Plameň
Leonard Cohen
Kniha Plameň je básnickým testamentom básnika a speváka Leonarda Cohena (1934–2016) a autor ju pripravoval s vedomím, že to bude posledná kniha, ktorou sa prihovorí svojim čitateľom. Cohen do nej zaradil najnovšie a nepublikované básne a texty piesní, ktoré doplnil výberom básnických a obrazových skíc zo svojich zápisníkov. Ústrednou témou v Cohenovej poézii ostáva až do konca demaskovanie charakteru človeka, v ktorom vidí základnú príčinu bolesti, strachu a nevynútenej tragiky. Výsledné deziluzívne zobrazovanie skutočnosti autor odvodzuje z trpkého poznania, že nádej býva prevýšená beznádejou, že skutok milosrdenstva zatieňuje náklonnosť k zlému a pohnútky k láske nemusia byť vždy vznešené. Básnik nadväzuje rozhovor s Bohom, ktorému adresuje množstvo provokatívnych otázok, a usiluje sa pochopiť vo svojom rozume, svedomí či srdci zložitú situáciu človeka vystaveného dejinnej ľudskej skúške a eschatologickej skúške o spásu. Cohenova tvorba je záznamom osobného zápasu, kde prehry striedajú občasné úspechy a z veľkého pokorenia začína mohutnieť a rásť umelcova výpoveď, ktorej úprimnosť si obľúbili milióny čitateľov a poslucháčov na celom svete. Knihu ilustroval sám Leonard Cohen. Preložil Ján Gavura... celý text
Literatura světová Poezie
Vydáno: 2020 , FACE - Fórum alternatívnej kultúry a vzdelávaniaOriginální název:
The Flame , 2018
více info...
Přidat komentář
K předchozímu výstižnému komentáři od Set123 snad ani nemám co dodat. Knihu jsem četla (spíše náhodně předčítala) v originále, tedy za textem nešlo neslyšet Cohenův specifický hlas a vidět jeho osobnost (nejen z ilustrací). Paperbackové vydání se mnou prožilo pár týdnů - je to na něm znát - a asi ještě nějaký ten čas prožije.
(A samozřejmě některé texty jsem prostě nepochopila nejen kvůli nemateřskému jazyku, ale to ani není třeba... možná jednou).
Traveling light...
Ach, bože, Cohenova poesie, to je něco neskutečného. Patří mezi těch několik málo hudebníků jejichž poetika se přímo dotýká toho nejvnitřenějšího co v sobě mám. Miluji jeho hudbu, opravdu upřímně miluji. A také, očividně, miluji jeho básnické texty. Některé jsou prostě skvostné, zbytek je, pokud ne skvělý, tak alespoň vynikající.
Jeho poetika střídá několik motivů, které se vzájemně proplétají a mísí, nahlížejí se z různých úhlů a hloubek. Hovoříme o lásce a vášni, o samotě a opuštěnosti, o únavě a stesku. Vášeň se tu mísí se smutkem, láska s opuštěností, a tak dála a tak dále. Do toho přidejte nezměrné množství náboženských motivů. Verše si s vámi hrají a nedávají vám v této nekonečné směsi, bouři odpočinek. Jak jednou knihu otevřete a začnete ji, pokud možno nahlas, číst, nelze ji odložit, nelze říct, tak, dnes to stačilo, více si dám jindy. Musíte číst, musíte tančit. Nevím, čím to je, že to mistr Cohen tak uměl, ale uměl to. A já ho proto zbožňuji. Literární teorii neznám, tím méně pak teorii poesie. Nemohu vám nabídnout rozbor. Nemohu říct, proč jsou jeho verše tak… božské. Ale jsou. A to, myslím stačí.
Ale. Dovolte mi ještě pár vět ke konkrétnímu vydání od Arga. Jsem zvyklý, že jejich knihy bývají na dobré úrovni. Také se to kolikrát odráží na ceně, to ale nevadí, pokud kniha svou kvalitou ceně odpovídá. Z této konkrétní knihy kdovíjak nadšen nejsem. Nejde o její obsah, k tomu jsem se výše vyjádřil jasně. Opravdu jde o provedení. Konkrétně dvě věci, které jsou úzce propojeny mne trápí. Jednak, poesie by se podle mne měla vždy, ale vždy vydávat dvojjazyčně. Prostě to tak má být. Poesie je natolik nepřeložitelná, že je fér dávat čtenáři možnost popatřit originál. Když to může výrazně menší nakladatelství Oikoymenh udělat s Dianýskými dithyramby od Nietzscheho v němčině, proč by to Argo nemohlo udělat s Cohenem v angličtině? Navíc pak, třeba u textů písní, není zcela jasné, co přesně autor překládal. Ve zpívané písni se text mnohdy liší od původního textu. Nu a není-li nám text předložen, můžeme, zbytečně, pochybovat o kompetencích překladatele. A k tomu překladateli…
Já vím, že pan doktor Jindra patřil mezi skvělé překladatele, ale… Poesie je takřka nepřeložitelná, jak jsem již napsal. Na její překlad musí být člověk génius a musí mít přirozený talent, srdce tepající v rytmu dané poesie. A pan doktor se jistě snažil a některé texty jsou přeloženy bravurně, jsou prostě skvělé, ale někdy… Někdy ty překlady působí vysloveně špatně, nepovedeně, nevybroušeně. Třeba níže „Intelektuálkou“ citované „If I Didn’t Have Your Love“, což je mimochodem song, který mám od Cohena snad nejraději, se mi zdá přeložen dosti bídně. Mám pro obtížnost překladu pochopení, opravdu. Ale proč tam tedy nedali původní texty?
A dovolte mi také citovat, pro změnu z deníků, myslím, že je to celkem pěkný kousek, tak pro ukázku:
„jdi povědět bratrovi
že rodiny už není
jdi povědět sestřičce
že nic než kurva není
sděl andělům Páně
že Bůh nahoře zmizel
a toužícímu srdci
že s láskou je jen svízel“
Vzpomínka na životní plamen Leonarda Cohena .... a současně také jeho testament ....
Tvorba básnická,písničková i jeho úvahy .... pro jeho příznivce obsažná....
Jeho písně tu zůstaly - a já na závěr uvádím :
Slunce přijít o svůj svět
My pak věčnou noc jen mít
Nezbýt nám už vůbec nic
Proč vlastně žít
Toby byl asi svět
Jak bych ho nejspíš viděl
Nesmět ho tvou láskou
Posvětit
Snad byl víc než jen hlas, snad mu v tom temnu svítí světlo ....
Téměř 5 let po smrti Leonarda Cohena a ani ne 2 týdny po úmrtí překladatele Miroslava Jindry jsem dočetla knížku–dárek; nezvykle v papírové podobě, i kvůli autorovým kresleným autoportrétům. A na této mé větě vidíte, že nejsem ten pravý příjemce lyriky - hned sázím čísla místo pocitů. Jenže: já chtěla čtením zmírnit lítost, že jsem na Cohenův poslední pražský koncert nejela (vždyť ještě bude příležitost, on nikdy neumře), chtěla jsem zkusit, jestli i při četbě uslyším jeho podmanivý hlas, jestli to i v češtině bude fungovat, jestli díky ní (protože angličtinou nevládnu) vstřebám zatím neobjevené životní pravdy. Dostala jsem vše, nejen intimní pocity, ale třeba i silně vyjádřené sexuální touhy a nakonec samozřejmě momentální pocity starého člověka, mozkem a srdcem stále silného. Motivy se opakují, někde se i básně téměř shodují, dokonce je tu jedna v mužské a ženské variantě (ty bych jen umístila k sobě, víc by vynikl úmysl (?)).
Nebylo to pro mě žádné rozloučení, jeho písně budu poslouchat do smrti. Tohle srozumitelné slovo čtené a vedle toho anglické texty zpívané tím uhrančivým hlasem, splývající s působivými melodiemi, to je prostě celistvost, kterou vyhledávám a potřebuji.
Autorovy další knížky
| 1980 |  Víc než jen hlas |
| 1997 |  Nádherní poražení |
| 2008 | Kniha toužení |
| 1998 | Oblíbená hra |
| 2004 | Květiny pro Hitlera |
Já vám nevím, chyba bude asi ve mně, ale ty české překlady jeho písní, které znám, mi zkrátka nedávají smysl. Tak berte to hodnocení spíše jako mé coby čtenáře…