Peloponnéská válka
Jiří Kovařík
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447515/bmid_peloponneska-valka-rIf-447515.jpg
4
13
13
Jako peloponnéská válka se označují dva konflikty, které proběhly v letech 457 až 445 a 431 až 404 př. Kr. Došlo k nim ještě v průběhu války Řeků s Peršany a příčinou, alespoň tak to antičtí autoři tvrdili, byla rozpínavost Athén, nejmocnějšího řeckého městského státu. Obě strany, Athénský spolek a Spartou vedený Peloponnéský spolek, strhly do bratrovražedného zápolení nejen celé Řecko, ale i Sicílii. Se střídavými úspěchy měřily síly v desítkách bitev na souši i na moři, až byli Athéňané pokořeni jak Lakedaimónci, tak sebou samými. Průběh konfliktu i jeho vyústění, které skončilo ovládnutím Řecka Filippem II. a Alexandrem Makedonským, je vzdálený, v nejednom směru se ale podobá velmocenskému soupeření po 2. světové válce…... celý text
Přidat komentář
Pro člověka, co má rád období antiky jako hlavní předmět zájmu z historie velkých civilizací je to rozhodně zajímavé čtení. Líbily se mi určité detaily, které pro mne osobně mnohokrát dokreslily pár prázdných míst v tomto období a to hlavně o povaze konfliktu jako takového. Skvělá práce a rozhodně doporučuji!!!
Když jsem četl komentáře níže došlo mi, kolik důležitých informací v Peloponnéské válce chybí. Namátkou třeba:
Sparťané nebyli morálními vítězi, ale naopak se dopustili neuvěřitelné a hanebné zrady - za příslib peněz prodali maloasijské Řeky Peršanům.
Co se Alkibiadova hodnocení týče, doporučuji Životopisy slavných Řeků a Římanů od Plútarcha. Ten uvádí, že když bylo Alkibiádovi na Sicílii doručeno předvolání před soud, mohl lehce vyvolat vzpouru armády, k čemuž ho někteří velitelé vyzývali. Sám to ale odmítl, na rozdíl třeba od Napoleona, který neváhal použít armádu proti vlastním občanům.
Jako vojevůdce neprohrál Alkibiadés žádnou bitvu. Kombinovaná námořní a pozemní operace u Kyziku patří k vrcholům tehdejšího válečného umění.
Knihu bohužel poznamenaly autorovi zjevné antipatie k Alkibiádovi. Hodnocení této rozporuplné osobnosti bývají různá, ovšem srovnávat jeho řeč k athénským občanům s Hitlerovým projevem v Norimberku, to mi přijde už hodně přes čáru. Navíc je to úsměvné od autora, který je nadšeným obdivovatelem Napoleona. Alkibiades svým strategickým i taktickým uvažováním převyšoval své současníky o parník. Správně pochopil, že v Řecku se válka vyhrát nedá. Jeho plán získat ovládnutím Sicílie nové zdroje a kontrolu nad dovozem obilí nazývá J.K. megalomanským a šíleným. Mě spíše připadaly šílené politické procesy v "demokratických" Athénách proti Alkibiádovým stoupencům, ve kterých byla popravena řada nevinných lidí, ty ale autor odbyl několika větami. Do zajímavostí jsem dal střízlivý názor prestižní The Harper Encyklopedie.
Z větší části bych jen opisoval Rawenův komentář, dodám snad jen to, že už s ohledem na složitost celého konfliktu a desítky různých zúčastněných "polis" by knize velmi pomohl větší počet podrobnějích map. Ty sice v knize nechybějí, ale jejich počet ani kvalita nejsou bohužel dostatečné. Souhlasím také s tím, že jinak velmi zajímavou a také čtivou knihu naprosto zbytečně srážejí pravopisné chyby.
Celkově nelze než doporučit knihu každému, kdo se zajímá o antický svět. A je to také stylový úvod k pochopení toho, jak se mohla málo významná Makedonie stát řeckým hegemonem.
Klasický Kovařík se vším všudy co u tohoto autora očekáváme. Přehledný popis, objektivní přístup a citace z historických pramenů. Jde vlastně o pokračování jeho vynikající Války Řeků s Peršany. Kniha počítá s tím, že jste Válku Řeků nečetli, takže některé informace se zde opakují. Není to ale na škodu. Historie a zřízení Athén i Sparty nebo způsob vedení boje na souši i na moři jsem se zaujetím přečetl znovu i podruhé.
Menší problém v čtivosti vidím ani ne v knize samotné ale v povaze samotné Peloponéské války. Zatímco u konfliktu s Persií byly karty celkem jasně rozdány mezi dvě odlišné strany a kultury a většina bitev se stala nějakým způsobem legendárními, u války Peloponéské jde o válku především občanskou, složenou z velkého množství bitev a šarvátek a dá docela zabrat orientovat se, který městský stát a státeček zrovna bojuje s kým, protože skoro všichni jsou Řekové. Nemluvě o tom, že většina z nich své spojenectví s hlavními "tahouny" války - tedy Aténami a Spartou - klidně i několikrát změnila.
I když se zbraně a způsob vedení válek mění, lidé zůstávají stále stejní a na Peloponéském konfliktu je to krásně vidět. Určitě tak čtenáře zaujme jak Athény prezentující se jako výspa demokracie a kultury, postupně podlehly korupci a nakonec to byly právě ony kdo neustále přikládal pod kotel války až do úplného vyčerpání celého státu. Za zmínku stojí určitě Athénský vůdce Alkibiadés, který by v rychlosti s jakou měnil své politické názory i příslušnost podle toho "kde to zrovna sype" zahanbil i nejednoho dnešního politika. Sparta, i když šlo o militantní "totalitu" nakonec z Peloponéského konfliktu vychází v mých očích tak trochu jako morální a nakonec i vojenský vítěz(berte s rezervou) Samozřejmě je otázkou jak by se zachovali kdyby měli přístup k bohatství jako Athény, ale to je už na dlouhou diskusi. No a když se dva perou až se skoro zničí, třetí se směje a onen smích zaznívá od jednoho mladého vojevůdce z Makedonie...
Shrnuto podtrženo, další pohodová military kniha od skvělého autora. Hvězdičku dolu dávám pouze za velké množství překlepů a chyb v textu(tentokrát už mi to vadilo!). To je bohužel častá slabina Kovaříkových knih, zasloužily by lepší péči. Jinak skvělý zdroj informací pokud začínáte se studiem tématu.
Štítky knihy
války starověké Řecko peloponéská válka
Autorovy další knížky
| 2005 |  Meč a kříž |
| 2005 |  Co v učebnicích dějepisu nebylo |
| 2011 | Válka Řeků s Peršany |
| 2006 | Rytířská krev |
| 2013 | Ludvík XIV. - Život, doba a války krále Slunce |
Peloponnéská válka volně navazuje na knihu Válka Řeků s Peršany z roku 2011. Kniha je napsána přehledně, čtivě a velmi podrobně. Ale několik kapitol bylo (prakticky bez úpravy) převzato z Války Řeků s Peršany, překlepů a chybek bylo celkem dost a Alkibiada autor hodnotil zbyčně přísně. Knihu je možné číst i bez znalosti přechozího dílu.