Oligarchie
Scarlett Thomas
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447896/bmid_oligarchie-dur-447896.jpeg
3
31
9
Nataša, dcera ruského oligarchy, se ocitne v anglické internátní škole. Svět místních studentek ovládá přísná hierarchie, poruchy příjmu potravy a posedlost Instagramem. Nataša brzy zjistí, že ředitel školy se k těm nejštíhlejším studentkám chová jinak než k ostatním. Zatímco ona tráví čas se spolužačkami u jezera a ve stájích, několik dívek dostane od ředitele pozvání, aby se zúčastnily speciálních hodin u něj doma. Na chodbách internátu se ozývá příběh o princezně Augustě, bílé paní, která se zamilovala do neurozeného muže a utopila se v jezeře. Dívky toho o ní ale moc nevědí. Ani jedna o druhé. Když Natašina kamarádka záhadně zmizí, začnou se její spolubydlící chovat ještě podivněji. S pomocí svých spolužaček posedlých dietami musí Nataša zjistit, co přesně se stalo, přežít a zachovat si zdravý rozum.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 2020 , HostOriginální název:
Oligarchy , 2020
více info...
Přidat komentář
Nepochopila jsem, co je na této knize humorné. Překlad knihy pokládám za velmi slabý - český jazyk mívá jiný slovosled a špatné pochopení významu překládané věty často vede k neporozumění a chaosu. Stále se opakující stejná slova a věty odrazují od dalšího čtení. Taky by mne zajímalo, jak je v předloze napsané slovo "šukat". Velké zklamání.
Myslím, že téma by mělo teoreticky potenciál, ale zpracování bylo takové....no. Teenagerky jsou charakterove těžko uvěřitelné a osobnostne takové ploché. Kdyby se někde přidalo a někde ubralo, mohlo to být buď slušné krimi, tragikomedie nebo román. Takhle to byla podivná splacanina...
Doufala jsem, že to bude něco jako záhada nebo horůrek (Kde zní zpěv krkavců)... a dostala jsem podivnost plnou holek s poruchou příjmu potravy. Hm. Nic moc.
Konečně jsem pochopila, co většina těch lidí, kteří recenzovali tuhle knihu, myslí tím zvláštně psaná. Ten styl psaní mi opravdu nesedl! Na zadním přebalu knihy můžeme najít opěvující větičky jako “jeden z nejvtipnějších románů za poslední roky” či “zábavná a inteligentní satira”. No tak já vám tedy nevím, co ty lidi četli, ale pravděpodobně jsme nemohli číst stejnou knihu. O satiru se možná jednat může, ale ty takzvané velmi vtipné a chytré pasáže jsem tam bohužel nikde nenašla. Jediným bodem, který by se dal nazvat jako úsměvný, je snad návštěva dvou “odborníků” na soukromé škole, kdy dívkám vysvětlují, jak se chovat v určitých situacích, a co je pro ně zdravé, a co naopak není- tato část ale není popsána nějakým brilantním humorným způsobem, ale spíše velmi směšně, kdy sami nevíte, jestli se máte smát, nebo z té hrůzy spíš plakat :-D. Sečteno podtrženo, jednalo se o knihu, které jsem se měla vyhnout obloukem a rozhodně jsem se poučila, že zajímavá anotace a vyzdvihující recenze na přebalu knihy opravdu nezaručují její kvalitu. Jdu se tedy raději vrátit k Povstalecké trilogii a tohle dílko nechávám pěkně za sebou!
Oproti jiným knihám tady Scarlett Thomas pluje hooodně po povrchu, k tomu žádná pořádně rozepsaná scéna, jen různé střípky dějů. Postavy pro mě byly ploché a těžko uvěřitelné. Možná už je autorka stará na téma, které se točí kolem patnáctiletých holek. Kdyby příběh postavila na oligarchii a blokchainech a naroubovala ho podobně, jako to udělala v PopCo, asi by to pro mě byl intenzivnější literární i informační zážitek.
Tohle bylo tak strašně divné, nijaké a všelijaké, že vlastně vůbec netuším, co o knize napsat.
Ústředním tématem se zdála být anorexie mladých děvčat na soukromé škole pro bohaté, která však chátrá a není zrovna v úplně reprezentativním stavu. Dejme tomu, že jsou tam děvčata, jejichž rodiče nevydělávají miliony zrovna legální cestou.
Jazyk, kterým je kniha napsána, odbočky, skákání z přítomnosti do minulosti a následně do budoucnosti bez zjevného upozornění čtenáře občas zmate, občas příjemně překvapí, ale dohromady mi to prostě nehrálo. Už si přesně nepamatuji, kolik hlavní hrdince je. Tuším něco kolem 15 let. A přesně taková kniha je. Jako byste si na stránky promítli to, co se dnes takové teenagerce odehrává v hlavě. A není to zrovna moc pěkné.
K autorčině stylu si člověk buď cestu najde nebo ne. Já jsem bohužel ten druhý případ. Pokud ale máte rádi divno příběhy, jděte do ní.
IG: @hanybooks
Musím říct, že styl psaní mi vůbec nevyhovoval, různé myšlenky a situace se rychle střídaly a já jsem ztrácela přehled nad celým dějem. Kniha se zaměřuje na témata jako anorexie, nefungující rodina, sebepoškozování, manipulace s jinými lidmi, mafie... a na mě těch témat bylo moc. I když mi kniha příliš nesedla, bylo fajn si tuhle jednohubku přečíst jen tak na zamyšlení se nad dnešním světem.
Pod rouškou sarkastického humoru, ironie a velké nadsázky je v této útlé knize ukryto spoustu závažných témat. Přiznám se, že jsem zprvu tápala, jak to vše autorka myslí, ale když jsem to pochopila, měla jsem husí kůži. Je to velmi originální náhled do světa soukromých internátních škol a bohužel si myslím, že mnohé z knihy se může stát. Máme zde poruchy příjmu potravy, ruskou mafii, elitářství, svět sociálních sítí - to vše zachyceno s tragikomickou nadsázkou. Čím více se do příběhu noříte, tím více si uvědomujete, že je to vlastně velice děsivé a hlavně nebezpečné. Myslím si, že díky stylu psaní, který autorka zvolila, by kniha opravdu mohla oslovit cílovou skupinu – teenagery, a ti by se tak mohli seznámit s mnoha palčivými a současnými problémy. Zároveň si však myslím, že je to kniha i pro nás dospělé, já jsem každopádně velice ráda, že se mi dostala do rukou a určitě jí jednou nabídnu k přečtení své dceři.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky
Štítky knihy
poruchy příjmu potravy jezera internátní škola
Kniha Oligarchie je v
| Přečtených | 44x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 72x |
| Chystám se číst | 38x |
| Chci si koupit | 7x |
| dalších seznamech | 1x |
Tý jo, tak to bylo hodně špatný.
Obálka mi v knihkupectví přišla úplně boží, zajímavá byla i anotace + na zadní straně najdete doporučení odkazující na inteligentní satiru a unikátní humor, což mi přišlo jako dobrá kombinace.
Humor knihy je ovšem tak brilantně schovaný, že jsem ho vůbec nenašla. Doslova knížka neobsahuje vůbec žádné vtipné scény.
Postavy jsou karikatury skutečných lidí, děj je nelogický a pitomý... a upřímně vůbec nechápu, proč něco tak nesmyslného a hloupého vůbec napsal. Možná aby na hodinách tvůrčího psaní měli lektoři co ukazovat jako fakt špatný příklad.