Paměť mojí babičce
Petra Hůlová
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/524044/bmid_pamet-moji-babicce-65250ae7406d7.jpg
4
742
742
Autorka využívá zevrubné znalosti mongolských reálií a působivou formou fiktivních osobních vzpomínek tří generací žen jedné rodiny dává nahlížet do složitých rodinných i mezigeneračních vztahů v tradiční pastevecké rodině kdesi v Mongolsku, kde se stýkají vlivy ruské i čínské a kde život je velmi tvrdý. Zatímco matka se z tradičního prostředí nikdy nevytrhla, její dcery měly různý osud, nahlížený střídavě očima každé z nich, i očima zástupkyně nejmladší generace, která už vyrůstala ve městě a tradičnímu životu se zcela odrodila. V příběhu se tak postupně odkrývají nejen jejich různým způsobem rozvrácené životy, ale i rozpad tradičních hodnot a vztahů v rodině. Autorka nechává na čtenáři, co z kontextu postupně pochopí a vytváří tak zdání autentičnosti, přičemž jí pomáhá nejen forma, ale zejména propracovanost a domyšlenost detailů tohoto složitého rodinného příběhu.... celý text
Přidat komentář
Příběh z Mongolska, s mongolskými výrazy, kterým jsem nerozuměla. Je napsán z pohledu několika žen a mne neuchvátil. Snažila jsem se, ale nedočetla jsem asi k mé škodě. Možná se k románu časem vrátím ...
Slibné téma, exotické kulisy, nadšené ohlasy čtenářů a moje velké očekávání. Možná proto to neklaplo. Místy syrový příběh o životě tři žen se trochu točil v kruhu, nimravě rozebíral zivotni dno postav. Chyběl mi moment, kdy knihu nemůžu odložit a hltám řádky dál nehledě na čas.
Uzasna kniha, ktera bere dech...uz dlouho jsem nic neprecetla tak rychle...vzhledem k tomu, ze se tato kniha objevila na nasem vysokoskolskem seznamu povinne literatury, bala jsem se, ze pujde o dilo s premirou filozofickych myslenek a podobne...ale tato kniha me uchvatila svou surovosti, nesmirne zivym jazykem a neotrelymi metaforami!!! Stoprocentne plny pocet hvezdicek ????
Měl by to být ideální mix podle mého gusta: Dálný východ, drsná všednost, ženské hrdinky, různé pohledy, spisovatelka sympatickou vrstevnicí, přísliby poetického jazyka. A přesto jsem tuto knihu někde ve dvou třetinách vzdal, což se stává málokdy. Prvotina 22leté autorky v reáliích cizí kultury je ambiciózní počin, ale při četbě jsem nenašel nic, v čem bych našel zalíbení. To se prostě může stát. Minuli jsme se.
Jedna z nějkrásnějších knih za poslední dobu. Nádherná tématická stránka románu (intergenerační otázka, rozpor mezi tradicí a moderností, střet mužského a ženského principu), neuvěřitelně nádherný jazyk (skvělá slovní zásoba, poetická přirovnání, dobarvení děje použitím místně příslušných slov cizího původu), zasazení děje do mongolských reálií bez přesně vymezeného časoprostorového rámce. Úžasná kniha.
Svým syrovým jednoduchým stylem kniha autenticky vtáhne do temnoty mongolských plání a špíny velkoměsta. Neuvěřitelné, že ji nenapsala autorka z Ulanbátaru, ale tehdy 22letá česká studentka. Teda až na tu "-ej" češtinu a nemongolská přirovnání typu "jako čamrda", to mi rvalo uši (oči). Drsné dílo, které se co se stylu týče lehce čte, ale těžce na čtenáře dopadá.
V našich vodách je tato kniha doslova zjevením. Příběh z Mongolska, s mongolskými slovy, výrazy a napsán z pohledu několika žen mě překvapil a dostal. Tato kniha asi nebude pro každého, ale já ji mám moc ráda. Petra Hůlová se parádně blýskla.
Kniha mi prišla do rukou v pohnutém okamžiku, možná i proto mě tak oslovila. Dědeček v sedmdesátých letech na koni procestoval Mongolsko a z těch dob nám zbyly dvě fotky. Nic víc.
Ve chvíli, kdy jsem na svou stěnu přidala mapu Mongolska se smělým plánem 4000 kilometrů cesty napříč, přišla Petra Hůlová. Blesk z čistého nebe.
Hned první věta mi přišla jak z jiného světa: "Když je u nás doma šoró a kolem geru...". Jo, říkala jsem si. To je přesně ono.
Žádný cestopis nečekejte. Krásné obrázky sice přijdou, ale musíte si je tam najít a počkat na ně. Nečekejte vyprávění evropské cestovatelky. Je to procítěná zpověď mongolské ženské a nic víc. Nebo spíš nic míň.
Kniha o tom, jak je kdo hluboko v ... a jak si ostatní myslí, že jsou na tom líp, a přitom jsou tam taky... Pro mě děsně depresivní, točící se v kruhu. Jediné plus popis prostředí, které neznám.
Neobyčejně sugestivní příběh vyprávěný z různých pohledů žen jednoho mongolského rodu a napsaný velice barvitým jazykem. Je zřejmé, že autorka mongolské reálie dobře zná a proto je kniha tak působivá. Cena Magnesia Litera jí právem náleží. Skvělý čtenářský zážitek.
Opravdu pěkná kniha, popisující život jednoho mongolského rodu z pohledu několika jeho žen. Je velmi zajímavé, jak na různé věci mají tyto ženy různý úhel pohledu. Ze začátku jsem měla trochu problém s nespisovným jazykem, ve kterém je kniha napsaná- sama spisovně nemluvím, ale psané slovo mi prostě sedí víc spisovné. Rychle jsem si ale zvykla. Pokud se vám tato kniha bude líbit, neváhejte a kupte si i další knihu od této autorky Stanice tajga.
Čtvrtá hvězdička za reálie o Mongolsku. Kdyby to bylo zasazeno jinam, asi bych se s tou knihou strašně trápila. Takto jsem se alespoň dozvěděla něco o vzdálených krajích.
Skvěle napsaný a odvypravěný příběh o drsném, bezútěšném životě několika generací žen jedné rodiny v drsném Mongolsku. O ztrátě tradic, naivitě, velkém očekávání a ještě větším zklamání. Tradiční život v mongolské stepi na první pohled možná neláká, ve srovnání s “moderním” městem a ztrátou rodiny se jeví jako výhra a sám Burchan by to potvrdil. Ve dvaadvaceti napsat něco takového je až neuvěřitelné a zbývá jen zatleskat a přidat pět hvězd.
Po dlouhé době konečně kniha, která má spád a není to brak. První strany pro mě byly trochu kritické stran jazyka a množství cizích slov, ale to se poddá a knížka se čte dobře... i když děj nijak pozitivní není.
Petra Hůlová zcela nevšedním, poetickým jazykem a s přiléhavými příměry popsala těžký život několika generací jedné chudé mongolské rodiny. V Mongolsku pár měsíců žiju a přiznám se, přečíst knihu před svým odjezdem, odjížděla bych sem se zdaleka méně lehkým srdcem. Příběhy všech hlavních protagonistů, asi bez výjimky, jsou neveselé, či spíše hrozné, bezútěšné, deprimující, ať už žijí ve Městě nebo na venkově, v Rudejch horách. Život, který Hůlová zachycuje, je krutý a nelítostný. A to od počátku až do samého konce. Závěrečné stránky už čtu spíše diagonálně, už tuším, že životy v knize mají svůj řád, ale jako by šly odnikud nikam. Těžko uvěřit, že to není dílo životem protřelého Mongola/ky.
Autorčina práce se slovy famózní, mnoho moudrých přirovnání podtržených hovorovými i autentickými mongolskými slůvky, k tomu drsné prostředí mongolské stepi, střet vesnických tradic s moderním městem ... prostě exkluzivní zážitek.
Štítky knihy
ženy česká literatura rodinné vztahy Mongolsko mezigenerační konflikt Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2002 |  Paměť mojí babičce |
| 2008 | Stanice Tajga |
| 2019 |  Zlodějka mýho táty |
| 2006 | Umělohmotný třípokoj |
| 2014 | Macocha |
„Nikde nemaj takovýhle hrozící město, který z gerů stahuje plstěnou plachtovinu a oblíká je do rozpukanýho betonu. Který se panelama dotýká oblaků a gerama vrůstá do posvátný nekonečný stepi.“
Velké překvapení! Vůbec bych si netipla, že mě jednoduchým, prostým jazykem přiblížené osudy jedné mongolské rodiny tak moc „chytí“. Petra Hůlová se pro mě stala objevem letošního roku :-).
Co jsem očekávala? Každodenní příběhy vyprávěné 5ti ženami z tří generací jedné mongolské rodiny.
Co jsem dostala? Naprosto originálními, neotřelými, nápaditými a nesmírně zajímavými jazykovými prostředky vyprávěný příběh. Je jeden: jedna rodina – jeden příběh, mění se jen perspektivy, úhly pohledu jsou různé, vždy totiž záleží na tom, kdo se dívá, a každá z těch 5ti žen se dívá trochu jinak, a tak i vidí něco, někdy trochu a někdy radikálně, jiného ...
... všechny se vystřídají v roli vypravěčky, všechny popisují ohromující kontrast mezi tradičním polokočovným životem ve stepi, mezi starými rituály a tradicemi, životem v malém místním komunitním centru (nebo centrální, či centralizované, vsi, jak to chcete nazvat) a životem ve Městě, se všemi jeho destruktivními účinky, kde ne každý dokáže obstát, protože realita života v něm je natolik „fantastická“, jako v dost divokých snech, zdá se totiž, že čím víc informací o okolním světě získáte, tím míň jste najednou schopní mu porozumět ... a rozlišit krutou realitu.
Co pak nejvíc vyzdvihuji, je text samotný ... nepřetržitý proud myšlenek ... vypořádávající se s realitou, roztříštěný ve vzpomínkách, ukazující často na skrývanou touhu po svobodě a vlastním názoru.
A úplně nejvíc se mi pak líbí naprostá jazyková přirozenost textu ... je velmi spontání (i díky původním mongolským výrazům, které neruší, naopak, dodávají textu právě na přirozenosti, hledat, co který výraz znamená opravdu nemusíte ... z kontextu většinou záhy, celkem přirozeně, pochopíte).
Vyprávění je to pak na jedné straně empatické, a až naivní, ovšem na té druhé, ... cítíte určitou necitlivost, povrchnost až frivolnost s dost značnou dávkou drzosti, behozhlednosti, vulgárnosti až obscénosti. Jako celek to pak působí, jako velmi rafinovaný text, který jen vypadá, nebo se tváří, trochu naivně, ale vůbec takový není, těch variant, jak se k textu postavit je víc, stejně, jako úhlů pohledu z kterých je vyprávěn (minimálně 5, ale, když budete hledat, je jich tam víc, co postava, to další alternativa :-). Osobní zážitky a názory na proběhlé události se tak všechny různě prostupují, jsou vzájemně porůznu konfrontovány, ale především, všechny spojené dohromady ... relativizují pravdu, a tak, to co je skryto uvnitř a můžete jen tušit ... musí, ovšem leze na povrch dost neochotně, a ví, proč ...
Že tahle útlá knížka je prvotina, mi v podstatě vyrazilo dech ... netradiční kulisy ji pak udělaly výjimečnou, s Petrou Hůlovou jsem se tak určitě nesetkala naposledy :-).
„Ten příběh jsem slyšela mockrát. Mockrát mi ho matka vyprávěla (…) tak jsem si zas lehla, kolenama stiskla deku a dýmovym otvorem pozorovala nebe, který bylo tak modrý a nehybný jako kus nalepený látky. Jako kdyby na vrchol geru někdo připlácnul chatak.“
... „Asi se taky těšila na malýho bátara, na vnuka, a Ojuna bylo obyčejný holčičí mimino jako my všechny před ní.“