Posílám to dál
Lucie Bílá
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454083/bmid_posilam-to-dal-mSe-454083.jpg
4
46
23
V pořadí už třetí knížka naší nejpopulárnější zpěvačky Lucie Bílé Posílám to dál zachycuje časový úsek zhruba posledních 15 let jejího osobního a tvůrčího života. Jsou v ní nejen postavy zajímavých lidí, s nimiž se setkala nebo spolupracovala, ale také její osobitý pohled na svět, na mezilidské vztahy, výchovu syna, život a smrt milované maminky. Svým rázovitým způsobem odpovídá na otázky o roli, kterou v jejím životě hraje víra, o dobových poměrech a politicích, představuje charakteristiky svých partnerů a kolegů. Knížka Posílám to dál je poutavým čtením, z něhož se každý dozví o tom, jak smýšlí a čím žije dvacetinásobná slavice Lucie Bílá. Knihu Lucie Bílá napsala ve spolupráci s dlouholetým rodinným přítelem, uznávaným publicistou Jefmem Fištejnem.... celý text
Přidat komentář
Úspěšně dočteno :-) Knížku jsem dostala na muzikálu Maminy na Kuksu ke šperku, který jsem si tam od paní Bílé koupila. Četla se velmi dobře. Bylo to jako by vám kamarádka vyprávěla svůj život. Něco člověk už někde slyšel, něco bylo novinkou a něco bylo hodně zajímavé. Ale stejně tak jako byla rozmanitá a emotivní celá kniha, stejně tak se měnily i mé emoce a názor na autorku.
Kniha je velice emocionální.
Přečetla jsem ji jedním dechem.
Krásná a úpřimná kniha.
V knize jsou střípky vzpomínek na práci i rodinu a z toho všeho je poskládána krásná mozaika.
Bonusem jsou fotografie.
Připadá mi taková ryzí. Neumí používat vzletné výrazy nebo cizí slova, mluví úplně obyčejně a přitom poměrně hluboce.
Vím, spousta lidí si řekne, že Bílá ztělesňuje afekt, ale mně se ta její životní filozofie - šířit pozitivno (ale ne za každou cenu) líbí, a proto mi to její diblíkovství, které se k jejímu věku nehodí, nevadí.
Kniha je velmi milá.
Krásná kniha v níž je krásné čtení a jsou v ní i krásné fotografie. Vlastním i předchozí knihy Lucie Bílé a pokaždé z jejich řádků vyzařuje obrovská síla, pokora, štěstí, radost, naděje, moudrost, ale i smutek, pláč... A tak je to i v této knize. Lucie - Hana zůstává stále svá. Je nejen obdivuhodná, skvělá, úžasná zpěvačka, ale hlavně i obdivuhodná, skvělá, úžasná osobnost, žena. Tato knížka má mé velké doporučení.
Krásné čtení o noblesní ženě. Taková energie se jen tak nevidí. Chvílemi mi bylo do pláče, pak zase jsem se musela smát. Jsem moc ráda za tuto knihu, trošku víc mi poodhalila život Lucie jako zpěvačky a Hany jako člověka. Kniha bude v knihovně na čestném místě hned vedle Karla Gotta.
Lucii jsem vždy vnímala jako ženu, která je v mnohém výjimečná a odlišná od ostatních ve své branži (vždyť kdo vyrábí andílky a růžence, aby je pak prodal a koupil za ně něco, co druhým zkvalitní život?). Někdy na mne na Instagramu vykoukne nějaký ten příspěvek, kde se doširoka usmívá, když má vedle sebe svého partnera. Pobavil mne příběh, jak se seznámili. :-)
Nicméně kniha pro mne byla takovým milým a něžným pohlazením. I když Lucie vypráví o tom, co ji v životě způsobilo hlubokou bolest, přesto neztrácí nic ze své noblesy a člověku se chce plakat s její zraněnou duší, chce ji obejmout a alespoň vrátit trošku té lásky, kterou ona věnovala a stále věnuje druhým.
"Vnucené dobro nikdy nemůže vynahradit to, co si každý musí prožít a vydobýt sám. Překonat vlastním úsilím veškerá protivenství, jen to přináší sebedůvěru a pocit pravého uspokojení. Jinak člověk za chvíli začne vnímat dobro jako samozřejmost a pak i jako břemeno." (s. 92)
Kniha je také vzpomínkou na čas strávený s lidmi, kteří už prošli za duhový most a v neposlední řadě v ní čtenář najde i sebereflexi Lucčiných skutků.
Jediné co bych vytkla je neustálá sebechvála autorky. Jinak se mi kniha hezky četla, nahlédla jsem do soukromého života Lucie Bílé. Obdivuji její odhodlání a potřebu neustále na sobe pracovat.
Příjemná kniha o příjemném člověku. Nejsem žádný ortodoxní fanoušek LB ale nevadí mi. Ve své poslední knize dovolila čtenářům nahlédnout nejen do svého osobního života ale i toho pracovního a možná i trochu si s někým lehce vyřešit účty. Nicméně i toto mělo úroveň, ne žádný bulvár.
Jako relax čtení proč ne.
Jsem velká fanynka Lucie Bílé.Knížka nám dovolila nahlédnout tam kam nás sama Lucie chtěla pustit.To co jsem očekákávala se mi splnilo.Při čtení jsem se usmívala,ale i mi bylo smutno.Život.
Nejsem velká fanynka Lucie Bílé, i když v určitém svém životním období jsem některé její písně často poslouchala a mám je dodnes ráda. Nečtu bulvár, takže toho o Lucii moc nevím. Na knížce mě zaujal název a navíc se mi hodila do výzvy. :-) Lucie se tu otevřeně a snad i upřímně zpovídá ze svých pocitů, vysvětluje své názory, vypráví zážitky a to všechno je proloženo krásnými fotografiemi. Knížka se pěkně čte, což mě mile překvapilo, i když nevím, jak velký podíl na textu Lucie má - z anotace se dozvíme, že na knize spolupracovala s J. Fištejnem. Ale - celé to na mě působí za prvé jako oslava Lucie Bílé. Nepopírám, že Lucie je obdivuhodná a krásná žena ( minimálně na fotkách, osobně ji neznám), a určitě má důvod a právo být na sebe pyšná. Jenomže text je psaný v ich formě a vyznívá jako sebechvála a ta víte co... Prostě mi to není sympatické. A za druhé mám dojem, že si Lucie potřebovala vyřídit účty s těmi, kteří jí někdy nějak ukřivdili, ublížili, nebo třeba pohrdli její pomocí a dobrotou, ať už je to bulvár, únosce nebo kamarádka. Zkrátka, mám-li to shrnout, tato kniha byla zřejmě napsána pro Luciiny skalní nekritické fanoušky, pro ně bude pokladem.
Lucie Bílá je bezesporu jednou z našich nejlepších a také nejsympatičtějších zpěvaček. Vždycky jsem ji měla v oblibě a ráda si pustím její starší skladby z produkce autorského dua Osvaldová/Soukup, i když typický skalní fanoušek nejsem.
Její předchozí knihy jsem taktéž nečetla, i na tuhle jsem narazila v podstatě náhodou v oddělení novinek v naší knihovně. Sáhla jsem po ní a rozhodně nelituji; Lucie se nám zde otevírá ve svých pocitech a myšlenkách a dokazuje, jak velká osobnost je. Určitě překvapí, čím vším se zabývá, nad čím přemýšlí, nebo jak si poradila ve všemožných příjemných i nepříjemných situacích.
Lucie je především zpěvačka, ne spisovatelka, proto jí musíme po stránce literární mnohé odpustit, i přesto se jedná o milou publikaci, která rovněž obsahuje velký počet nádherných fotografií.
Z knihy na mě působila síla a smutek současně. Jen těžko si představit, co se skrývá pod pokličkou ostře sledovaného.
Lucie vypráví a velmi intimně popisuje své pocity nejen ve své branžy. Dovolila nám čtenářům nahlédnout pod pokličku svého života bez "líčidel". Je to velmi silná žena s velkou empatií a otevřenou náručí všem pomoci. Vypráví, jak mnohokrát spadla na dno a přesto se znovu umí postavit s hrdostí, láskou a úctou a čelí dalším výzvám výš a výš a to nejen ve své pěvecké dráze. "Jen tak dál Lucie" mě napadá po přečtení knihy Posílám to dál.
Jak tu bylo napsano, kdo neni fanousek, tezko si knihu precte a fanousek ji zase objektivne nezhodnoti. Ja si knihu vybrala do ctenarske vyzvy. Ne proto,ze by me ze vsech osobnosti nejvic zajimala LB, ale proto, ze ji zboznuje moje mama, ja proti ni nic nemam a myslim si,ze ma dokonaly hlasovy font, a nechtelo se mi nic shanet. Kniha je to pekna,s krasnymi fotografiemi. Viri se tam autorciny myslenky a do toho se clovek neco dozvi o ni. Za me to ztrata casu urcite nebyla. Taky se mi na LB libi, ze to neni nafoukana hvezdicka.
knihu jsem dostala k letošním narozeninám i s věnováním, které ve mně vyvolalo velmi milý vnitřní pocit 8) a ten nezmizel i po celou dobu čtení samotné knížky... díky, Lucko, mám tě ráda...
Kniha se velmi dobře čte. Po jejím přečtení mám pocit, že nic není nemožné. Hezky a pozitivně mně "nakopla" do nového roku.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1999 |  Teď už to vím...Možné je všechno |
| 2020 |  Posílám to dál |
| 2007 | Jen krátká návštěva potěší |
| 2012 | Život je jen náhoda |
| 1994 | Encyklopedie moderní dívky |
Krásně napsaná kniha od Lucie.