Pohádky a mýty Oceánie
neznámý - neuveden
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/40532/bmid_pohadky-a-myty-oceanie-315-40532.jpg
4
7
5
Sborník pořízený sovětskými folkloristy, představuje v české literatuře první dílo o folklóru z oblasti jižních moří a přináší výběr ukázek vyprávěcích forem (pohádky, pověsti, veselé zlodějské historky, mýty, sakrální texty), které výrazně odrážejí specifické zvláštnosti kultury kmenů a národů Oceánie. V souladu s přijatou etnografickou klasifikací národů Oceánie je kniha rozdělena do tří odd.: Melanésie, Mikronésie a Polynésie a každému tomuto oddílu je předeslán příslušný historicko-etnografický nástin. Sborník zahajuje studie Jeleazara Moisejeviče Meletinského analyzující vyprávěcí folklór Oceánie a jeho specifiku, závěr tvoří všechny potřebné komentáře včetně základních poznámek k jednotlivým textům, slovník zěměpisných názvů a reálií a souhrnná informace o pramenech sborníku. Přeloženo z ruského originálu, který uspořádal Grigorij L’vovič Permjakov.... celý text
Literatura světová Mytologie Pohádky
Vydáno: 1979 , OdeonOriginální název:
Skazki i mify Okeanii
více info...
Přidat komentář
Miluji tuto knihu, lze ji pořídit při troše štěstí v antikvariátě. Úžasné pohádky a mýty, zcela jiné, než sem zvyklí. Ne vždy nám dávají úplný smysl, někdy končí příběhy bez point... Ale je to surové, opravdové, jiné. Vřele doporučuji, je to klenot.
Poklad, který jsem objevila v knihovně své babičky. Jsem naprosto nadšená a jeidně doporučuji každému, kdo se chce na pohádky podívat trošku jinak, než jak se dnes jede podle jednotného mustru. Daleko větší katarzi přinášejí i tehdy, když pohádka vlastně nedopadne dobře. Myslím, že pro naše zdraví je to daleko cennější poselství, než česká posedlost "dobrem, které zvítězí". Jako opravdu ne vždy, vidíme to všude kolem sebe. Takže pro mě jsou tyto pohádky radostí v mojí knihovně a vracím se k nim.
Hodnotná kniha představující českému čtenáři pohádky a mýty Oceánie. U mnoha příběhů si čtenář může porovnat všelidskou tendenci chápat a vypravovat příběhy stále týmž způsobem, jiné překvapí svou formou i obsahem. Co se obsahu týče, nejsou příběhy asi úplně ideální pro nejmenší děti, ale starší školáky můžou velmi potěšit a obohatit. Je veliká škoda, že text byl krácen především o různé lechtivé pasáže, ovšem tím se také stává přístupnější pro mladší děti. Bohatý poznámkový aparát potěší především dospělé se zájmem o polynéskou kulturu.
Pod okraj bych zmínila, že mě zaujala jedna věc, v čem se i pohádkové příběhy různých národů liší od pohádek našich: dobrý konec nemusí nastat, i když se hrdina snaží, a neštěstí, které někoho neodvratně postihne, vůbec nemusí být zasloužené. Možná je toto sdělení, které je poněkud více ze života, pro děti také hodnotným poselstvím.
Fantastické bohatství. Nádherné příběhy a báje z Oceánie, přeložené i z jazyků tamních domorodců (geniálním A. M. Kondratovem). Pokladnice pro milovníky pohádek, mizejících kultur, i pro etnografy – to díky skvělému poznámkovému aparátu. Sovětské vydání vycházející mj. z německých pramenů je občas sice maličko prudérnější – jedna z poznámek píše: „Po této větě vypouštíme nevelkou část textu, ve které se uvádějí podrobnosti pohlavního styku mezi setkavšími se mužem a ženou.“ Větu „K tělesnému obcování“ pronáší muž a je to odpověď na to, k čemu slouží mužský úd. Díky této knize už Google najde několik stránek, na nichž se vyskytuje slovo „iggeremanggeggeuni“, v jazyce ostrova Aoba se tak označuje dobrá hlíza batátu. Dozvíte se, že na ostrově Nauru roste jediný blahovičník. Strom se jmenuje Egigu, po dívce Egigu, která na něj vylezla, když začala menstruovat. Dívka se, stejně jako obě její starší sestry, jmenovala po matce. Za manželku si ji vzal Měsíc, a na měsíci ji také můžeme dodnes vidět. Strom roste v laguně Buada, jednom z mála míst na Nauru, kde jsou stromy hojné. (Nedokážu posoudit, kdo je zodpovědný za rozdíl, ale dívčina píseň v českém vydání, pořízeném ze sovětského, které čerpá z prací jak západních sběratelů v jejich jazycích, tak, díky Kondratovově genialitě, z původních jazyků, je v anglické knize věnované provázkové hře „přebírání“ uvedena jako „Ach, menstruuji!“ místo zde napsaného „Mně je zle!“ A nádherná grafická úprava a pečlivá redakční práce.
Pár dalších výpisků:
Psi se vyskytují na všech ostrovech Polynésie s výjimkou Velikonočního ostrova a Markýz. Polynéští psi se vyznačují malým růstem a nevyjí.
Tuitatui je jedenáctý Tui Tonga [sakrální vládce Tongy]. Jeho jméno doslova znamená „náčelník bijící po kolenou“. Dříve totiž při obřadu pití kavy seděl uprostřed kruhu ten, kdo nápoj připravil, kolem něho seděli náčelníci a za jejich zády ostatní. To dávalo možnost náčelníka snadno usmrtit. Jedenáctý Tui Tonga vzal dlouhou hůlku a bil jí po kolenech ty, kteří se pokoušeli sednout si blízko něho. Poté se obřad změnil a od náčelníka se začali držet v uctivé vzdálenosti.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2001 |  Bible |
| 1997 |  Epos o Gilgamešovi |
| 2013 | Z rodinné kroniky Lady Fuckingham |
| 1986 | Píseň o Rolandovi |
| 2003 | Béowulf |
Zajímavé příběhy, nicméně je fakt, že kulturně asi hodně vzdálené a navíc jeden druhému hodně podobné.