Plodnost
Helena Máslová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484850/bmid_plodnost-03d-484850.jpg
4
26
9
Autorkou knihy je známá psychogynekoložka MUDr. Helena Máslová, jejíž unikátní přístup umožňuje pochopit příčiny neplodnosti ve své komplexitě. Její metody práce přinášejí nezpochybnitelné úspěchy a mnoha ženám pomohly splnit už téměř ztracený sen o dítěti.
Přidat komentář
Knížku mám doma delší dobu a přiznám se, že mě stálo dost odhodlání ji dočíst. A i jsem vlastně přemýšlela jak recenzi pojmu, co o knize vlastně napsat…Předem bych chtěla říct, že jsem se na knížku hodně těšila, slyšela jsem přednášku Helenky a líbila se mi. Má zajímavé názory, svérázný smysl pro humor, značné zkušenosti z oboru gynekologie a jak sama říká psycho-gynekologie. Myslím, že díky ní se řada věcí posunula a o řadě věcí se více mluví. Takže když vyšla knížka s názvem Plodnost a slyšela jsem autorčino krátké info o tom co má kniha obsahovat a že není určena rozhodně jen ženám, které chtějí být matkami a nedaří se, ale celkově pro všechny ženy, řekla jsem si, že váhat nebudu a knihu pořídím.
První dojmy z knihy jsou ohledně zpracování, ilustrací a celkového dojmu…no řekněme, že knížka je trošku stylem možná někde v devadesátkách – zasloužila by si lepší a modernější styl zpracování. Také je nutno říct, že některé zvolené ilustrace, obrazy atd. jsou poměrně morbidní, depresivní nebo lehce řečeno divné…
Kniha popisuje z 90% neplodnost a jen trošku řeší plodnost, tedy, pokud jste žena, která touží otěhotnět a zakoupila byste knihu s tím, že zde najdete poklady z řad rad jak na to, budete zklamaná. Tyto rady jsou na pár stranách ke konci a jsou spíše obecnějšího rázu. Spíše je kniha zaměřena na historii, pohanské zvyky, přirovnání ženy k přírodě, rozbory pohádek, obrazů, soch, Bible apod. Další část je o tom, co vede k neplodnosti žen i mužů v dnešní době – tedy defacto eko krize, pohled na půdu, zemědělství, farmacii, styl chování ve zdravotnictví, hormony, kvalitu vody, vzduchu, kosmetiky, praní a já nevím čeho všeho. Prostě dlouhý a depresivní výčet toho jak je moderní doba na dvě věci..Neříkám, že to tak není... Nicméně mám z knihy pocit, že dříve bylo vše růžové, plodné, zalité slunce a dnes je vše depresivní, neplodné a temné. Myslím, ale že takto černobílé to za mě není…každá doba nese plusy a mínusy pro civilizaci, pro ženy, pro muže…a troufám si tvrdit, že nikdo z nás by nechtěl žít ve středověku nebo jiné době. Neříkám, že to autorka tvrdí, ale z knihy prostě máte takový zvláštní pocit, že dříve bylo ženství na výslunní a dnes je období temna. Osobně si myslím, že cestou je umět si užívat moderní civilizace a zároveň uznat přírodu, harmonii, duši apod. Nikoliv vrátit se do jeskyň (tohle je zjednodušené, ale asi chápete, co chci říct).
Z knihy za mě čiší deprese, temnota a zvláštní záliba v pohanství…ale možná je to jen můj pocit. Historická fakta zde řešit nebudu, nejsem historik a viděla jsem dost komentářů, že je v knize historie překrucována a, že existují jasné důkazy, že jsou zde velké nepřesnosti…tohle nemohu posoudit a vlastně i kdyby byly, není to, proč mám z knihy divný pocit.
Kniha je psána místy hoooodně podrobně a zdlouhavě, jsou zde citovány mnohé studie, na které nejsou odkazy, takže pokud jste pilní čtenáři, co si rádi počtou ještě hlouběji celou studii, budete mít smůlu. Mě osobně to nechybí, já bych se dál nepídila.
Jak tedy vlastně knihu hodnotím? Nevím, asi mě napadá jen slovo depresivně. Jsou zde pasáže, které jsou zajímavé, informace dány do souvislostí a ukazuje myšlenku, že nejsme odtrženi od zbytku světa, že vše souvisí se vším, a to je skvělé. Helenka má bezpochyby nespočet zkušeností, je studnicí vědomostí, ale za mě prostě knížka ne…semináře, přednášky ano, ale knihu více méně nemohu moc doporučit.
Pro koho by tedy kniha mohla být vhodná? Neplodné ženy, které touží po miminku = za mě jedině pokud jsou otrlejší, netrpí depresí a nečekají od knihy řešení, ale chtějí se podívat na kontext a mají rádi historii. Ženy, které potratily = no tady bych doporučila asi jen pasáž o tomto tématu, která je citlivě napsaná, tedy až na fotku mrtvého ptáčete… Ženy, které mít dítě nechtějí = jedině pokud jste s tím opravdu srovnané, jinak z knihy jde jasný pocit, že žena má mít dítě a má chtít dítě, protože to tak v přírodě je. Jde z toho malinko pachuť, že pokud tomu tak není je něco špatně..Gynekoložky a studentky, porodní asistentky apod. = tady za mě ano, myslím, že tj hodně zajímavé rozšíření obzorů, myšlenek a rozhodně to nebude na škodu. A dále pro všechny milovníky pohanství, vhledů do historie apod. (akorát nevím ohledně nepřesností, ale to ostatně jako milovníci historie posoudíte sami).
Uf, tuhle knihu je velmi těžké hodnotit. Zajímavé poznatky a fakta se střídají jak na běžícím pásu s mýty a zavádějícími informacemi, za které by autorka zasloužila nominaci na Bludný balvan... Uvádění zdrojů lajdácké, možná záměrně vynechávané? Za velké množství tiskových chyb a překlepů by zase měl dostat za vyučenou editor. Suma sumárum - zklamání a častá touha knihu odložit a nedočíst.
Nějak nevím co si o knize myslet. Myslím, ze název Plodnost je dost zavádějící a knihu autorka měla pojmenovat Neplodnost! Dozvěděla jsem se mnoho zajímavých informací, ale jako člověk, který se dva roky snaží otěhotnět - žádné příjemné čtení. Problematika HA a způsobu života, apod. je bezesporu na místě, ale je zde 90% knihy věnováno “černé kronice” a 10% je to něco drobet pozitivního. Autorky si však velice vážím.
Jako bývalá porodní asistentka si přeju, aby nám na vysoké někdo dal do ruky tuhle knížku. Pak už jsem nemohla poměry v našich nemocnicích vydržet a přesídlila k psychologii.
Bylo skvělé přečíst si moudrost někoho, kdo má s tématem mnohem víc zkušeností. Kéž by bylo víc takových knih. Kéž by se v té naší krásné vlasti (kde mám občas pocit, že vládne temný porodnický středověk) začalo víc dbát na to, jak přicházíme na svět. Protože jde o hodně.
Knížka se mi nečetla lehce, občas jsem ji musela odkládat, abych to "rozdýchala". Environmentální depresi už mám za sebou, ale nebylo příjemné si ji připomínat. - Nicméně je potřeba zvyšovat povědomí o propojenosti všeho! To je k začátku knihy...
Část o historii, no... Chápu, proč jí autorka zařadila. Bylo potřeba dát tvrzení do kontextu a zřejmě je historie i její koníček. Což je v podstatě důvod, proč jsem to nepřeskočila a přečetla - z úcty k paní doktorce. Nic by se nestalo, kdyby to v knize nebylo, nebo bylo hodně zkrácené.
Kapitola o potratu byla tak nádherně napsaná, že jsem i slzu uronila, ač se mě téma osobně netýká.
V závěru jen řeknu, že pokud jste žena čekající na vytoužené dítě, nečekejte od knihy uchlácholení. Celkově totiž působí dost temně. (Jenomže je to potřeba!) Sama autorka psala, že je z toho už smutná a unavená. A já se jí nedivím, taky jsem. Z knihy je to cítit.
Děkujeme, paní doktorko.
K nakladatelství: OSTUDA!!! Snad na každé druhé stránce je chyba! A kdyby jen jedna! Mezery mezi slovy zřejmě neznají, sazba příšerná. Je mi vážně líto autorů, kteří se nadřou s knihou a pak se musí potýkat s něčím takovým. Člověku, který je za to zodpovědný, bych tuhle odfláknutou "práci" hodila na hlavu. Velká škoda. - Upřímně kdyby se jednalo o beletrii (a ne tak důležitou knihu), tak to v tomhle stavu ani nečtu.
Tak to je sádlo-máslo! Když jsem před lety narazila na pár autorčiných rozhovorů o bezmyšlenkovitém předepisování HA a jejích úskalích, v zásadě jsem s ní souhlasila. Rozvinutí do větší šíře a napsání knihy však tomuto tématu neprospělo, ba právě naopak - ukázalo se, že autorka je zdatná manipulátorka, která si vyzobává z různých oborů jen to, co se hodí pro obhájení jejího světonázoru, aniž by přiznávala také druhou stránku věci. Nemohu sympatizovat (a to hodnotím pouze ty části knihy, k nimž mám co říct - ty části, které se týkají proměn náhledu na plodnost v dějinách, zatímco k medicínským/chemickým/... záležitostem se nevyjadřuji, nejedná se o mé obory). Tolik polopravd, překrucování, zkratkovitosti a mnohdy i vyložených nesmyslů jsem nečekala. Bohužel, spousta čtenářů tuto knihu spolkne i s navijákem, aniž by se sama trochu zamyslela.
Už jen to, že na obálce je Afrodita z Knidu předělaná na těhotnou ženu, dává nápovědu, že tady neůjde o seriózní zkoumání, ale o líbivou iluzi. Proč upravená Afrodita, vždyť by se našlo tolik historických ztvárnění těhotných žen. Ale což, obálka je druhotná záležitost, to nemusí být chyba autora, mohlo ji prosadit nakladatelství.
Zmíním nejkřiklavější nedostatky: autorka trestuhodně motá dohromady plodnost a porodnost, má velmi idealizované představy o minulosti, ať už té vzdálené, nebo i modernější, neobtěžuje se uvádět zdroje přímých citací, poznámky a odkazy na prameny a literaturu se objevují jen občas, když se to autorce hodí a některé zdroje jsou uváděny nepřesně. Schválně si přečtěte jak Sedmero krkavců, tak i pohádku se stejným námětem u Grimmů (a také Babičku - že i myslivec může být voják se autorce asi nedoneslo, přitom myslivecké sbory byly součástí rakouské armády již od 18. století, tedy žádný archetyp myslivce u vojáka), uvidíte, že autorka si vyzobala jen to, co se jí hodilo a zamlčela to, co se neslučovalo s její osobní ideologií. Občas vám postačí i zcela obyčejná wikipedie, abyste zjistili, že s vámi autorka hraje nečistou hru (např. mluví o neexistujících dětech císaře Ferdinanda a Marie Anny, císařovnu Alžbětu uvádí bůhvíproč až pod nadpisem 20. století se spoustou dalších úsměvných nesmyslů - Alžběta se s neplodností nikdy neléčila, naopak, otěhotněla záhy po svatbě a ve dvaceti měla již za sebou 3 porody, pak se naopak snažila dělat vše pro to, aby z manželské ložnice prchla a další děti již neměla, výjimku učinila teprve v době uherské korunovace - takový pěkný příklad regulace porodnosti a strachu ze ztráty krásy v důsledku opakovaných těhotenství už v 19. století a autorka si ho takhle sama pokřiví, mimochodem, Rudolf byl prý nemanželský :-); u dětí posledního vládnoucího císařského páru píše, že se rodily v intervalu 2-3 roky, což je rovněž snadno vyvratitelný nesmysl, stejně jako dvacetiletá neplodnost Polyxeny z Lobkovic (syn se narodil cca 6 let po svatbě). Zcela mimo mé chápání je však především zkratkovité scvrknutí dějin jen na šlechtické rody, jako by šlechta, měšťanstvo i venkovské obyvatelstvo (ještě dále rozdělené do několika stupňů) mělo zcela stejné problémy, zvyky, strategie a porodnost jako urozené/panovnické rody. Zvláště scvrknout renesanci jen na syfilis je směšné, škoda, že si pisatelka nepřečetla třeba Malé dějiny brambor, to by zase za všechno mohly brambory... O tom, jaký vliv měla průmyslová revoluce, potažmo 19. století celkově, na sňatkový věk a proměny porodnosti, naopak vůbec nemluví, ale drží se jakýchsi zkratkovitých iluzí o tom, jak dívce na venkově stačila jedna sezóna tancovaček a šlechtičně/měšťance jedna sezóna plesů... Ať si žije dál ve svých iluzích. Historická demografie se téhle vědě říká a její výsledky jsou bez problémů dostupné, jen by se asi nehodily paní Máslové do krámu. Pakliže považuje za tak důležité porozumění minulosti, musí onu minulost předkládat v poněkud širší podobě, než jen v mezích dnes tolik moderního bláznění po ezo/přírodním životě, který ale se skutečnou přírodou nemá moc do činění (podobné je to třeba se "slovanskými výšivkami"). Takto by se dalo pokračovat dlouho.
V závěru autorka píše, že dnes přeceňujeme detaily a podceňujeme souvistlosti. Asi ano, sama její kniha je toho hezkým důkazem. Souhlasím však s jejím názorem, že se dnes víra v sebe sama a ve své neomezené možnosti (dokážu všechno, co si zamanu) stala novým náboženstvím a neumíme se smířit s prohrou a poddat se tomu, co nám život přináší.
Plodnost
Mám ráda knihy, které aktuální témata (tady plodnost či neplodnost) propojují s historií. Kniha se mi líbila, dozvěděla jsem se mnoho nových informací.