Syn větru a prsatý muž
Josef Formánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/176634/bmid_syn-vetru-a-prsaty-muz-KI2-176634.jpg
4
181
37
Prsatý muž série
< 2. díl
Prsatý muž se po osmi letech vrací na ostrov Siberut a zjišťuje, že se v mnohém změnil, stejně jako jeho život. Jedinečný příběh o změně tak velké, že si ji jen těžko dokážeme představit. Kdo je Syn větru a jak ovlivnil příběh Davida Zajíce? Kniha je věnována místům a bytostem, jež zmizely,a láskám, co zůstaly. Pokračování bestselleru Prsatý muž a zloděj příběhů.... celý text
Přidat komentář
Knihu Prsatý muž a zloděj příběhů jsem si zamilovala. O to víc jsem zajásala, když jsem dostala Syna větru. Chviličku mi trvalo se začíst, ale kniha mě nezklamala. Dokonce jsem u ní i slzičku uronila... kolik je asi na světě ještě míst, které nezničila naše "civilizace"?
Jsem z toho příběhu trochu smutná, ale takový je už běh světa, ve kterém žijeme. Každopádně mne to nezklamalo a dalo víc, než jsem čekala.
Moc veselé čtení to není. Hlavní postava/autor je hlavně zklamaná ze zanikání kultury, kterou měl rád. Je možné, že domorodci byli šťastnější s jejich původní kulturou, ale osobně si nemyslím, že bychom si měli přát, aby pro nás zůstali jako skanzen na úrovni doby kamenné.
Tak tohle je cestopis, který se opravdu dá číst. Má to příběh, vtip, originalitu, něco k zamyšlení a i jeho celkové provedení včetně kreseb má hlavu a patu. Moc se mi to líbilo, děkuji za příjemné chvilky při čtení.
Je to vlastně prastarý známý příběh o tom, jak je potřeba projít svět bahnem i osvěžující lagunou, aby člověk pochopil, že poklad jeho života najde doma v krbu. Ale neméně odvěké vyprávění o bílém muži, který vystoupí z lodi na pobřeží, kde pak tisíc let neporoste tráva. O mizení tradic a kouzla z tohoto věta, pokrytého do posledního čtverečního centimetru mobilním signálem a satelitním příjmem. Dobrodružství silně zatížené pesimismem, ze kterého se těžce dýchá. I když se tam malinký kousek naděje přece jen zablýskne. Překážely mi jen dvě věci - ne úplně pečlivá redakce knihy, ve které se objevuje řada překlepů, chybějících teček, posunutých čárek - ruší to. A pak Formánkova Er-forma a kapitola o tom, že při psaní je příběh třeba zasadit do známých kulis a v nich si hrát, že se skutečnost a čirá fabulace mají prolínat. I když mám tušení, že většina knihy smyšlená není, sráží to pro mě její uvěřitelnost. Přesto jsem příběh přečetl jedním dechem za den a jedno odpoledne. Je v něm řada krásných myšlenek, jen trochu rozcuchaných... synem Větru?
Knížka mne zklamala. 1. třetinu bych úplně vytrhla a vyhodila. Snažila jsem se začíst a pochopit, ale působilo to na mne tak depresivně , že mi čtení kazilo náladu. Chvílemi byl Formánkův slovník až nevkusný. Po první autobiografické a cestopisné knize ze Siberutu jsem rozhodně očekávala více. V tomto díle však ani část ze Siberutu mne nijak zvláště nenadchla a nic zajímavého, nového, pěkného nepřinesla. Myslím, že pan Formánek svůj nejlepší román už napsal a to hned ten první. Nic jiného se mi od něj nelíbí. Bohužel. Moc kladně hodnotím grafiku a formát knihy (akorát do ruky) a ilustrace od Dalibora Nesnídala.
Sice porad docela dobra kniha, ale pro me asi nejslabsi od Formanka, byl jsem od nej zvykly na lepsi pribehy. Tento mi prisel takovy utahany a nudnejsi a hlavne predvidatelnejsi.
Myslím, že Pan Formánek nemůže zklamat, opět velmi povedený příběh. Docela by mě zajímalo, jak moc je tato knížka o něm samotném :-)
Osobitý styl jak jsem doufal. Nejde zařadit ani jako román a ani jako cestopis. Bohužel o co lépe napsané o to více smutnější jako celek. Formánek má bohužel v dnešní uspěchané technické době tu smůlu, že během pár let stihl kulturu Siberutu jak objevit tak i úplně ztratit. :-( .. bohužel doba A.V.Friče, kdy ten mohl jižní Ameriku poznávat v průběhu života a nezažít úplný zánik kultur je dávno pryč.
Skvělé čtení, kniha povedená i výtvarně. Tak si teď přemýšlím, co je správně. Nechat přírodní národy v izolaci? Máme právo do jejich života zasahovat?
Formánek je skvělej. I když No.1 pro mě byla knížka Mluviti pravdu. neuvěřitelnej román.
už se těším na další..
Snahou nás lidí je neustále poznávat nepoznané (nedotčené). Bohužel už naším poznáváním nedotčené měníme.
David Zajíc se svým temným démonem má opět co nabídnout.
knizka co ma sem/tam misto stranky zrcatko .... a jako obvykle precteno na jeden nadech ...
Nemám ráda, když knížky na které se rok těším mají ani ne 300 stránek A NAVÍC tak mrňavých :-) Opět nezklamal...Knížka mě pohltila ( jako všechny Formánkovi knihy)... Když jsi vzpomenu jak jsem před pár lety v knihovně náhodou narazila na Prsatého muže a zloděje příběhů... Všichni jsme od té doby ušli dlouhou cestu...Díky za další povedený příběh :-)
Štítky knihy
cestopisné příběhy české romány
Autorovy další knížky
| 2008 |  Mluviti pravdu |
| 2014 |  Úsměvy smutných mužů |
| 2008 | Prsatý muž a zloděj příběhů |
| 2016 | Dvě slova jako klíč |
| 2011 | Umřel jsem v sobotu |
Kniha Syn větru a prsatý muž je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 300x |
| Čtenářské výzvě | 18x |
| Doporučených | 13x |
| Knihotéce | 89x |
| Chystám se číst | 46x |
| Chci si koupit | 10x |
Moc mě baví formát a ilustrace. První třetina knihy se mi líbila nejvíc, pak to trochu skomíralo. Na dovolenou ideální.