Nevědění
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/483655/bmid_nevedeni-Fjz-483655.jpg
4
421
84
Česká emigrantka Irena žije ve Francii od svého útěku z Československa po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. V roce 1989, kdy sametová revoluce svrhne vládnoucí Komunistickou stranu Československa, se Irena po dvaceti letech života v emigraci rozhodne vrátit do svého domova. Během cesty se náhodou setkává s emigrantem Josefem, který byl v Praze krátce jejím milencem.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Kniha zahrnuje kunderovské úvahy na téma “návrat z exilu”. Byla určena francouzským čtenářům, exil byl pro ně historicky nepoznaný, a tedy zajímavý úkaz a teď po 30 letech přichází i k nám, dnes už také nikdo nezažívá exil, nucenou izolaci od domova. Proto je zajímavé pronikat do hloubky Kunderových otázek. Zamýšlí se nad rozdílným pohledem na minulost, pohlíženou optikou poznané historie. Nad neexistujícími vzpomínkami, nad tím, jak každý vidí minulost jinak, podle svých fragmentů paměti. Jak jsou tyto fragmenty paměti nekompatibilní mezi lidmi, kteří se 20 let neviděli, nemohli spolu sdílet vzpomínky. Jak hledí lidé, kteří zůstali, na navrátilé exulanty. Jak se míjejí a nezajímají. Ti co zůstali, se cítí poškození, protože museli dělat ústupky režimu, na exulanty hledí se závistí jako na svobodné ptáky. Exulanti nemohou v paměti vydolovat nic, žádné vodítko na cestě k dávnému domovu. Lidská paměť je selektivní a variabilní nespolehlivá věc.
s Kunderovými romány to mám tak, jako když otevřu pytlík se slanými oříšky: čtu a čtu a nejde přestat, i když je člověku už těžko a možná ho rozbolí žlučník, musím dorazit až do konce, až zůstane jen štiplavá pachuť na horním patru a špatné svědomí
Čtenářská výzva DK - prvé setkání s autorem a náhodné. Hned mě nevtíravě a nenápadně nutil k rozhovoru... , navrhoval témata, stále má, co říci a najednou jsem nebyla sama.
Přestože má nárok na svůj zasloužený klid, vyhledává bezpečný kout, chápu. Často se očekávání nenaplní, říkám : prozatím. Nevzdávám se svého bláznovství, i když mi znepříjemňuje pohled na realitu a bolí to. Chápu i tebe.
Nevěděla jsem, že je nějaká Kafkova cena, ale dostal jsi ji. Nikdo na tebe nezapomněl, měj s námi trpělivost, občas se i do zrcadla podíváme. Ještě jsme ho vzteky nerozbili.
Doporučuji, něco tam je.
Příběhově slabší než většina Kunderových románů, ale co není v příběhu je v esejích a úvahách, kterými je tento relativně krátký román doslova prošpikován. Velmi hutné a k zamyšlení, klidně to mohla být kniha esejů na téma emigrace, nostalgie, domov ve svých různých podobách a variacích. Někdy je to možná až příliš zkratkovité, což je typické pro "pozdního" Kunderu. Odklon od dlouhých souvětí a delších úvah i vsuvek ke kratším a o to hutnějším kapitolám ve výsledku trochu narušuje plynulou četbu (není to tak plynulý tok vyprávění jako třeba Nesnesitelná lehkost bytí nebo Nesmrtelnost) a dělá z ní víceméně sled obrazů, k jejichž podstatě je někdy dost těžké proniknout. Ale chápu to a je to zas trochu jiný Kundera. Výborně to na konci shrnula Sylvie Richterová, když o Nevědomí píše jako o nejjednodušším, ale zároveň nejneuchopitelnějším autorově románu. Doporučuji především skalním a otrlým Kunderovým fans. Těm, co Kunderu moc neznají, nebo s ním začínají, bych tenhle sice útlý, ale hutný štyk spíš nedoporučil.
Celkově román, ke kterému se asi ještě někdy vrátím, je tam spousta úvah k zamyšlení a možná vyžaduje Nevědění zkušenějšího čtenáře a tím nemyslím zkušenějšího co do počtu přečtených knih, ale spíš čtenáře, který má už něco odžito, a který má třeba i podobnou zkušenost. V tom je, myslím si, podstatná síla všech pozdních Kunderových románů, včetně podceňované Slavnosti bezvýznamnosti.
Kunderu mám ráda. Jeho knížky stojí za to číst. Krásně napsané, vystavěné, celé to funguje jako skvělý celek.
Je to vynikající. Po všech stránkách. Opravdu román světové úrovně. Je dobře, že to vyšlo česky. Konečně.
Výborná kniha. Moje první čtení od tohoto rozporuplně vnímaného autora... a totálně předčila očekávání. Brilantně vystavěná, ani věta zbytečně...Přetéká smyslem. Takhle si představuju číst něco nového. Má ohromit.
Čas, paměť, skutečný domov, vnitřní osamělost a nezájem vnějšího světa o náš osobní příběh ... několik z témat Kunderova románu o pokusech o návrat. Jako obvykle se náhodně protínající příběhy skutečných postav prolínají s abstraktními filozofickými otázkami o obecné podstatě jevů - motivů ladících s jejich příběhy. A domněnky a předpoklady o steskem trpících emigrantech zde ukazuje stejně liché jako vynucenou snahu navázat na přerušenou, už neexistující minulost se svými zdeformovanými vzpomínkami ... protože život už je jinde.
Tentokrát nějak smutnější, odevzdanější a soucitnější demiurg Kundera.
Konečně. Na překlad tohoto titulu jsem se hodně těšil. Že se jej dočkáme až v roce 2021, tedy 21 let po napsání originálu, je však bídné. Inu, máme jej a můžeme se přeci jenom radovat.
Musím říci, že Anna Kareninová předvedla velmi dobrou práci s překladem. Dalo by se říci, že v jistých pasážích jsem měl i pocit, že to psal sám Kundera. Lépe to snad ani nešlo.
Co se týče myšlenky a příběhu, žasnu. Netuším, zda je česká společnost, jenž je poměrně kriticky vyhraněná vůči Kunderovi, připravená na dílo, ve kterém právě pojednává o tom dvojím světě. O světě doma a tam. Tam, kde jsem kdysi někým byl, ale už nejsem. Úžasný náhled do duše emigrantů a jejich rodinných příslušníků, kamarádů a blízkých, kteří zůstali v rodné zemi. Je fascinující, jak se cítili Irena a Josef při návratu do Česka naprosto ztraceni. Jsem rád, že na naší scéně to ztracení konečně někdo vyzdvihnul. Jsem o to rád, že to byl právě Kundera, který s ním má bohaté zkušenosti.
Díky za toto dílo a skvělý překlad. Kunderův odkaz je nesmrtelný.
Po zklamání z jalové Slavnosti bezvýznamnosti ("Na tohle jsme tak dlouho čekali, až to autor dovolí přeložit?") si u mě Kundera napravil reputaci - tohle už se aspoň podobá jeho klasickým českým románům (škoda, že to nerozepsal do většího rozsahu).
Já byl z Nevědění nadšený, přiznávám, že nekriticky. První české vydání románu bylo pro mě událostí, autor debutoval v roce 1953 a já si můžu na podzim 2021 přečíst jeho ,,novinku“ v den uvedení na trh.
Dílo nepovažuji za autorovo nejlepší, určitě si zaslouží seriózní rozbor, kritické ohlasy jsou na místě. Souhlasím s tím, že vydání přišlo pozdě a že Kunderovy francouzské romány měly vycházet v českých překladech souběžně s překlady do ostatních řečí v ostatních zemích. Jedině tak bychom mohli autorovu tvorbu vnímat v kontextu české literatury 90. či nultých let, zpětně to už neuděláme. Kvůli té dlouhé pauze ve vydávání znal český čtenář tvorbu jen do Nesmrtelnosti (1988), což znesnadňovalo to od šedesátých let věčně se táhnoucí tlachání o Kunderovi, zároveň to ale to tlachání přiživovalo. A co si budeme, celé ty roky tlachal kdekdo. Od roku 2020 Kundera opět vychází, hodně čtenářů však mezitím zemřelo a nedočkalo se. Pro novou generaci (tedy třeba i pro mě) představují Nevědění i Slavnost bezvýznamnosti už jen uzavření díla, jistým způsobem atavismy, kdy do literatury vstoupí něco, co důvěrně z minula znáte (protože autor Nevědění v sobě nezapře autora Žertu, autora Směšných lásek…), dlouho to tady nebylo a nejednou bum, je to tady, ale je to něco, což už je tak trochu staré. K textu samotnému však nemám žádných výhrad, protože jsem autorovi uvěřil a pohled do duše člověka bez domova považuji v Kunderově případě za velmi působivý.
Pro nás, kteří jsme na delší dobu neopustili svoji rodnou hroudu, je kniha velice poučná. Kundera ukazuje na "jednodychých" osudech emigrantů jejich vykořeněnost. Děj je velice triviální, ale hlavním obsahem knihy jsou četné filozofické otáky, úvahy a neodpovědi týkající se zejména, ale nejenom odchodů a návratů. Potěšující je propojení s osudy archetypálního emigranta Odyssea. Vřele doporučuji jako stravu pro mozek!
Přečteno na jeden zátah. Ne, nejsou návraty, když jednou odešel jsi. Výborně popsány pocity exulantů či emigrantů návratu ,,domů". Nikdo jim neklade otázky. Naprosto chápu, že tato kniha napsaná v roce 1999 mohla vyjít u nás až v roce 2021. I to o něčem svědčí. Doporučuji.
Nezvyknem sa namotávať na knihy cez knižné odporúčania vydavateľstiev, ale keď som v decembri počula podcast Knižný výber od Artfora a o slovenskej novinke od Kunderu, tak ma to zlanárilo jedna radoť. Téma o emigrácii, nostalgii, o vzťahoch, ktoré dome zanecháme, o zjavnom nezáujme domácich o našom živote v zahraničí- boli veci, ktoré dôverne poznám aj ja, a to som nemusela emigrovať, stačí, že dlhodobo nežijem na SR. Kundera do krátkej stranáže, okrem samotného deja, prepašoval množstvo úvah a svojich postrehov. Krásne čítanie a určite si nechávam v knižnici, pretože sa k nej budem chcieť vrátiť znova a premýšľať nad týmito témami!
Román? Pamflet zapšklého nenávistníka Čechů. Dočteno se sebezapřením. Slabé myšlenkami i literárně.
Už dlouho se chystám na Žert, ale dostala si mi do rukou tato kniha jako dar a tak jsem přeskočila a jsem velmi unesena nevědomím Nevědomí... Je zajímavé jak přes 20 let vydaná kniha se dostane do Čech až nyní, ale chápu proč .. vše má svůj čas .. těším se na další knihy a tuto doporučuji
Psaní Milana Kundery mi prostě sedí a jsem přesvědčená, že je to jeden z nejlepších současných spisovatelů. Na jeho knihách je něco, co mě uchvacuje a po celou dobu čtení ve mně rezonuje. Možná je to vypointovanými větami, možná introspektivními úvahami, které se propojují s postavami. Pocity popisuje citlivým způsobem, že nelze než s postavami soucítit.
Při čtení se mi do hlavy vkrádaly spousty otázek a nechávaly mě dlouho přemýšlet. Román splňuje to, co by měly splňovat ty nejlepší knihy, obohacuje.
„Tady začíná nedorozumění: nemají stejné vzpomínky; oba si z jejich setkávání uchovávají dvě nebo tři drobné situace, ale každý má své; jejich vzpomínky se nepodobají; nepotvrzují se; a i kvantitativně jsou nesrovnatelné; jeden si na druhého pamatuje víc, než si on pamatuje na něj; jednak protože kapacita paměti je u každého jednotlivce jiná (což by bylo ještě přijatelné vysvětlení pro oba z nich), ale také (a to je trapnější si připustit) protože jeden pro druhého nemá stejný význam.
Ještě předtím, než jsem si přečetl knihu, přečetl jsem během času několik hodnocení, recenzí této knihy. Ale nevím, zdali tyto recenze knize prospívají. Já měl pocit, že čtení bude těžká kláda, veliká filosofie. Není tomu tak (ale možná jsem pitomec a tu pravou hloubku jsem nepochopil..). Podle mne je tato útlá kniha velmi čtivá. A vlastně
i zábavná. A myslím si, že jen těžko někdy někdo napíše více o pocitech emigranta. O vztahu těch, kteří odešli k těm, kteří zůstali. A těch, kteří zůstali k těm, kteří odešli.
Nádherná kniha!
Přece jen to Milanu Kunderovi nedalo - a sepsal dílo o dopadech emigrace....
Dílo k zamyšlení - o stesku ze ztráty domova, ale také o možnosti návratu ....
Čas utíká a život nečeká - takže ten, kdo se vrací je jiný člověk ... a to, co nachází není stejné ....
Proloženo úvahami o Odysseově návratu /nebo nenávratu / a vzpomínkou na verše Jana Skácela ....
Když jsem mladý, ještě nevím .... a později už není možnost změny ....
Nostalgie - ale i smíření s osudem ....
Štítky knihy
vzpomínky exil domov 90. léta 20. století čas exulanti návraty domů
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
čtu poprvé publikaci od tohoto autora, zabývá se emigrací české emigrantky Ireny, velmi zajímavé podání, pan Kundera jí doplňuje i svými poznatky z atiky a postupně i dalších událostí, jsem velmi spokojený