Příliš vysoká očekávání
Karolina Hošek
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/449231/bmid_prilis-vysoka-ocekavani-Sr8-449231.jpg
3
63
32
Humorný deník o tom, jak vyrůst v devadesátkách (a nevyrůst z toho všeho) Má je moje máma, která v listopadu 1989 vyráží s břichem do průvodu a věří, že z toho neporodí. Má je můj táta, až do porodu ramínek přesvědčený, že budu kluk. A mám je i já, když se těším, že porevoluční svět bude all inclusive jako děloha mé matky. Skončím asi tak spokojená jako řidič sanitky, co nás vezla přeplněnými ulicemi. V éře neomezených možností totiž hrozí hlavně neomezené zklamání – jde to ale brát sportovně, i když jste nesportovní typ!... celý text
Přidat komentář
Deník devadesátých let a počátku milenia , reálie sedí. Nicméně místy autorka tlačí příliš na pilu (strašně se snaží být vtipná, místy je to až trapné) . Jako odechovka dobré, nic převratného.
Od knihy jsem neměla žádná očekávání, natož příliš vysoká, takže se vlastně nemohu cítit nijak zklamaně. Ono to má být totiž "tak jako celé hrozně k popukání".. no, a není. Nedočetla jsem, protože to pro mě bylo tak strašně ne/vtipné, až příliš na sílu. Osobně to mám tak, že u humoristických knížek je vtip v tom, že jsou vtipné, ale zároveň se v určitých chvílích berou vážně, čtenář ty chvíle umí rozklíčovat a vzít si z nich něco víc. Tady je to bezobsažné, celé "hrozně humorné", bez jakéhokoli přesahu. A to se hodně rychle přejí.. V zásadě neberete v té knize vážně vůbec nic a to pak vám může přijít takové čtení jako ztráta času.
Zaujala mě obálka.. Ráda čtu deníkové zápisky. Je to jako bych nahlížela do duše člověka. Každá doba má své já jsem vyrůstala v sedmdesátkách. To bylo úplně něco jiného. Navíc psáno s humorem, takže proč ne. Pro pobavení.
Ačkoliv rád vyhledávam deníkové knihy, tak tato kniha byla opravdu pitomost.. Kdyby to autorka vydala jen pro své pribuzné a rodinu , tak by se to dalo pochopit ale nechapu ze toto někdo vydal..
Jediný plus je hezká obálka
Tak já vám nevím. Mě ta knížka teda vůbec nebavila. Devadesátky jsou do knihy vpasované za mě až moc na sílu, příběh vcelku o ničem.
Tahle knížka mě příjemně překvapila, jen se divím, že má tak nízké hodnocení. Je skvělá na odreagování a zavzpomínání na devadesátky a milénium :) Knížka se mi moc líbila :)
Nebylo to úplně zlé, ale hlavní hrdinka mi nebyla skoro vůbec sympatická (akorát chlapi,…). Takže jsem to vcelku protrpěla.
Já žádný očekávání neměla, našla jsem ji v čekárně u doktora naprosto nečekaně. Přečetla jsem 74 stran a bavila jsem se. Ne, že bych se smála nahlas a jásala nad genialitou textu, ale to já od knih vlastně nepotřebuju. Jako odpad bych ji rozhodně nehodnotila. Je to oddechovka, ale není to špatné! Příště jí možná dočtu, ale spíš doufám, že ne, nechci už znovu k doktorovi.
Asi jsem měla příliš vysoká očekávání od této knihy. Humor byl už kolikrát opravdu na hraně trapnosti. Přijde mi, že autorka moc tlačí na pilu a úplně zbytečně. Čekala jsem, že budu více vtažená do děje jako dítě devadesátek což se tak úplně nestalo. Kniha má poutavý obal díky kterému jsem do ní vůbec šla.
Tahle kniha je přesně pro ty, kteří se chtějí (hlavně v dnešní době pobavit) a zároveň třeba zavzpomínat na devadesátá léta a přelom tisíciletí a obzvlášť, pokud v nich prožili dětství.
Kniha hraje hlavně na humornou notu, snaží se čtenáře co nejvíce pobavit a autorka má vlastně takový svůj specifický styl pro humor, který bohužel nemusí každému sednout, ale já jsem se u různých vtípků dost nasmála a pobavila.
Kniha je napsána formou deníkových záznamů hlavní hrdinky.
V knize můžeme sledovat život hlavní hrdinky od narození až do jejího nástupu na vysokou školu. Vyrůstá v chatě spolu se svými třemi dalšími sestrami, postupem času se ale s rodiči přestěhuje do nově postaveného domu na jejich zahradě. Je zde dobře zachyceno to typické české dětství a dospívání v tomto období a člověka to úplně vtáhlo zpátky a kniha na něj dýchla tu atmosféru tehdejší doby.
Většina postav je celkem sympatická, s většinou jsem neměla problém.
Některé postavy jsou však až dost bizarní a ty mi skoro hned přirostly k srdci, zamilovala jsem si je.
Kniha je velmi dobře napsána, někdy jsem se od ní nemohla odtrhnout.
Tahle kniha vám nic světoborného nebo důležitého nepředá. Nečekejte, že vám změní vám život. Je ale určena přesně pro ty lidi, kteří se potřebují zasmát a třeba se chtějí na chvíli vrátit do dob po revoluci a zavzpomínat na přelom tisíciletí.
Pobavila jsem se a v tomto směru mohu knihu jen a jen doporučit. Prostě humorná kniha z prostředí devadesátých let.
Asi jsem měla od knihy příliš vysoká očekávání.. v knihovně mě zaujala obálkou, na které jsou věci, které mě provázely v dětství. Příběh začíná v roce 1989 (kdy jsem se narodila taky - i když ne jako po, ale předrevoluční dítě) a anotace slibovala deník, při kterém budu vzpomínat a hodně se nasměju. Vzpomínala jsem hodně, smála se málo. Kdyby Karolina sem tam netlačila moc na pilu, nebyla by kniha místy tak kostrbatá. Čekala jsem pecku a bohužel je to jen další kniha, kterou si tu odložím v přečtených, ale už se k ní nevrátím a velmi snadno na ni zapomenu.
Po knize jsem sáhla v rámci Výzvy a taky mě lákalo retro, příběh začíná v roce 1989. Kdyby autorka tolik netlačila na to být třeskutě vtipná, líbila by se mi kniha víc. Je to příběh jedné tak trochu bláznivé rodiny.
Tak tohle bylo super čtení. Hodně jsem se nasmála a odpočinula. Co víc si přát.....podařená kniha.
Rozmohl se nám tady takový deníkový nešvar. Nezdá se vám? Po knize jsem sáhla nejen kvůli čtenářské výzvě, ale i díky vábivé obálce s proprietami mého dětství, které způsobují až chronickou nostalgii. Jenže autorka mnohdy až moc tlačí na vtip, který se nedostavuje. Leda tak letmé pousmání. Přesto se našlo pár míst (asi šest), kde jsem se od srdce zasmála. Ukazuje se, že i já jsem měla od knihy příliš vysoká očekávání, která se nedostavila. A jediná emoce, která se na konci dostavila byla radost z toho, že mám dočteno.
Poslední dobou mám štěstí na knížky, při jejich čtení vidím, jaký měl autor záměr a co chtěl vlastně napsat. A je mi líto, že se to nepovedlo.
Zřejmě to měl být takový jako sitkom, krátké veselé příběhy, absurdní postavy a jednoduchý humor. Jenže postavy byly tak absurdní až byly nereálné, humor mnohdy scházel a hodně věcí vůbec nedávalo smysl (hlavně z doby raného dětství, ke konci, když už bylo jasně vidět, že autorka popisuje něco co opravdu zažila a pamatuje si to se kvalita knížky dost zvedla) a co mě vysloveně otravovalo, to byla touha občas kurzívou připomenout něco, co se stane až v roce 2020 třeba.
Na druhou stranu, kdyby se autorka zaměřila na menší časově rozmezí a místo "občasníku" psala opravdu deník, třeba ze studia na vysoké škole, nemuselo by to být tak špatné.
proboha, to je hloupá a trapná slátanina, zase nějaká naninka těží z reálií 90. let a čeká, že jí budou vrstevníci plácat po zádech, jak dobře vystihla jejich společné vzpomínky
Příliš vysoká očekávání
Jako oddechovka ano