Psáno v kóji
Zuzana Maléřová
Novinářka Zuzana Maléřová spolu s herci Jiřím Lábusem a Oldřichem Kaiserem sepsala vzpomínky na jejich společné recese, mystifikace a proslulé "tajné závody" z 80. let. První publikace nakladatelství Venkow.
Přidat komentář
Knihu těžko hodnotit. „Respektivně“*) je nutno to udělat ve dvou rovinách. Tou první je vlastní obsah, tj. vzpomínky JL a OK na jejich akce. Ty jsou v zásadě vtipné, i když nezřídka to bylo tzv. „přes čáru“. Taky jsem zažil pár lidí, kteří si vždy a ze všech dělali legraci, a ono je pak otravné, když si s nimi člověk nemůže prakticky nikdy promluvit vážně. Takže číst si o tom jako nezaujatý čtenář pobaví, ale ve skutečnosti to prožít v roli „postiženého“ už takovou zábavu nepředstavuje. Navíc se vkrádá otázka, kolik z toho je pravda a kolik opět mystifikace obou pánů a paní autorky.
Druhou rovinou hodnocení je ovšem kvalita a ta je opravdu mizerná. Redakční práci kniha snad vůbec neviděla, především absence korektora je vidět. Téměř každá, nebo každá druhá věta obsahuje chybu — především se jedná o špatnou interpunkci, nejvíc z toho chybějící čárky. Navíc i stylistická úprava je občas mírně chaotická, jako kdyby se jednalo o přepis vyprávění někde v hospodě u piva, čemuž by občas odpovídalo i členění do odstavců, které nejspíš kopírovalo situace, kdy měl vypravěč potřebu se napít. Asi to tak nějak lépe přilehne k povahám obou protagonistů, i když nevím, zda to považovat za autorský záměr.
Pokud bych to měl nějak shrnout, tak historky za ****, kvalita projevu za **, takže to zprůměrujeme na ***.
____________
*) Kdo četl kapitolu o kamarádu Dubcovi, tak ví, co mám na mysli.
Mám ráda recesi, asi by mi nevadilo, kdyby se ze mě vystřelili, ale v dobrém. Asi bych byla velmi vytočená, pokud by mi napsali, že mé dítě bylo zraněné, všude krev a jsou s ním v nemocnici, i když to nebyla pravda. Tohle bylo přes míru. Líbila se mi mobilizace i tajný závod. Recese je hezká věc, ale ne na úkor lidí, kteří ani neví, že se o recesi jednalo. Takových bylo v knize zmíněno několik. I legrace by měla mít svou katarzi. Tady mi to spíš než recese přišlo jako zlomyslnost.
Bohužel někdy i jízda na úkor ostatních - netušící veřejnosti. Humor, který zesměšňuje... některé pasáže mě nepříjemně zaskočily.
Při čtení této knihy jsem se opravdu nasmála. Recese, které dvojice Kaiser a Lábus prováděly rozhodně stojí za přečtení. A asi jako nejlepší bych zhodnotila : Tajný závod :)
Štítky knihy
humor vzpomínky 80. léta 20. století herci mystifikace
Autorovy další knížky
| 1991 |  Psáno v kóji |
| 1988 |  Život je kulatý |
| 1991 | Stůl paní Stelly |
| 2015 | Dopis Cyranovi |
| 1999 | Křehké otázky |
Kniha Psáno v kóji je v
| Přečtených | 43x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 26x |
| Chystám se číst | 4x |
| Chci si koupit | 1x |
Jako dokument skutečně zajímavé. Možná mám ale výtisk, který se příliš nepovedl, tak je někdy na stránkách text místy jakoby rozmazaný, neupravený, špatně se to čte - zvlášť "scénáře k filmu". Oba dva herce mám ráda, ale do party bych k nim opravdu nezapadla. Recesi rozumím, teda aspoň si myslím že jo. Humor je koření života. Ale tady...no, především by recese neměla ubližovat a tady je to kolikrát dost za hranou. Pánové se jistě bavili, ale jejich oběti jistě ne. Z Maryny Vladyové si dělali opravdového blázna a ona v porovnání s nimi byla v branži o třídu výš. Ovšem...kdo jsem já, abych kritizovala? Jenom si říkám, že paní Konvalinkové určitě pučela andělská křídla, když to vydržela tak dlouho.