Pražské jaro
Simon Mawer
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/389272/mid_prazske-jaro-EYJ-389272.jpg
4
814
814
Simon Mawer, autor Skleněného pokoje, bestselleru deníku New York Times, se vrací do Československa. Tentokrát během bouřlivých šedesátých let a s napínavým příběhem o sexu, politice a zradě. V létě roku 1968, v roce Pražského jara a studené války, se dva studenti Oxfordu, James Borthwick a Eleanor Pike, rozhodnout projet stopem Evropu. Tím si zkomplikují právě se rodící přátelství, které by mohlo přerůst v něco většího. Jakmile dorazí do jižního Německa, zrodí se v jejich hlavách nápad navštívit Československo – zemi, ze které se Dubčekův „socialismus s lidskou tváří“ usmívá na svět kolem. Mezitím, Sam Wareham, první tajemník britské ambasády v Praze, sleduje s cynismem diplomata a vášní mladého muže vývoj v zemi. Ve společnosti české studentky Lenky Koneckove si nachází cestu do světa československé mládeže, která je plná nadějí a nových myšlenek. Za železnou oponou se v této chvíli nic nezdá být nemožným. Avšak obří kola politiky se dál točí v pozadí, sovětský vůdce Leonid Brežněv vyvíjí na Dubčeka nátlak a Rudá armáda se shromažďuje na hranicích. Tato chytrá, strhující a smyslná novela opět potvrzuje, že Simon Mawer je jedním z nejtalentovanějších současných spisovatelů historické špionážní fikce.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Kniha ZlínOriginální název:
Prague Spring , 2018
více info...
Přidat komentář
Výborná knížka o české historii, při jejímž čtení běhá mráz po zádech. Postavy jsou sympatické a příběh výborně plyne.
Pražské jaro nezklamalo...čtivé, zajímavé. Těší mne otevřený konec. Ale přiznávám, že Skleněný pokoj e mi líbil víc.
Střet několika různých světů při jedné z významných událostí českých dějin...diplomat, angličtí studenti, Češi, ruští hudebníci...trochu pomalejší rozjezd, ale pak už se děj rozjel všemi směry...za mě doporučuji, nejen kvůli "anglickému" vnímání pražského léta
Na knihu jsem se těšil už od chvíle, kdy jsem na ní četl první recenze. Táhlo mě k ní líčení událostí roku 1968 z pohledu nečeského autora. Musím přiznat, že mě kniha doopravdy nadchla. Nabízí poutavě a charismaticky plynoucí děj, mistrovsky napsané vyprávění a strhující příběh. Pražské jaro je rozhodně výraznou beletristickou reflexí tehdejších událostí. Mohu jedině doporučit.
Mawer opět nezklamal - poutavý příběh na pozadí skutečných historických událostí, podaný navíc s nadhledem a odstupem cizince... Zvažovala jsem odebrání jedné hvězdičky za příliš otevřený konec,ale nakonec je to pět z pěti...I když drobný dovětek a smířlivý END by oběma příběhům prospěl,a nemusel by být ani moc HAPPY...
Velice zdařilý román. Milostně-politický příběh na pozadí Československa a srpna 68 viděný očima (ne)zúčastněných cizinců (včetně autora samého).
Z mého pohledu patří Pražské jaro, Pád a samozřejmě Skleněný pokoj ke třem nejlepším autorovým knihám...
Tak asi to není můj úplně nej… Mawer, ale pořád mne baví a oslovuje. Pro české čtenáře možná trochu zbytečné historické reminiscence. Ale vlastně je fajn, že mohu napsat „notoricky známé“. Protože jsem zažila dobu, kdy bych je hltala jako odhalená tajemství. Takže nakonec uznávám, že opáčko z dějepisu nikomu nemůže uškodit (a jsou věci které je třeba opakovat neustále) a mladším čtenářům třeba prospěje, pokud stále platí, že jsou novodobé dějiny ve škole opomíjené. Skvěle vykreslená atmosféra doufání i beznaděje.
Popravdě řečeno, po tom všeobecném jásání jsem čekala víc: kniha má skvělé promo, vydání je skvěle načasované (konec výročního roku), ale jako celek pro mě jako občana ČR až tak zajímavá není: historická fakta, navíc vesměs všeobecně známá, jsou podávána dost černobíle a takovým učebnicovým stylem, příběh je předvídatelný, styl ne tak strhující, jak by se dle ohlasu dalo předpokládat. Možná jsem měla nastavenou laťku příliš vysoko, nevím: přečtení nelituji, ale doporučení si rozmyslím. Pokud bych knihu tohoto typu měla číst o jiné zemi, asi bych zaváhala - bála bych se, že se mi v hlavě usadí zavádějící historické skutečnosti: ve výsledku čtyři hvězdy z pěti, a to ještě přihlížím k pěkné podobě obálky.
Ideální první kniha roku. Skvěle vystižená atmosféra letní Prahy těsně před sovětskou okupací a to pohledem cizinců. Ukazuje se svět, který jako Češka důvěrně znám, ale zároveň ho poznávám díky "těm z venku", kteří se v roce 1968 stali svědky okupace. Od autora jsem už četla Skleněný pokoj a Pád, vždy se mi knihy líbily, ale zároveň jsem z nich měla pocit chladu a odstupu - precizně napsané, ale... U Pražského jara tenhle pocit nemám. Postavy jsou živoucí a energický, život v Čechách je popsán jasně, ale krásně. U některých pasáží by se nadneseně dalo říci, že jsem ani nedýchala, jak nádherně byly napsané. Áááááá krása!
Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, ale nemůžu říct, že by mě uchvátila. Autor podle mě dobře pracuje s náladou té doby, pohled zvnějšku taky stojí za to. Ale oba paralelní příběhy mi připadají místy jen obtížně uvěřitelné. Hlavně pasáže z života mladých britských studentů pro mě byly nepoutavé, a částečně jsem přeskakovala. Takže jen 4 hvězdičky, chybělo cosi, co by knihu činilo výjimečnou. Prostě lehký nadprůměr.
Výborná kniha, jak je napsáno na obálce knihy ,, strhující a smyslný román o událostech roku 1968", jiný pohled na tuto událost očima zvenku, postavy mě velmi sympatické, čtivé, děj nikde nedrhne a úplně vás pohltí. Kniha se mi hodně líbila, možná více než Skleněný pokoj. Doporučuji.
Zajimávý pohled na jednu z našich nejdůležištějších historických událostí okem a perem cizince. Příběh studentů z Oxfordu, propletení a setkání s českými studenty a případ ruského dirigenta do sebe dobře zapadá. Přijde mi, že děj má spád, není nijak uměle protahovaný a konec je vcelku "hustý" :-)
Jak píší čtenáři přede mnou, "něco tam chybělo". Nevím přesně , co. Žádná z postav mi nepřirostla k srdci, emoce mnou necloumaly, přesto se kniha skvěle četla.
Osmašedesátý je naše velké téma a možná, že autorův pohled na něj je sice precizně nastudovaný, ale přece jen z venku.
Mawerovy knihy mě většinou baví, ale nikdy nemám pocit, že bych je měla ohodnotit plným počtem, vždycky jim chybí takové nějaké to "cink", ten pocit, který vás přiková, drží a nepustí. Pražské jaro je zajímavé tím, jak na československé období nahlíží cizinec. Mawer skvěle postihl náladu tehdejší doby, to očekávání, pocit, jak se vše mění k lepšímu a jinak už to být nemůže až k velmi hořkému prozření. Knížka nabírá grády, jak se blíží k 21. srpnu. Pak bohužel ke konci zase trošku ztratí dech, když skončí tak nějak do prázdna. Zvláštní, když člověk čte knihu o událostech, které jsou mu blízké, od zahraničního autora. Pořád má tak trochu pocit, že ho musí načapat při nějaké nevědomosti. Celou dobu pozorně čte a obdivuje ho, jak má reálie nastudované. To staví knihu ještě do trošku jiného světla.
Po Skleněným pokoji moje druhá autorova nej Je to výjimečný román z pohnutých let v Praze napsaný britským spisovatelem.
Kniha je uvnitř přesně taková jakou slibuje její zevnějšek. Není to žádné překombinované dílo s mnoha nesouvisejícími prvky, ale je to dost poutavé a charismatické čtení, jehož děj plyne jako Vltava či jiná evropská řeka. Hraje to na takovou tu základní kontinentální notu s tím, pocity a situace ( jakékoli) jsou popsány decentně a přitom s velkou škálou prvků a barev. Historické " odkazy" vyvolávající přesně ty depresivních emoce a skutečnost je psána lehkým perem a přitom nezapomenutelně. Člověk se dokáže na 100% vžít jak s mladým párem a jeho osobitými a osobními peripetiemi, které začnou v podstatě ještě než opustí Anglii, tak se Samem.
Chytlavé proudění a zajímavé podání se v knize nezastaví a to je velmi žádoucí, ocitla jsem na stránkách knih mžiknutím oka. Funguje to dobře, autorovi se to dost povedlo.5/5
Simon Mawer je pro mne autorem, u kterého se nemůžete spálit a vše, co napíše, se pro vás stane literárním zážitkem. Asi i proto jsem se na Pražské jaro neskutečně těšila a vkládala do něj možná až příliš velké očekávání. A dostalo se mi sice jako vždy skvělé čtení, ale v konečném výsledku to nebylo "to nej", co jsem čekala. Jako by příběhu něco chybělo, "to něco", co vás nutí knihu neodložit, dokud nejste na poslední straně. To jsem u Pražského jara bohužel neměla. Celý děj plynul tak nějak konstantně ve stejném tempu a nebyla tam pro mne žádná očekávaná gradace, resp. události srpna 68 byly popsány velmi dobře, stejně tak jednotlivé postavy vykreslil autor vcelku bravurně, ale něco tam prostě chybělo, abych po dočtení litovala, že už je konec.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2013 |  Skleněný pokoj |
| 2010 |  Mendelův trpaslík |
| 2012 | Dívka, která spadla z nebe |
| 2018 | Pražské jaro |
| 2013 | Pád |
Takové chvály kolem a pro mne velké zklamání... Jen vlažné vyprávění nějakých studentů na cestách, kde slečna nemá jasno sama v sobě a plácá se v pocitech... Trochu obyčejný román, který měl být asi lepší, když se odehraje v takové době, ale není... Zmínky jsou téměř okrajové a konec? Jako vážně jsou všichni jako sluníčka, když nedaleko umírají lidé a vlastně se toho všeho zúčastnili? Nevím, nějak moc slov, ale kniha vlastně neřekla vůbec nic...