V jednom zapadlém koutě galaxie

21.11.2023

Autorka stvořila takový milý utopický sci-fi Lijavec. Několik roztodivných mimozemšťanů spolu uvízne ve vesmírném herberku a naváže spolu zvláštní druhy přátelství. Jak bývá u autorky zvykem, hlavním tématem je diverzita a hledání způsobů, jak spolu bytosti mohou žít a vycházet v míru. Ze všech autorčiných knih je tahle snad nejklidnější - až na jeden zdravotní problém se tu nestane prakticky vůbec nic. Čte se to ale krásně jako balzám na duši - škoda že na druh Homo sapiens tyto metody příliš neplatí. 90%

08.07.2023

Kvalitu autorky podle mě ukazuje když dokáže popsat jak se skoro nic nestane, a přesto od toho nemůžete odtrhnout oči. Několik mimozemšťanů stráví chvíli spolu v jednom ubytování. Vedou rozhovory, vaří si jídlo, překvapují se vlastní rozdílností, i stejností. Přesto, a nebo právě proto mě to bavilo do poslední stránky a jako kniha to pro mě bylo vysoce inspirativní. V podstatě Iyashikei v knižním vydání.

21.03.2023

Knihy Becky Chambers miluju. Jak ráda říkám, jsou moje komfortní zóna a takový bezpečný přístav v rozbouřeném moři. Poutníci jsou skvělá série žánru space opera, milé sci-fíčko, které se zaměřuje na střet kultur, vztahy a sociální interakci napříč různými rasami.. Umí hezky popsat neobvyklé emzáčky a napíná tak čtenářovu představivost na maximum, a dokáže to udělat s přehledem tak, že představa popsaného, ale nikdy neviděného, se zabydlí v mozku tak snadno, jako kdyby tam byla odjakživa. Poutníci nejsou zas tak moc orientovaní na děj a tempo si plyne tak nějak po svém, takže nelze očekávat nějaké akční sci-fíčko. Když se zpětně ohlédnu, asi se mi nejvíce líbil druhý díl. Tohle je série, kterou si moc ráda přečtu v nejbližší době znovu.

07.02.2023

Rád jsem se zase vrátil do této série, čekal jsem pomalý rozjezd, takže mě to nerozházelo, ale v těch postavách jsem se ztrácel minimálně do půlky knihy. Bylo to fajn, ale první dva díly byly podle mě o dost lepší.

29.01.2023

Skvělé zakončení celé série Poutníků. Styl Becky Chambers prostě miluji. Ono se v těch knížkách fakt nic moc extra neděje... Přesto jsou ale plné zajímavých věcí, ať už jde o pokrmy, které konzumují, odlišnosti mezi rasami, navazování vztahů mezi nimi. A skrze setkávání se a rozmluvy, když vlastně není co jiného dělat, se náhodně seznámení vesmířani přece jen mění a rozšiřují si obzory v nazírání na chápání galaxie.

18.07.2022

Řekl bych, že he to takové poklidné zakončení série. Komu se líbily předchozí díly série užije si i tento, ikdyž není plný akce a dechberoucích okamžiků. A myslím si, že ukončení série zvolila autorka v ten pravý okamžik a budu se jen těšit a doufat, že příští kniha, či série bude také tak skvělá ;)

17.07.2022

Já tu Chambersku prostě zbožňuju! Málokteré sci-fi, ve kterém vystupuje vlastně jen banda emzáků, dokáže být tak lidské. Teda... pokud by slovo lidské mělo jiný význam, žejo.
Zkrátka Becky Chambers vás pohladí po duši, vrátí vám víru v lidství a naději, že to s naším světem (ve smyslu vesmíru) nejde všechno totálně do kopru. A já asi opláču, že série Poutníci v tomhle jednom zapadlém koutě galaxie končí.

10.07.2022

Jestli čekáte sci-fi natřískanou dějem, tak tuhle knihu ani neotvírejte... Ale předpokládám, že pokud jste se v Poutnících dostali až sem, tak asi stejně nic takového nečekáte, protože Becky je prostě Becky. A nevím, jak to dělá, ale zase (už popáté!) mě dostala.
Tento díl je rozhodně nejméně "dějový". Zkrátka jen sledujeme velmi pestrou skupinu postav, které jsou v důsledku určitých okolností nuceny společně setrvat na jednom místě, a tak samozřejmě vedou rozhovory. O sobě, o životě... A my jejich prostřednictvím zase o něco více poznáváme svět a rasy, které autorka stvořila. A je to neskutečně krásný a fascinující zážitek, jako byste se dívali na nějaký dokument o přírodě.
V knize lze nalézt obrovské množství podnětů k zamyšlení, ale jsou podané tak nenásilně, že je jen na vás, jestli se rozhodnete o nich přemýšlet, nebo ne.
Jsem okouzlená a potřebuju víc.

10.07.2022

Mám Becky Chambersovou velmi ráda, především proto, že je prostě jiná. Že kašle na pravidla a píše tak, jak to cítí. Že dokáže napsat sci-fi bez jediného výstřelu.
Ovšem i přesto musím přiznat, že tentokrát jsem měla co dělat, abych další Poutníky dočetla. To, že mimozemské rasy stejně musí být dostatečně antropomorfní, aby si o nich člověk mohl číst, s tím už jsem se tak nějak smířila. Ale že to tentokrát bude velká nuda, to jsem tak úplně nečekala...