Příběh slunečnice
Miriam Blahová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490605/bmid_pribeh-slunecnice-sWn-490605.png
4
332
109
Někdo musí lásku prožít, aby o ní jiní mohli vyprávět. Natálie i Eva touží po lásce. Obě mají podobné sny, ale každá z nich žije v jiném období a má jiné starosti. Zatímco Natálie se v nemocnici zotavuje ze zranění, která utrpěla při dopravní nehodě, v podání upovídané stařenky Hedviky, která s ní sdílí pokoj, ožívá příběh Evy. Její sestra sloužila za protektorátu v opatrovně ukrývající přísně střežené tajemství. Nikdy by ji nenapadlo, že se na tomto místě může zamilovat a její život nabere nečekaný směr. Doba tehdy lásce příliš nepřála a Eva se musela neustále rozhodovat mezi srdcem a rozumem. V porovnání s jejím milostným dramatem je život stejně staré Natálie celkem poklidný. Trápí ji sebestředný partner, s nímž nejspíš životní štěstí nenajde. Ale kdo je ten pravý? Dokáže Natálie prožít stejně intenzivní emoce jako Eva v období, kdy si musela lásku vybojovat navzdory nepříznivému osudu? Jsou věci, které se v průběhu dějin nemění.... celý text
Přidat komentář
Rychlá oddechovka. Trošku se mi nepozdávalo to nemocniční prostředí, protože vím, že člověka si tam nechávají pouze tu nezbytnou nejkratší dobu, tady slečně krom zlomené ruky a lehkého otřesu mozku týden nic moc nebylo, chodila si na procházky do parku, noční měl každý den ten stejný zdravotní bratr... to mi přijde dost nereálné. Zdravotní bratr vykreslen jako dokonalý muž. Vyprávění z minulosti v ICH formě mi taky úplně nesedělo, když se to netýkalo toho, kdo vyprávěl.
Kniha je napsána velice poutavě, střídá se minulost se současností a je v ich-formě, co víc si přát? :D Četlo se to jako po másle, čtení jsem si dávkovala, abych si to co nejvíc vychutnala.
V současnosti prožíváme příběh Natálie, která se nešťastnou náhodou ocitne v nemocnici, kde potká babi Kratochvílovou. Ta ji začne vyprávět příběh osudové lásky její starší sestry Evy z období druhé světové války.
Bavily mě jak části Nat tak Evy. Bylo to dojemné, milé, smutné a krásné zároveň. Slzička samozřejmě ukápla.
U Natálie se mi líbila její "proměna", že si uvědomila, že by mohla žít a chovat se jinak.. Příběh Evy mě chytl za srdce. Doba a atmosféra druhé sv. války byla výborně vykreslená. Ne nijak do podrobna, ale tak, že jsem měla pocit, jako bych to zažila na vlastní kůži. Brrr..
Kniha plyne opravdu krásně a dočkáme se i pár překvapivých částí. Hlavně ke konci, kdy jsem četla doslova se zatajeným dechem. Jeden moment jsem teda vůbec nečekala a chvíli jsem nebyla schopna ničeho...
Nenáročná oddechovka s příjemným střídáním dvou dějových linií, které se pěkně doplňují. Chování obou hlavních hrdinek mi někdy ale přišlo jako až nevěrohodně naivní. Ráda si však přečtu další dílko od nadějné autorky.
Příběh slunečnice to je nenáročný, ale moc hezky napsaný román s kouskem historie. Románový debut mladé české autorky. Je to příběh o postupné proměně mladé dívky Natálie, která sdílí v nemocnici pokoj s babičkou Hedvikou, a ta jí vypráví příběh z doby protektorátu, který prožila její sestra Eva. V knížce se střídají dvě časové roviny vyprávění a ke konci se může čtenář těšit i na malé překvapení.
Slunečnice mám moc ráda, ale nejenom proto si ráda přečtu i další autorčinu knihu !
Opravdu krásný příběh s dvěmi časovými liniemi a to prolínání mezi nimi je geniální.
Na to, že je to autorčina prvotina, je velmi zdařilá a čte se sama.
5* bez debat.
O knize jsem se dozvěděla od samotné autorky ve skupině Knihomolský svět :-) Upřímně mě nejprve nalákala krásná obálka a romantický název :-D Prvních pár stránek mi přišlo zbytečně vyumělkovaných, až jsem to skoro vzdala.. Ale pak jsem byla ráda, že jsem to neudělala :-) Byl to moc hezký příběh, hodně pozitivní, poučný, kam se detailnější popisky ošklivých věcí nehodí.. Nejdůležitější jsou lidé, jejich osudy, emoce.. Dějiny už tolik ne :-) Ale to neva :-) Na mě to bylo až moc sladké, ale pro milovníky romantických příběhů to bude jistě krásný zážitek :-) A budu se těšit na další knihu :-)
Poslední dobou mám štěstí na knihy s dvěma časovými rovinami. Ne každý to umí dobře napsat, Miriam Bláhová ano.
I když trochu nelogické mi připadá, že příběh Evy je v ich-formě, když ho nevypráví ona, ale zase ve třetí osobě by to nebylo ono. To je asi tak jediné co bych knize vytkla. To že teď napíšu, že mi Natalie ze začátku lezla na nervy není kritika, ale naopak pochvala. Její vyvoj je věrohodně popsaný.
A co jsem nečekala byl nečekaný zvrat v ději, myslela jsem, že oba příběhy budou prostě plynout a nějak předvidatelně dopadnou. A najednou v současné lince došlo k něčemu co jsem absolutně nepředpokládala (nebudu spojlerovat) a pak zase. A tím pádem nemužu nedat míň než 5 hvězdiček.
I přes neustálé stěžování si, jak nemám na nic čas, jsem Příběh slunečnice zhltla za dva dny. Když jsem začala, nechtělo se mi knihu odkládat ;) Dvě dějové linky se střídaly tak akorát často, hezky se vzájemně doplňovaly a ovlivňovaly, člověk byl zvědavý, kam se obě vyvinou. Připomínat si naši (nedávnou) minulost je důležité, vzhledem k současnému dění ve světě snad ještě naléhavější. Autorka přitom schválně vynechává ty literárně nejatraktivnější části (je to hrozné, ale je to tak) německo-české minulosti a nedojí tak ze čtenáře zbytečně silné emoce - ale nenechte se zmýlit, slzičky ukápnou i tak. Slunečnice je příběh o lásce, ale přináší čtenáři i několik důležitých poselství - druhá šance existuje, nikdy není pozdě změnit svůj život, pokud s ním nejsme aktuálně zcela spokojení, nebo také že je důležité nevzdávat se na úkor druhých své vlastní identity. A ještě poznámka na okraj - ze stylu ani jazyka není nijak patrné, že se jedná o autorčinu prvotinu, nikde nic nedrhne a příběh se krásně rozvíjí a přirozeně plyne.
Kniha Příběh slunečnice je vlastně taková milá lovestory se dvěma dějovýma linkama. Jedna je ze současnosti, další z 2. světové války. Oba příběhy se prolínají v okamžiku, kdy hlavní hrdinka Natálie spadne z kola a skončí v nemocnici, tady jí totiž další pacientka Heda začne vyprávět životní příběh své sestry Evy...
S odstupem času, kdy už trochu opadlo prvotní nadšení musím říct, že ačkoli Evin příběh byl poutavý, Natálie mě chytla malinko víc. Celkově mi styl hodně připomínal knihy od Ruty Sepetys, pokud ji tedy máte rádi, Slunečnice vás nezklame.
Knihu bych doporučila klidně i mladším čtenářkám ve věku 15+, ale nezklame ani jejich babičky. Je to taková univerzálka, která potěší každého, kdo má rád romantiku a chce se nechat "pohladit po duši".
Co v knize není: sex, vraždy ani jiné násilí, nejsou tam žádné přehnaně dramatické scény a hádky, a přesto jsem ji nedokázala odložit, dokud jsem neminula poslední tečku za větou.
Příběh slunečnice, je autorčina románová prvotina a myslím, že se toho zhostila krásně. Já jsem dostala přesně to, co jsem čekala a nechtěla jsem, aby čtení skončilo.
Mám moc ráda příběhy, které někdo vypráví. Ještě když žil děda, tak nám občas nějaké příběhy z války vyprávěl, ale nikdy to nebylo o lásce – Nebudeme si nic nalhávat, na to jsou prostě lepší babičky. A mě se sen splnil – babi Kratochvílová je úžasná vypravěčka – moc jsem si ji oblíbila a hltala příběh její sestry Evy od začátku až do konce. Moc se mi líbila linka vyprávěná Hedvikou – sirotčinec pro kluky bylo prima zpestření. Nebyl okamžik, kdybych lásce Evy a Jakuba nevěřila. Moc jsem jim přála šťastný sluníčkový konec.
Ten kdo takovou babičku má, má veliké štěstí, že si od ní může nechat vyprávět. A ten kdo ji jako já nemá, tak si může přečíst příběh, který nám Miriam napsala. Budete mít přečteno rychle, linky se tak hezky střídají, že Vás prostě zajímá, co bude dál a kniha se moc odložit nedá. Opravdu krásný dojemný příběh o lásce a štěstí. Moc ráda si nějaký další od autorky přečtu.
Představte si situaci (a možná si někteří z vás nic představovat nemusí, že...), kdy potkáte nějakého muže (nebo ženu), zamilujete se (myslíte si, že je to láska) a najednou, jako byste začali žít život někoho jiného. V dobách "před vztahem" jste milovali kreslené seriály, pili raději čaj než kafe, chodili s přáteli na pivko raději do pajzlíku než do luxusních restaurací, a bylo vám prostě fajn. No a pak, prakticky po prvním rande, najednou milujete jízdu na kole (i když jste si donedávna z cyklistů utahovali), navštěvujete výhradně michelinské restaurace, pijete černou kávu bez mléka a cukru a sledujete jen a pouze černobílé klasické filmy. Nastává tedy otázka, co všechno jsme vlastně ochotni udělat pro svou druhou polovičku, jak moc chceme svůj život nasměrovat do cizích kolejí. Přesně takovým člověkem je jedna z hrdinek tohoto romantického příběhu s historickým nádechem období druhé světové války. Mladá Natálie se po ošklivé nehodě ocitá v nemocnici, těsně předtím, než měli s přítelem Liborem odjet na dovolenou. Ona se v bolestech trápí na nemocničním lůžku, on si vesele užívá ve Špindlu. Co na to říct, že? Natálie má ale najednou spoustu času přemýšlet nad svým životem, nad svými dosavadními vztahy a k tomu všemu sdílí pokoj se stařenkou, babi Heduš, která se rozhodne jí vyprávět příběh své sestry Evy, která v době, kdy svět sužovala krutost války, zažila opravdovou lásku. Skoro osmnáctiletá dívka se vydává do sirotčince jako vychovatelka malých chlapců, aby také přispěla do rodinného rozpočtu, poznává svět mimo bezpečí svého domova, zažívá trápení i radosti a potkává Jakuba. Hodného, charismatického, sečtělého chlapce, který má své tajemství.
Nebudu vám tady prozrazovat více z příběhu, protože to musíte zkrátka zažít na vlastní "duši". Jedno je ale jisté - pokud milujete romantické příběhy, které nejsou hloupé, mají svůj osobitý styl, nevadí vám trochu té historie (ale opravdu jen kapička) a možná sami procházíte v životě nějakou fází, ve které si nejste jisti, zda kráčíte tou správnou cestou, možná vám Příběh slunečnice pomůže najít odpovědi.
Jedná se o autorčinu prvotinu a já smekám za to, jak ji vystavěla. Nejsou tam hluchá místa ani zbytečné květnaté popisy postav a prostředí. Myšlenky a strasti odpovídají věku všech postav. Bylo to zkrátka milé a odpočinkové čtení na jedno nedělní odpoledne. A já děkuji nakladatelství motto, že takové příběhy vydává. Nedávno jsem totiž četla Jménem mojí sestry, který byl stylem dost podobný a zahřál mě u srdce úplně stejně.
Po dlouhé době jsem si koupila knížku, která nepatří do oblasti naučné literatury, a rozhodně nelituji. Příběh, který ukazuje, že "problémy s láskou" se nevyhýbají nikomu a v žádné době, se mi perfektně četl. Navzdory zasazení části příběhu do druhé světové války je to spíše oddychovka, ale momenty k zamyšlení se najdou. Například poukázání na to, že člověk (v tomto případě Eva) nevěnuje některým zásadním věcem (diskriminaci a perzekucím Židů) pozornost nebo se nesnaží zjistit jejich podstatu, dokud se ho (jí prostřednictvím Jakuba) nezačnou přímo dotýkat.
Děkuji a knihu určitě doporučím dalším čtenářkám.
Ta kniha je dobrá, a to z několika důvodů. Dobře se čte, koupila jsem ji jeden den dopoledne, druhý den jsem ji večer měla dočtenou. Chcete ji číst i když nemusíte, prostě vás to baví a nemusíte se do ní nutit. Je to román od ženy pro ženy, muži si tu opravdu na své nepřijdou, ale ne každá knížka musí být pro všechny, že. Když se podívám na obálku, moc se mi líbí, což je mi u knih většinou jedno, ale tahle ve mně vzbuzuje příjemné pocity. Napsané je to obstojně, žádné jazykové zádrhele nevidím, ale to nepíšu jako odborník, jen jako prostá čtenářka. Chování dvou hlavních postav mě bavilo, stěžovat si v komentářích na to, že se chovají, jako kdyby jim bylo náct, mi připadá úsměvné, protože ne každý se chová důstojně a dospěle. A právě díky charakterům postav, tato kniha, věřím, bude hodně lidí bavit. Tak si ji užijte jako já.
Hlavní hrdinka Naty je nešťastná, že se díky nehodě ocitá v nemocnici. Navíc sdílí pokoj s ráznou stařenkou Hedou. Jenže je to právě ona stařenka, na první pohled možná chladná a nepřístupná osůbka, která dívku přinutí zamyslet se nad svým životem, a dokonce jí tak trochu pomůže najít i novou životní lásku. A to skrze vyprávění o své sestře Evě, která v době protektorátu nalezne práci, lásku a útočiště v opatrovně. Nechci příliš prozrazovat z děje, to si knihu raději sami přečtěte, protože je vážně krásně napsaná. Autorka používá slovní obraty, které mě moc bavily. Na konci Slunečnice, která také propojuje minulost s přítomností, se objeví dva nečekané zvraty a myslím, že vás nenechají chladnými. Oko nezůstane suché. Za mě 5* a velká spokojenost
Taková oddechovka. Bylo to sice o válce, ale spíš to bylo o lásce. Postavy byly sympatické a asi jsem si taky něco uvědomila. Více se mi líbil příběh ze současnosti.
Příběh slunečnice je krásnou knížkou, která propojuje dvě doby a dvě hrdinky skrze vyprávění jedné staré dámy. Už tohle propojení si mě získalo, ale také um, se kterým autorka vykreslila hlavní hrdinky a jejich postupné procitnutí a dospívání v mladé ženy. Každá v jiné době, ale obě hledající lásku. Líbilo se mi, jak grafické pojetí knihy, tak i přechod mezi jednotlivými kapitolami. Kdo má rád romantiku a historii a chce vidět dobu nejenom v hrůze nahánějících událostech, ale i v příbězích obyčejných lidí, tohle by se mu mohlo líbit.
K této knize jsem se dostala přes úžasnou prázdninovou oddechovku Letní kraťasy. Už tehdy jsem se doslechla, že autorka něco chystá a nemusela jsem čekat dlouho. Někdo miluje silné hlavní hrdiny, někdo komplikované intriky, já miluju knihy nabité atmosférou. Takové které vás nutí najít si místo, kde se děj odehrává, na mapě a strávit tam příští dovolenou, takové, kdy chcete vzít hrdinky na kafe, protože jsou prostě fajn holky a ne nedostižné idoly. A toho všeho se mi dostalo v Příběhu slunečnice vrchovatou měrou.
Milé propojení válečné minulosti a dnešní doby. Četlo se to hezky, i když hrdinky byly mladší než já, takže mi místy mohl jejich přístup připadat naivní. K tomu věku to ale patří a babi Heduš to skvěle vyvažovala. Za mě moc hezká prvotina.
Kniha se mi velice líbila. Četla se téměř sama. Velmi podařená prvotina a již se moc těším na další autorčinu knihu.
Štítky knihy
romantika Protektorát Čechy a Morava zakázaná láska
Autorovy další knížky
| 2022 |  Příběh slunečnice |
| 2023 | Příběh akvamarínu |
| 2021 | Letní kraťasy |
| 2024 | Příběh mateřídoušky |
Krásný a čtivý příběh plný emocí o lásce a vztazích kdysi a teď. Za mě super.