Paní Bovaryová
Gustave Flaubert
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/292352/bmid_pani-bovaryova-PFc-292352.jpg
4
1907
289
Když si Emma brala Charlese Bovaryho, očekávala život plný luxusu a vzrušení, o jakém čítávala v romantických knížkách. Realita je tomu snu na hony vzdálená - Charles je obyčejný a nepříliš nadaný vesnický doktor a provinční život nepřináší zdaleka tolik vzrušení, kolik čekala. V cestě za svými sny si najde milence a začne život vysoko nad své finanční možnosti, čímž se vydá na sebezničující cestu plnou lží a utrpení. Gustav Flaubert si svým románem Paní Bovaryová z roku 1857 vysloužil okamžité uznání čtenářů i kritiky, dostal se kvůli němu ale i před soud kvůli údajné obscénnosti díla. Román je dodnes považován z ajedno z největších děl francouzské i světové literatury a za základní kámen literárního realismu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , GaramondOriginální název:
Madame Bovary , 1857
více info...
Přidat komentář
Klasický příběh, který popisuje snový život, reálný život a jejich střet. I v dnešní době mnoha sladkých ženských románů se možná najdou ženy, které uvěří té nereálné části bytí. Ale snad jich už tolik naivních není. Život je krásný, pokud si ho krásným uděláme.
Hlavní postava – Ema Bovaryová – se ve svém manželství trápí, ačkoliv má na první pohled vše k tomu, aby byla spokojená. Jenže neovladatelná touha po dokonalé lásce a vášni jí přivádí k šílenství. Právě pro tenhle nápad se mi námět knížky líbil – spousta lidí zůstává nespokojených ve vztahu, touží po něčem jiném, po něčem, co si myslí, že je bude více naplňovat a uspokojovat touhy jejich těla i duše a z toho všeho nenaplnění postupem času vzniká jistá nesnášenlivost k partnerovi. Co mě dále příjemně překvapilo, byla právě hlavní postava – ať už chcete nebo ne, čím víc toho přečtete, tím méně jí budete mít v oblibě. Právě to, že není kladná a místy si říkáte, že je až ubohá, knize dodává na reálnosti. Bohužel ke konci je kniha už trochu více plytká, ale dle mého názoru určitě stojí za přečtení, protože byla v dějinách literatury počátkem něčeho nového a určitě v ní narazíte i na dost zajímavých úvah.
„V hloubi duše však čekala, že se něco stane. Jako námořníci, když jsou v úzkých, se rozhlížela zoufalýma očima po osamělosti svého života a hledala v dálce na mlžném obzoru nějakou bílou plachtu. Nevěděla, jaká náhoda, jaký vítr ji přivane až k ní, k jakému pobřeží ji zanese, zda to bude šalupa nebo velká zámořská loď se třemi palubami, zda bude naložena úzkostí nebo až po okraj plná blaženosti. Každé ráno, když se probudila, doufala, že dnes připluje, a naslouchala všem zvukům, znenadání vyskakovala, divila se, že nepřijíždí, potom při západu slunce, čím dál smutnější, toužila opět po zítřku.“
Krásný příběh, opravdu.. Častokrát jsem litovala Bovaryho, protože ta ženská byla k vzteku :D.
Na dobu vydání nadčasové. Nebudu přísná, knížka mně celkem zaujala. Občas mi ale šla Ema taky na nervy a přišla mi jako absolutně naivní případ pro psychiatra, ale často jsem ji i chápala a ke konci ji měla ráda. Román to sice je, děj a zápletka není nic neobvyklého, ale je to vyšší úroveň románu. Přece jen je to víc, než bla bla bla, trapná zápletka a dojemný, přeslazený konec. Ema psychologicky vypracovaná a ztvárněná dobře. Knihu házím mezi vybrané knihy do povinné četby:=)
Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Krásný a smutný příběh, hrdinku sice spíše nechápu a někdy mě až rozčiluje, ale konec mě vždycky dostane!
Kniha mě moc neoslovila, nejspíš jsem zvyklá na jiné romány. Člověk si ji musí přečíst celou, aby pochopil hlavní hrdinku, kterou opravdu skoro po celou dobu nechápete, proč takové věci dělá. Celou knihu mi byla tak nesympatická , až jsem čekala na její konec (ano, jak kruté). Jedno plus tahle kniha má, a to že po přečtení vás donutí přemýšlet o svém životě.
Klasika, ktorá sa nehodnotí inak ako 5 hviezdičkami. Povinné čítanie, ktoré dnes už asi bežných ľudí nudí, ale v tej dobe to skrátka všetko bolo tak :-) Mne sa práve z tohto dôvodu takéto knihy páčia...
Kniha zpočátku poutavá a čtivá, byla jsem z ní nadšená. Ale zhruba v polovině mě začala docela nudit, měla jsem pocit, že je jakoby "nadstavovaná" a omílá se tam neustále jedna věc dokolečka. Nevím proč, ale uchvátil mne konec, konkrétně ta pasáž, kde Ema na smrtelné posteli promlouvá s Bovarym.
Knížka je to výborná, to jo. Ale postavu Emmy opravdu nesnášim. Má v podstatě všechno, ale opustí rodinu, hodného manžela a svoje dítě, které vůbec neměla ráda, kvůli pár románkům.... Flaubert udělal dobrou práci...
Námět nebyl špatný, ale jazyk, kterým bylo dílo psané, mi moc nesedl... Kniha by mohla být o polovinu kratší a z příběhu by přesto nic nechybělo...
O ženě, která jde proti společenským konvencím, a trpí za to depresemi, kdy jí ze zoufalství nepomůže ani bezmocný farář.
Tuto knihu jsem se rozhodla přečíst na základě toho, že to byla jedna z částí mé maturitní otázky, kterou jsem si kdysi vylosovala. Musím říct, že mne kniha nezklamala .. jen nevím, komu bych jí doporučila a zda by se vám také líbila .. ale já dávám 4 hvězdičky :-)
Souhlasím s komentáři níže. Přesto má kniha svůj význam a patří k tomu lepšímu ze své doby - tedy ze seznamu povinné literatury :-) Ema byla skutečně ve své podstatě nedospělá a neschopná normálního života. Je s podivem, že se nezabila už dříve - byla znuděná vším, i sama sebou, takže je zvláštní, že to vydržela na zemi tak dlouho :-))
Leon, já a Rudolf, tak nějak by mohl znít podtitul této báječné knihy o mravně upadlé ženě, která se svou věčnou nespokojeností a neukojeností přivede do záhuby. Paní Bovaryová je vlastně takový buben, na který vypravěč hraje - ta žena je svým způsobem prázdná, což o to, ale duní to hezky! Vzbuzuje střídavě lítost, sympatii, zuřivost a pohrdání, čímž se zařazuje mezi velmi životné, uvěřitelné postavy.
Popisné pasáže mi nepřipadly nějak přemrštěné, vzhledem k době vzniku je jich tam přiměřeně. Možná spíše méně. Žádný Victor Hugo se opravdu nekoná! A pro obrazotvornost zůstává místa dost, obzvláště v rychlejších pasážích.
Román stojí nad dějinami, je nadčasový. Flaubert si zahrál na proroka a úspěšně identifikoval těkavý osobnostní typ, který bude převládat sto padesát let po napsání knihy, tedy v naší smutné době. Zábava, nestálost, útěk před zodpovědností! To, co bylo v polovině 19. století šíleným výstřelkem, který šokoval celý literární svět, je dnes normou. A vůbec: zajímalo by mě, jestli se náhodou lidé nevymezují proti Emě tak ostře i proto, že sami bovarismem trpí. Kdoví?
Tři hvězdy za to, že tahle klasika mě nenechává do dneška v klidu - jak se proboha mohla stát tak oblíbenou? Je fakt, že pokud máte chuť spáchat u téhle knížky už po několikátém pokusu o "dočtení" sebevraždu, asi na tom něco bude. Jediné co se mi líbilo, bylo několik posledních stránek. Možná že z euforie že to mám konečně za sebou, možná jsem hrdince bolestivou smrt přála.
Kniha se musí přečíst opravdu celá, aby čtenář pochopil hlavní hrdinku. Zpočátku ji nechápe, nemá ji rád, ale postupem času si ji až zamiluje. Je to smutný příběh o ženě, která toužila zažít víc, ale doba jí to nedovolila.
Štítky knihy
nevěra 19. století zfilmováno Francie francouzská literatura rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 1973 |  Paní Bovaryová |
| 1959 |  Citová výchova |
| 1920 | Salambo |
| 2004 | Byli jednou dva písaři |
| 1929 | Pokušení svatého Antonína |
Jelikož je to klasika,tak jsem si ji koupila apřečetla...celkem se mi líbila,ale asi se mi více líbil film......