Neděle odpoledne
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499022/bmid_nedele-odpoledne-Sgy-499022.jpeg
4
928
242
Každá rodina má své tradice. Některá má navíc i tajemství. Život malého Tea ubíhá v pomalém, ubíjejícím rytmu. Odtažitá a samotářská matka ho vzdělává doma a namísto procházek ho vodí do komunitního náboženského centra. Pod stromečkem Teo vždycky najde jen další díl Káji Maříka. A otec každé nedělní odpoledne někam zmizí. Dospívání však nelze zastavit, a tak i Teova smutná rutina s nástupem do školy a novým kamarádem dostává první trhliny. A s ní i celá rodinná situace, obestřená mlčením, tajemstvím a smutkem. Čím více Teo stárne, tím víc se odtahuje od své rodiny. Ale i jeho vlastní samostatný život je nakonec všechno, jen ne spokojený: je v něm prázdné místo, které potřebuje zaplnit. Neděle odpoledne je příběhem o trápeních a tragédiích jedné rodiny, vyprávěným ze tří perspektiv. Co se synovi může zdát jako vyšinuté, z matčina nebo otcova hlediska najednou dává smysl. Je to kniha o vzájemném míjení i sbližování.... celý text
Přidat komentář
Klasická Hanišová - naloží hlavnímu hrdinovi tolik, že to sotva unese, nebo spíš neunese. Ale aby v tom nebyl sám, naloží i jeho blízkým, rodině a všem, kdo se v knize mihnou... a vám taky. Autorčiny knihy nehladí po duši, ale lezou pod kůži, žerou a drásají. A čtenáři to masochisticky podstupují a nechají se cupovat na kousky, aby knihy pak zavřeli s pocitem "uf, to zase bylo"(a příští knihu berou nějalou lehčí, optimističtější). Ale za rok už zase doufají, že před Vánoci vyjde nová Hanišová, aby se mohli nechat zmasakrovat depkou dalšího hrdiny...
Na doporučení jsem zkusila novou autorku. Bohužel tohle není můj šálek kávy, ale neříkám, že si v tom někdo nenajde zalíbení. V podstatě nevím, co tady pochválit. Možná jistou odlišnost ve stylu psaní od podobných knih.
Na této knize mi vadil styl psaní, neskutečná spousta hnusných vulgárních a sprostých slov a různých novodobých patvarů a výrazů, a ta čeština, to byl fakt otřes. Vadila mi i absence přímé řeči a divné "vstupy" do minulosti. Nicméně jsem ji i tak dočetla, jelikož mě zajímalo, kam otec Theodora každou neděli odpoledne odchází a jak ten příběh skončí. Nevím, nevím, zda po této knize se mi nějaká další autorčina kniha bude chtít číst.
“Můj život je, jako když flusneš do ohně: chvilku to začadí a pak je konec."
Další z řady knih, které míří rovnou do srdce. Paní Hanišová opět nezklamala, styl psaní i téma jednoznačně skvělé. Děj je místy až napínavý, nenechá vás v klidu a knihu lze jen těžko odložit. “
“Každá rodina má svoji neděli odpoledne"
Příběh 3 nešťastníků, kteří prožili své životy tak trochu jako bez radosti. Tak to v této knize alespoň vypadá. Prožijeme s nimi hlavní události jejich života a není to veselé čtení. Ale místy dojemné a možná trochu vtipné současnými šplechty, to ano. Líbil se mi i způsob vyprávění bez, dnes již v mnoha románech bohužel obvyklých, vycpávek. Nemám nic, co by se mi na této knize nelíbilo a proto přeji autorce ještě mnoho podobně skvělých.
Mám ráda knihy, které ve mně rezonují ještě nějakou dobu po přečtení, kdy na knihu musím myslet a přemýšlet pořád dokola o konci.
Přitom tahle začíná tak nevinně vyprávěním malého kluka, který toho moc ze života nemá, je jen zavřený doma a přemýšlí, jaké by to bylo mít kamarády a žít normální život. Pak se ale začne rozjíždět příběh a přidávají se vypravěči - matka a otec. Příběh pak dostává zcela nový spád. Kluk dospěje, pak dostáváme pohled a historii života matky a nakonec otce a nečekané rozuzlení a jak to všechno vlastně bylo.
Co dělal otec každou neděli odpoledne? A proč odcházel? To se dozvíte až na posledních stranách a stojí to za to!
Tahle kniha ve mě zůstane dlouho, ačkoliv to není moc veselé čtení, určitě stojí za to.
Není to vůbec nic veselého, a že by v české literatuře chyběla zrovna vztahová témata (či rodinné konstelace), to se taky říct nedá. Jenže je to prostě a jednoduše dobře napsané.
Přečteno během jednoho dne. Měla jsem volno a prostě se nešlo odtrhnout. Opět zvláštní, smutný příběh, ovšem napsaný neskutečně čtivě.
Ze začátku jsem měla problém se začíst, jazyk jakým je psaná Teova část mi nevyhovoval, pak jsem si zvykla a byla to jízda. Skvěle napsané vyprávění každého člena rodiny, které se na konci spojí. Příběh je to smutný, ale chápala jsem každého člena rodiny. Paní Hanišová opět skvělá.
Přečteno. Za jeden den. Nešlo to jinak. Jinak bych se zbláznila. Musela jsem číst dál, doufala jsem v pozitivní vývoj, v jiskřičku naděje... Všechno bylo špatně, mě bylo špatně. Proč se všechny české spisovatelky rozhodly psát tak depresivně a beznadějně.
Ale bylo to tak dobře napsané!!
Zamilovala jsem si Hanišové Houbařku a nebyla jsem zklamaná ani tentokrát. Je fakt dobrá!
Naprosto skvělý příběh. Čtivě napsaný, držíc napětí až do konce, každá stránka vás nutí číst dál a dál, abyste konečně zjistili, co se skrývá za nedělí odpoledne. Ještě hodně dlouho o tom budu přemýšlet.
Skvěle napsáno, napětí až do konce, zajímavé téma, osobitý styl, určitě si od autorky ještě něco přečtu.
Naštěstí jsem už četla 2 knihy od autorky, tak jsem trochu měla představu do čeho se pouštím. Skláním se před talentem paní Hanišové - BRAVO - dokonale vtáhnout do takových hrůz, vždy je to tak bolavé, protože to člověk žije s nimi výborně napsané, mistrovsky přenesené těžké životy jedné rodiny dotýkajících se bolestných témat dnešní doby i té nedávno minulé. Nelehké čtení, které tak zasáhne
Moje první kniha od této autorky. Poslouchala jsem ji jako audioknihu. Líbilo se mi to, bylo to nabité emocemi, zejména první část z pohledu syna Teodora, ale i ta druhá z pohledu matky... Celou dobu jsem čekala, co za tajemství skrývá každé nedělní odpoledne. Původně mě fakt napadlo, že má otec jinou partnerku/ rodinu apod. Ale nakonec se ukázalo, že jde o mnohem tragičtější událost... Celkově se mi to líbilo. Jen ten konec, jako by mu něco chybělo... Neumím to lépe popsat, ale čekala jsem na konci nějaké rozuzlení, vyvrcholení, nějakou třešničku na dortu, která by ve mně zanechala takový ten "wow" efekt. Ale nic takového tam pro mne nebylo. Proto hodnotím jen 4 * z 5 *
Drsné čtení, hlavně Teova část byla hodně nepříjemná. Rodinu nezničila samotná tragická událost, která se stala před lety, ale to, jak k ní rodiče přistoupili: udělali z ní tabu, něco, o čem se nemluví, co se jako nestalo. Jenže stalo. A každé tabu má obrovskou moc ničit. Zvlášť když se do toho zapletou další traumata, sekta... nebo prostě jen otcova pohodlnost a lhostejnost.
Z celýho toho příběhu mi bylo zle. Fakt. A to bylo ono. Ta neskutečná syrovost, realita, trauma každýho člena rodiny, vlastně každý postavy, taky zbabělost.. Ta kniha má všechno. Budu si z toho pamatovat ty neskutečný emoce a to je dobře. Jo a je to napsané skvělým jazykem, chvíli mi trvalo se do toho dostat, ale opravdu jen pár stránek. Pak už to byla jenom jízda. Doporučuju všem.
(Možný spoiler - Při popisování Vychcanova podnikání se mi chtělo hodně zvracet a hodně brečet zároveň.)
Štítky knihy
sekty česká literatura rodina tajemství psychologické romány české romány
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Po přečtení knihy mám spoustu nezodpovězených otázek.