Nejsem jako vy
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/87_/87064/bmid_nejsem-jako-vy-bTc-87064.jpg
5
1097
1097
Jacob Hunt je jen zdánlivě obyčejný teenager – exceluje v matematice, má hodně černý smysl pro humor a nenávidí nepořádek. To, co má navíc, je Aspergerův syndrom, formu autistické poruchy. Je neprodyšně uzavřený ve svém vlastní světě. Snaží se být jako všichni ostatní, ale netuší, jak by to měl udělat. Jednoho dne je za podivných okolností zavražděna jeho lektorka Jess a chlapec s uhýbavým pohledem je rázem prvním podezřelým. Byl by schopen vraždy? Kdo se k němu dokáže dostat natolik blízko, aby poznal pravdu?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , Ikar (ČR)Originální název:
House Rules , 2010
více info...
Přidat komentář
Velmi zajímavé propojení psychologického románu s detektivní zápletkou. Velmi se mi líbily kapitoly psané z pohledu různých osob, které tak daly vyniknout rozdílu mezi vnímáním "normálního" člověka a člověka s Aspergerovým syndromem (patrné zejména v rozdílnosti Jakoba a jeho bratra Thea). Kromě hlavní zápletky knížka přináší i cenný podnět k zamyšlení - jak se cítí dítě, jehož sourozenec je jakýmkoli způsobem problematický, a proto vyžaduje 100% pozornost rodičů, kteří pak už nemají čas, sílu a možná si ani neuvědomí, že stejnou péči potřebuje i jejich zdravé dítě. Co se týče závěru knihy, uvítala bych epilog.
Podle mého nejlepší autorčina kniha, ale ubralo jí umělé protahování děje. Řešení dějě bylo zřejmé po několika stranách a to, že postavy po celou knihu nekladly logické otázky a nevyužívaly možností, které byly v knize nastíněny...!
Průměrná detektivka z velmi neprůměrného prostředí. Jak to bylo doopravdy jsem věděla snad v třetině knihy. Přesto jsem si jí velmi užila, popisy života s Aspergerem byly velmi poučné. Souhlasím, že doslovný překlad - Domácí pravidla - by knize, vzhledem k obsahu, slušel mnohem víc. Nicméně doporučuji k přečtení.
Kniha mě velmi zaujala. Pravdivá diagnóza autistů s Aspergerovým.syndromem, projevy lidí s tímto syndromem a jejich chování vše zasazené zasazená do detektivního příběhu. Napínavé až do konce, i když tušíte jak se bude děj vyvíjet přesto čtete se zaujetím a neodložíte knihu až na poslední stránce. Je to pohled do jiného světa a s autistickými dětmi se můžeme setkat často. Je třeba o jejich chování vědět co nejvíce, abychom je dovedli pochopit. A myslím, že tato kniha nás v ledasčem poučí. I když je příběh smyšlený, projevy jsou popsány odborně.
Moje první setkání s autorkou, vyprávění z pohledu jednotlivých postav mi trochu připomínalo styl N.Hornbyho, kterého jsem také objevil nedávno. Snad jediná výtka k překladu názvu knihy. Myslím, že by mu slušel spíš doslovný překlad originálu, tedy Domácí pravidla. Protože pravidlo "Starej se o svého bratra, máš jen jednoho" vlastně celý příběh vystihuje a je to jediné z pravidel, které se Jacobovi nedařilo viditelně plnit a bylo i, podle mého názoru, hlavním motivem toho co udělal.
..... jsem šťastná, že nemám dítě s Asperg. syndromem, ale ke knize: poutavá, poučná, napínavá, prostě má všechny vlastnosti čtivé knihy.
Skvěle napsaná kniha s brilantně vybraným tématem. Rozhodně skvělé na čtení, dějově i stylově a taky na pochopení lidí s AS, že AS není to stejné jako autismus. Mě osobně tahle kniha hodně pomohla v nejistotách mého života. Doporučuji!
Kniha mě zaujala hlavně v tom, jak podrobně vykresluje Aspergerův syndrom. Samotný děj je dobrý, konec dost nečekaný...
Příběh se mi velmi líbil. Nemám ráda klasické detektivky. Velmi mne zaujalo nahlédnutí do světa autistů.
Další kniha od této autorky je stejně čtivá, dobře napsaná a s dech-beroucím dějem jako její ostatní díla. Akorát musím přiznat, že tentokrát mě konec nepřekvapil - i když myslím, že to byl přesně autorčin záměr, aby čtenář sám přišel na to "jak to vlastně bylo" a pak při čtení prožíval frustraci z toho, že se k tomu nikdo nemůže dopátrat. Bylo to famózní. Knihu jsem četla opravdu jedním dechem a vyvolávala ve mě mnoho rozporuplných pocitů.
Obdivuji autorku, že se zhostila takto odvážného tématu jako je autismus. Části z pohledu Jacoba se mi líbili asi nejméně, jelikož hlavně na začátku mi přišlo, že autorka hodně tápe a neví jak se s "Jacobovým světem" popasovat, i když se jí nedivím. Přestože si v dnešním světe lidé myslí, že už rozumí skoro všemu, tak do hlavy druhým lidem vidět nedokážou ať je to autista či ne. :)
Nejvíc se mi líbilo asi to, jak kniha ukazovala některé z mnoha "krutých pravd" dnešní společnosti - např. jak člověka vyvede z míry rozhovor s člověkem, co nedokáže lhát čili mluví jen pravdu a je upřímný. Podle mého hodně k zamyšlení. Stejně jako kolik metafor vlastně v běžném hovoru používáme, aniž by jsme si to uvědomovali. :)
Také je skvělé, jak i takovéto vážné téma dokáže autorka obohatit humorem.
Co ale na knihách od Jodi obdivuji nejvíce je, že dokáže na věci pohlížet snad ze všech možných směrů. :) Nic není jen černobílé - tedy,... jak pro koho.
O autismu jsem slyšela jen okrajově, zato o Aspergerově syndromu nikdy. O to víc to pro mě bylo velice zajímavé čtení, místy úsměvné, třeba, jak se mu snažili v jeho žlutý den obléknout sako, kravatu, košili... :-) Představila jsem si v tu chvíli Dana Nekonečného :-) . Líbilo se mi, jak byl zpracovaný soudní proces. Knížka se mi moc líbila.
Knížka se mi velice líbila byla čtivá, a byla napsaná na velmi zajímavé téma, aby se člověk vžil do situace matky, bratra a samotného kluka s Aspergerovým syndromem jak on vidí svět a že je zcela odlišný od toho našeho. Vřele doporučuji čtenářům které tento problém zajímá.
Kniha to byla hodně zajímavá, myslím, že ten příběh sám o sobě byl až druhořadý, že především autorce šlo o to, ukázat nám svět lidí, kteří mají Aspergerův syndrom, ukázat nám jejich svět ticha, vylíčit jejich mnohdy marnou touhu o navázání přátelství, popsat nám jejich zcela zvláštní způsobu myšlení a komunikaci s okolním světem, který jim mnohdy tak málo a velice obtížně rozumí... Snaha autorky o to, abychom si uvědomili, že takoví lidé mezi námi jsou a my bychom se měli snažit jim pomáhat , když mnohdy nemáme schopnost jim zcela porozumět.
Ta kniha mne poučila a zase mne kousek posunula v poznávání něčeho o čem jsem doposud jen slyšela , ale vžít se aspoň trochu do světa těchto lidí jsem vůbec neuměla.
Také si na autorce cením, že příběh opravdu propracovala, že všechno konzultovala s řadou odborníků, tím je kniha přesvědčivější a věrohodnější. A co mne nejvíce zaujalo, že nechávala text číst dívce Jess, která touto poruchou trpí a dala na její pocity a rady co v textu opravit a že vlastně díky této dívce mohla vytvořit postavu Jacoba tak věrohodně.
Konec divný , docela zklamání... I když samozřejmě nelze autorce upřít snahu seznámit čtenáře s problematikou Aspergrova syndromu. Dozajista to musí být náročné jak pro nositele této diagnózy, tak pro jeho okolí.
Autorce jsem připočetl jednu hvězdičku na víc za to,že dokázala dokonale zpracovat a vylíčit Aspergerův syndrom a soudní proces...Jinak jsem na stránce cca 160 pochopil celou zápletku,ale kniha je určitě čtivá...
Knížka na zajímavé téma. Doporučovala bych knihu těm, kteří se o Aspergerovi chtějí dozvědět více. Místy byly zdlouhavé pasáže a konec knihy je předvídatelný od stránky 105. Autorka bravurně popsala pocity všech lidí, kteří jsou v knize ústředními postavami.
Moje první kniha od této autorky a zcela jistě ne poslední. Málokdy se o vážném tématu dá číst s takovou lehkostí, každá z postav si ve svém vyprávění připouští vlastní chyby, které jim ani nejde vyčítat. Popis světa jak ho vidí aspergik je neskutečně inspirativní, vlastně měl Jacob pravdu, že někdy je jeho chování normálnější než to naše. Jen mě mrzí konec knihy - možná proto, že jsme se vlastně úplně nedozvěděli, jak a proč bylo rozhodnuto, nebo že se věci seběhly tak, jak jsem si myslela už od půlky knihy, nebo prostě proto, že jsem se s postavami nechtěla rozloučit. Já beru tu poslední možnost.
Štítky knihy
autismus vraždy Aspergerův syndrom zmizení lidí
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Netradiční detektivka, kde dle mého nejde až tak o rozřešení případu, i když stejně jako Jacob, i autorka postupně odhaluje malé nápovědy, které si člověk poskládá dohromady počas čtení. Ale hlavní doménou knížky pro mě jednoznačně byla jednotlivá vyprávění z pohledu velice reálně vykreslených postav. I když zrovna u vyprávění Jacoba jsem občas měla pocit, že byly používány věty, které by člověk s Aspergerem neřekl, v několika případech se tam objevily dokonce i metafory, těžko říct, jestli se však objevily i v originále nebo to bylo překladem. Rozhodně šlo o velice zajímavou sondu nejen do života člověka s Aspergerem a umožnění náhledu na svět jeho očima, což mě osobně vždy fascinovalo. Co pro mě bylo však ještě zajímavější, a s čím jsem se v knihách do této doby zase tolik nesetkala, byl pohled z druhé strany, tedy od lidí, kteří s Jacobem žili a nebo se s ním setkali v průběhu příběhu. Ať už to byla Jacobova rodina v čele s mámou, která by pro svého syna udělala cokoli, ale často zapomínala na potřeby svého druhého syna, který to moc dobře pociťoval, nebo právník, který se nikdy s člověkem s Aspergerem nesetkal a postupně si zvykal na vzájemnou komunikaci. Jednoduše všichni působili reálně, kdyby mi někdo řekl, že je to napsané podle skutečného příběhu, tak bych tomu asi neměla problém uvěřit. Takže klobouk dolů spisovatelce, nejen, že je kniha napsaná neskutečně čtivě, ale jde vidět, že si dala velkou práci se zkoumáním rodin s Aspergerem a rozhodně to přineslo své ovoce (jsem ještě tak ponořená do příběhu, že mi ihned na mysl vyvstala pomyslná reakce Jacoba, že je nemožné, aby zkoumání rodin přineslo ovoce, přeci lidem na hlavách nerostou pomeranče ani citróny...).