Něžná píseň
Leïla Slimani
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/342476/mid_nezna-pisen-bHv-342476.jpg
4
180
48
Najmout si pro své dvě malé děti stálou chůvu je pro skromnou pařížskou domácnost Myriam a Paula finančně takřka neúnosné. Je to však jediná možnost, jak Myriam umožnit to, co potřebuje stejně jako vzduch a vodu: prosadit se v náročné profesi advokátky. Po počátečním ostychu a zdráhání mladí manželé zjišťují, že chůva Louise převrátila jejich život naruby. Totiž teprve tato hypervýkonná, pečující, vždy dokonalá hospodyňka dokázala v jejich bytě vytvořit opravdový domov – nejen pro jejich děti, ale i pro ně samotné. Postupem času však prohlubující se vzájemná závislost chytí trojici do pasti. Pokus o únik z ní vyústí v drama.... celý text
Přidat komentář
Ze začátku jsem knihu hltala, ale postupem času byl děj nudný víc a víc. Postavy byly chladné a vše tak nějak bez emocí..
Je dobré vědět, jak je to jinde. I když si myslím, že autorka zachytila jen špičku ledovce.
V úvode sa dozvieme čo sa stalo a potom sa rozvíja dej pred udalosťou. Čítala sa veľmi dobre, pretože som chcela vedieť dôvod, aj keď vlastne úplne vysvetlený nebol. Zaujalo ma, aký vzťah mala Louise k cudzím deťom a k svojej dcére.
Takže, kniha až také umelecké terno nie je. Ale štýl písania vás prinúti zostať pri knihe a zhltnúť ju za pár hodín. Je to hrozivé, pohnútky sa nevysvetľujú, je na vás ako si to interpretujete a že prečo sa stalo to, čo sa stalo. Inak, francúzski autori sú špecifický v tom, že ľudské nedostatky dokážu vo svojich dielach popísať najnechutnejšie.
Prázdný život vyprázdněný až na doraz a zhroucený do pomyslné černé díry ze které po překročení horizontu událostí už není cesty zpět a která dostředivě vtáhne a zničí i to, co je v dosahu.
Na začátku knihy se dozvíme, co se stalo a zbytek je odpovědí na otázku, jak se něco takového mohlo stát.
Čin popsaný v úvodu visí nad čtenářem jak Poeovo kyvadlo, které se pomalu a jistě přibližuje.
LS píše stručně a věcně. Ke svým postavám přistupuje bez předpojatosti, neomlouvá je ani neobviňuje, jen detailně pozoruje, asi jako entomolog brouky.
Je autorkou velmi ženskou, obě její knihy reflektují mateřství a ženství z ne zrovna líbivého a ne lichotivého pohledu.
Její hrdinky jsou patologicky vyšinuté mimo to, co je považováno za normální - přesto jsou uvěřitelné a zažívající situace a stavy, které známe i ze svých "nevyšinutých" životů. Tím jsou znepokojivé.
Těším se na její další knihy.
Provokativní. To je podle mne hlavní kvalita, pro kterou byla kniha oceněna Goncourtovou cenou.
Provokuje svým klamavým názvem, krutosti je v ní víc než něhy. Provokuje hned prvním odstavcem, který stanovuje, jakým způsobem budeme číst zbytek knihy, čemu budeme věnovat pozornost, po čem se budeme pídit. Provokuje svým odtažitým, nezaujatým stylem, který „nenadržuje“ žádné z postav - vůči všem je autorka stejně nekompromisní, všechna hlediska jsou si rovna a je na nás, ke komu přimkneme víc, komu budeme spíš věřit. Provokuje svou nejednoznačností. Máme ji číst jako thriller, držící nás na dvou stech stránkách v napětí, proč došlo k děsivým událostem z úvodu? Jako kritiku třídního systému a národnostních stereotypů (přistěhovalkyní je v příběhu Myriam, ženou francouzského původu Louise)? Nebo jako podobenství o touze lidí, kteří nikam nepatří a jsou většinou společnosti jen trpně tolerováni, po zviditelnění (sama autorka příběh připodobňuje k pohádce o zlém vlkovi)?
Nejsem si jist. S určitostí ale vím, že si mne kniha svou strukturou, svým zároveň laskavým i drsným stylem podmanila a že mne zejména tematizací toho, co nám dává a bere rodičovství, zasáhla na velmi citlivém místě, protože o něčem podobném teď sám hodně přemýšlím.
„Něco v něm zemřelo a nebylo to jen mládí a bezstarostnost. Už nebyl postradatelný. Kdosi ho teď potřeboval a on se s tím musel vypořádat. S otcovstvím si přisvojil zásady a jistoty, to, o čem přísahal, že nikdy mít nebude.“
Pěkná kniha s pěkným a dobře nastartovaným začátkem. Bohužel postupně se však stává nudnější a nudnější a nakonci jste vyloženě zklamaní, protože jste očekávali víc.
Pro mě podprůměr. Čtenáře kniha chytne od první kapitoly, ale postupem stránek napětí a děj upadá. Nejhorší je asi autorčin styl, jakým je kniha vyprávěna (četla jsem v aj překladu, český překlad je doufám lepší.) Strašně moc popisných pasáží a monotónních vět.
Nedočteno, vzdáno asi v polovině a už i to byl výkon. Kniha je psána podivným stylem, bez napětí, bez emocí, je to jen popis děje, aniž by nás autorka chtěla nějak vtáhnout do příběhu a vykreslit blíže postavy v knize. NUDA a zřejmě pokus "napsat to jinak, umělecky". Je to asi první kniha, u které mám chuť dát to nejhorší hodnocení, ale protože jsem hodná a bylo by mi to líto, dám jednu hvězdičku (i vzhledem k tomu, že dle hodnocení tady jsou i čtenáři, které kniha zaujala, třeba jen já tomu nějak nerozumím...)
Kniha je velmi čtivá, ale téma přeci jen dost pochmurné. Přesto jsem dočetla až do konce, ale moc nedoporučuji slabším povahám...
Psychologický thriller na jeden večer. Neoslnil, nebyl strhující ani napínavý, žádná překvapení se nekonala. Měl však v sobě okamžiky, které dokázaly zahrát na city a vzbudit úzkost. Děj plyne pomalu, lehce, ale pod povrchem se jako struna napíná Louisin psychický stav vykreslovaný v drobných detailech a záchvěvech. Mně takové klouzání po povrchu věcí s vědomím, že někde dole se to pomalu přepíná a hroutí celkem vyhovovalo. Dokázalo mě u knihy udržet.
Páčilo. Mám mierne výhrady voči sk prekladu, ale príbeh, hoci aj nie celkom s originálnym námetom, je podaný veľmi sugestívne - niektorým čitateľom môžu chýbať vyostrené emócie, akčné thrilleroidné scény a zvraty a najmä jednoznačný morálny postoj. Ten autorka zámerne nevysloví a podobnosť s Hanekeho filmami, naznačená v komentári nižšie, je myslím na mieste.
Vcelku povedený, tak trochu jiný psychologický román/thriller. Možná Něžná píseň na první dojem může působit banálně, ale v podtextu a náznaku se jedná o komplikovanější román, který klame textem, který působí dost odtažitě a snaží se k postavám přiblížit spíš jistou povrchností pohledu a skrze rádoby nedůležité detaily než hutným psychologickým ponorem. Drobnokresba Louise pak ukazuje, jak nenápadně postupují některé duševní poruchy a že i pod maskou "obyčejné" rozladěnosti a melancholie se může skrývat něco vážnějšího. Z textu je znát i určité sociální hledisko formující chování postav. Proto také množství klišé, které tu ale funguje dobře. Celkově lehký nadprůměr a příjemné "odpočinkové" čtivo v rámci jinak často dost zběsilých a překombinovaných thrillerů. Tady vše ubíhá velmi, velmi pozvolna. Text na mě působil jako scénář k Hanekeho filmu.
Palivo se nechal nachytat a to se nestává často!
Jako zkušenej čtenář dávno vím, že ceny nic neznamenají. Například jagermeister stojí jen 40Kč a je to daleko lepší věc než třeba Lambordžíny za 13 000 066Kč. A přesto, vidím Gonkurtova cena, tak jsem to přihodil do nákupu.
Lejla Slimáková napsala o tom, jak chůva zavraždí dvě děti. To není spojler, páč to Slimák napíše v první větě. Nu dobře, říkám si, holka to vykecala takhle dopředu, tak teď uvidíme, že to asi bylo jinak, možná ji to našeptali mimozemšťani nebo to udělal někdo jinej, třeba otec, nebo soused, nebo Jon Bon Jovi. Nezapomínejte, v literatuře je možné cokoliv!
Jenže ouha - místo nějakejch twisterů jak z KFC, Lejla Slimáková se drží svého příjmení a jako slimák popisuje, jak si rodina chůvu najala a jak se mezi nimi postupem času vytratilo přátelství. NUDA jak Brno plus ještě Prostějov a Domažlice. Nezajímavou, banální a ohranou psychologickou vějičku tak musíme protrpět, přičemž se nám Slimáková vlastně nesnaží říct ani nic hlubšího - že v tom někdo hledá rozdíl mezi střední třídou a podobný hlemzy, lidi už jsou vážně na palici.
Stejně tak kniha není ani šokující nebo děsivá - já mám už pocit, že snad knížky čtou a komentují jen babičky, páč si nedovedu představit, koho jinýho by to mělo šokovat. Za celou knihu chůva v podstatě nic neudělá a když ji ve finále začně šplouchat na karbit, tak to prostě skončí.
Já nevím, ale tohle je sranec. Vlastně ani nevím, proč dávám hvězdu. Možná proto, že jsem v euforii, že jsem tu nudu přežil.
Psychologický rozbor toho “proč”. Ale pro mě jen strohý popis, nedokázala jsem se do knihy ponořit.
Brutálny začiatok, ktorý už prvou vetou naznačuje obrovskú tragédiu. Ale ako k nej došlo?! Po prvej strane som knihu nemohla pustiť z rúk a prečítala som ju na jeden dych.
Uspávanka je vyčerpávajúca. Emočne ma dostala. Smutná kniha, a áno, aj svojim spôsobom desivá. Trošku mi to pripomínalo Dvere od Szabó (nepodelenie sa o pocity, vzťah zamestnanec-zmestnávateľ, nenahraditeľnosť).
Neodporúčam mladým mamám a najmä tým, ktoré hľadajú opatrovateľky. Námet je však aktuálny. Kto vie, koho si púšťame do rodiny, k deťom, k tým najzraniteľnejším? Nerovnocenné vzťahy, vzájomná závislosť, sila peňazí, a áno, aj predsudky, výchova a spôsob života vo Francúzsku mi pomohli dodržať si odstup, lebo inak by som to stupňujúce napätie nevedela vydržať.
Obálka je v slovenskom preklade nádherná.
Zaujímavá psychologický román, ktorý ma síce iba 150 strán, ale niekedy viac netreba. Podľa popisu ma kniha popravde nezaujala, no vrámci dlhej chvíle som ju otvorila prečítala si úvodnú vetu, ktorá ma prinútila prečítať si úvodnú stranu, potom aj druhú, a potom vlastne celú knihu. Málokedy sa stane, že príbeh začína koncom, obzvlášť ešte takým brutálnym. Po prečítaní prológu skutočne nechcete vedieť, čo sa stalo, ale chcete to zúfalo pochopiť a tak čítate, až kým sa nedostanete za pár hodín na poslednú stranu. Knižku odporúčam všetkým, ktorí sa radi ponárajú do hlbín ľudskej psychiky.
V Něžné písni se už na první straně dozvíme, čeho se chůva dopustila a v ději spějeme retrospektivně až k tomuto okamžiku. Začátek je určitě velmi slibný, pomalu se stupňuje mrazivá atmosféra a pocity odcizení. Co začalo jako výborný vztah mezi rodinou a chůvou se brzy mění a vkrádají se pocity nepochopení a podezírání. Druhá polovina knihy trochu ztrácí dech a samotný závěr asi leckoho neuspokojí. Osobně jsem měla pocit, že se s žádnou postavou nedá ztotožnit. Myriam i Paul působí dojmem, že si sice přáli rodinu, ale nehodlají ani jeden slevit ze svých nároků. Zkrátka si pořídili děti jako všichni ostatní, ale péči o ně rádi svěří někomu jinému, aby snad nepřišli o nic z vlastních ambicí. Paul se snaží nedávat najevo, že jej představa rodiny dusí a Myriam raději dobrovolně tráví večery v práci, aby svému šéfovi dokázala, jak je loajální. Mezi manželi a Louise je propastná sociální nerovnost, která odhaluje dva zcela odlišné světy. Zatímco Louise žije ve staré plesnivé ubytovně s rozbitou sprchou, Myriam plýtvá jídlem a penězi a na Louise bere falešné ohledy. Z Myriam jde cítit způsob, jakým se považuje za nadřazenou a lepší než Loiuse. Ani sama Loiuse však není vyloženě kladnou či pozitivní postavou, z její minulosti se moc nedozvídáme, snad jen to, že dětinsky ignoruje dluhy, které zdědila po manželovi a nesnáší vlastní dceru, která je v knize popisována jako nějaká divná zrůda. Je to až jakýsi paradox, že Loiuse hlídá děti a sama nebyla schopná vychovat svou jedinou dceru, která by si jistě také zasloužila lásku. Možná Loiuse nikdy nezažila láskyplné vztahy, nebo je psychicky nemocná, to se ale čtenář s jistotou nedozví.
18. září 2017 je v Praze autorské čtení a diskuze s autorkou. Chtěla jsem "být v obraze", nu což na začátku knihy jsou mrtvé děti a po celou dobu není "odtajněno" proč. Nebo jsem nezvládla čtení mezi řádky. Způsob vyjadřování autorky byl čtivý, ale myšlenku, kterou zřejmě Leïla Slimani chtěla předat, jsem ztratila
Štítky knihy
zfilmováno francouzská literatura chůva marocká literatura
Autorovy další knížky
| 2017 |  Něžná píseň |
| 2019 |  Sex a lži |
| 2021 | Země těch druhých: Válka, válka, válka |
| 2018 | V lidožroutově zahradě |
| 2022 | Ruční práce |
Moje první seznámení s autorkou a určitě ne poslední. Ne zcela obvyklé téma podané tak, že čtenáři zůstává spousta prostoru pro vlastní myšlenky a hodnocení situace.
Kniha nepodsouvá žádné své názory, nesoudí, jen vypráví o změnách ve fungování jedné rodiny v důsledku příchodu chůvy. To čekání, co a proč se stane, je pak o to zajímavější, že se autorka nesnaží aktivně budovat napětí, ono totiž narůstá samo, protože tušíte, že směr, kterým se vztahy v knize ubírají, nebude ten správný.