Příliš vysoká očekávání
Karolina Hošek
Humorný deník o tom, jak vyrůst v devadesátkách (a nevyrůst z toho všeho) Má je moje máma, která v listopadu 1989 vyráží s břichem do průvodu a věří, že z toho neporodí. Má je můj táta, až do porodu ramínek přesvědčený, že budu kluk. A mám je i já, když se těším, že porevoluční svět bude all inclusive jako děloha mé matky. Skončím asi tak spokojená jako řidič sanitky, co nás vezla přeplněnými ulicemi. V éře neomezených možností totiž hrozí hlavně neomezené zklamání – jde to ale brát sportovně, i když jste nesportovní typ!... celý text
Přidat komentář
Pokud jste se v devadesátkách narodili nebo v nich vyrůstali, pravděpodobně se vám tahle knížka bude líbit stejně jako mně. Začíná rokem 89, kdy během listopadové revoluce přichází na svět hlavní hrdinka. Postupně sledujeme její dětství a mládí formou krátkých deníkových zápisků a vězte, že vám kniha zajisté vyvolá spoustu vzpomínek na vaše vlastní vyrůstání :)
Paní autorka vychází z vlastních zážitků (na příklad život v zahradním domku a množství mladších sester), kniha je ale samozřejmě fikcí.
Myslím, že tento počin může být vhodný i pro nepravidelné čtenáře díky jednoduchému, lehkému a vtipnému stylu, jakým je kniha napsána.
Smal jsem se nahlas v metru, tramvaji i autobuse. Doporucuji pokud si chcete odechnout a polechtat branici a taky nostalgicky zavzpominat. Pripominalo mi to neco mezi Bridget Jones a Bajecny leta pod psa.
Pokud si potřebujete oddechnout od momentální napjaté doby, tak je tohle ideální kniha. Je plná humoru s nadhledem, pobavíte se u ní a pokud jste těsně předrevoluční nebo devadesátkové dítě, můžete společně s knihou zavzpomínat na některé důležité mezníky svého života (třeba jako na svůj první mobil, začátky internetu atd.). Kniha je, kromě humoru a vtipných lehce lechtivých historek, plná i fakt z období 90. let a přelomu století.
Dobrý retro, u kterýho jsem zavzpomínala a nasmála se. Pokud hledáte něco odpočinkového fajn kniha.
Asi jsem měla příliš vysoká očekávání. Na začátku mě to hrozně bavilo, jednoduchý humor, nicméně v průběhu jsem se už musela do knihy nutit. Dočteno jen v rámci čtenářské výzvy.
Po týdnu jsem si přečetla knihu znovu a musím říct, že hodně záleží na rozpoložení, ve kterém ji čtete. Není tak špatná. Bavily mě vzpomínky na devadesátá léta, které jsou mi vlastně vzdálené, protože jsem je sama moc neprožila, byla jsem malá. I proto se mi asi knížka líbila až napodruhé.
Když se chcete nahlas smát a smát a smát od začátku do konce. Naposledy jsem se takhle dobře bavil u Poslední aristokratky.
Ani mě kniha nijak nebavila jak humorem tak stylem psaní. Od této knihy jsem neměla příliš vysoká očekávání a tak mě to ani nepřekvapilo.
Na to jak byla kniha ,,vyhypovana" mě zklamala. Styl humoru uměl legendární M Šimek, zde to bylo spíš zoufalé až trapné. V druhé polovině knihy se to překvapivě zlepší.
Na to, že se jedná o první knížku autorky hodnotím 4/6
Ostrovtipná knížka od ostrovtipné autorky z porevoluční doby. Kniha mě opravdu potěšila, jen tak dál.
Po přečtení lákavé anotace a výborných hodnocení zde na DK jsem i já měla příliš velké očekávání, které zůstalo nenaplněno. Tato knížka mě vůbec nebavila, nepřišla mi nijak zábavná a její čtení považuji za naprostou ztrátu času.