
Snad další kniha '' Očista'' na kterou se chystám, mě bude alespoň trochu bavit.
Znepokojivé. Ne tím, co postavy říkají a dělají, ale jejich obavami a očekáváním. Tím, co se děje (a neděje) okolo. A hluboko pod tou špinavou stokou se leskne vlnka smířlivosti.
Očista se mi líbila o dost více, ale ani toto dílo nebylo vůbec špatné. Čtivé, cca od první třetiny jsem hltala každé slovo a zajímalo mě, jak se bude příběh dál rozvíjet. Prolínání minulosti a přítomnosti mi nijak nevadilo, spíše naopak. Ale ten otevřený, nic neříkající konec byl pro mě zklamáním. Ovšem velmi zajímavé téma, jak už to u Sofi Oksanen bývá. Kniha rozhodně stojí za pozornost a přečtení.
Oproti předchozí "Očistě" a "Času..holubic" zklamání. Ač napsáno (jak jinak), opět velmi inteligentně, s citem pro detaily a strhujícím stylem, který vás chytí a nepustí.... Vadilo ovšem chaotické prolínání časových rovin a ono postupné odlupování dějových vrstev, znesnadňující orientaci v souvislostech a linii příběhu. Osud jedince je do velké míry determinován místem, kde se narodil. Ale člověk přece nemůže za to - kde se narodil. To je asi nejsilnější poselství knihy. A přesně tohle bychom měli mít všichni na paměti....každý den.
Sofi Oksanen je moje ověřená autorka. K hrdinům je nekompromisní, stejně jako k jejich sovětskému odkazu. Kontrast světlého západu a východu, který se stále nedostal z marasmu minulosti dodává na mrazivosti. Ani tady Olenka a její svěřenkyně nebudou mít lehký osud. Navíc děsivé téma obchodu s umělým oplodněním, kdy je tělo ženy jen dalším zbožím. Holky z východu jsou vždy "zárukou kvality".
Mám Sofi Oksanen moc ráda. Píše o těžkých tématech a umí ve svých knihách chytit za srdce.
Tahle kniha mě překvapila ještě větší politickou angažovaností a také aktuálností.
Dějiny národů žijích v nedobrovolném svazku SSSR jsou velmi spletité a problémy si nesou tyto národy dál, i po svém osamostatnění.
Příběh dárkyň vajíček je velmi syrový a v něčem i děsivý.
Je to přehledně a vytříbeně odvyprávěno, život zpola v Helsinkách a zpola na Ukrajině či v Estonsku, dílem v pooranžové či mafiánsky devadesátkové minulosti, dílem v neutěšené současnosti (2016), téma kšeftování se životy od prodávání vajíček po odstraňování konkurentů/ konkurentek silné, trojlístek hlavních postav Olena - Darja - "Japonec" a plejáda vedlejších ze všech možných společenských vrstev uvěřitelná, napětí dobře dávkováno a atmosféra přiměřeně houstnoucí... Tak proč si cca od dvou sté strany říkám "už by to mohlo skončit"? A obávám se, že to není silou příběhu...
budu stručná:v obchodě bych si tuto knihu nikdy nekoupila!Anotace je notně zavádějící.Nasazení politiky .Janukovič,Putin,Donbas,majdan apod mě absolutně nezajímá.Pokud někoho ano, je to jeho věc.A zřejmě už začnu knihy, zakoupené v internetových obchodech , vracet.Ceny nejsou zrovna zanedbatelné
Příběh Olenky, mladé ukrajinské ženy, která je bez práce, a tak se kvůli penězům stane dárkyní vajíček. Obchod kvete, tak povýší na koordinátorku a hledá další vhodná děvčata. Časem se však něco pokazí a ona musí uprchnout do Finska, ani tam však není v bezpečí.
Další úžasná kniha od Sofi Oksanen. Jakmile vezmu do ruky její knihu, hned si mě získá. Styl, jakým autorka umí psát, mě vždy pohltí, vtáhne do děje a já se ocitám uprostřed románu a všechno prožívám společně s hlavní hrdinkou. Všechny její pocity, prožitky a celý život žiji zároveň s ní. Celkově mě baví to, jak píše, a hlavně její popisy a přirovnání mě vždy dostanou.
Kromě hlavního tématu – dárcovství vajíček, náhradní mateřství – je zde zpracováno hned několik dalších závažných témat. Jelikož se ocitáme na Ukrajině, okusíme něco z místního života a ten rozhodně není takový, jaký by se nám líbil. Setkáme se zde s mafií, KGB i dealery drog. Poznáme život mladých chudých děvčat, které udělají cokoliv, aby se dostala na západ.
V knize se ocitáme v různých časových rovinách, kdy nám hlavní hrdinka postupně rozplétá svůj život. Ze začátku jsem byla trochu zmatená, ale pomalu to všechno do sebe zapadá a vy dál čtete jen s otevřenou pusou, jak to takhle vůbec mohlo být.
Oproti jiným knihám autorky musím ubrat jednu hvězdičku. V jedné fázi to bylo pro mě až moc zamotané a část, ve které se dostáváme do dětství hlavní hrdinky, byla pro mě už zbytečná (i když chápu, že hrála důležitou roli v celkovém rozuzlení).
Ale ani to nemění nic na tom, že je Sofi Oksanen mou oblíbenou autorkou a rozhodně si brzy přečtu i její další knihy.
Vcelku dost nekomfortní posezení v psím parku, které mi na pár chvil bez milosti ukradlo placentu... zoufalství a neklid tu nekompromisně prosakuje snad do každého osudu... do každého s grácií zvoleného slova... silné téma v kombinaci se sem tam pohozenou historickou střepinou krutosti mi rozvířilo duši i mysl a neustále pohánělo záložku ke zdánlivě lepším zítřkům... zkrátka, co vám budu... opět skvostně odvyprávěno jedno takové společenské naléhavo.
No wow! Konečně jsem sáhla po knize této všemi doporučované autorky a jsem nadšená! Tohle bylo tak těžké, depresivní, ale skvělé čtení! Autorka zvolila náročné téma, které mě fascinovalo od první strany a byť bylo čtení náročné, tak jsem se chtěla ke knize neustále vracet, tak moc mě bavila... Musela jsem nad příběhem přemýšlet v každé volné chvíli a po dočtení ve mně silně rezonoval... Určitě chci zkusit od autorky něco dalšího, protože tohle stále za každou minutu, kterou jsem čtením Psího parku strávila!
Štítky knihy
finská literatura Ukrajina dárcovství náhradní mateřství Helsinky
Kniha Psí park je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 90x |
| Čtenářské výzvě | 17x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 111x |
| Chystám se číst | 114x |
| Chci si koupit | 31x |
| dalších seznamech | 2x |
Hodně zvláštní a jako vždy silná kniha od mé oblíbené autorky. Zaujaly mě hlavně části o současné Ukrajině, sice ne z nynější války, ale už za okupace Krymu a Doněcku a předtím oranžové revoluce. Jako vždy se dozvíme i něco o Estonsku - v tomto kontextu je zajímavé, že ačkoli obě země patřily k SSSR, každá se s komunistickou minulostí vyrovnávala úplně jinak.
Druhým tématem je pochopitelně byznys s dárcovstvím vajíček bohatým neplodným párům a z toho mi bylo až špatně, ale obávám se, že to tak skutečně je.
Nedávám však plný počet hvězd, protože kniha byla HROZNĚ depresivní. Ani jedna spokojená postava, ani jeden šťastný osud, všichni si štěstí pletli s honbou za penězi a mocí a byli schopni tomu zaprodat nejen tělo, ale řekla bych i duši.