Pán se stará
Josef Prokeš
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/422658/bmid_pan-se-stara-KWt-422658.jpg
5
29
29
Kniha Josefa Prokeše, vyhledávaného kněze, duchovního doprovázejícího, skauta a horolezce, vede čtenáře k novému pohledu na víru. V krátkých textech se zabývá celou řadou závažných křesťanských témat, k nimž přistupuje s otevřeností, poctivostí a autenticitou, přitom ale s důkladným vzděláním a duchovní zkušeností. Otevírá tak prostor k hlubšímu promýšlení, ale též radosti, která se z opravdové víry rodí. Jako červená nit se knihou vinou citace z exhortace Evangelii gaudium, jež ukotvují Prokešovy úvahy ve směru, který vytyčil pontifikát papeže Františka. Josef Prokeš je kněz českobudějovické diecéze. Studoval na papežské univerzitě Gregoriana obor Nová evangelizace. Věnuje se pastoraci mládeže, je diecézním duchovním rádcem skautů. Ve volném čase rád leze po horách (naposledy v Ekvádoru).... celý text
Přidat komentář
Četl jsem ji tak trochu za domácí úkol, než jsem se měl setkat s autorem a dostal jsem od obou mnohem víc než jsem čekal. Pro někoho, kdo se musí neustále prát s vlastní arogancí a přezíravostí vůči ostatním je to velice užitečná kniha, stejně tak jako je užitečné se setkat s autorem. Kniha opřená o Evangelii gaudium papeže Františka se čte snadno, snadno se odkládá a zase otvírá a končí podněty pro sebezkoumání, kvůli kterým je lepší ji nikdy nezakládat příliš hluboko do knihovny. Měla by být pořád po ruce.
Krásná kniha. Velmi jemná. Citlivě a s rozvahou překládané úvahy o životě naší církve. Líbí se mi, jak s jemně a s respektem vůči tématům autor popisuje českou církev a předkládá návrhy na nové cesty ve světle exhortace (spisu) Evangelii gaudium papeže Františka.
Jsem moc ráda, že jsem ji četla. Forma - krátké úvahy- i způsob psaní mi dokonale vyhovovaly.
Knihu se rozhodně nepokoušejte přečíst na jeden zátah. Až budete mít čas a chuť přemýšlet nad sebou, nad svým okolím nebo nad církví, tak ji otevřete a přečtěte si kapitolu, podnětů vám k tomu dá víc než dost. Pepa Prokeš tu dělá to, co mu jde ze všeho nejlépe - ukazuje jak se víra může propisovat do našeho života, a nutí nás nad tím přemýšlet.
Když jsem si knihu půjčovala, ani jsem netušila, jak pečlivě ji budu číst; většinou nemívám ke sbírkám úvah až tak blízko. Nicméně v některých místech mi právě v tuto chvíli velmi zarezonovala, a tak jsem si ji opravdu užila a pročetla několikrát. Asi klíčové téma pro mne bylo kreativní prožívání... ale každý si v tom může najít své...
Autora znám osobně z doby, kdy ještě působil v mém rodném městě (tedy ho pamatuju ještě jako hnědovlasého), takže si pro tentokrát dovolím být zcela neobjektivní.
Pepa je hluboký, přemýšlivý a citlivý člověk a má slušný dar slova. S radostí jsem proto přijala informaci, že vydal svou prvotinu - co jiného než úvahy a povzbuzení, které mu tak skvěle jdou. Eseje stojí a padají na osobnosti autora a tato kniha stojí na vpravdě pevných základech. I když by jí hlubší editorská práce neuškodila - našla jsem tam několik stylistických chyb.
Jako doplněk doporučuju Pepova videa na YT kanále Poutní místo Lomec. A knihu samozřejmě doporučuju k přečtení.
Libí se mi způsob, jak autor píše a uvažuje. Věřím, že to bude fajn člověk a dobrý kněz. Měla jsem ale trochu problém knihu dočíst, je určena v podstatě jen katolíkům a to ještě těm, kteří jsou s církví "srostlí". Většina úvah se týká katolické církve a jejího fungování. Člověka mimo církev více osloví např. knihy Ladislava Heryána ze stejné edice Portálu, které se daleko více zabývají běžnými lidmi a každodenním životem.
Pro mě důležitý příspěvek nakl. Portál do jeho ediční řady Spiritualita. Katolický kněz Josef Prokeš zřejmě napsal svou prvotinu. Obdivuhodné, jak kvalitně. Přes určitou fádnost fotky na obálce. Ke knize sahám den co den. Na chvilku, ke čtvrthodinovému rozjímání. K tomu je knížka jako dělaná: její krátké kapitoly stavbou připomínají homílie. Písmo svaté, výklad nebránící se osobním vsuvkám, citát z Františkovy papežské exhortace Radost evangelia, z níž Prokeš vychází a což je důvodem naléhavosti jeho textu. Namátkou témata: Pán se stará, Radost evangelia, Nespoutaný Bůh, Odvaha překročit sám sebe, Tajemství nedostatku, Církev jako pole Boží lásky. Není, co více dodat.
Výborné rozjímání o konstituci papeže Františka Evangelii gaudium v situaci naší církve a naší vlasti. Josef Prokeš dává dost podnětů na zamyšlení se nad tímto textem v naší situaci a v našich podmínkách.
Mrzelo mě jen, že kniha není příliš stylisticky propracovaná. U začínajícího autora to lze pochopit, na druhou stranu tady mohl hodně pomoct dobrý redaktor. A to už ani nemluvím o překlepech a dalších chybách, kterých určitě taky mohlo být v knize méně. Za redakční práci tentokrát nemůžu nakladatelství Portál úplně pochválit.
Nejvíce na mě zapůsobila otázka autorovy profesorky:
"Vezmi si vaši Českou republiku. Máte tam tak zajímavý začátek křesťanství. Tolik světců. Také reformace u vás probíhala nevšedním způsobem. A když si vezmeme éru komunismu. Tolik věřících laiků, kněží a řeholnic, kteří opravdu obstáli. Dokázali být věrní Kristu i během pronásledování. Po revoluci máte zase velmi zajímavou zkušenost se sekularizací. Proč o vás v dnešní Evropě není více slyšet? Co vlastně teď jako církev v České republice řešíte? Čím se zabýváte? Vždyť s historií, poklady a zkušenostmi, které nesete, byste mohli být lídři hledání nových cest křesťanství v Evropě. A zdá se mi, že Evropa vás teď hodně potřebuje. Je přece jasné, že je nutné hledat, jak dál žít křesťanství v postmoderní době. A protože si myslím, že jste vybaveni tolika věcmi, které by mohly pomoci celé Evropě, trochu se divím, jak to, že o vás není víc slyšet."
Z autora je cítit velká osobnost. Ve svém vyprávění je velice skromný a čistý. Přímo to z něj vyzařuje a je radost číst tuto knihu. Ale kniha vybízí hodně k přemýšlení, takže se čte pomaleji. Já jsem si ji dávala asi měsíc vždy kousek před spaním. Proto mi i déle trvalo než jsem knihu přečetla.
Chodívala jsem do kostela v Č. Budějovicích, kde sloužil mše P. Josef Prokeš, směla jsem s ním prohodit pár slov, vím, že je to moc fajn kněz... A tak jsem měla docela vysoká očekávání. I tak jsem z textu nadšena, občas jsem byla dojata, občas mi běhal mráz po zádech.
P. Josef Prokeš totiž nemaluje církev narůžovo, a přece o ní píše s láskou i pokorou.
Tak jsem zase zakusila radost ze čtení i radost z vlastní víry, jakkoli občas kulhá na obě nohy.
Jako člověk, který je „chladný ve víře“ jsem na představení P. Josefa Prokeše, do žabovřeského kostela Panny Marie Pomocnice, vstupoval bez většího očekávání. Dojmy z Žabovřeského rozmlouvání však ve mně rezonovaly natolik silně, že jsem sáhl po představené knize. Domnívám se, že žádná kniha vám nemůže změnit život. Ostatně každá transformace vyžaduje jistý čas, a pokud má být pravdivá, pak musí vzejít jedině z vlastního srdce. Co vám ale naopak dát může, je jiný úhel pohledu. Známý citát Saint-Exupéryho, „Co je důležité, je očím neviditelné“ tak dostává zcela reálný obrys. Pozorný čtenář si díky této knize může vyzkoušet, jak lze vnímat slova vnitřním pohledem. Určitě doporučuji všem, už z toho důvodu, že kniha není cílena na nějakou konkrétní skupinu jako třeba Nevyžádané rady mládeži od M. Váchy, ale je spíše pobídkou k dialogu.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Pán se stará |
| 2020 | U ambonu |
| 2022 | Svátost smíření ve světle Ducha svatého |
| 2021 | Novéna k svatému Josefovi |
Výborná kniha, určená především lidem uvnitř katolické církve, vhodná pro pomalejší (a rozjímavé) čtení. Vychází z apoštolské exhortace papeže Františka Radost z evangelia, ale autor se nebojí úvahy o křesťanství a církvi prokládat vlastními zážitky a vzpomínkami, díky čemuž se text snadno a příjemně čte (v tom mi připomíná knihy P. Heryána). Nejvíc mě nadchla kapitola Nevyslyšená modlitba.
Měla jsem tu čest zúčastnit se i jedné přednášky P. Prokeše a vím, že je to moudrý a zapálený kněz, který má rozhodně co říct. Jeho prvotina to jen potvrzuje a já moc doufám, že bude psát dál.